Wishbone Ash - Wishbone Four (1973)

06.04.2017 steve | #

Po dostačujícím napapání a vstřebání alba Argus, které se v mezičase vyšplhalo mezi mé nejdravější plnokrevníky a nejlepší zástupce sedmdesátých let, bylo na čase se pomalu poohlížet po dalších perlorodkách do sbírky z tvorby mistrů akustických nálad Wishbone Ash.

Ještě slovo o Argus: to se z prvního šedavého průměru proměnilo v opravdový zlatý poklad. Asi ho zná většina rockových fanoušků, jelikož je vskutku nejkvalitnější a provařené, díky válečnické tématice odlišné a dokáže dokonale vystihnout náladu starých rytířských dobyvačných bojů a výpadů. Předpokládám, že jestli má někdo doma alespoň jedny Wishbone Ash, jsou to právě tyhle.

Dlouho jsem přemýšlel, testoval a na internetu prověřoval, na které místo z jejich diskografie ukáže má šrajtofle úsměv podruhé. První dvě desky mě vůbec nezaujaly, další alba až po Front Page News, možná i včetně No Smoke Without Fire zní velice dobře a vyrovnaně, s jen občasným mírným zakolísáním, a tak se stalo dílem náhody, že druhou pozici obsadila právě čtvrtá deska Ash-áků.

Nemůžu si stěžovat, krom bojeschopné atmosféry Argus (tu jsem ale už u žádné další W. A. kolekce nenašel) se pohybujeme na stejném kolbišti. Opět se tedy střídají rytmické pevnější rockové kusy (So Many Things To Say, střet jazz a blues v No Easy Road nebo výborná Rock'n'Roll Widow) se vznešeným, baladicko-akustickým přednesem, plným subtilní esence a něhy, na kterou tato kapela snad vlastní patent. Ballad of the Beacons, Everybody Needs a Friend, Sorrel či Sing Out The Song - ve všech případech jde o to samé: utkat pavučinku pružnou a křehkou, kterou dokáže jen trochu výraznější vánek potrhat a zničit.
reagovat

luk63 @ 06.04.2017 18:24:44
Je to průměrné album bez ambicí. Zklamání a max. za tři

Jarda P @ 07.04.2017 05:42:18
Po nejlepší desce roku 1972 bylo nemožné navázat stejnou kvalitou, ale hodnotím ji jen o něco méně. Jediné, co jí vyčítám, je plochý zvuk. Mám původní vydání na CD a co vím, tak pořádný remaster nevyšel.Ale co si vzpomínám, tak na vinylu to bylo stejné.

dan @ 07.04.2017 06:10:15
Příjemná záležitost s kouzlem obnažené bezstarostnosti. Těžko se známkuje, na Argus nedosáhne, přesto... U W.S. patří mezi nejlepší.

PaloM @ 07.04.2017 06:29:27
Do zbierky som si kúpil prvé 4 štúdiovky a za nimi nasledovný Live Dates. Neviem si predstaviť, že by som dokázal niektorý z týchto albumov vynechať. Ako píše Jarda P., zvuk na štúdiovkách je plochý, no čo už, mnoho rockových perál bolo nahratých s mizerným zvukom.

Balů @ 07.04.2017 11:49:55
Pěkná recenze na pěknou desku.
Ale Český jazyk dostal ťafku.

Perlorodky s T
stěžovat se Z

to je neuvěřitelné ...

dan @ 07.04.2017 12:24:35
Bože můj, no a co? Copak jsem v kroužku českého jazyka? Jde snad o pocity z hudby, ne o to, kdo co jak naškrábal úhledně. Tihleti češtinářští hnidopichové jsou svýma výtkama a opravama tak otravní:-)

vmagistr @ 07.04.2017 14:52:32
Psaní bez gramatických a pravopisných chyb není výsadou "češtinářských kroužků", ale dobrým standardem při jakékoli písemné komunikaci.

Jarda P @ 07.04.2017 16:02:46
Mě taky často při čtení některých recenzí bolí z hrubek oči. Aspoň i a y by snad nebylo těžké správně používat.

dan @ 07.04.2017 18:22:46
jeden můj kámoš je dysgrafik, to bych vám teprve přál číst, chybí háčky, čárky... To by jste ho taky pořád drbali a napomínali, nebo mu zakazovali psát pro jeho chyby? Uvědomte si laskavě, že když je někdo ze školy 10,20,30 let a píše v životě velmi málo, tak je normální že zapomíná!!!!!!! A pokud mu to budete předhazovat, asi ho to zabolí.

vmagistr @ 07.04.2017 21:54:04
Pokud je kamarád dysgrafik, psaní na klávesnici je pro něj naopak jednodušší než psaní rukou na papír. Ale spíš máš asi na mysli dysortografii (porucha pravopisu), že?

Nemyslím si, že by se tady na progboardu někdo z pravidelných přispívajících s těmito poruchami potýkal. Vidím tu spíš dva jiné problémy:

1) Text si po sobě někteří autoři vůbec nepřečtou a už ho sem ládují (výsledkem je spousta překlepů a mizerná grafická úprava).

2) Při úporné snaze popsat každý moment toho nejlepšího alba na světě (co na tom, že je za posledních čtrnáct dní už asi padesáté) se autor do složitých konstrukcí zamotá natolik, že v souvětí první větu začne, druhou nedokončí, třetí nedovede správně vyjádřit a čtvrtou pro jistotu zapomene. Jelikož pak obvykle následuje bod 1), některé autorské imprese by tu nerozluštil ani Poirot.

27.05.2008 hejkal | #

Priznám sa, že tento album je pre mňa trošku sklamaním. Netvrdím, že je zlý, to nie, len mi viaceré pesničky pripadajú trošku bez nápadu (nechcem použiť výraz nudné). Skupina pomaly ale isto zjednodušovala svoj prejav a výsledkom je obyčajný rockový album.

Úvodná skladba chce byť rockovým vypaľovákom, ale nie celkom sa jej to darí. Ballad of the beacon je úžasná clivá balada a moja naj skladba na albume. No easy road je taká radostná blbinka. Neurazí. Everybody needs a friend je najdlhšia na doske, je to typický slaďák Wishboneov, ale... trošku ma nudí, nemôžem si pomôcť. Doctor je najzdarilejšou ráznou skladbou na albume. Sorrel má úžasné gitarové sólo v takom tom zvláštnom skreslenom zvuku, ktorý neviem odborne pomenovať. Znie to škaredo, ale je to úžasné. Sing out the song je čistá nuda. Jedna z najnenápaditejších skladieb prvej zostavy. Rock'n'roll widow je tiež vcelku počúvateľná skladba s dobrým ráznym rockovým refrénom.

Suma-sumárum, priemerný album.

reagovat