steve - @ 06.04.2017 | #

Po dostačujícím napapání a vstřebání alba Argus, které se v mezičase vyšplhalo mezi mé nejdravější plnokrevníky a nejlepší zástupce sedmdesátých let, bylo na čase se pomalu poohlížet po dalších perlorodkách do sbírky z tvorby mistrů akustických nálad Wishbone Ash.

Ještě slovo o Argus: to se z prvního šedavého průměru proměnilo v opravdový zlatý poklad. Asi ho zná většina rockových fanoušků, jelikož je vskutku nejkvalitnější a provařené, díky válečnické tématice odlišné a dokáže dokonale vystihnout náladu starých rytířských dobyvačných bojů a výpadů. Předpokládám, že jestli má někdo doma alespoň jedny Wishbone Ash, jsou to právě tyhle.

Dlouho jsem přemýšlel, testoval a na internetu prověřoval, na které místo z jejich diskografie ukáže má šrajtofle úsměv podruhé. První dvě desky mě vůbec nezaujaly, další alba až po Front Page News, možná i včetně No Smoke Without Fire zní velice dobře a vyrovnaně, s jen občasným mírným zakolísáním, a tak se stalo dílem náhody, že druhou pozici obsadila právě čtvrtá deska Ash-áků.

Nemůžu si stěžovat, krom bojeschopné atmosféry Argus (tu jsem ale už u žádné další W. A. kolekce nenašel) se pohybujeme na stejném kolbišti. Opět se tedy střídají rytmické pevnější rockové kusy (So Many Things To Say, střet jazz a blues v No Easy Road nebo výborná Rock'n'Roll Widow) se vznešeným, baladicko-akustickým přednesem, plným subtilní esence a něhy, na kterou tato kapela snad vlastní patent. Ballad of the Beacons, Everybody Needs a Friend, Sorrel či Sing Out The Song - ve všech případech jde o to samé: utkat pavučinku pružnou a křehkou, kterou dokáže jen trochu výraznější vánek potrhat a zničit.

vmagistr @ 07.04.2017 21:54:04 | #
Pokud je kamarád dysgrafik, psaní na klávesnici je pro něj naopak jednodušší než psaní rukou na papír. Ale spíš máš asi na mysli dysortografii (porucha pravopisu), že?

Nemyslím si, že by se tady na progboardu někdo z pravidelných přispívajících s těmito poruchami potýkal. Vidím tu spíš dva jiné problémy:

1) Text si po sobě někteří autoři vůbec nepřečtou a už ho sem ládují (výsledkem je spousta překlepů a mizerná grafická úprava).

2) Při úporné snaze popsat každý moment toho nejlepšího alba na světě (co na tom, že je za posledních čtrnáct dní už asi padesáté) se autor do složitých konstrukcí zamotá natolik, že v souvětí první větu začne, druhou nedokončí, třetí nedovede správně vyjádřit a čtvrtou pro jistotu zapomene. Jelikož pak obvykle následuje bod 1), některé autorské imprese by tu nerozluštil ani Poirot.