Diskuze

« další předchozí »

Judith - 29.10.2023 21:44:15 #

Apache, na mě ten tvůj příspěvek teda celkově působil tak, že jsi to s novou hudbou dávno vzdal a všechno je dneska špatně. Jsem ráda, že to upřesňuješ. Jenom doplním, že jednou ze stránek současné pestrosti je to, že se hrozně špatně dávají konkrétní tipy.

Antony - 29.10.2023 21:40:42 #

Tak rock je mrtvý. Co se tady člověk nedozví.. A jak si pěkně notujete, až by jeden zaplakal, když by tomu uvěřil, sakra, kde mám kapesník.. :) Což mi připomíná, že za mlada jsem slýchal od dědků (co byli mladší než já teď), že všechno dobré už bylo, sluce víc hřálo, tráva byla zelenější, a z nás mladejch nic pořádnýho nebude, protože jsme úplně k ničemu. Když jsem je tenkrát poslouchal, věděl jsem s jistotou dvě věci. Že k ničemu jsou právě ti dědci, a že já v jejich věku takhle vyprádněně kecat rozhodně nebudu. Mohu spokojeně prohlásit, že se mi to daří.   Naštěstí dnes existují a spokojeně hrají desetitisíce mladých rockových kapel a pramálo je zajímá, že brblající dědci stále vzpomínají na svoje ztracené mládí. Naštěstí to netuší ani desítky milionů jejich posluchačů a nedají si tu radost z živočišné rockové muziky vzít. A sebe jsem rád, že jsem zůstal duchem mlád a tu rockovou muziku, dnes živější než kdykoli dříve, si nedám vzít nějakým malováním reality na černo.. To je ta železná opona, co si sami stavíme kolem sebe. Když se tak koukám kolem, uf, jsem rád ještě tisíckrát víc, že mne tohle trudné vnímání současné hudby nepostihlo. To bych raděj natáhl bačkory a zaklepal jimi, protože by se to rovnalo mentální klinické smrti. Což mne vede vede k parafrázi, že rock je sice na 100% živý, ale někteří jeho posluchači poněkud odumřeli. A takový odumřelý kopáč zlato nenajde, ani kdyby na něm seděl.

Judith - 29.10.2023 21:11:42 #

Apache: To jo, ale zase si nemůžeš dělat představu o současné hudbě na základě hitparád (nechci už plevelit vedlejší vlákno), realita je opravdu pestřejší, vznikají i dobré věci. Ne zásadním způsobem nové, s tím bych souhlasila, většinou jde o kombinování různých stylových prvků. Nadšení a um jsou čerstvé a některé kombinace by dřív nevznikly. Klidně řekni, že už tě to po roce XY nezajímá, leda by ti něco přilítlo na zlatém podnosu až pod nos - a to se může stát, jeden nikdy neví!

Judith - 29.10.2023 20:59:26 #

Původně jsem živostí měla na mysli vývoj ve smyslu rozvoje, ale je fakt, že úpadek a odumírání jsou taky životní fáze. Apache, hezky jsi to shrnul. Myslím, že pro člověka tvé zvídavosti a tvého rozhledu je ideální mise nořit se do zasutých koutů minulosti, o současnost se postarají jiní. Pořád budeš nacházet nové věci a my ostatní se od tebe něco přiučíme :-) Šlo mi hlavně o zdůraznění, že tvůrčí schopnosti jednotlivých individualit mají v odlišných vývojových fázích žánru různé možnosti uplatnění. Průkopníků může být jen omezený počet - byli skvělí, ale taky byli ve správnou chvíli na správném místě. Dneska už prostě nevznikne kapela, jako byli Deep Purple nebo Black Sabbath, prostředí je úplně jiné. Neznamená to, že by v současnosti nežili výborní muzikanti a nehrála se zajímavá nová hudba, jen je všechno mnohem víc roztříštěné.

Pegas - 29.10.2023 19:42:01 #

Já bych naopak řekl že rock se zase tak nějak vrátil na výsluní i v mainstreamu. Beru jenom podle toho, co zaznamenám v médiích, nesleduju to. Možná v komerční podobě, možná nezajímavý pro nás zde, ale podle mě je rock víc populární než byl třeba na přelomu tisíciletí.

Antony - 29.10.2023 19:04:24 #

Invenci nepovažuji zdaleka za jediný znak živosti. Jestli vůbec má s ní něco společného. Jak se invence měří? A proč bychom se měli bavit jen o kapelách, které jsou na scéně déle než 10 let? Každý den vznikají nové, mladé a sakra živé rockové skupiny. Měl by jim někdo říct, že žánr umřel? To snad ne.. Žádný žánr nikdy neumřel. I ten zdánlivě okrajový má vždy své protagonisty, interprety, příznivce. Nebo umřelo snad blues? Country? Folk? Gospel? Dixieland? Jsou to styly služebně starší, tak už by měly mít dávno po funuse. Jenom akorát nevím, jak to, že se pořád hrají. Zombie asi.

Judith - 29.10.2023 18:06:46 #

Nevím. Která rocková nebo hardrocková kapela natočila vysoce invenční desku víc než, řekněme, deset let po svém založení? Mně v tom žánru prostě chybí nějaký prvek obnovy, jakmile se vyčerpá první dávka invence. Plus ten kult věčného mládí, síly, dravosti... to jinde (krom metalu) tolik nemají, myslím jiné žánry.

Antony - 29.10.2023 16:27:46 #

Rock absolutně není mrtvý. Co je to za nápad? Je živější než kdykoli dříve.

Judith - 29.10.2023 16:25:26 #

Nadnesu dotaz tady. Je rokenrol, potažmo rock mrtvý? Co myslíte? Přijde mi, že rocková hudba jako taková je založená na eruptivnosti energie, že je to žánr, který má poměrně krátký životní cyklus. Jakmile se pára uvolní, libido vybije, stává se z hraní často vyprázdněná rutina, omílání zaběhaných postupů, u jednotlivých muzikantů i tak nějak celkově.  Navazuju na dnešní úvahu z jiného vlákna (o hudebním velkém třesku), ale i na úvahy o rozdílném nakládání s energií v rocku a jazzu, které jsem vedla onehdy. Myslím, že dobrá i vynikající hudba vzniká pořád, ale spíš díky prolínání různých vlivů, čistý rock má možná opravdu svoje nejlepší roky za sebou?

Judith - 25.10.2023 21:32:49 #

Nechci dělat off topic ve vlákně Nové profily, tak jen něco málo, co mi hlava vyplavila ze šuplíku neužitečných vědomostí. Encyklopedie jsou plody určité fáze vývoje společnosti, konkrétně doby osvícenství. Jsou výrazem víry v poznatelnost světa jako celku (na téže víře jsou založeny i detektivní příběhy, na rozdíl od příběhů s tajemstvím).  Stejně jako muzejní sbírky, které hojně vznikaly v podobné době (a následně i obrazy typu "sbírka milovníka umění"), jsou založeny na stupňovitém třídění kategorií a pojmů: ty se vymezují tak, že daný jev zahrneme do nejbližší obecnější skupiny a vyjmenujeme jeho distinktivní rysy. Celá tato snaha byla nesena tehdy důvěryhodnou ideou, že budeme-li více vědět, bude se nám lépe žít, budeme se účelněji rozhodovat...  Problém je, že od samého počátku má naše bytí ve světě situační povahu, vždycky svět vidíme z nějakého úhlu. Už jen základní jazykové pojmy vznikly tak, že si lidé vzali určitý výsek z reality a dali mu název, většinou proto, že s ním potřebovali nějak zacházet, mělo pro ně smysl daný jev rozlišit a pojmenovat. Proto mají například Eskymáci podstatně víc výrazů pro sníh než jiné jazyky. Můžeme si to taky představit jako spektrum barev, z nichž některé mají tradiční historické názvy (občas odlišné napříč jazyky, viz třeba fialovou) a jiné se svého označení dočkaly až díky společnosti Pantone. A tak je to se vším. Všechny "objektivní skutečnosti" vždycky určují lidi. Za každou "odbornou publikací" nebo "úplným systémem" stojí lidi. Jejich motivace, potřeby, zájmy, jejich víra. Co tím chci říct? Vůbec nic. K čemu to je? K ničemu, ovšemže. Jako všechna "fakta"...

« další předchozí »