Profil uživatele Dave
Recenze:
Pink Floyd / The Piper at the Gates of Dawn
| 2007-06-02 | Když jsem prvně poslech toto album, tak jsem byl u vytržení. Tehdy znalý pouze sedmdesátkových Floydů mě překvapilo - psychedelie, hravost, experimenty. To album jsem mohl sjíždět každý den a pořád mě bavilo...
Bohužel dnes už mi moc neříká. Při poslechu na mě jdou vzpomínky na tehdejší bezstarostná školní léta, ale hudebně je to dost mimo mě, jsou to prostě šedesátky. Sydovo nadání nepopírám, pouze mě to už dnes nějak nebaví. Daleko raději mám následující Saucerful of Secrets. Pipera jsem vytáhl naposledy po delší době ten loňský letní den na počest Syda...
» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Piper at the Gates of Dawn
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
Genesis / Seconds Out
| 2006-03-25 | Mám rád živák Genesis - Live (1973), který má skvělou atmosféru a i když se skladby prakticky neliší od studiových verzí (vyjma The Knife), tak hudebníci hrají s nasazením a především Gabriel zde podává skvělý výkon (možná krom úvodní Watcher of the Skies, která se mi zdá trochu sušší).
Seconds Out je pro mě velké zklamání. Po tom, co jsem o něm četl, jsem čekal daleko více. Je pravda, že éru bez Gabriela až tolik nemusím a i relativně vysoko ceněná alba A Trick of the Tail a Wind and Wuthering jsem trávil docela dlouho.
Tento živák je opravdu slabota. Už úvodní Squonk je strašně ospalý, jakožto první skladba až nepochopitelně. The Carpet Crawl(ers) se mi už docela líbí a Robbery, Assault & Battery je pro Collinse jak ztvořená, lepší než na studiovce. Afterglow je nuda k uzoufání, Firth Of Fifth s uříznutou předehrou není také ničím vyjímečná a dostane mě až I Know What I Like, kterou paradoxně na Sellingu vůbec nemusím. V této písni Collinsovo divadelnictví sedne. The Lamb Lies Down on Broadway je docela hezká a u The Musical Box mě mile překvapilo Collinsovo nasazení. Proč ale hráli pouze závěr, nechápu - hrůza.
Studiovou Supper's Ready miluji a tak je pro mě tato živá verze naprostým utrpením, do konce jsem ji vydržel poslouchat jenom jednou a především poslední dvě části pro mne byly opravdu muka. Zpěv zcela bez jakéhokoliv napětí. V Cinema Show jsem od mého oblíbence Bruforda čekal trochu více a asi nejvíce mě z celého Seconds Out zaujala propojená dvojice skladeb Dance on the Volcano a Los Endos ve skvělém provedení.
Když toto album někdy poslouchám, tak hodně tracků musím přeskakovat...
» ostatní recenze alba Genesis - Seconds Out
» popis a diskografie skupiny Genesis
Yes / Tormato
| 2005-10-14 | Tak tohle album je pecka. Nečekejte rozsáhlé snové kompozice jako na Close to the Edge, Tales from Topographic Oceans nebo Relayer. Osm kratších songů snad bez jediného slabšího momentu skvěle představuje tu rockovější podobu Yes. Po nemastném neslaném Going for the One je to opravdu příjemné překvapení. Je to jedno z mých nejoblíbenějších alb od Yes vůbec.
» ostatní recenze alba Yes - Tormato
» popis a diskografie skupiny Yes
Kaipa / Kaipa
| 2005-10-14 | Debut švédské Kaipy je skvělý. Všichni hudebníci jsou výborní muzikanti a Lundinův zpěv ve švédštině je opravdu krásný. Vrcholem jsou určitě skladby Musiken är ljuset, Ankaret nebo Oceaner föder liv, které si v ničem nezadají s klasickými kousky britských veteránů. Mohu vřele doporučit.
» ostatní recenze alba Kaipa - Kaipa
» popis a diskografie skupiny Kaipa
Yes / 90125
Zlaté časy let sedmdesátých jsou nenávratně historií, nastupují léta osmdesátá a jejich hudební ?žumpa?. Těžko dnes říci, co se to tenkrát stalo, že naprostá většina kvalitních rockových kapel začala lézt do poprocku, nebo ještě hůře ? do popu, pop se začal spojovat s diskem? no prostě fuj! Obrat o 180 stupňů artrockové legendy a vůbec jedním ze zakladatelů artrocku - Yes je opravdu smutný. I když se později zkoušeli vrátit ke svému původnímu stylu, už to nebylo ono.
V roce 1983 vydává kapela v trochu obměněné sestavě album ?90125?. Této desce jsem se dlouhou dobu vyhýbal, jelikož jsem věděl o co jde, a i když mi inteligentní poprock nevadí, tak od této kapely jsem se ho snad trochu bál? Když jsem se tedy pak k tomuto albu trochu náhodně dostal a poslechl si ho, zjistil jsem, že to není vůbec špatné!
9 melodických a celkem i zpěvných písniček, pár dokonce i s hitovými ambicemi. Například úvodní ?Owner of a lonely heart? je jedním ze symbolů doby a zná jej snad každý. Rozebírat jednotlivé songy zde asi opravdu nemá smysl.
I když je to tedy poprock tak se mi deska hodně líbí. Jeho výhodou také je, že když si ho někdy pustím tak lidé okolo neprchají jako jindy? :-) Hudba je to hodně dobrá, nějaký hlubší smysl v ní však nehledejte, artrock tu není ani trochu?
» ostatní recenze alba Yes - 90125
» popis a diskografie skupiny Yes
Yes / The Yes Album
Britská pětice Yes, která se po svých prvních dvou albech pomalu dostávala do stále širšího povědomí posluchačů, vydává v roce 1971 své první přelomové album ? The Yes Album (originalita názvu ale asi trochu pokulhává). O tomto albu by se již dalo říct že patří k progresivnímu rocku, přináší nové hudební postupy a delší kompozice. Nový kytarista Steve Howe, přinesl kapele trošku jiný zvuk a celá deska se zdá jistým způsobem tvrdší oproti předchozím.
Úvodní desetiminutová ?Yours is no disgrace? pěkně zostra otevírá celé album, od počátku zde všichni hráči hrají naplno a vytvářejí zajímavou koláž pestrých melodií. Vůbec není na škodu že do popředí poněkud vystupuje Squireova baskytara, která je v některých částech místo rytmiky spíše používána jako rovnocenný melodický nástroj. Ve střední části přichází náhlý přechod a změna melodie ? dalo by se říct, že jeden ze znaků progrocku se zde objevuje poprvé a ne naposledy. Po této klidnější části opět se muzikanti opět vracejí k úvodnímu tématu, kterým song i končí.
Druhý song ?The Clap? je sólovou exhibicí (navíc v živém podání), jasně dokazující talent nového kytaristy. Těžko uvěřit, že toto hrají pouze dvě ruce?
?Starship Trooper? je jedna z nejlepších věcí této kapely vůbec. Téměř desetiminutový třídílný epos. Andersonův nádherný vokál nás provází prvními dvěmi částmi, skladba se plynule rozvíjí, zajímavá je také určitě akustická část uprostřed. Závěrečná část ?Würm? patří k nejlepším momentům alba vůbec: Howe hraje své tři opakující se akordy, do toho se přidají hammondky, stejně nenápadně se přidají bicí a Squire si začne jakoby mimo hrát na distortion-baskytaru jednoduchou melodii. Takto čarují téměř tři minuty, poté Howe začne svoje nepřekonatelné kytarové sólo (snad jeho nejlepší vůbec!), celý song vrcholí. Prostě nádhera. ?Starship Trooper? je nepochybně nejlepší kousek na celé desce.
První část ?I?ve seen all good people? se nese ve vokálním duchu, Anderson a mu sekundující Howe se Squirem zpívají svoji téměř pohádkovou melodii za jednoduchého doprovodu kytary. Bohužel sehraný zpěv na mne působí dosti ?studiově?, nepřirozeně. Tuto píseň sem si zamiloval až po letošním pražském koncertu kapely, kde zněl zpěv sice hůře, ale prostě o to autentičněji. Druhá a rychlejší část se nese ve svižném tempu, člověku se chce téměř tančit.
Kratší ?A venture? rozhodně není špatná, pouze mezi ostatními kvalitními songy působí dosti nenápadně (možná i nenápaditě). Asi naposledy se zde projevil dosluhující klávesista Kaye, který po tomto albu kapelu opustil (resp. byl nahrazen Wakemanem).
Závěrečná ?Perpetual change? je písní mnoha tváří. Místy nápaditá a melodická píseň se změní v podivnou instrumentální koláž. Těžko říct, co autoři zamýšleli. Vůbec nepůsobí dojmem jednoho celku, avšak nedá mi to abych opět nevyzdvihnul vynikající Andersonův pěvecký výkon a pěkné kytarové riffy. Celkově tedy spíš průměr.
Ještě bych zmínil podivné řazení songů: například ?The Clap? působí divně hned po úvodní dlouhé kompozici, ale těžko ho někam zařadit? Taktéž ?Starship Trooper? není z mě neznámého důvodu závěrečným songem, jako který opravdu působí.
Z celkového pohledu se však jedná o vynikající album, přestože nepůsobí moc celistvě. Skupina se ukázala jako schopná náročných songů, což jasně dokázala na albu následujícím? Hodnotím jako vynikající, dávám čtyři body.
» ostatní recenze alba Yes - The Yes Album
» popis a diskografie skupiny Yes
Emerson, Lake & Palmer / Tarkus
Po úspěšném debutu vydávají ELP o rok později další skvělou desku.
Celému albu vévodí titulní ?Tarkus?, více než dvacet minut dlouhý epos. Příběh mechanického zvířete na motivy výtvarníka Williama Neala je protiválečnou písní, poukazuje na zbytečnost války, která stejně neřeší žádné problémy. Rozdílné hudební motivy naprosto pasují k jednotlivým částem, od zrození zvířete (Eruption), až po jeho návrat do kolébky života (Aquatarkus). Na úvod slyšíme nájezdový vokál, po kterém okamžitě začne Emerson svoje zběsilé (a syrové!) klávesové kreace za rytmického doprovodu Lakeovy basy a Palmerových bicích. Jak je ve skladbě pravidlem ? instrumentální část střídá část zpívaná, a tak Lake může po zklidnění tempa odezpívat svůj kouzelný part. Téměr hardrocková část Mass ukazuje dokonalou sladěnost tria, které dokáže na naprosto jednoduchých motivech vytvořit zajímavou kompozici všech nástrojů, která tedy nestojí pouze na Emersonově virtuozitě. Ve vrcholném Battlefield tempo opět zklidňuje, elektrická kytara zde, spolu s bicími, připomíná vrcholné momenty eposů kapely Pink Floyd. Kytara ?pláče?, bicí neustále zpomalují, prostě nádhera, kdo neslyšel neuvěří? Aquatarkus pak symbolizuje návrat do moře, čemuž je přizpůsoben i zvuk kláves, a nakonec se zde po gongu z nenadání ještě objevuje úvodní motiv a epos je tak tedy jakoby uzavřen. Ne náhodou se tato skladba stala progrockovou legendou.
Další skladby na albu jsou již kratší, a snad i ? jednodušší. Veselá pianová ?Jeremy Bender?, rychlá ?Bitches Crystal?, či na varhany hraná ?The Only Way (Hymn)? a na ní navazující ?Infinite Space (Conclusion)?. Tyto dvě skladby jsou důkazem toho, že progresivní rock opravdu vychází z vážné hudby a ELP se vůbec nebojí se k ní opět tak trochu vrátit. Poté následuje svižná a zpěvná ?A Time and a place?, asi nejlepší skladba z druhé poloviny desky. Celé album končí krátkou pianovou rock?n?rollovkou ?Are You Ready Eddie??.
Album hodnotím jako excelentní dílo především pro naprostou dokonalost titulního songu. Zkrátka stojí to za to, abyste si desku pořídili už jenom kvůli němu. Kvůli celkové nesourodosti (druhá polovina) alba však nemohu udělit plný počet bodů.
» ostatní recenze alba Emerson, Lake & Palmer - Tarkus
» popis a diskografie skupiny Emerson, Lake & Palmer
King Crimson / Discipline
V roce 1981 vydávají ?Crimsni? po kratší pauze jedno ze svých zajímavějších alb. Toto album tak trochu vybočuje z řady, i přesto, že tvorba kapely byla vždy dost různorodá. Do děje se dostanete až po několika posleších a desku si určitě zamilujete. Snové pomalé songy (např. ?Matte Kudasai?) se střídají s rychlými vypalovačkami s naprosto šílenými zvuky a ještě šílenějšími texty (?Indiscipline?). Ještě musím vyzdvihnout výtečnou ?Thela hun ginjeet?, kde naprosto vyniká vynikající instrumentální zručnost a sehranost celé kapely ve zběsilém tempu tohoto dokonalého songu. Kdo má rád nekonvenční muziku, určitě si zde přijde na své. Album hodnotím jako výborné.
» ostatní recenze alba King Crimson - Discipline
» popis a diskografie skupiny King Crimson
Collegium Musicum / Konvergencie
Album Konvergencie kapely Collegium Musicum je důkazem, že i v socialistickém Československu se dal tvořit progresivní rock typu ELP. Trio ukázalo že umí udělat výbornou muziku, plně srovnatelnou s britskou scénou (a to hráli téměř současně s jejím začátkem!).
Bohužel zde si chalani vzali trochu větší sousto. Na cd téměř neuvěřitelná stopáž je totiž místy docela nudná, některé části bych snad i nazval vatou. Většina songů obsahuje zbytečné pasáže, ?Suita po tisíc a jednej noci? je zbytečně rozvleklá, ?Eufóniu? (experimentování, pazvuky) bych vyhodil úplně? Prostě úsloví ?méně je někdy více? je zde naprosto na místě.
Ale dosti bylo hanění. Cd 1 je nabyté výbornou muzikou a nemám větších výhrad. Nápaditá, místy hodně svižná hudba a například dětský sbor v ?PF 1972? je naprosto dokonalý. S druhým cd je to trochu horší, především tady se objevují neduhy zmiňované výše. Ale ?Piesne z kolovrátku? působí téměř pohádkovým dojmem, za zmínku stojí i krásný zpěv. Jedná se určitě o nejlepší skladbu z druhého cd. Album končí slavnou ?Ulicou??, kde naprosto vynikly Vargovy kvality.
Kapelu jsem nezažil v dobách její největší slávy, ale hudba se mi líbí, i když by mi mohl někdo vyvracet moje názory. Album hodnotím jako dobré.
» ostatní recenze alba Collegium Musicum - Konvergencie
» popis a diskografie skupiny Collegium Musicum
Emerson, Lake & Palmer / Pictures at an Exhibition
Tento slavný koncert přinesl britské trojici zaslouženou popularitu. Ve Spojeném Království se stal ihned po vydání bestsellerem. Jedná se o přepracování Musorgského Obrázků z Výstavy, dále obsahuje Čajkovského Louskáčka (Nutrocker) a 3 původní songy.
Koncertní nahrávku otevírá ?Promenade 1?, hlavní téma, které se ještě bude opakovat. Nádherná je Lakeova balada ?The Sage?, kde opět hraje pouze za doprovodu akustické kytary. Pravý nářez začíná s ?Old Castle?. V čele s Emersonem rozjíždějí instrumentální peklo, později se přidají i hammondky (?Blues Variation? ? vlastní skladba). Přes klidnější ?Promenade 3? a opět trochu tvrdší ?Babu Yagu? vystoupení spěje do slavného finále ?The Great Gates of Kiev?. Skupině se zde podle mého názoru podařilo vygradovat naprosto ojedinělým způsobem celé vystoupení (album). Slyšel jsem i originál od Musorgského a zde jsem takové pompézní finále necítil (pravdou je, že posluchač vážné hudby by ho pravděpodobně cítil právě tady). Navíc těch pár textů (výtečných) co se vyskytly v tomto vystoupení, zde také graduje skvělým ?rozřešením?. Nutrocker je spíše už jenom takovým milým přídavkem.
Toto album si mně získalo již po prvním poslechu. Podle mého názoru se jedná o naprosto fenomenální dílo a je to nejlepší koncert, co jsem kdy slyšel. Dávám plný počet bodů.
» ostatní recenze alba Emerson, Lake & Palmer - Pictures at an Exhibition
» popis a diskografie skupiny Emerson, Lake & Palmer
Emerson, Lake & Palmer / Black Moon
Po trochu náhodném comebacku kapely ELP v roce 91 bylo vydáno o rok později album Black Moon. A nevyhnulo se klasickým znakům alb z devadesátých let, která vydávají kapely, které byly na vrcholu slávy v letech sedmdesátých (jako Pink Floyd, Deep Purple, Genesis a mnoho dalších)? vytrácí se energie tenkrát mladých muzikantů, chybějí dlouhé songy s experimentálními a progresivními prvky, všude plno ?smyčců?.
Black Moon obsahuje 10 více méně stejně dlouhých songů, které si jsou docela podobné. Za zmínku určitě stojí zajímavá předělávka Prokofjeva ?Romeo and Juliet? v zajímavém podání Emersona. Energie přímo tryská z vypalovačky ?Changing States?, kde slyšíme správný zvuk ELP, tak jak jej známe ze 70. let ? hudba se téměř strojově valí vpřed za doprovodu klávesových fanfár. Emerson dále předvede v sólovém ?Close to home? že by obstál i jako hráč klasiky. Další vypalovačka ?Better days? sice vůbec ELP nepřipomíná, ale zato skladba dynamicky šlape a dočkáme se v ní i několika zajímavých zvratů. Album končí baladou ?Footprints in the snow?, kde Lake zpívá za doprovodu akustické kytary.
I přes to, že to není klasické album ELP, jaké vydávali na počátku 70. let, v žádném případě se nejedná o slabé dílo. Jako samostatný celek se je to velmi vydařené album, které předčí většinu produkce ze své doby.
» ostatní recenze alba Emerson, Lake & Palmer - Black Moon
» popis a diskografie skupiny Emerson, Lake & Palmer
Pink Floyd / Wish You Were Here
Po obrovském úspěchu alba The Dark Side of the Moon, který si nikdo předtím ani náhodou nedokázal představit, byl na členy Pink Floyd vyvíjen nátlak o další neméně úspěšné album. Z klubové party se staly světové hvězdy a to se nemohlo neprojevit na průběhu nahrávání. Rozepře a neschopnost soustředit se na práci byly na denním pořádku a je veliké štěstí, že se toto neprojevilo na celkovém výsledku. Ústředním motivem tohoto v pořadí (ať si říká kdo chce co chce?) druhého koncepčního alba je osamocení a (nebo a tedy?) vzpomínka na ?bláznivého démanta? Syda Barreta. Druhý motiv (u skladby 2 a 3) je znechucení z nahrávacího průmyslu jakožto továrny na peníze, kterého začínal mít Roger Waters pomalu plné zuby.
Titulní skladba ?Shine on you crazy diamond? je na tomto albu rozdělená na dvě části (1-5 a 6-9, na pozdějších vydáních označované Part I, Part II), začíná pomalou melodií na klávesy, později se přidává jemná kytara. Part 2 (označovaná jako Syd?s theme) začíná velice známým kytarovým motivem, který se posléze objevuje v průběhu celé skladby a stává se jakýmsi jejím symbolem. Po několika minutách kouzelného střídání kláves a kytary nastupuje melancholický zpěv (part 4), který působí velmi dojemně, jelikož zpívají Gilmour, Waters i Wright zároveň. Celá první část končí vystoupením na saxofon Dicka Perryho.
Naprosto mrazivým pocitem působí druhá skladba ?Welcome to the Machine?, a to i přes to, že kromě syntetizátorů a baskytary hraje pouze akustická kytara. Jak již bylo řečeno výše, Waters dosti nepokrytě kritizuje zábavní průmysl. Tento problém řeší i třetí skladba ?Have a cigar?, kde se zpěvu výborně zhostil Roy Harper, přizvaný narychlo z vedlejšího studia, protože Waters by některé pasáže sám prostě nezazpíval.
Balada ?Wish you were here? je údajně jedinou skladbou kapely, kde byl hotov dříve text než hudba. K jednoduchému motivu na akustické kytaře se přidává Gilmourův tichý zpěv, ?oplakávající? nepřítomnost Syda. Tato naprosto geniální skladba již nikdy nesměla chybět na žádném koncertu a patří mezi vrcholy celé tvorby PF.
Z větru se pomalu vynořuje baskytara, přidává se kytara a klávesy - začíná druhá část opusu ?Shine on you crazy diamond?. Po krátkém řádění na všechny nástroje se objevuje známý motiv z částí 1 ? 5, skladba zpomaluje tempo a pokračuje melancholický text. Celá skladba končí smutnou melodií na Rickovy klávesy ? part 9 alias Funeral?
Jedná se o naprosto zásadní artrockové album, které prostě musíte mít. Rozhodně nezůstalo intenzitou zážitku, který vám poskytne, ve stínu možná známějšího Dark Side. Za zmínku stojí i perfektní booklet s úžasnou grafikou. Dávám plný počet bodů.
» ostatní recenze alba Pink Floyd - Wish You Were Here
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
Pink Floyd / Meddle
I přes svojí nenápadnost v diskografii Pink Floyd je album Meddle z roku 1971 jedním ze stěžejním bodů jejich tvorby. Kapela zde začala po nejistém období ukazovat svoji budoucí tvář.
Úvodní instrumentálka "One of these days" začíná pěkně zostra a určitě právem byla jedním z vrcholů tehdejších koncertů. Má geniální jednoduchost (ostatně jako většina jejich písní) a i přesto je to pěkná vypalovačka. Jednoduchoučká ale milá je "A pillow of winds", která tak nějak připomíná letní pohodu. "Fearless" a "San Tropez" se nesou v podobném duchu, rozhodně se nemají hoši za co stydět. "Seamus" je takové pseudoblues a celkově bych řekl že jde o další z nepodařených experimentů. Závěrečná "Echoes" je kapitola sama pro sebe. Naprosto geniální propojení jemných melodií piana či kytary až po trdší rockovou jízdu, improvizační hrátky s nástroji, několikaminutový instrumentální nájezd (jeden z nejlepších co lze kde slyšet) na druhou část... Jedná se o naprosto zásadní skladbu, a jelikož tvoří celou druhou část desky táhne dojem z trochu průměrné první části hodně nahoru.
Toto album mohu vřele doporučit. Hodnotím jako excelentní - 4 body.
» ostatní recenze alba Pink Floyd - Meddle
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
Pink Floyd / A Momentary Lapse of Reason
Toto album z roku 1987 působí docela rozporuplně. Ze začátku se mi vůbec nelíbilo, po řádném naposlouchání se dá říci že kapela Pink Floyd potvrdila že umí (i když je to autorsky téměř celý Gilmoura). Signs of life celý album pomalu otevírá, Learning to fly je taková hitovka, která ale vůbec do tvorby PF nezapadá a já osobně jí hodnotím jako slabou. Dogs of war je nepodařenej song, až mam někdy chuť ho přeskočit. A teď to začne: naprosto výborný One Slip následuje melancholická On the turning away. Yet another movie - výborná hudba i text. A new machine u mě zůstává nepochopená... Instrumentálka Terminal frost vám opravdu nejspíš způsobí příjemný mrazení v zádech a celý to končí výbornym Sorrow, kterej považuju za jeden z vrcholnejch songů PF, hudebně i textově je prostě výbornej.
Jak už tu někdo řekl - něco dobrý, něco ne. Rozmejšlim mezi 3 a 4. Za tu nevyváženost sahám ke třem hvězdičkám.
» ostatní recenze alba Pink Floyd - A Momentary Lapse of Reason
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
Pink Floyd / Echoes, The Best of Pink Floyd
Písničky skvělý, ale je to úplně nesmyslně rozházený. Fanoušek kterej má naposlouchaný řadovky docela trpí že písničky logicky nenavazujou (po Money má bejt Us and them atd.). Osekanej song Echoes to taky schazuje.
» ostatní recenze alba Pink Floyd - Echoes, The Best of Pink Floyd
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd