Diskuze

« další předchozí »

stargazer - 03.02.2024 09:43:59 #

Historka o písni Beth /Kiss - Destroyer/. Složil ji bubeník Peter Criss. V limuzíně po koncertě se ji zkoušel nazpívat Gene Simmonsovi. Tenkrát Peter zpíval Beck a mluvilo se v ní o dívce jménem Becky. Gene mu poradil, aby místo Beck zaspíval Beth, jednak to líp znělo a za druhé to vylučovalo nedorozumění, že je to píseň o Jeffu Beckovi. Balada se smyčcovým podkladem moc nezapadala do image skupiny, co si hrajou na drsné rockery. Vyšla jako b-strana singlu Detroit Rock City a po nějaké době ji začaly hrát americká rádia. Z Beth se stal velký hit a Kiss definitivně prorazili.

Judith - 02.02.2024 15:57:39 #

V Brně zdramatizovali korespondenci Deža Ursínyho Hudebník trpící pokročilou rakovinou jazyka si dopisy vyměňoval z pokoje do pokoje bytu na sídlišti Petržalka se svým sedmnáctiletým synem. Korespondence vyšla knižně pod názvem Ahoj Tato - Milý Kubo. V představení na sklepní scéně Provázku zazní živě i Ursinyho hudba. Režie Anna Davidová (to je dcera J. A. Pitínského).

stargazer - 29.12.2023 06:06:55 #

Historka o Beatles a Maharishim. Zpočátku měli Beatles o Maharishiho učení a meditace zájem. Maharishi chtěl světoznámou skupinu využít ke své propadaci. Po nějaké době skupina "procitá" a indického guru opouští. Maharishi se dívá jak skupina odchází. Seděl a jeho asistent mu držel nad hlavou deštník. Pořád opakoval : "Proč odcházíte, Proč odcházíte?" Nechápal to. Následoval slavný Lennonův výrok : "Když jseš takovej machr přes vesmír, tak bys to měl vědět"

stargazer - 28.12.2023 16:16:33 #

Historka o tom jak přišel George Harrison za sekretářkou Briana Epsteina Barbarou O'Donnell a donesl ručně psané texty k albu Seržant Pepper. Jelikož byly šíleně naškrábané, potřebovaly přepis na psacím stroji. Bylo to kolem třiceti stránek. George předčítal texty, Barbara je přepisovala do čitelné podoby a pokaždé, když dodělali jednu stránku, George ji ten list papíru podal a Barbara ho hodila do koše. Dnes říka : "Kdybych tenkrát věděla"

stargazer - 23.12.2023 07:56:19 #

V létě roku 1989 se konal hudební festival Bratislavská lyra. Pořadatelům se podařilo na festival nějakým způsobem dostat americkou hudebnici Joan Baez. Všude na ní dohlíželi StB a tajní. Joan se podařilo za pomoci ještě několi lidí dostat tajně do jejího hotelového pokoje pár disidentů, včetně Václava Havla. Večer před koncertem vystupuje Joan Baez dole v hotelu z hotelového výtahu a s ní i Havel, nesoucí její kytaru a povídá : "Já jsem jen její bedňák". Soudruzi museli koukat.

Judith - 07.12.2023 08:45:50 #

Pat Mastelotto už je doma v USA (po pěti dnech), jeho bicí stále cestují. Ale dnes jiný příběh. Ellu Fitzgerald nechtěli na jevišti v Hollywoodském nejslavnějším klubu The Mocambo, protože se jim nezdála dost přitažlivá. Marilyn Monroe, která byla její velkou fanynkou, zavolala řediteli a řekla mu, že když Ellu najme, ona (Marilyn) přijde na každé vystoupení a zajistí mu tak publicitu. Slib splnila - každý večer seděla v první řadě. "Už jsem pak nikdy nemusela zpívat v malých klubech," říká Ella.

Judith - 04.12.2023 17:41:16 #

Pat Mastelotto trčí už čtvrtý den na letišti v Mnichově kvůli sněhu. Hudebníci jsou hrdinové, vážně.

Judith - 29.11.2023 18:29:16 #

Historka bez pointy: Pat Mastelotto sdílí svoje dojmy ze slovenských a českých hotelů. Z toho bratislavského si odnesl silný zážitek, neb místo karty dostal k pokoji oldschoolově klíč - a podle přívěsku už něco pamatuje. Pat se svěřil, že post raději zveřejňuje až poté, co město opustil. V Brně je celý paf ze synchronicity, jelikož se mu poprvé v životě stalo, že v atriu uviděl želvu, a to chvíli potom, co poslouchal písničku, kde se o želvách zpívalo (Mr. Mister: I Don't Know Why). Z Brna se v jeho vzpomínkách jednou provždy stalo město želv. Roztomile nanicovatý malý příběh.

Judith - 07.11.2023 22:36:52 #

Příběh za úvodním veršem skladby Simona a Garfunkela Sound Of Silence Tato skladba začíná slovy Hello darkness, my old friend - Ahoj, temnoto, můj starý příteli. Darkness byla přezdívka, kterou si Garfunkel dal pro svého přítele. Sandy Greenberg byl jeho spolubydlící v prvním ročníku na univerzitě. Velmi si spolu rozuměli a slíbili si, že se budou vzájemně vždy podporovat. Záhy nato byla Sandymu diagnostikovaná oční choroba s vyhlídkou brzkého úplného oslepnutí. Odjel domů do jiného státu a přerušil veškeré kontakty s přáteli, uzavřel se do sebe. Art se jednoho dne bez ohlášení objevil u jeho dveří a přesvědčil Sandyho k návratu na univerzitu. Prováděl ho po kampusu, předčítal mu. Jako výraz empatie začal sám sebe nazývat Darkness, Temnota, protože jeho hlas přicházel k Sandymu ze tmy. "Temnota ti teď bude číst," říkal mu. Jednoho dne po cestě městem uprostřed rušného nádraží Art Sandymu sdělil, že musí naléhavě odejít, a nechal ho tam samotného. Sandy si byl nucen v situaci nějak poradit a za pomoci dalších cestujících se v pořádku dostal do cíle. Tam na něj Art promluvil - celou dobu šel za ním a sledoval, aby se mu nic nestalo. "Uvědomil jsem si, že když se jako slepý dokážu sám vymotat z nádraží a dojet metrem, kam potřebuju, zvládnu cokoli. Byl to rozhodující obrat v mém životě." Vystudoval univerzitu a oženil se. Jednoho dne mu Art zavolal, že s kamarádem založili folkovou skupinu a že potřebuje 400 dolarů, aby mohli dokončit první desku. Sandy s manželkou měli v tu chvíli na účtu přesně 404 dolarů. Věnovali je Artovi. Album nebylo zvlášť úspěšné, ale ze Sound Of Silence se o rok později stal velký hit. Úvodní verš je vzpomínkou na pozdrav, kterým Art na škole oslovoval svého přítele. Sandy Greenberg se stal úspěšným podnikatelem a později věnoval několik milionů dolarů na medicínský výzkum. Art Garfunkel je kmotrem jeho tří dětí. Dodnes jsou nejlepšími přáteli. Greenberg nazval svou knihu pamětí Hello Darkness, My Old Friend s podtitulem Jak odvážné sny a neústupné přátelství proměnily slepotu jednoho muže v neobyčejnou vizi života. Jak významná tato skladba pro duo Simon a Garfunkel byla, o tom píše Akana v recenzi na jejich druhou desku. Stala se hitem díky další nevyžádané pomoci, dá se říct...

Apache - 02.11.2023 21:07:35 #

Dnes jsem si četl v bookletu k té krabici Suzi Quatro, kterou jsem nedávno koupil. A byla tam jedna vcelku veselá příhoda z natáčení (prvního alba). Len Tuckey, Suziin kytarista (později manžel, otec jejího dítěte, a ještě později její ex-manžel) tam vypráví, jak bídné bylo jejich vybavení při práci na debutovém LP. Dělali zrovna na pecce "48 Crash", ale Len neměl tu správnou kytaru, která by se pro tu píseň hodila. (V bookletu jsou konkrétnější, ale jelikož nejsem zběhlý v terminologiích, musíte se spokojit s informací, že tam bylo cosi o tremolu. :-) Nebo tak nějak.) Každopádně vedle, v tom samém studiu, nahrávala jiná skupina úplně jiné album. A když jednou vyrazila ze studia kamsi na oběd, Len okamžitě naběhl do jejich sekce a začal hledat tu správnou kytaru, kterou potřeboval. Byla tam. Tuckey ji popadne, běží s ní zpátky a volá: "Rychle, jdem tu zatracenou věc nahrát!" Stihli to akorát včas než se druhá kapela vrátila z oběda. Len k tomu poznamenává: "Chlapík dodnes netuší, že je to právě jeho kytara, která v té písničce zní." PS: Skladba "48 Crash" vyšla na singlu, který byl v roce 1973 třetí nejprodávanější v Británii, druhý v Německu a Švýcarsku a první v Austrálii.

« další předchozí »