Reakce na recenzi:

Snake - @ 11.01.2014

První dlouhohrající deska, která téhle žijící britské legendě vyšla už v roce 1983. Mám dojem, že přijít v oné době s kůží na trh bylo trochu troufalé, vždyť progresivní rock zcela živořil na okraji zájmu médií i fanoušků. Nicméně Marillion se podařilo uchytit, probudit zájem vždy nevyzpytatelného publika a ačkoliv se to nezdá, táhnou tu svou rockovou káru bezmála pětatřicet let.

Pochybuji o tom, že by se na Progboardu našel někdo, kdo by se o jejich hudbu nikdy aspoň neotřel. Nějak zevrubně ji rozebírat by tak bylo nošením sov do Athén, ostatně se na to ani necítím být dostatečně povolaným a tak tedy zkrátka a jednoduše: je to melodický progresivní rock, chcete - li neoprog, s charismatickým zpěvem a jaksepatří složitými texty. Skutečně, těžko by jsme tady hledali instrumentální kejkle, kulometná sóla a cirkusácké závody v tom, kdo vypálí smršť tónú v čase co možná nejkratším. Soutěž o nejrychlejšího kytaráka by tedy Steve Rothery rozhodně nevyhrál, ovšem muzika je to výborná, založená na působivých melodiích, emocích a atmosféře.

Není to zase tak dávno, co jsem si debutové album pořídil. Od Marillion jsem do té doby vůbec nic neznal, z tisku jsem tak akorát věděl o tom, že existují, ale při potulce musicshopem mě okouzlily nádherné obálky vystavených cédéček. A již od prvního úhozu do klimpru a sugestivního vokálu Dereka Williama "Fishe" jsem věděl, že je to ono a že se mi to bude líbit. A náš vztah tak mohl začít.

Mám tuhle placku rád takovou, jaká je. Nic bych neměnil. Sound ještě tolik nečpí těmi "zatracenými" osmdesátými lety, ačkoliv starý dobrý hammond, nedejbože mellotron tady samozřejmě neuslyšíme. Těch parádních okamžiků a výborných melodií je tu skutečně přehršel a v každé skladbě najde se moment, který mě doslova uchvátí. Pokud už bych měl holt některé z nich vypíchnout, byla by to jednoznačně poslední třetina úvodní skladby Script For A Jester's Tear s tak bolestně krásnou melodií, až by se kámen ustrnul. Nebo emotivní balada Chelsea Monday s Rotheryho působivým kytarovým sólem. A co třeba poslední Forgotten Sons, to je teprve něco. Protiválečné téma a tíživá atmosféra, kterou v samotném závěru projasní paprsek světla a naděje. Uff..

Ale to ještě zdaleka není všechno. Reedice z roku 1997 obsahuje ještě plnohodnotný bonusový disk s několika demy, alternativními verzemi, ale také vůbec prvním singlem Market Square Heroes a Three Boats Down From The Candy. Pověstnou třešničkou na dortu je pak pro mě parádní, devatenáct minut dlouhý epický kousek Grendel. Prý kopie a vykrádačka Genesis? Ale jděte, já si to tedy rozhodně nemyslím...

Inu, při každém hodnocení si tady čtu, abych pěti hvězdičkami poctil jen opravdu vyjímečná alba. Dávám tedy 4,5. Ale za parádní remaster, luxusní dvoudiskovou edici a nádherný obal plný skrytých odkazů a významů stejně zaokrouhlím nahoru. Pokud si mé řádky přečetl fanoušek, který by chtěl s Marillion teprve začít, tak směle do toho. A třeba hned s tímhle debutovým albem.