Mišík, Vladimír & ETC... / '2' (1980)

Uplynuly čtyři roky od debutu. Uplynuly časy s pány kytaristy Františkem Franclem a Jiřím Jelínkem. S nimi uplynula i příležitost nahrát další plnohodnotné LP.

Leč koncem sedmdesátých let se kapela Etc… obnovila v tradičně skvělé sestavě. Kytaristou se opět stal Petr Pokorný (proč se tomu usměvavému pánovi vůbec říká Kulich?), na místo basisty přišla velká naděje české baskytary, Jiří Veselý, bubenickou příležitost dostal velmi šikovný Jiří Šustera, o němž jsem se ovšem před pár týdny dověděl, že dva roky zpátky zemřel… Škoda ho.

Deska oproti debutu působí sevřeněji, uzavřeněji, komorněji. Album je uzavřené do nádherného obrazu Miroslava Jiránka v tmavě modrém tónu. Vzadu je fotografie skupiny; jako malý chlapec jsem vždy přemýšlel, který z těch ošklivých pánů je Vladimír Mišík. Že by ten sličný mladý muž přišpendlený kancelářskou svorkou?

Dovolím si stručný komentář ke každé z písní, protože každá z písní si to zaslouží.

Nejlepší ženská našich dnů
Vyťukávání činelů a už je to tady - durové téma, které prostě utkví v paměti. Především s příchodem Veselého se zcela změnil styl, najednou tu byly durové stupnice a lidová melodika. Muselo to vyhovovat především Janu Hrubému, pro nějž se tento přístup stal v pozdějších letech klíčovým. Text skladby oplývá typickou městskou poetikou Prahy a Vladimírovy rodné Letné. Miluji mezihru všech střídajících se nástrojů, včetně podivných ruských kláves. Možná trochu úlet, možná experiment… Ale je to moc fajn a skladbu to skvěle dokresluje. Dodává jí to naprostou jedinečnost.

Ty II
A nastupuje se na lyričtější polohu. Píseň je v podstatě zhudebněný text, a to tak kvalitní text tak kvalitně zhudebněný, že z toho leze mráz po těle. Pokorného kytara se v mezihrách střídá s Hrubého houslemi, což je opravdu skvělý nápad.

V hotelu Belveder je dnes tanec
Brilantně zaranžovaná skladba s výraznými basy a nádhernými Hrubého mezihrami, ve které se do textu s městskou poetikou (všimli jste si, jak často to slovní spojení používám?) vkrádají i typické básnické prvky, jako svátek jabloní apod., což opravdu stojí za povšimnutí.

Jam Session
Skvěle promyšlený basový motiv pulzuje a otevírá nám další skladu, opět zhudebněné dílo Václava Hraběte. V rovině zhudebňování básní Vladimír dosáhl dokonalosti (alespoň myslím). Je tak přesvědčivý, až se tomu nechce věřit (a vím, že tahle věta naprosto nedává smysl).

Taxůvku jsme chytli
Přímočarý rockový riff a přímočará rocková skladba s chytlavým refrénem, ovšem zahalená v takovém tom „mišíkovském“ a „dvojkovém“ hávu. Nějak jsem vždycky uvažoval, co je to vlastně ta taxůvka a nakonec jsem se prostě smířil s tím, že to bude nějaký letenský výraz pro taxíka.

Sochy
Nějaká ta „kainarovina“ prostě nemohla chybět. Skladba má vymyšlený opravdu výjimečný akordový postup, který Kainarovy verše skvěle doprovází…

Na okraji
Spojilo se téměř nespojitelné. Dynamická a jak hodinky pestrá hudba nebožtíka Jelínka a text „folkaře“ Vladimíra Merty… Každopádně je to spojení úžasné a ještě úžasnější jsou hudební výkony celých Etc…

Variace na renesanční téma
Skladba, kterou si každý ve spojitosti s Mišíkem vybaví. Skladba, u které si žádný prostší mainstreamový posluchač není schopný zapamatovat její název. Skladba, která je tak krásná, že by to musel vycítit i hluchý. Skladba, která se musí slyšet jen jednou za čas. Skladba, kterou jako jedinou na albu přeskakuji.

Sladké je žít
Tato bluesová dvanáctka neměla na albu původně vůbec figurovat. Místo ní měla být skladba Královský večer, která měla dát i název celému albu. Nicméně cenzor viděl text, sic od Kainara, jako závadný, a zejména pak obrat „autodafé zaživa“. Ale Palacha by v takovém textu hledal jen s prominutím blbec. Každopádně ze Sladké je žít se stal velký Mišíkův „hit“ a to přitom není vůbec tupý. Minimálně sólo na housle je vymyšlené víc než dobře.

Snad se na mě nikdo nebude zlobit, když dám i dnes pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Mišík, Vladimír & ETC... - '2'
» popis a diskografie skupiny Mišík, Vladimír & ETC...