Black Sabbath / Master of Reality (1971)

Master Of Reality. Prostě Master Of Reality. Je těžší, je temnější, je metalovější a je skvělé. Zřetelný hudební posun oproti Paranoidu. A pro mě osobně možná nejlepší album Black Sabbath s Ozzym za mikrofonem.

Kdybych měl vybrat jednu jedinou skladbu Birminghamské čtveřice a označit jí za nejtypičtější, vybral bych Sweet Leaf. Těžký a chytlavý riff, Ozzyho skřehot nad vším tím masivním hlukem. Lord Of This World a After Forever jsou dvě "průměrné" sabbaťárny, které netřeba dále popisovat. Co ale za zmínku stojí jsou dvě pozoruhodné instrumentální skladby. Krátká Orchid, která první metalovou kapelu připomíná jen opravdu minimálně, kupodivu nepůsobí rušivě ani nepatřičně. Přímo se hodí jako otvírák druhé strany.
Ještě kratší Embryo (čí nápad byl pojmenovat to tak?) evokuje středověký hrad připravený hostit rytířský turnaj, hned co popraví pár zločinců. Přitom by neměla být nic víc než předehra k největší hitovce, Children Of The Grave...?
a Solitude. Ah, Solitude, jak moc připomínáš mi Planet Caravan. Opět ta psychedelická klidná atmosféra evokující nepoznané. Poslední tón pomalu utichne... a pár vteřin po něm přichází nejtěžší a nejtvrdší riff na albu, intro k Into The Void.
Pokud byla atmosféra na Black Sabbath nebo Paranoidu dobrá, na Master Of Reality je ještě lepší. Tohle jsou Black Sabbath.

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Master of Reality
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath