Black Sabbath / Sabbath Bloody Sabbath (1973)

I když si první čtyři alba získala mezi fanoušky BS status ohromného kultu, kritika zůstávala až do tohoto okamžiku chladná a vinila kapelu z prvoplánovosti, nemelodičnosti, nedostatku invence. Změnit to mělo páté album, vydané opět s ročním odstupem. Dodnes patří mezi zásadní alba I. poloviny 70. let vůbec.

Riff úvodní a titulní hymny je notoricky známý, ale už celková výstavba skladby napoví, že se BS skladatelsky posunuli směrem k propracovanějším strukturám. Iommi stále sype staleté titánské riffy, ale rytmika je členitější a do refrénu až monumentálního charakteru vkládá Ozzy nemálo melodií a emocí, mezihry oživují akustické kytary. Kapela si vyhrála více s aranžmá a těžký základ je tak přece více odlehčen. A National Acrobat - opět stylově zásadní riff, se kterým v následujícím desetiletí pracovaly všechny Metallicy a nesčetné zástupy dalších tvrdých kapel. Mezi kytarami se nese Ozzyho melodický hlasový most, pak nastává opět výrazný posun k progresi, kdy řádí především Iommi, který si pohrává s ústředním riffem, vkládá nejrůznější mezihry a sóla. BS i tady ukazují značný herní posun, podobný model vlastně do té doby nepředvedli... Iommi vybalí melodický motiv, který opět rozvíjí až do závěru... Fluff je nezbytnou atmosférickou instrumentálkou - krásně zaranžované akustické kytary kreslí parádu podobnou Laguna Sunrise z předchozí desky. Sabbra Cadabra je ovšem úderná a dynamická srážka klasické hardrockové tíže BS a rock´n´rollového oparu s neodolatelným melodickým kolovrátkem. Klávesový vstup si zde pohostinsky střihl Rick Wakeman z Yes a jeho rukopis asi poznáte okamžitě... Skladba, znovu demonstrující skladatelský i aranžérský vzestup kapely. Killing Yourself to Live je podobný model, znovu se zásadním riffem a ovlivněním touhle skladbou se netajil (nejen) Kurt Cobain. Nijak lyricky pozitivní refrén emocionálně ještě Iommi zahušťuje vynikajícím sólem. Určitě jedna z nejsilnějších skladeb z klenotnice "sabatů". Překvapivou záležitostí je rovněž následující Who Are You, kde v podstatě velmi jednoduchý základ je syntezátorovým dokreslením změněn ve zvláštní, chmurný, snad až strašidelně znějící útvar. Na tohle musela být v r. 73 od skalních připravenost, anebo zkrátka nebyla ;-). Ani Looking for Today určitě není klasickým modelem skladby BS, riffy jsou "řídké", mají odlehčenou strukturu, skladbu nesou spíše akustické kytary a výrazně melodický Ozzyho zpěv. Určitě další překvapení pro fanoušky tvrdé a temné tváře BS. A pokud čekají na závěrečné spasení v podobě Spiral Architect, myslím, že se opět nedočkají. Dominantní roli hraje ve slokách opět spíše akustická či poloakustická kytara, skladba má pochmurný refrén a občas až symfonické aranže, což jí dodává netypický, až monumentální charakter. Tak skladba i končí - živým vstupem s potleskem, což je zajímavé odlehčení na závěr. Když nad obsahem alba přemýšlím, nezbývá než smeknout před členy kapely za odvahu. Když vezmu osm skladeb alba, "klasickou" tvář BS zachovávají možná tři, čtyři, zejména v první půli, druhá se nese ve znamení experimentu. Narozdíl od trojice následujících alb, kde se mi ne každý experiment líbil, mám pocit, že tady stříkala invence až ke stropu... Velmi odvázaný výkon.

Album, kde se konečně v pozitivním slova smyslu probrala i odborná kritika, se dá úplně klidně označit jako progresívní tvář Black Sabbath. Do klasických tvrdých riffů Iommiho jsou vloženy citlivé akustiky, klávesy, syntezátory, celá struktura je vzdušnější, což řada skalních fandů rozdýchávala dost obtížně. Rozmýšlím se mezi čtyřmi a pěti, ale zde rád zaokrouhlím na maximum...

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Sabbath Bloody Sabbath
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath