Diskuze

« další předchozí »

hejkal - 30.10.2023 22:38:46 #

Pár ich bolo. Rolling Stones - Sticky Fingers. Peter Hammill - Over, Led Zeppelin - The Song Remains The Same, Uriah Heep - Firefly...

Judith - 30.10.2023 22:33:12 #

Nějaké nápady na ty rockové kapely, co vydaly výbornou, silnou, invenční desku víc než 7 let po svém debutu? Nejlépe bez podstatné změny v sestavě nebo mnohaleté pauzy.

Antony - 30.10.2023 21:55:21 #

hejkal: Právě tvůj názor aktivního hudbníka mne zajímá hodně. Nedovedu si představit, že by tě bavilo mohl hrát s pocitem mrtvého umění. Hraní musí bavit. Co baví, je živé. Nevím, kde prodeje klesají. U mne rostou přímo šíleně. Nikdy jsem nenakoupil tolik rockových LP jako za poslední 2 roky.. :)

hejkal - 30.10.2023 20:57:04 #

Antony - :) Ja to beriem ako povinnú jazdu, ktorá sa raz za čas musí vyventilovať a v podstate o nič nejde. Kebyže prijmem premisu o mŕtvom rocku a o tom, že nič nové nie je dobré, tak by som nemohol byť hudobník a čosi tvoriť. A to sa u mňa evidentne nedeje, podobne ako u "iks" ďalších umelcov. Iná vec je, že predaje v rockou klesajú (aspoň sa tak vyjadrujú predajcovia, vydavatelia a často i umelci) a v mainstreame už nehrá až takú veľkú rolu (ako hral napr. v 70. rokoch).

Antony - 30.10.2023 20:46:42 #

hejkal: To je o znalcích dobře řečeno. U toho kolektivního povědomí je dobré, že píšeš "může". Pár znalců uznávám, ale u nich též aplikuji kritické myšlení. Nikdo nemá patent na pravdu.

Antony - 30.10.2023 20:41:54 #

Dostávám se k tomu nejzásadnějšímu, co chci napsat už od včerejška. Tedy k tomu, co mi na tom celém diskuzním procesu přijde nejabsurdnější. Co je absurdní jako prase, co prase, jako pěkně vypasenej stegosaurus. Scházíme se na rockovém serveru s názvem Rockboard, připomínám. Zaplaťpánbu za něj. Bavíme se tady o rockové muzice. tvoříme databázi rockových skupin, píšeme recenze na rocková alba, dáváme si tipy na rockové novinky, doporučení k poslechu, sdělujeme si své zážitky s touto hudbou. Ale najednou, místo abychom v této oáze rockové hudby byli šťastní, že naše muzika valí jako blázen a nikdo ji neomezuje jako v dobách minulých, začneme si ji omezovat sami. Začneme házet šrapnely s hesly "rock je mrtvý", "je vědecky dokázáno, že posledních 30 let nic dobrého v rockové muzice nevzniklo", "rock je dnes neinvenční". No, to je fakt jako na setkání důchodcovského klubu Na Vlachovce. Dědci vyhráli, protože tohle nám říkali už tehdy, a teď to říkáme my.. To je, twl, jako přijít vyprahlý na Whiskyboard a dostat tam nalejvárnu o nutnosti abstinence a prohibice. No ty koky..

hejkal - 30.10.2023 20:37:35 #

Antony - áno, s tým súhlasím. Aj s tou fázou tvorenia z radosti. Znalec sa spozná tak, že si to o niekom pomyslím. :) Skrátka si to nejako preberiem, že toto je človek, ktorý má prehľad v danej oblasti a jeho prezentácia je pre mňa relevantná. Existuje viacero kritérií, ktoré môžem aplikovať (počet recenzií, vzdelanie v danom odbore, reakcie v diskusiách a pod.), ale vlastne sa v konečnom výsledku jedná o subjektívny záver. Môže však byť podporený kolektívnym povedomím. O niektorých ľuďoch si to skrátka myslia mnohí.

Antony - 30.10.2023 20:27:10 #

Judith: Změna v devadesátkách je rozhodně dobrý a správný objev. Tehdy začalo docházet na hudební scéně ke skutečně rozsáhlým změnám v některých oblastech, do té doby nemyslitelným. Moje poznámka chtěla zdůraznit, že ona zmna nepřišla po období neměnného klidu jako nějaké náhlé a ojedinělé cuknutí. Jak sma dřívepíšeš, všechno na něco navazuje. I tehdy tomu bylo tak. Už konec osmdesátek mnohé naznačoval a v devadesátkách se to rozjelo do mnoha proudů a směrů. To naštěstí nepřetržitě platí dodnes. Mám pocit jako by vše neustále akcelerovalo a mám z toho radost. Vlastně si posledních 20 let stále častěji říkám - konečně! Generační ovlivnění svoji roli hraje, ale je to jen jeden z mnoha aspektů. Jak sama vidíš i zde, vrstevníci, pocházející ze stejného prostředí a z velké části prošedší (to slovo jsem si právě vymyslel a moc se mi líbí ;)) podobným vývojem mohou mít na hudební dění diametrálně rozdílný názor.  Dědkování je pro mne označením pro stagnaci. Ve své věkové kategorii (sám jsouce dědkem několikanásobným) si tyto soudy mohu dovolit, je v tom velká sebereflexe a vidím to naprosto markantně. U sebe bych takové zaslepené lpění na minulosti a pohrdání současností, považoval za totální životní prohru. Jak jsem nemilosrdný k sobě, tak se dívám i na projevy ostatních. Jdu dopředu, dívám se kolem i dopředu, s dobrým vědomím toho, co je vzadu. To nejlepší je přede mnou, tím jsem si na 100% jistý. Současně uznávám tvoji obhajobu těchto postojů, u někoho se to tak prostě semele. Ale je rozdíl říct, že mne nějaká epocha nechává chladným (musel bych ji tedy mít naposlouchanou), nebo tvrdit, že v těch epochách nic dobrého není, bez relevantní osobní zkušenosti. To je předsudek, odsudek, dědkování. Dobře. Na otázku, jak se pozná znalec, jsem se dozvěděl, že má přehled. A teď, jak se pozná, že někdo má dostatečný přehled, abychom jej mohli považovat za znalce, tedy, že bude funkčním kamínkem mozaiky?

Antony - 30.10.2023 20:06:20 #

hejkal: Domnívám se, že výsledné dílo je pak ovlivněno zásadním způsobem. Změřit se to pochopitelně nedá, navíc nikdy nemáme obě varianty, abychom mohli srovnávat, ale k ovlivnění dochází. Tam kde je zájem na úspěchu a srozumitelnosti vstupují do tvorby jiné mechanizmy, než když je sledován jediný cíl - něco svobodně vytvořit, bez další angažovanosti.

Judith - 30.10.2023 18:18:42 #

Antony, jo, to jsem spletla dohromady já, živé a dobré. Zní až komicky, že jsem se dobrala k "objevu", že se v nějaké etapě něco v hudbě změnilo. Myslím, že pomůže nedívat se na věc jen jako na otázku osobního vkusu a preferencí, na to tu změnu vnímalo až příliš mnoho lidí. Spíš si to představuju jako záhadu podobnou té, kdy třeba zvěř změní své migrační trasy, přestane vyhledávat určitá napajedla...  Částečně asi půjde o generační otázku, ale vnímat ji čistě takto se mi zdá zužující - znamenalo by to, že člověka formuje převážně jeho okolí, a to se mi zdá nepřesné. V člověku jsou nějaké sklony nezávislé na tom, s čím se kdy setkal, a vliv vnějších okolností může být velmi různý. Proto bych ani nesklouzávala k soudům o zakrňování a dědkovatění. Vím, že to míníš jinak než čistě věkově, ale připadá mi to příliš zjednodušující a podobně nefér, jako někoho odmáznout coby esteticky ztracený případ, jelikož dospíval v osmdesátkách. Jak jsem psala už v jednom z prvních příspěvků k tématu, člověk se může v jistou chvíli přiklonit k určité epoše, protože je to v souladu s jeho vnitřním založením, a jiné epochy jej budou nechávat chladným. Nemusí to nutně znamenat, že rezignoval na vývoj, časová shoda může být náhodná. Znalec a milovník je pro mě někdo, kdo má zájem a přehled... Právě pro nevypočitatelnost lidského aspektu je takový člověk v hodnotových otázkách důvěryhodný. Nic jiného než kamínky do mozaiky k dispozici nemáme.

« další předchozí »