Hammer, Jan / The First Seven Days (1975)

Album The First Seven Days jsem poprvé uslyšel během mé vojenské služby v Příbrami v r. 1975, kdy tohle album bylo pravidelně přehráváno na Svobodné Evropě, kterou se nám podařilo (už ani nevím jak) naladit a docela slušně poslouchat. Kupodivu nás nikdo neodhalil a tak jsme mohli velmi napjatě vnímat to, co „český Honza“ za oceánem v USA vytváří za hudbu a měli jsme tak trochu tehdy pocit, že to hraje i pro nás….
Trvalo samozřejmě skoro dva roky, než jsem tohle album získal na vinylu do své sbírky a byl jsem na něj patřičně hrdý. Když po letech album znovu poslouchám už bez eufemistických souvislostí, mohu konstatovat, že je to opravdový umělecký opus par excellence!
Téma stvoření a zrození světa bylo jistě velmi vděčným inspiračním motivem pro řadu koštýřů, nicméně Jan Hammer byl pro mě tím prvním, kdo se dokázal vyrovnat s tímto tématem opravdu velmi osobitým způsobena aplikace elektroniky, ve spojení s klasickými nástroji…..

DARKNESS / EARTH IN SEARCH OF A SUN – tajuplný, až strašidelný elektronický zvuk, který přichází ze záhrobí, anebo z nekonečného astrálu? V každém případě je tenhle motiv testovacím modelem pro kvalitní reprobedny a doporučuji poslouchat jedině potmě a nejlépe sám. Jakoby se předemnou otevíraly brány neznámého světa, které vystupuje z temnot a zvolna nabývá konkrétních tvarů. Při poslechu mi stále leze mráz po zádech, stejně jako tehdy kdysi dávno. Čarodějné bzučení synthesizerů se rozrůstá do prostoru s použitím dalších klávesových instrumentů, jímž sekundují bicí nástroje. Není zde přítomná baskytara – basový Moog tuhle práci obstarává velmi spolehlivě a vytváří kumulované napětí, nad nímž se vznášejí plochy smyčcových tónů mellotronu… Famózní úvod!

LIGHT / SUN – na housle se zde dostává ke slovu mladý virtuos Steve Kindler, kterému Jan Hammer přizvukuje hrou na klavír. Klavírní tóny jsou krátké, a působí dojmem hledače, který objevuje prostor mezi světlem a sluncem. Houslové tóny jsou krotké nijak výbojné a po krátkém odmlčení přichází elektronická vblna synthesizerového kouzlení, které přivolává bzučící virtuální mrak čmeláků a portamento synthesizeru Oberheim, který má podivně mňoukavý zvuk. S houslemi je přítomen do dokreslení atmosféry i Steven Kindler. Iluze dokonalého prolínání žhnoucího slunce a jeho nekonečně dlouhých paprsků, které jako šípy vysílají svoje signály do prostoru. Další část je živější a cválavé zvuky synthesizerů pracují jako atomová elektrárna včetně odbíjejícího kódového čidla oznamujícího mimořádnou situaci. Hammer si dokázal pohrát se zvuky opravdu famózním způsobem a když si uvědomím, že rozvoj elektroniky v sedmdesátých letech – třebaže pokračoval rychlými kroky – zatím sloužil jako zdroj aplikace a propojení mezi konkrétnem a abstraktnem – mám z toho hřejivý pocit….

OCEANS AND CONTINENTS – další kompozice představuje Hammera v klavírní poloze, kde bych si mohl odvážit konstatovat, že se mu sem podařilo vložit prvky slovanské melodiky, ať už mluvíme o Janáčkovi nebo Martinů. Hudební schéma je nosné a harmonicky prokreslené a mňoukavý tóny Moog synthesizeru se s klasickým klavírem a smyčcovým synthesizerem výtečně spojuje a hlavně doplňuje. Melancholická iluze připomene Hammerovu spolupráci s Jerry Goodmanem na předešlém projektu. Jeho aplikaci synthesizeru (domnívám se) si nelze splést s Coreou, Hancockem, Zawinulem, ani s Emersonem nebo Tomitou. Hammer si už tehdy dokázal vytvořit vlastní autorský rukopis. Prolínání klasického hudebního tématu s elektronikou se zde děje s jakousi cudností a pokorou a ještě u toho vznikají pozitivní vibrace a nálady. Aby taky ne – možná měl Hammer na mysli představ u světatvůrce, který dává onomu světu konkrétní podobu – vodní plochy a pevniny. Velké téma pro kreativního umělce…..

FOURTH DAY – PLANTS AND TREES – klavírní téma pokračuje s melancholickým nátiskem a s lehkým dynamickým nátiskem. Neživé přírodě vdechl prvotní život – stal se tvůrce rostlinstva a stromů…. Melodická linka má jasné vedení tónů a výtečné odstínění při hře v úhozech i při kladení rozlamovaných akordických vzestupů i sestupů. Smyčcový synthesizer a mellotron zde dotvářejí iluzi prostorného vidění na krajinu, která se výrazně ožila v přírodních barvách a svěží zeleni….

THE ANIMALS – výrazný nástup Davida Earleho Johnsona, který s Hammerovou asistencí vytváří etnické zvuky pomocí percussion. Jestliže první živí tvorové spatřili svěrlo světa v Africe, nemohlo být legitimněji vybráno vhodnější téma. Mňoukavé tóny synthesizeru a přeznívání smyčcového synthesizeru dokresluje atmosféru pod perkusivní zvuky, které působí jako tajemný africký obřad zasvěcení. Impresionistické vidění a cítění zde nemá nějaké hraniční meze a volně a prolínavě se rozšiřuje do prostoru a poskytuje nám možnost podle vlastní fantazie popřát nekonečnu otevřít svou náruč. Percussion se teď rozbíhají v rychlejším tempu až do skutečných polyrytmických obrazců a struktur, které svádí k tanci i rozpínání mysli. Synthesizer kouzlí nad tím lesem vytvářeným congy, africkými bubny, timbales, shekere a Hammer neustále kreativně kouzlí svou elektronikou bez hranic…..

SIXTH DAY – THE PEOPLE – Steven Kindler s houslemi navodí zvláštní rozjímavou atmosféru, za přítomnosti klavírních partů Jana Hammera. Ani tahle hudební forma nemá nic společného s rockem, jazzem, blues nebo funkem, tohle je spíš articifiální hudba ovlivněná Stravinským, Martinů nebo von Weberem. Houslové party se rozvibrovávají prostorem a kvílivý tón synthesizeru získává z pozadí přicházející rytmickou strukturu percussion. Zrození člověka…. První lidé. Děje se zde zajisté zázračný krok v dějinách zhmotnělého světa, kdy do něho měly poprvé nahlédnout lidské oči. Kindlerovy houslové party jsou vynikající jeho zrychlené tahy smyčcem ve stupňující se harmonickém vzepětí svědčí o tom, že Kindler má neobyčejný cit pro náročnou hru, i když zde neexibuje v goodmanovsko-pontyovském duchu. Celkový pocit může vyvolávat stejně tak překvapení, nejistotu, napětí, optimismus a zvědavost. Harmonické zpěvnění stavby skladby má v závěru téměř hymnický charakter, včetně simulovaného sboru lidských hlasů elektronickou cestou… fantazie.

THE SEVENTH DAY – klavírní téma opisuje dané schematické zadání a prolínání akordů s houslemi se děje ve vzájemně respektující se shodě. Bicí nástroje a elektronické basy dodávají hutnou dynamičnost a jakoby všechny melodické a harmonické nápady při komponování se nyní spojily do pevného kruhu a dotvářejí nikoliv nejasné kontury, ale zcela jasné a exaktní hudebně astrální tělo protkané tisící nervů a elektronických výbojů pocházející z pulzujícího virtuálního krevního oběhu. Bez agresivních nástupů a dravých exhibicí zde vzniklo kompaktní dílo, které smazává hranice mezi tzv. vážnou hudbou a elektronickou hudbou…..

Myslím, že po umělecké stránce vrchol Hammerovy sólové tvorby na který už v dalších letech v této formě nenavázal. Rád bych se Jana Hammera zeptal, jestli dnes považuje tohle svoje dílo za vrcholný umělecký produkt. Odpověď na to ale zůstane zamlčena….
V každém případě doporučuji k poslechu a uděluji pět hvězdiček!

» ostatní recenze alba Hammer, Jan - The First Seven Days
» popis a diskografie skupiny Hammer, Jan