Diskuze

« další předchozí »

Judith - 22.10.2023 14:28:23 #

Apache, teď se zeptám jako úplný debil - počítáš mezi horrorové autory Stephena Kinga? U nás doma zlidověla Zkratka paní Toddové...

Judith - 22.10.2023 14:13:07 #

No on právě říká, že se ze skutečného vkusu do velké míry ve společnosti stala póza.

Antony - 22.10.2023 13:44:16 #

Obávám se, že bych s panem Bourdieuem nesouhlasil. To není skutečný vkus, ale póza. Vnějšková stylizace obcházející skutečný vkus, či chceme-li - libost.

Antony - 22.10.2023 13:41:15 #

hejkal No, to je fakt. Averze se dá projevit vůči čemukoli, když se chce. Zlovolné povahy jsou schopny vyplodit cokoli: Jak si dovoluješ vidět věci jinak než já / Jak si dovoluješ dělat to samé co já

Judith - 22.10.2023 13:39:55 #

Jak moc nemám ráda francouzské filozofické a uměnovědné myšlení (strašně rozevláté, to dělá ta jejich větná stavba), ohledně vkusu mi připadá podnětné, co píše Pierre Bourdieu. Pro zájemce třeba tato diplomka, česky od něj moc nevyšlo. Že vkus, taste, je víc než co jiného signalizací příslušnosti k určité skupině. S osobně prožitou a vytříbenou libostí v tomhle pojetí nemá moc společného. "Dobrý vkus" v uvozovkách jsem zmínila v tomhle smyslu, jako dobrý tón, něco, co "se tak dělá" pokud člověk chce někam patřit, a mám dojem, že ty, Antony, v reakci míníš právě to druhé, osobní jedinečný vkus. Tak jen ať si rozumíme. Bourdieu třeba vysvětluje, proč si "lepší společnost" tak potrpí na sporty - protože tím demonstruje, že má čas a zdroje zabývat se bezúčelnou činností, jako je tenis nebo golf. Totéž může platit o osvojování si cizích jazyků nebo hry na hudební nástroje. Prostě, snobárna. Bezúčelnost jako neužitečnost (v protipólu k těžce dobývanému živobytí) se v jistém bodě stýká s bezúčelností jako konstitutivním rysem uměleckého díla. Proto se kolem umění snobové koncentrují.

hejkal - 22.10.2023 13:34:11 #

Závisť je tiež silná motivácia.

Judith - 22.10.2023 13:30:20 #

Narazila jsem nedávno někde na myšlenku, že podstatou averze není zas tak často jinakost jako spíš stejnost. Touha po stejném, přesně řečeno. Docela mi to vysvětluje problematiku soužití zájmových skupin v malých rybnících.

hejkal - 22.10.2023 13:23:59 #

Tento pocit tváriť sa nadradene, je v našich končinách neskutočne rozšírený naprieč umeleckými žánrami. V literatúre sa rôzne skupinky hrajú na čosi extra, ale je to len o malých egách, ktoré v našich podkarpatských krajoch prevládajú.

Antony - 22.10.2023 13:19:13 #

V principu by to tak mělo být normálně ("Dobrý vkus" je relativní. & nemůže se mě dotknout, když někdo ohrnuje nos nad tím, co já mám ráda). Jenže často není. A vznikají zbytečné problémy. Elitářský underground. Dlouho jsem netušil, že něco takového existuje, ale během rozhovoru s bubeníkem skupiny HOKR Petrem Čermákem, jsem se to dozvěděl. Při otázce, jak vycházeli s dalšími pražskými undergroundovými hudebníky se ošil a řekl - to byli eliťáci, ti se s náma vůbec nebavili.. Stejná doba, stejné místo, stejný styl, a kastování jest přítomno.

Judith - 22.10.2023 12:47:20 #

Těší mě, jak nám to tu žije! Chvíli jsem přemýšlela, že se se slíbeným rozvinutím myšlenky a s čajem (Zlaté špičky z Yunnanu, lahoda) přesunu do Hranic hudby, kde by též bylo na co navázat, ale napadl mě můstek k hospodskému prostředí. To je mimochodem důvod, proč nemám ráda pivo - nesnáším studené pití! A pivo holt vychlazené být musí, stejně jako různé přeslazené žbryndy. Brr. Proto radši červené než bílé a radši koňak než whisky. Slavnosti sněženek, Bohumil Hrabal. Myslivecká sešlost. S šípkovou, nebo se zelím? Co může být nevinnějšího než fakt, že člověku chutná určitá úprava, případně že mu něco prostě nedělá dobře na žaludek, a tak se tomu neoddává? Kde se to zvrtlo? Jak se z osobní libosti stane ideologie (vybavuje se mi scéna, kde jeden z hodujících kouká smutně do svého talíře a říká, když já bych radši to druhé... kušuj a jez, usadí ho soused) nebo "věc dobrého vkusu"?  "Dobrý vkus" je relativní. Mám vypěstovanou averzi k undergroundovému prostředí - připadá mi svým způsobem velmi elitářské a exkluzivní. Já jsem se mu v danou chvíli patrně jevila jako slečinka, co se zbytečně ofrňuje. Podrobnosti by byly nadlouho, ale přišla jsem si tady během posledního roku nad různými diskusemi (z velké části archivními, při pročítání starších recenzí) na jedno: nemůže se mě dotknout, když někdo ohrnuje nos nad tím, co já mám ráda, pokud si někde v koutku nejsem ochotná sama o sobě myslet, že jsem teda asi nějak vadná, nechápavá, málo vytříbená atd. A když tyhle představy skutečně do důsledků odbourám, nechá mě klidnou i to, že mě nebere nějaká "zaručená kvalita". Nebudu se pohoršovat, "jak tohle někdo může žrát". A tak dále.  V životě jsem neměla v puse cigaretu. Žiju s kuřákem. Voní mi. Patří to k němu. Netvrdím, že toto mentální pozadí je u každého stejné, to si netroufám tvrdit, ale u mě zafungovalo a ukázalo se ve finále jako překvapivě osvobodivé pro život jako takový. Všechno je v pohodě, dokud mi druhý nefouká kouř přímo pod nos. V obýváku dunící Gorillaz jsou pro mě peklo, před zvukem se člověk neschová... to se ale online diskusí těžko může týkat.

« další předchozí »