Diskuze

« další předchozí »

Antony - 17.09.2023 08:46:35 #

Se nám to pěkně prolnulo s otázkou smyslu poslechu hudebních děl, která se nám nelíbí. Jelikož všechno souvisí se vším (mírnou hyperbolu připuštím), je třeba se o věcech bavit v jejich komplexitě. Pro mne je důležité vědomí, že si mohu vybírat. Zcela volně, na základě vlastního vkusu. Zdálo by se to být samozřejmostí, ale není tomu tak zdaleka vždy. Vnimatel je ovlivňován (a k ovlivňování náchylnější), snad ještě víc než autor. Jelikož ovlivňovači mají vypracovány psychologické metody, málokdo se jim umí bránit. V záplavě marketingových masáží, influencerů a lobbistů, propagačního stylizování, reklamních lákadel a dalších mechanik k obluzování mysli, se samotné dílo ztrácí. To jsem zmínil vnější vlivy, k nim přidejme ty vnitřní, jež si ochotně vytváříme sami. Když nemáme vytvořeny mentální obranné a filtrační techniky, vzniká nám v hlavě prostředí nesvobody až ideologické. Tedy poslech i toho, co se mi hned na první dobrou nelíbí, nebo nemělo by líbit, je praktickým vyjádřením uvolněného a shora nahlíženého stavu vnimatelské neomezenosti. Osvědčená cesta k objevům a posluchačskému růstu. Proto i sledování oblíbených umělců jinak než v jejich ryzí tvrobě je dobré mít významově správně zařazeno. Osobně tyto mimotvůrčí věci beru jako kolorit. Podbarvení vnimatelského zážitku tím, že vím, odkud vzešel, čím prošel, a kam snad kráčí. S velmi pozdviženým obočím k vekohubýchm prohlášením o zásadních životních prožitcích, neb i to je součástí marketingu. Zrovna v těchto oblastech je užitečné čtení mezi řádky. Z hlediska přístupu k umělci tomu přikládám význam nižší než jedno procento. Proto do toho nijak cíleně nešťourám a až na výjimky své oblíbence na sociálních sítích nesleduji. U oněch vzácných výjimek to mám zařazeno jako jiný pohled, který s vlastní uměleckou disciplínou prakticky nemíchám. Může však být vhodným doplněním například biografického profilu. Vlastně tím psaním o hudbě se také mnohé dá zdůvodnit. Ještě jedna věc. Jako u herce si těžko budeme myslet, že je stejný jako jím hraná postava, i když je herecký výkon velmi přesvědčivý, stejně tak si u metalistů a dalších silně stylizovaných hudebníků nemyslím, že by to bylo něco víc než divadlo. Výjimky nepochybně existují. Akorát u našminkovaných emo týpků si nejsem jistý, jestli tak nechodí i do postele.. :) V této souvislosti doporučuji skvělý film This Must Be The Place

Judith - 16.09.2023 23:33:57 #

Osobně jsem přes jinou životní oblast dospěla ke zjištění, že nemusím dávat něčemu prostor jen proto, abych se ujistila, jak jsem nad věcí, když mě daný výtvor (nebo třeba projekt) vlastně tolik nezajímá. Přijde mi, že u kontroverzních osobností může tato jejich stránka strhnout pozornost natolik, až člověku znemožní - pokud si to vědomě neohlídá a nevytvoří si pro takové uvažování prostor - vnímat, jestli ho dané dílo zajímá samo o sobě. Přitom odpověď může být velice prostá: například jde-li o remake něčeho, co považuju za geniální, potom jakýkoli posun musí nutně vést z kopce. Pokud jde o umělce, jo, zajímá mě, koho si pouštím do hlavy. Umění může být chaotické, drásavé, temné, divné, vyšinuté. Jsem ochotná jít do ledasčeho, ale musím mít pocit, že je projev autentický, vychází z duše (ačkoli třeba akutně psychotickým duším se raději vyhnu). Nesnáším například laciné využívání symbolů a archetypálních příběhů, mýtů a podobně. Nehodlám házet žabky do černého jezera jen tak pro ukrácení dlouhé chvíle. Proto jsem dost ostražitá třeba u metalu a kontext pomůže. Chci vědět, jak to mají dotyční v hlavě srovnané. Pokud bych si s někým nesedla ke stejnému stolu, nenechám se vzít kdovíkam. Je to z velké části instinktivní proces, neodškrtávám si kolonky. Umělci byli často zbožšťovaní, stavění na piedestal. Lidi zajímalo, jak to dělají, Když má někdo dar, třeba velký hlas, je to trochu tak, že ten dar není jenom jeho. Nedělá to čistě pro sebe - opravdu velké umění je často spíš něco, čemu se člověk nemohl vyhnout, nutnost, nezbytnost. Lidem taky dělá dobře, když si můžou někoho z toho piedestalu zase sesadit, nachytat v nedbalkách. Hvězdy stříbrného plátna byly kdysi zjevy z jiné galaxie. Skandály a excesy je postahovaly na zem, do bláta. Dneska i díky možnostem přímého kontaktu s fanoušky začínáme být schopní vnímat umělce zkrátka jako lidi a spousta z nich se umí přihlásit sama k sobě podobně, jako by prostě jen někde v obýváku vzali do ruky kytaru a udělali krásu. Baví mě sledovat muzikanty na Instagramu, protože tam ukazují, jakým směrem se stáčí jejich pozornost. Někdo postuje hlavně přírodu, někdo brutální vtipy, někdo je rodinný typ... Carl Palmer jednu dobu sdílel záznamy ze svých chytrých hodinek. To mi připadá jako víc informací, než potřebuju, ale krásné bylo, že mu tam vznikla podpůrná skupinka, kde si s ním fanoušci začali vyměňovat tipy ohledně lepšího spánku. Neudělalo to z něj horšího bubeníka. Přijde mi, že před pár desítkami let by takhle nikdo ke svým idolům přistupovat moc nedokázal a ty idoly kvůli tomu byly často dost osamělé a nešťastné.

Antony - 16.09.2023 19:52:22 #

Pokud to odděluje i ten umělec, pak nemám problém. Do soukromí mu nepolezu. Ale pokud neodděluje a využívá svoji tvorbu jako propagační nástroj něčeho, co považuji za morálně nepřijatelné, neodděluji ani já a dílo vyškrtávám.

chimp.charlie - 16.09.2023 19:01:49 #

To evokuje otázku (omlouvám se, pokud se to tu už probíralo, nesleduju všechno) nakolik kdo dokážete oddělit umělcovo dílo od jeho osobních postojů, s nimž se neztotožňujete, či dokonce skutků, které mu zrovna neslouží ke cti. Mně se to podařilo a jsem tomu rád.

Antony - 16.09.2023 15:44:40 #

Otázka 38. Prečo je okolo umelcov vždy veľa kriku, ktorý sa netýka ich umenia? Krátka odpoveď: Všetko súvisí s umelcom. Můj koment: Umělec je věc veřejná. Představte si člověka, který všechno své vyloží na ulici a chce aby to lidé komentovali. Ten by se pak neměl divit tomu, že je komentováno i to, co nevyložil. I proto velmi dobře rozumím umělcům, kteří nechtějí svá díla zveřejňovat. Chrání svoji duchovní autonomii. S umělcem souvisí opravdu všechno. Tím spíše by měl zvážit, co a jak odkryje. Pravé umění dokáže vytvořit málokdo, kecat do něj zkouší každý.

balu - 08.09.2023 23:26:42 #

A tady vidíte kachny ... kachny

Antony - 08.09.2023 22:31:10 #

Chlast, slast.. Biearhanzlova mast, na lysinu past. Páteční chvilka poezie.

Judith - 08.09.2023 22:24:28 #

Rozumím. Půjdu do svého pokoje a vrátím se, až budu normální. Tak kdybychom se už neviděli... :-D

balu - 08.09.2023 21:43:02 #

Judith, už nechlastej :)

Judith - 08.09.2023 20:12:13 #

To by byl teprve název pro biografii! Ne, vážně - představuju si, jak se ty dvě slova na sebe podívaly a řekly si: tohle jsme vždycky chtěly udělat, konečně to někoho napadlo...

« další předchozí »