Diskuze

« další předchozí »

Apache - 14.12.2023 10:09:45 #

hejkal: A prozradil bys (dejme tomu) svůj Top 10 nejlepších koncertních alb ever, jestli něco takového teda máš? Já už jsem tady někde před časem prozradil, která koncertní alba se nejvíce líbí mně, ale klidně to zopakuju, pokud to teda někoho zajímá. :-) Já jsem moc rád, že tyhlety živáky existují a poslouchám je opakovaně a užívám si to. A jak jsem říkal, často existujou živé nahrávky skladeb, které jsou ve studiové podobě OK, ale když jsem slyšel to jejich určité koncertní provedení, byl jsem z toho úplně hotový, jak moc to bylo dobré. No a tyhle věci často ani na žádném oficiálním živáku nenajdeš. A to je velká škoda. Měly by se vydávat, je jich třeba jako sůl.

Apache - 14.12.2023 09:59:36 #

hejkal: Já bych to zas jako problém neviděl, ale pro tebe bude možná dobré vědět, že od tebe čekám vždy jen to nejlepší. ;-)

Apache - 14.12.2023 09:58:25 #

zdenek: Co na ně říkám? Všechno jsou to legendy, samozřejmě. Miluju Grace Slick! Od Jefferson Airplaine mám ve sbírce alespoň Surrealistic Pillow, protože to je prostě povinnost. "Somebody to Love" a "White Rabbit" jsou absolutní klasiky. Doors se mi stejně jako většině lidem u nás zalíbili společně se stejnojmenným filmem Olivera Stonea, který přišel doslova v pravý čas, tedy chvíli po revoluci, a pomohl tu kapelu v mžiku zpropagovat masám, které by (a tím jsem si docela jist) jinak hudba Doors v drtivé většině naprosto minula. Pamatuješ, jak ke konci osmdesátek vydal u nás tuším Supraphon v licenci výběrovku The Doors? Roky ležela na prodejnách ladem - nikdo se o ni moc nezajímal, nikomu z mladých se to nelíbilo. Všechno změnil až ten film. Od těch dob jsou u nás Doors pojmem stejně jako třeba Nirvana. Začátek 90. let byl velmi vlivný na vštěpování určitých věcí do podvědomí mas. I ti Guns N Roses se s tím svezli. To byla doba, kdy ještě pro mladé nebylo na rock pozdě, i když v zákulisí už se schylovalo na vyzvánění umíráčku... Co dodat - nechal jsem se Doors infekcí nakazit velmi rád. :-) V roce 2000, kdy jsem si (po devíti letech chození) bral jistou fešnou rockerku, jsem jednomu bohatému kámošovi (byl mi mimochodem za svědka) vsugeroval, že pro mě bude tím nejvhodnějším svatebním darem tehdy poměrně čerstvě vydaný box se všemi CD Doors. Mám ho samozřejmě dodnes. A moje nejoblíbenější píseň? Roadhouse Blues! Rychlé, sugestivní tempo, foukačka... mám to rád jak cyp. ;-) Mladší syn má ten film o Doors v oblíbených na csfd a říkal mi, že podle jeho názoru ten film dovede hudbu Doors tak dobře vysvětlit a zpropagovat, že se vzestupu popularity kapely u nás po jeho uvedení vůbec nediví. Pořád říkám, že Oliver Stone (a Val Kilmer v roli Morrisona jakbysmet) udělal pro tu kapelu minimálně v našich končinách tu nejlepší práci. No a Velvet Underground? Na nich mě trochu irituje, že je často oblibují snobové, kteří mají jinak rock celkem někde. Ale upřímně: Měl jsem od nich kdysi půjčený box set s jejich kompletní tvorbou a líbilo se mi to všechno vážně dost. Jen jsem nikdy neměl potřebu je později nějak moc poslouchat. Jo, a Warholův obal desky Velvet Underground & Nico je samozřejmě klasika mezi obaly. O tom žádná.

hejkal - 14.12.2023 09:46:59 #

Ale na margo "najlepších" albumov a rebríčkov ti skúsim dať môj pohľad na vec. Vždy ide o subjektívnu zábavku, zovšeobecnenie je zradné. Pri najlepších koncertných albumoch vnímam dve metodiky, ktoré sú relevantné, aj keď o kvalite samozrejme nevravia nič.  Prvou je, že nejaký hudobný kritik, publicista čosi také tresne napr. v hudobnom časopise. Ľudia sa toho chytia a už sa to cituje kade-tade po nete, často vlastne necituje, len sa to zrazu konštatuje hoci na wikipédii.  Druhou je kvantitatívna analýza anketových preferencií respondentov. To je to, čo som ti napísal, ak sa to veľa ľuďom páči, tak to uvedú a dielo sa dostane v danom prieskume vysoko. Z toho sa potom odvodí, že je to naj.  Oba prístupy o kvalite nevravia nič, napokon aj ten Dávid má veľa fanúšikov, ako si správne poznamenal. Ale toľko, aby nahral najlepší živák, toľko ich nemá. :) Ak sa v tom chceš hlbšie vŕtať, môžeš pátrať, že či je tých odborných publicistov viacero, čo sa na tom zhodnú atď. Ale o kvalite ti to nepovie nič. A ani o tom mysterióznom "naj". Ani notový záznam ti to neprezradí. Ani pomer vlastných a prevzatých skladieb. Skrátka, ženieš sa za chimérou, podľa mňa. Ale keď ťa to baví, nič zlé na tom nevidím. :)

hejkal - 14.12.2023 09:36:03 #

To je tvoj problem, že čakáš  lepšie vysvetlenie, nie môj. :)

Apache - 14.12.2023 09:31:06 #

hejkal: Čekal jsem trochu lepší vysvětlení než že lidem se to líbí. :-) Lidem se líbí i Michal David, Holt se budu muset spokojit s tím, že album Slade Alive je dobré proto, že se líbí lidem. Doufám ale, že nikdo po mě nebude chtít abych uznal, že Michal David je ze stejného důvodu stejně dobrý. ;-) A že se mi nelíbí, že se to lidem líbí? Až takhle bych to nepřeháněl. Vždyť já už si zvykl na daleko horší věci. Navíc to, že lidi dělají "lečo héééééé" je podle mě docela roztomilé. :-) Jen už jsem dlouho neslyšel to někoho dělat. Nějak nám tihle "lečo héééééé" chlapíci (na rozdíl od příznivců Michala Davida) vymírají. Vždyť i ten Josef, který mi tenkrát na ubytovně předal tu Slade štafetu, evidentně umíral. Dnes už myslím pěje "lečo héééééé" někde u nebeského báru s ostatními pamětníky... Mimochodem, všimni si, že ani neoponuju tím, že pozdější živáky Slade (mám je všechny) jsou lepší než Slade Alive. Protože nejsou. A jinak ještě naposledy Wikipedie: "Kiss, who were heavily influenced by Slade, would title their 1975 live album Alive! as a homage to Slade Alive!" Když už takové věci dělají i moji nejmilejší comicsoví hrdinové, můžeš se pak na vechny ty lidi zlobit? ;-)

zdenek2512 - 14.12.2023 08:06:00 #

Apache, zdravím , co říkáš takovým Jefferson Airplane, nebo Doors a Velvet Underground.

hejkal - 14.12.2023 05:49:00 #

K Slade je podstatné toto: In October 1971, the band played three consecutive nights at London's Command Theatre Studio in front of an audience.

hejkal - 14.12.2023 05:00:06 #

Ale veď ty to vieš, len sa ti tá odpoveď nepáči. :) Skrátka sa ľuďom páči. Mnohým. Nič viac za tým nie je. Vo všeobecnosti, aj na základe vlastnej skúsenosti a poznania hudobníkov, koncertný výkon je voľnejší, slobodnejší. V štúdiu sa sústredíš, aby to bolo čo najsterilnejšie, takzvane dokonalé. Ale to ťa ako hudobníka núti sa kontrolovať, nevyužiť svoje možnosti nadoraz. Obzvlášť, keď nahrávaš po jednotlivých nástrojoch, dokonca po taktoch. Netuším, či to takto vnímajú aj nemuzikanti, ale ja to takto cítim. Preto sa mi lajfky páčia, aj keď sú z prostredia bez divákov alebo postprocesované. Navyše sa mi veľakrát potvrdilo, že skupiny, ktorých štúdiová produkcia je nepočúvateľná (pre mňa), dokážu zaujať naživo, zbavené produkčných a komerčných štúdiových efektov. Cheap Trick, Roxy Music, .38 Special atď. sú toho príkladom. Pretože naživo hrá prakticky každá správna rocková kapela drsnejšie, ostrejšie a bez pozlátka. A to sa mne osobne páči.  Samozrejme, existujú aj horšie a zlé koncertné nahrávky, ale to platí univerzálne aj pre štúdiové albumy. Ešte dodám, aby bolo jasné, že ja nezatracujem štúdiové albumy, milujem dobrú muziku v akejkoľvek podobe. :)

Apache - 14.12.2023 02:19:50 #

Na Wikipedii je u Slade Alive napsáno toto: "Today, the album has been considered one of the greatest live albums of all time." Snad se někdy dozvím proč vlastně. Jinak jsem tam (na wiki) zjistil (pokud jsem to dobře pochopil), že album bylo nahráváno živě ve studiu. Takže ne v klubu, jak jsem si myslel...

« další předchozí »