Hammer, Jan - The First Seven Days (1975)

Kedysi dávno som čítal anketu, čo by si opýtaní vzali počúvať na opustený ostrov. Pri písaní každej recenzie sa snažím aspoň čiastočne držať tejto otázky. Čo by som si vzal ? Jan Hammer a First Seven Days určite.

Prečo ? Neviem exaktne odpovedať. Najprv to bola výnimočnosť, že počúvam „toho“ Hammera, ktorý hral s McLaughlinom. Potom to bola jedinečnosť spracovania témy, biblický príbeh stvorenia sveta. Keby som sa mal vyjadriť jazykom hudobných vedcov: Táto nahrávka je príkladom programovej hudby. Vysvetlenie (moje): Hudba, ktorá dôsledne vyjadruje obsah danej témy. Príkladom z vážnej hudby môže byť 6. symfónia F. dur „Pastorálna“ od L.V. Beethovena.

Jazzman Hammer je tu ako prísny akademik, celkom podriadený téme. Hravosť a uvoľnenosť muzicírovania je tu v minimálnej miere. Úsporné personálne obsadenie. Žiadna nástrojová exhibícia.

Ako to bolo spomenuté predchádzajúcim recenzentom, je to album, ktorý sa odlišuje od ostatnej produkcie. Je tu dokonalá analýza skladieb, s ktorou sa stotožňujem.

Mám rád inštrumentálnu hudbu. Mám rád výnimočné veci. Mám rád First Seven Days od Hammera. Kedykoľvek by som túto platňu mohol počúvať aj na pustom ostrove. Absolútna hudba.

reagovat

Album The First Seven Days jsem poprvé uslyšel během mé vojenské služby v Příbrami v r. 1975, kdy tohle album bylo pravidelně přehráváno na Svobodné Evropě, kterou se nám podařilo (už ani nevím jak) naladit a docela slušně poslouchat. Kupodivu nás nikdo neodhalil a tak jsme mohli velmi napjatě vnímat to, co „český Honza“ za oceánem v USA vytváří za hudbu a měli jsme tak trochu tehdy pocit, že to hraje i pro nás….
Trvalo samozřejmě skoro dva roky, než jsem tohle album získal na vinylu do své sbírky a byl jsem na něj patřičně hrdý. Když po letech album znovu poslouchám už bez eufemistických souvislostí, mohu konstatovat, že je to opravdový umělecký opus par excellence!
Téma stvoření a zrození světa bylo jistě velmi vděčným inspiračním motivem pro řadu koštýřů, nicméně Jan Hammer byl pro mě tím prvním, kdo se dokázal vyrovnat s tímto tématem opravdu velmi osobitým způsobena aplikace elektroniky, ve spojení s klasickými nástroji…..

DARKNESS / EARTH IN SEARCH OF A SUN – tajuplný, až strašidelný elektronický zvuk, který přichází ze záhrobí, anebo z nekonečného astrálu? V každém případě je tenhle motiv testovacím modelem pro kvalitní reprobedny a doporučuji poslouchat jedině potmě a nejlépe sám. Jakoby se předemnou otevíraly brány neznámého světa, které vystupuje z temnot a zvolna nabývá konkrétních tvarů. Při poslechu mi stále leze mráz po zádech, stejně jako tehdy kdysi dávno. Čarodějné bzučení synthesizerů se rozrůstá do prostoru s použitím dalších klávesových instrumentů, jímž sekundují bicí nástroje. Není zde přítomná baskytara – basový Moog tuhle práci obstarává velmi spolehlivě a vytváří kumulované napětí, nad nímž se vznášejí plochy smyčcových tónů mellotronu… Famózní úvod!

LIGHT / SUN – na housle se zde dostává ke slovu mladý virtuos Steve Kindler, kterému Jan Hammer přizvukuje hrou na klavír. Klavírní tóny jsou krátké, a působí dojmem hledače, který objevuje prostor mezi světlem a sluncem. Houslové tóny jsou krotké nijak výbojné a po krátkém odmlčení přichází elektronická vblna synthesizerového kouzlení, které přivolává bzučící virtuální mrak čmeláků a portamento synthesizeru Oberheim, který má podivně mňoukavý zvuk. S houslemi je přítomen do dokreslení atmosféry i Steven Kindler. Iluze dokonalého prolínání žhnoucího slunce a jeho nekonečně dlouhých paprsků, které jako šípy vysílají svoje signály do prostoru. Další část je živější a cválavé zvuky synthesizerů pracují jako atomová elektrárna včetně odbíjejícího kódového čidla oznamujícího mimořádnou situaci. Hammer si dokázal pohrát se zvuky opravdu famózním způsobem a když si uvědomím, že rozvoj elektroniky v sedmdesátých letech – třebaže pokračoval rychlými kroky – zatím sloužil jako zdroj aplikace a propojení mezi konkrétnem a abstraktnem – mám z toho hřejivý pocit….

OCEANS AND CONTINENTS – další kompozice představuje Hammera v klavírní poloze, kde bych si mohl odvážit konstatovat, že se mu sem podařilo vložit prvky slovanské melodiky, ať už mluvíme o Janáčkovi nebo Martinů. Hudební schéma je nosné a harmonicky prokreslené a mňoukavý tóny Moog synthesizeru se s klasickým klavírem a smyčcovým synthesizerem výtečně spojuje a hlavně doplňuje. Melancholická iluze připomene Hammerovu spolupráci s Jerry Goodmanem na předešlém projektu. Jeho aplikaci synthesizeru (domnívám se) si nelze splést s Coreou, Hancockem, Zawinulem, ani s Emersonem nebo Tomitou. Hammer si už tehdy dokázal vytvořit vlastní autorský rukopis. Prolínání klasického hudebního tématu s elektronikou se zde děje s jakousi cudností a pokorou a ještě u toho vznikají pozitivní vibrace a nálady. Aby taky ne – možná měl Hammer na mysli představ u světatvůrce, který dává onomu světu konkrétní podobu – vodní plochy a pevniny. Velké téma pro kreativního umělce…..

FOURTH DAY – PLANTS AND TREES – klavírní téma pokračuje s melancholickým nátiskem a s lehkým dynamickým nátiskem. Neživé přírodě vdechl prvotní život – stal se tvůrce rostlinstva a stromů…. Melodická linka má jasné vedení tónů a výtečné odstínění při hře v úhozech i při kladení rozlamovaných akordických vzestupů i sestupů. Smyčcový synthesizer a mellotron zde dotvářejí iluzi prostorného vidění na krajinu, která se výrazně ožila v přírodních barvách a svěží zeleni….

THE ANIMALS – výrazný nástup Davida Earleho Johnsona, který s Hammerovou asistencí vytváří etnické zvuky pomocí percussion. Jestliže první živí tvorové spatřili svěrlo světa v Africe, nemohlo být legitimněji vybráno vhodnější téma. Mňoukavé tóny synthesizeru a přeznívání smyčcového synthesizeru dokresluje atmosféru pod perkusivní zvuky, které působí jako tajemný africký obřad zasvěcení. Impresionistické vidění a cítění zde nemá nějaké hraniční meze a volně a prolínavě se rozšiřuje do prostoru a poskytuje nám možnost podle vlastní fantazie popřát nekonečnu otevřít svou náruč. Percussion se teď rozbíhají v rychlejším tempu až do skutečných polyrytmických obrazců a struktur, které svádí k tanci i rozpínání mysli. Synthesizer kouzlí nad tím lesem vytvářeným congy, africkými bubny, timbales, shekere a Hammer neustále kreativně kouzlí svou elektronikou bez hranic…..

SIXTH DAY – THE PEOPLE – Steven Kindler s houslemi navodí zvláštní rozjímavou atmosféru, za přítomnosti klavírních partů Jana Hammera. Ani tahle hudební forma nemá nic společného s rockem, jazzem, blues nebo funkem, tohle je spíš articifiální hudba ovlivněná Stravinským, Martinů nebo von Weberem. Houslové party se rozvibrovávají prostorem a kvílivý tón synthesizeru získává z pozadí přicházející rytmickou strukturu percussion. Zrození člověka…. První lidé. Děje se zde zajisté zázračný krok v dějinách zhmotnělého světa, kdy do něho měly poprvé nahlédnout lidské oči. Kindlerovy houslové party jsou vynikající jeho zrychlené tahy smyčcem ve stupňující se harmonickém vzepětí svědčí o tom, že Kindler má neobyčejný cit pro náročnou hru, i když zde neexibuje v goodmanovsko-pontyovském duchu. Celkový pocit může vyvolávat stejně tak překvapení, nejistotu, napětí, optimismus a zvědavost. Harmonické zpěvnění stavby skladby má v závěru téměř hymnický charakter, včetně simulovaného sboru lidských hlasů elektronickou cestou… fantazie.

THE SEVENTH DAY – klavírní téma opisuje dané schematické zadání a prolínání akordů s houslemi se děje ve vzájemně respektující se shodě. Bicí nástroje a elektronické basy dodávají hutnou dynamičnost a jakoby všechny melodické a harmonické nápady při komponování se nyní spojily do pevného kruhu a dotvářejí nikoliv nejasné kontury, ale zcela jasné a exaktní hudebně astrální tělo protkané tisící nervů a elektronických výbojů pocházející z pulzujícího virtuálního krevního oběhu. Bez agresivních nástupů a dravých exhibicí zde vzniklo kompaktní dílo, které smazává hranice mezi tzv. vážnou hudbou a elektronickou hudbou…..

Myslím, že po umělecké stránce vrchol Hammerovy sólové tvorby na který už v dalších letech v této formě nenavázal. Rád bych se Jana Hammera zeptal, jestli dnes považuje tohle svoje dílo za vrcholný umělecký produkt. Odpověď na to ale zůstane zamlčena….
V každém případě doporučuji k poslechu a uděluji pět hvězdiček!



reagovat

PaloM @ 21.03.2012 18:02:33
Petr, Gillanov album Clear Air Turbulence a tento Hammerov, ktorý si práve recenzoval, považujem za najlepšie diela v ich diskografiách, ktoré obaja umelci zložili ako sólisti. Neviem, či je to čírou náhodou, ale obidve CD som objednával naraz, na obidve bolo treba veľmi dlho čakať, lebo vraj šlo o dovoz z USA. Pred chvíľou som dopočúval Hammera a neide mi stále do hlavy, ako sa album obsahovo veľmi líši od ostatnej jeho tvorby (aspoň z toho, čo som počul). Podobne je to vlastne aj u Gillana na spomínanom CD.
Ďakujem za recenziu a som rád, že vyťahuješ na svetlo takéto fajnovosti.
Poznámka k záveru tvojho príspevku: Prečo "Odpověď na to ale zůstane zamlčena…" ? Myslím, že prostredníctovm internetu či e-mailu máš šancu pokúsiť sa jeho o odpoveď. A tá by aj mňa zaujímala.

Petr Gratias @ 21.03.2012 19:35:53
Ahoj PaloM...
díky za zajímavou srovnávací reakci a Tvůj postoj k tomuto tématu - je to opravdu hodně silný opus s velkým přesahem. Tedy alespoň pro toho, kdo to chce v hudbě cítit....

Vidíš, mohl bych nerecenzentsky pokračovat. Můj kamarád pražský kytarista Martin Koubek (DUX) je přítel Hammerovy rodiny a hodně se o ně staral v posledních měsících života paní Vlasty Průchové a byl ve stálém kontaktu s Janem Hammerem a vyprávěl mi řadu věcí, které se pochopitelně nedají svěřit bez souhlasu Jana Hammera Progboardu....
Já jsem měl starý VHS záznam Mahavishnu Orchestra z r. 1972, kde je krásná scéna improvizací Jerryho Goodmana a Jana Hammera a pak začne koncert...
Martinovi jsem ten záznam poskytl a ten jej zase poskytl Janu Hammerovi. Vůbec o něm neměl ponětí a nikdy ho neviděl!! K mému velkém překvapení mi Jan Hammer vzkázal přes Martina poděkování za ten záznam, protože jsem mu vrátil stará léta.... Byl jsem z toho úplně vedle a prožíval jsem stejně rozvibrovaný pocit, jako když jsem svůj beletristický román
Hawkwindova mexická mise poslal do Kalifornie Clintu Eastwoodovi a on mi před svou sekretářku Julii Hoytovou poděkoval (knihu jsem mu dedikoval), i když vzkázal, že neumí česky......
Tak to jsem se jen tak mírně rozvibroval.....
Zdravím a wishing well!!

ackerman17 @ 22.03.2012 06:08:31
Ahoj Petře.
V profilu Jana Hammera píšeš, že s Mahavishnu natočil dvě studiová a dvě živá alba. Já tedy vím o třech studiových (The Inner Mounting Flame, Birds of Fire a The Lost Trident Session) a jednom "živáku" (Between Nothingness and Eternity). Neprohodil sis to nějak nebo je opravdu přede mnou schovaný ještě nějaký živý klenot?

Jinak recenze moc zajímavá. Tohle album neznám, ale rozhodně si ho poslechnu. Hodně jsem zvědavý na DARKNESS / EARTH IN SEARCH OF A SUN, budu postupovat dle Tvého návodu :)

Petr Gratias @ 23.03.2012 15:24:47
Zdravím Ackermanne17....
1. Inner Mounting Flame
2. Birds Of Fire
3. Between Nothingness And Etenity
4. The Lost Trident Session

To jsou alba, která jsem měl na mysli. 1 a 2 jsou studiová - 3 je koncert z Central Parku a 4 je zapomenutý záznam, který byl "náhodou" objeven ve studiu a po letech připraven k vydání v r. 1999.
V tom (fofru) jsem "zapomněl" že je to studiové album a nikoliv živák.
Omlouvám se. Všechna alba mám doma a rád se k nim vracím....
Na albu 3 je mj. skladba SISTER ANDREA, kterou věnoval Jan Hammer své nešťastné sestře
a na albu 4, je zase skladba Ricka Lairda STEPPINGS TONES, kterou předtím natočili Hammer a Goodman na svém vynikajícím albu Like Children...
Potěšilo mě, žes projevil o Hammera a Mahavishnu Orchestra zájem... takových nás tady na Progboardu moc není...
Zdravím!!

ackerman17 @ 26.03.2012 08:26:51
Díky za kompliment, Petře :)
Sólovou tvorbu Jana Hammera neznám (kromě tedy výborného Like a Children), ale v nejbližší době se na ni určitě vrhnu. Mahavishnu Orchestra patří rozhodně do prvních třech pozic mého subjektivního žebříčku a dle mě takto vypadá Hudba s velkým H. Kapelou prošli naprosto neuvěřitelní hudebníci a právě díky této supergroup jsem začal objevovat Cobhama, McLauglina nebo především Pontyho, kterého naprosto bezmezně zbožňuji :) U Jana Hammera se ale bojím mírného zklamání vzhledem k jeho pozdější tvorbě.
Jakožto ročník 82 mám ale stále vše před sebou a čas si určitě najdu, tvá recenze mne velice navnadila :)