Black Sabbath - Sabbath Bloody Sabbath (1973)

Kolik sezon může v prostředí populární hudby přežít "vlna"? Jak dlouho trvá, než se tvůrci (sub)žánru pokusí jej buď výrazně obměnit nebo na jeho křídlech doplachtit do všestravujícího a všetransformujícího středního proudu, zatímco původního stylu jako takového se zmocní méně nápadití epigoni, kteří jeho postupným rozmělňováním ještě zkusí urvat kus slávy a utržit nějaký ten dolar? Britská merseybeatová mánie se vyčerpala za tři roky, zámořské psychedelické snění jakbysmet. Pro hard rockové máničky se letopočtem, v němž na to jejich vlasatí hrdinové zkusili jít pořádně od lesa, stal rok 1973. Led Zeppelin se na desce Houses of the Holy namísto hutného řinčení jali nakukovat do světa vzdušnějšími rockovými miniaturami, Deep Purple si hledání vlastní identity vetkli přímo do názvu desky Who Do We Think We Are, a Black Sabbath? Ti se podle mě dali na své sebevražedné rockové misi cestou nejpřekvapivější.

Těžko mohla být kapela víc "v háji" než po skončení turné k desce Vol. 4. Drogami a kočovným životem vyčerpaní Osbourne, Butler a Ward spolu s kolabujícím Iommim, který se navíc potýkal s autorským blokem, byli zralí spíše na blázinec než na nahrávání nové desky. Pomohlo ale několik týdnů volna a atmosféra britského středověkého hradu, do kterého se Ozzy a spol. zavřeli, a najednou začal vznikat materiál, který svou mohutností a propracovaností kapelu posunul o pořádný kus vpřed.

Nápadité Iommiho riffy, které stojí v základech celé desky, rytmika Butler/Ward plně integrovala do své vlastní souhry, takže nástroje zní kompaktněji, než bývalo u Black Sabbath zvykem. Kapela se taky nebála na jednu stranu místy pořádně prásknout do koní, na stranu druhou pak komponovat, stavět skladby o členitější struktuře. Hned úvodní titulka Sabbath Bloody Sabbath představí účinný kontrast slok a refrénu s kontrastní třetí pasáží na konci, megasilným účinkem se na mně projevuje i Sabbra Cadabra s moogovým a klavírním přispěním Ricka Wakemana, stejně jako Looking for Today, kde Iommi ze svého arsenálu nástrojů pro změnu vytáhl flétnu. Vedle těchto tří vrcholů jsou tu ještě tři další výborné vypalovačky A National Acrobat, Killing Yourself to Live a Spiral Architect, jejichž tvrdě tesané riffy a osudové melodie dělají desce více než dobrou službu. O něco slabší se mi pak jeví syntezátorem "krmená" potemnělost Who Are You? a akustická instrumentálka Fluff, která, ač sama o sobě fungující, mi mezi ty ostatní riffmajsteřiny zkrátka nepasuje.

Značnou částí textů na desce Sabbath Bloody Sabbath se v různých obměnách prolíná motiv lamentu jedince, se kterým "vydrbal" systém. Titulní skladba, Killing Yourself to Live nebo Who Are You, tam všude má "velký bratr" (ať už je jím myšleno cokoli) na svědomí spoustu bolesti a utrpení. V Looking for Today je oním zlosynem samotný hudební průmysl, který jedince přežvýká a vyplivne, až se mu přestane hodit. Filozofičtější tematiku nikdy nenarozených dětí a nekonečně se opakujících životů nadhodí A National Acrobat, v kontextu ostatních textů až naivně naopak působí schematické vyznání lásky jisté dámě v Sabbra Cadabra. A závěrečný Spiral Architect? Jeho surrealistické verše se otřou o ledacos, jasný smysl aby v nich ale jeden pohledal.

Sabbath Bloody Sabbath je po čertech dobré album a v mé "sabbathovské" hierarchii stojí těsně pod vrcholem zastupovaným triumvirátem Master of Reality - Sabotage - Heaven and Hell. Méně úderné texty více než vyvážilo strhující hudební kamikadze dokazující, že Black Sabbath ještě svůj domovský žánr mají kam posunout a jak inovovat. Těchhle čtyři a půl zaokrouhlených dolů spíše z principu obvykle ospravedlní pouze následný poslech některého z výše zmíněné trojice alb. Nebýt jich, stojí Sabbath Bloody Sabbath v mých očích na vrcholu celé diskografie kapely.
reagovat

jiří schwarz @ 24.03.2020 00:12:09
Když se tohle album na počátku 74. roku u nás objevilo, jel jsem ho pořád dokola (a to se mi stávalo / stává dost vzácně), nadšený z té nálože, zvuku. Vrchol zrání Sabatů (a těch prvních 5 alb jejich zrání mám hodně rád). Od mladicky nádherného, osobitého, invenčního Salisbury, až sem, k formální dokonalosti, a přitom ještě trvající invenci. Dál už mohli udělat těžko něco ještě lepšího. Pravda, od poloviny 70. let už pak mé nadšení pro hard rock sláblo, kapely se opakovaly až do nudna a odlišovaly se ani ne tak muzikálně, jako způsobem a mírou manýrismu. Progresivní novátorská nálož již vyvanula.

Jarda P @ 24.03.2020 07:35:56
jiří schwarz: nerozumím souvislosti Salisbury od Uriah Heep s hodnocením Sabbath Bloody Sabbath?

Martin H @ 24.03.2020 09:27:35
Má nejoblíbenější nahrávka od Black Sabbath. Titulní píseň je skvost, ale to je vlastně celé album. A opět jsme u známého rčení o vdolcích a holkách, protože mně se skladba Who Are You? líbí převelice.

jiří schwarz @ 24.03.2020 11:36:59
Jardo P: Omluva. Short-cut. Myslel jsem na to, že podobný to byl taky s Uriášema, kde 1. LP bylo plný invence, a pak zráli, a ještě pozděj (ale dost brzo) nudili. Tady jsem měl samozřejmě. a mysli Black Sabbath I. To je z toho, když se píše po nocích. Pravdou je, že z tvorby obou kapel poslechnu čas od času právě 1. LP, další desky už jen vzácně.

northman @ 24.03.2020 14:01:00
vmagistr, hodně se mi líbí jak jsi vystihl tu smrtelnost daných žánrů. Je dobré sledovat, jak se s tím faktem daný subjekt popasoval. Podle mě se to povedlo pouze Led Zeppelin, ostatní včetně Black Sabbath odešli do kytek.

Jinak tradičně čtivá recenze.

Po kladném přijetí prvních dvou desek Osbourneových Black Sabbath, jsem toužebně očekával pokračování v doplňování jejich discografie do domácí fonotéky, které mělo probíhat zcela systematicky. Jenže tady padla kosa na kámen poprvé, a jak velmi slabá deska Master of Reality, tak stejně i následující Vol. 4 ,mé očekávané nadšení ani v nejmenším nenaplnili. Časem jim dám určitě čtvrtou, pátou, klidně i desátou šanci, ale momentálně mě jejich obsah připadá vyčpělý, přebytečně zatěžkaný a nezajímavý. Částečné zklamání z rozdrobování jejich diskografie, mi dokonale napravil testovací poslech desky recenzované. Tak znatelný obrat, řekl bych až veskrze na Iommiho netypický progresivní přistup, mi dokonale vyrazil dech. Angažmá Ricka Wakemana se ukázalo pro vývoj hudby Sabbath v tomto období velmi důležitým a především velmi osvěžujícím. Už to nebyl jen hutný, pekelnými riffy namazaný těžkostroj, ale hudba kapely zde poprvé dokázala doširoka roztáhnout svá křídla, získala na vzdušnosti, znatelnější propracovanosti a kostra mnoha skladeb už nebyla jen sloka - refrén. Všechny tyto klady by výrazně dostali na frak, kdyby kapela ubrala na dynamice, přišla o svou osobitost, či ztrátu vlastní identity. Nic takové se tady neděje. Skupina semknuta v jedno si věří a má neskutečnou odvahu experimentovat.


Drtivý úvodní Tonyho riff v Sabbath Bloody Sabbath znám už léta, takže na úvod žádné velké překvapení, ale s křehoulinkým zhoupnutím skladby v refrénu do něžně předoucích akustik jsem jaksi nepočítal. O to větší překvapení mě při prvním poslechu potkalo a vyneslo tuto skladbu na piedestal tvorby Sabbath. Okamžitě jsem píseň zařadil mezi jejich smetánku, kterou pro mne tvoří řada skladeb z Martinových desek přelomu osmé a deváté dekády.
Druhá A National Acrobat není vyloženě slabá, jen je zřejmě potřeba se jí zřetelněji proposlouchat, pro začátek jsou z ní mé pocity rozpačité.
Fluff je instrumentální perla z drahokamu značky SBS. Úžasně atmosférická věc plná něhy, na které je krásně vidět, jak kapela vyzrála a že touha po posunu dál je opravdu veliká.
Sabbra Cadabra je svižná, přitom stále drtivá věc v lehce tanečním tempu. Iommiho točité kytarové laufy tu splňují svou funkci a Osbourne vkládá zajímavou pěvckou linku. No a pak je tu samozřejmě se svou najazzlou vložkou Rick Wakeman, jehož vliv a hra má na nádech této skladby nepopiratelný vliv.
Killing Yourself to Live začíná dost typicky, ale za malou chvíli se z Tonyho kytary začnou vyluzovat zvlášní melodicko kouzavé tóny, které pusunují skladbu do zřetelně originálnějších vod. Obměňují se tempa a za průzkum stojí i zdejší guitar sólo. Podle podobného mustru bude za dvacet let hrát řada grungeových kapel ze Seatlu.
Šestá Who are You? jde ve své podstatě ještě dál. Klávesy zde tvoří nedílnou součást hned od prvních tónů, píseň je takovým průsečíkem Sabbath s Uriah Heep. V půli přechází do zlomu a připaví divákovi další ze svých překvapení. Romanticko pochodovou pasáž s klavírem a vířením bubnů. Prostě úžasné.
V Looking for Today se pere melodická Iommiho hra na elektriku, s akustikami a dokonce flétnou naroubovanou do refrénu. Nejpozději v tomto místě si musím přiznat, že jsem Iommiho nikdy nezařazoval mezi kytarovou extratřídu, ale teď vím, že slyšet tuto desku o mnoho let dřív, svůj názor bych měl dávno opačný.
Ani poslední zářez Spiral Architect nepopustí své progresivní otěže z rukou, a společně s kapelou a Ozzym tu naříká celý smyčci naplněný svět.


Jestliže Jethro Tul mají svůj Aqualung, Yes svůj Close to the Edge a kupříkladu Rush svůj Moving Pictures, pak u Black Sabbath lze právem považovat za jejich vrchol desku Sabbath Bloody Sabbath.



reagovat

EasyRocker @ 16.08.2019 07:17:08
Díky za vyčerpávající a srdečnou recenzi na velmi odvážnou sabaťáckou desku, za kterou je v podstatě teprve kritika opravdu pochválila. Titulka je zkrátka mazec, Killing Yourself to Live miloval Kurt Cobain, a asi nejen on. Wakeman, ale i produkce, zasluhují absolutorium.

steve @ 16.08.2019 07:20:30
Pěkně jsi to napsal, srdcem. Někdy to člověk vycítí mezi řádky, tady je to přímo v textu. Společně s debutem je to jejich nejlepší práce. Dík, bavilo mě to.

Martin H @ 16.08.2019 07:31:09
Horyno, jsem rád, že tě deska Sabbath Bloody Sabbath okouzlila. Jak píšeš ve své recenzi, je to drahokam v jejich tvorbě. Dík za procítěné čtení.

oř @ 16.08.2019 08:15:52
Horyno uvidíš že ti to nedá a časem přijdeš na chuť i trojce se čtyřkou. Ani tam o přehnaný propad kvality nejde. Naopak. Někdo je zařazuje mezi elitu.

PaloM @ 16.08.2019 08:41:25
Až na stupídny, primitívny obal.
Marek, ak budeš v budúcnosti počúvať Master of reality a Vol.4, pri tvojej vnímavosti tej hudbe určite prídeš na chuť. Osbournov spev je bez chyby.

Mayak @ 16.08.2019 08:48:39
... hezky, Marku a pod poslednú vetu sa zase raz podpisujem ...

hellou7 @ 16.08.2019 10:51:05
Mam rad prvych pat dosiek ... Sabbath Bloody Sabbath je podla mojho nazoru vrchol s Ozzym. Sabotage este obcas prebehnem ale Technical Extasy a Never Say Die je uz len zmiesana kopa kokainu s morom alkoholu a az na par skladieb su pre mna nudne a nebavia ma :)

Sabbath Bloody Sabbath bol prvy album ktory som od nich pocul pred cca 25 rokmi a dodnes ho milujem. Je melodicky, tvrdy, drsny, progresivny a textovo aj hudobne dokonaly.

Neskorsiu tvorbu som nejak prestal prehravat aj kvoli personalnym zmenam pretoze Sabbath je pre mna jednoznacne Ozzy a bez neho to bola len dalsia kapela do poctu. Podobne ako Uriah Heep bez Byrona, Thin Lizzy bez Lynnota, Queen bez Mercuryho a podobne.

Majster Leonard @ 16.08.2019 11:10:17
Vzdy sa mi pacila len Killing yourself to live a National acrobat ma tiez dobry riff a ostatne len vybrnkavacky do poctu

Voytus @ 16.08.2019 12:47:41
Pro mě bylo toto album také dlouhou dobu vrcholem tvorby birminghamských ocelářů. Dokud jsem se pořádně neproposlouchal zdánlivě monotónními prvními třemi alby. I Masterovi jsem nakonec přišel na chuť. Nakonec asi právě Mastera společně s Paranoidem řadím mezi to nejlepší, co vydali. I kvůli obrovské armádě napodobovatelů, která se těmito alby inspirovala. Čtyřka je i pro mě poněkud rozporuplná (divný mix, nehledě na rozladěnou kytaru ve Wheels of Confusion - všiml si toho ještě někdo další, nebo to slyším jen já?), na Sabbath Bloody Sabbath ukázali i další odstíny své tvorby, do té doby jen naznačené písněmi Planet Caravan nebo Solitude.

northman @ 16.08.2019 14:21:20
Desky Black Sabbath jsem poslouchal jak vycházely a pro mě zůstávají vrcholem jejich tvorby první tři desky, za nejlepší považuji Master Of Reality, hudba na této desce je pro mě nejtvrdší a nejsyrovější.Sabbath Bloody Sabbath je dobrá deska, ale kvalit prvních tří pro mě nedosahuje.

Hikoki777 @ 16.08.2019 17:34:15
Téměř souhlas s recenzentem. Za totáče se že zřejmých důvodu dělaly zřejmě při pašování desek jakési selekce, protože zatímco jsme se my patnáctileti nadšenci a muzikanti tehdy dostali k jedničce a dvojce, Master of Reality jsem prakticky neznal. Vypadá to, při zpětném pohledu na jakousi 'přirozenou selekci'😊. Tím se nechci dotknout nikoho kdo ji má rád. Já ji fakticky poznal až po snad 30 letech a to už mě neoslovila. Zatímco Sabbath Bloody Sabbath s úžasnými motivy, basovými linkami, a Ozzyho neskutečným ječákem nás dostávala do extáze. Touto deskou pro mě bohužel ale BS skončili.
Takže velký souhlas s vynikající recenzi Horyny. Mám to stejně.
P.S.O Wakemenově angažmá sem doteď neměl ani tušení, ten chlap taky hrál snad všude.

Hikoki777 @ 16.08.2019 17:35:43
To 'téměř' na začátku mého příspěvku ruším. 😊

Pátou desku birminghamských strašáků považuji za úplný vrchol jejich tvorby. Kapela je stále ještě soudržná a veškeré problémy jsou v nedohlednu. Jejich nezaměnitelný, charakteristický zvuk je desku od desky vycizelovanější, aniž by se ztrácela temná podstata většiny skladeb. Sice je to pořád ten valivý sabbathovský hard rock, ale osobně cítím z desky Sabbath Bloody Sabbath větší propracovanost, což je patrné především ve větší proaranžovanosti jednotlivých kousků. Také angažování klávesového mága Ricka Wakemana se ukázalo jako šťastná volba, neboť výsledný tvar získal na větší barevnosti.

Základní stavební atributy zůstávají stejné. Výrazné Iommiho kytarové riffy jako v případě titulní skladby, která celé album otevírá, jsou střídány jemnějšími pasážemi, v nichž tolik vynikne krása jednotlivých melodií. Navíc to několikeré střídání tempa udržuje po celou dobu posluchače v pozornosti. Jedna z nejlepších skladeb temného křídla rockové hudby. Následující kousek A National Acrobat se valí líně vpřed jako temná řeka Styx, převozníkovou loďkou do podsvětí se tu ovšem stává nosný kytarový riff, kolem něhož rytmická úderka postupně rozpoutá peklo a v závěru se klidná zátočina změní v dravou bystřinu. Ozzyho zpěv nezpěv napětí v celé skladbě ještě stupňuje. Je nutno zklidnit, odpočinout unaveným sluchovodům, a proto se z hlubin podsvětí vynoří instrumentální skvost Fluff. Jen zavřít oči a nechat se navěky unášet tou krásou. To nám ale nebude dopřáno. Jako by si pekelník Iommi řekl, že příliš poklidu může spíše uškodit, tak okamžitě nasazuje další ryčný kousek s tajemným názvem Sabbra Cadabra. A opět se střídají tempa, vrství se kytary, basa duní, společně s bicími žene píseň vpřed a nad tím vším poletuje Ozzyho hlas. Wakemanův přínos je zde patrný, jeho hra dodává celé skladbě další posluchačský rozměr.

Druhá strana začne neméně výživným kouskem Killing Yourself to Live se skvostnými kytarami ve střední části. To se musí slyšet. Následuje velice potemnělá, atmosférou divného neklidu načichlá skladba Who are You?. Zde použité syntezátory vyvolávají pocit všudypřítomného zmaru, který je ještě umocněn několikanásobným opakováním základní otázky z názvu písně. Asi to musel být pro fanoušky v tom třiasedmdesátém docela šok. Z toho je ale poměrně rychle dostane sedmá skladba s názvem Looking for Today. Silná melodie je tu podbarvována v refrénu akustickou kytarou a dokonce i flétnou. Tento svižný kvapík představuje skupinu v nové, rozvernější poloze přístupnější dokonce i širšímu publiku. Tečku za tímto skvělým albem udělá píseň Spiral Architect, jež se z akustického začátku převalí v další hromobití ozdobené silnou melodií zabalenou do smyčcového hávu. Nádhera.

Co říct závěrem o desce Sabbath Bloody Sabbath? Skupina nahrála kolekci osmi silných a velice pestrých skladeb, kterými sice mohla některé fandy nemile překvapit, ale vývoj a čas jí daly za pravdu, že toto byl krok správným směrem. Black Sabbath se dostali na svůj hudební Olymp.

reagovat

EasyRocker @ 09.06.2017 19:00:41
No vida!! Parádní recenze, BS už jsem hodně dlouho neslyšel a tohle album už vůbec, je načase to zase napravit...

horyna @ 10.06.2017 07:23:24
Martin: moc pěkně napsané, tvá úvaha mě vysloveně nutí si desku poslechnout a po delším čase zase vyzkušet, jestli mě Sabbath s Ozzym neosloví.

Martin H @ 10.06.2017 07:44:18
Pánové, oběma děkuji za kladné ohlasy a nezbývá než popřát příjemný poslech.

Balů @ 10.06.2017 13:09:12
Trochu méně doomu, ale více r N r a psychedelie a je tu další úžasné album Sabbatů.
Co zůstalo jsou, jemné kytarové vyhrávky. I tato odlehčení jsou součástí trademarku této kapely.
Vzpomenu ještě Planet caravan a Solitude na předchozích deskách-opravdové perly.

I když si první čtyři alba získala mezi fanoušky BS status ohromného kultu, kritika zůstávala až do tohoto okamžiku chladná a vinila kapelu z prvoplánovosti, nemelodičnosti, nedostatku invence. Změnit to mělo páté album, vydané opět s ročním odstupem. Dodnes patří mezi zásadní alba I. poloviny 70. let vůbec.

Riff úvodní a titulní hymny je notoricky známý, ale už celková výstavba skladby napoví, že se BS skladatelsky posunuli směrem k propracovanějším strukturám. Iommi stále sype staleté titánské riffy, ale rytmika je členitější a do refrénu až monumentálního charakteru vkládá Ozzy nemálo melodií a emocí, mezihry oživují akustické kytary. Kapela si vyhrála více s aranžmá a těžký základ je tak přece více odlehčen. A National Acrobat - opět stylově zásadní riff, se kterým v následujícím desetiletí pracovaly všechny Metallicy a nesčetné zástupy dalších tvrdých kapel. Mezi kytarami se nese Ozzyho melodický hlasový most, pak nastává opět výrazný posun k progresi, kdy řádí především Iommi, který si pohrává s ústředním riffem, vkládá nejrůznější mezihry a sóla. BS i tady ukazují značný herní posun, podobný model vlastně do té doby nepředvedli... Iommi vybalí melodický motiv, který opět rozvíjí až do závěru... Fluff je nezbytnou atmosférickou instrumentálkou - krásně zaranžované akustické kytary kreslí parádu podobnou Laguna Sunrise z předchozí desky. Sabbra Cadabra je ovšem úderná a dynamická srážka klasické hardrockové tíže BS a rock´n´rollového oparu s neodolatelným melodickým kolovrátkem. Klávesový vstup si zde pohostinsky střihl Rick Wakeman z Yes a jeho rukopis asi poznáte okamžitě... Skladba, znovu demonstrující skladatelský i aranžérský vzestup kapely. Killing Yourself to Live je podobný model, znovu se zásadním riffem a ovlivněním touhle skladbou se netajil (nejen) Kurt Cobain. Nijak lyricky pozitivní refrén emocionálně ještě Iommi zahušťuje vynikajícím sólem. Určitě jedna z nejsilnějších skladeb z klenotnice "sabatů". Překvapivou záležitostí je rovněž následující Who Are You, kde v podstatě velmi jednoduchý základ je syntezátorovým dokreslením změněn ve zvláštní, chmurný, snad až strašidelně znějící útvar. Na tohle musela být v r. 73 od skalních připravenost, anebo zkrátka nebyla ;-). Ani Looking for Today určitě není klasickým modelem skladby BS, riffy jsou "řídké", mají odlehčenou strukturu, skladbu nesou spíše akustické kytary a výrazně melodický Ozzyho zpěv. Určitě další překvapení pro fanoušky tvrdé a temné tváře BS. A pokud čekají na závěrečné spasení v podobě Spiral Architect, myslím, že se opět nedočkají. Dominantní roli hraje ve slokách opět spíše akustická či poloakustická kytara, skladba má pochmurný refrén a občas až symfonické aranže, což jí dodává netypický, až monumentální charakter. Tak skladba i končí - živým vstupem s potleskem, což je zajímavé odlehčení na závěr. Když nad obsahem alba přemýšlím, nezbývá než smeknout před členy kapely za odvahu. Když vezmu osm skladeb alba, "klasickou" tvář BS zachovávají možná tři, čtyři, zejména v první půli, druhá se nese ve znamení experimentu. Narozdíl od trojice následujících alb, kde se mi ne každý experiment líbil, mám pocit, že tady stříkala invence až ke stropu... Velmi odvázaný výkon.

Album, kde se konečně v pozitivním slova smyslu probrala i odborná kritika, se dá úplně klidně označit jako progresívní tvář Black Sabbath. Do klasických tvrdých riffů Iommiho jsou vloženy citlivé akustiky, klávesy, syntezátory, celá struktura je vzdušnější, což řada skalních fandů rozdýchávala dost obtížně. Rozmýšlím se mezi čtyřmi a pěti, ale zde rád zaokrouhlím na maximum...


reagovat

diesbies @ 17.07.2014 21:33:32
EadyRocker: Díky za čtivě napsaný rozbor mě nejoblíbenější sabaťáckě fošny.

tykeww @ 17.07.2014 22:17:32
Dodnes nezapomenu ty chvíle, kdy jsem asi v deseti letech hrál na mém starém počítači nějakou starou hru a pouštěl si k tomu Sabbath Bloody Sabbath, bylo to vážně magické. Dodnes je to mé nejoblíbenější album od Sabbathů a i když už je nemám vůbec rád tolik jako dřív, tuhle desku si vždy s chutí pustím. Díky za recenzi.

Mayak @ 18.07.2014 04:36:37
...výborná recenzia, spustila vo mne vlnu nostalgie, "Sabbath Bloody Sabbath" je album, ktorý ma zásadne ovplyvnil v ranných gymnaziálnych rokoch, keď som už silne fičal na hard rocku a glam rocku. Album, ktorý ma v sebe nesmierne veľa prvkov progresivity a vytiahol nielen BS, ale celý hardrockový subžáner na cestu hľadania a experimentovania trochu iným spôsobom, ako to bolo dovtedy bežné (účasť Ricka Wakemana je skutočne prínosná). Naozaj tu invencia na svoju dobu strieka, ako čerstvý gejzír. Mimoriadne zásadný album rockovej histórie ...

Snake @ 20.07.2014 10:43:04
EasyRocker : Tentokrát budu za zpátečníka a oportunistu, ale deska Sabbath Bloody Sabbath mi k srdci nijak zvlášť nepřirostla. Titulní song je skvělej, zvlášť od třetí minuty, Ozzyho úpění tady zbožňuji, ale dál ( snad s vyjímkou Killing Yourself To Live ) sune se to bez výraznějšího okamžiku. Od Black Sabbath chci slyšet hutnou masáž ve funerálním tempu, bez nějakých kudrlinek a té se mi tady nějak nedostává. Ocituji z tvé recenze : "Album se dá úplně klidně označit jako progresívní tvář Black Sabbath. Do klasických tvrdých riffů Iommiho jsou vloženy citlivé akustiky, klávesy, syntezátory, celá struktura je vzdušnější, což řada skalních fandů rozdýchávala dost obtížně."

Já to tak úplně nerozdýchal a dávám tři. Na "sabatech" jsem nevyrůstal a mrška nostalgie má tentokrát smůlu. Pro mě dobré, ne však zásadní. Ovšem obal, ač s hudbou tak úplně nekoresponduje, se povedl, spolu s debutem patří k nejhezčím z celé diskogafie. Dík za tvůj pohled a recenzi !

EasyRocker @ 20.07.2014 10:47:49
Snake: samozřejmě i vzhledem k tomu, co jsem napsal v recenzi, je tenhle názor úplně legitimní :-) Já jsem zase za černou ovci u debutu, kterému jsem dal taky jen tři. Jsou tam kusance jako titulka nebo Behind the Wall of Sleep, ale pak tam mám zase problém s Warning a Sleeping Village... experiment, ale na mě zabírá na albu moc prostoru...ale to je zase věc názoru:-)

Filozof @ 21.07.2014 13:34:59
"...Dodnes nezapomenu ty chvíle, kdy jsem asi v deseti letech hrál na mém starém počítači nějakou starou hru..."
:-)))))))))))))

Tohle album považuji v rámci Black Sabbath za nejlepší. Muzikanti vyzráli a jsou vyhranější. Ozzy zpívá snad ještě lépe než na předchozích albech, Iommi byl už tehdy skvělý kytarista a Butler s Wardem byla dost sehraná rytmika.

Na albu se podle mě nenachází jediná slabší skladba, všechny k sobě krásně pasují a dávají dohromady album, které v každém případě stojí za nepřerušovaný poslech.

Úvodní a zároveň titulní skladba Sabbath Bloody Sabbath je z alba nejhitovější a často jako jediná (což je škoda) z alba bývá zařazována i na různé bestovky. Je správně tvrdá a valivá, rozhodně krásné zahájení alba. A National Architect je trošku pomalejší, ale neméně dobrá věc, Fluff je krásná instrumentálka, která po dvou tvrdých věcech sedla, Sabbra Cadabra je opět rychlejší a k tomu skvěle proaranžovaná, hostující Rick Wakeman na klávesy skvěle skladbu dokresluje.

Killing Yourself to Live je nádherně temná skladba, po které přijde zase zklidnění v podobě Who are You?. Tenhle počin bývá považován za slabší, já si to ale nemyslím, použité syntezátory podle mě vkusně obohatily zvuk BS (ovšem v jakékoliv jiné skladbě si je lze jen těžko představit). Looking for Today je krásně svižná skladba místy trochu veselejšího rázu. No a Spiral Architect? Lze si jen těžko představit vhodnější zakončení, které by nezkazilo dojem z alba. Od temného vybrnkávání na začátku po nádherné užití smyčců.

Co víc k albu dodat? Jak už jsem napsal výše, považuji ho za nejlepší, které Black Sabbath kdy spáchali a pouštím si ho nejčastěji.

U mě jasných pět hvězdiček.

reagovat

pito63 @ 27.12.2012 07:39:21
Pekne si to zhodnotil. Prvých 6 albumov je výborných, napriek tomu u mňa najčastejšie hrá "Never Say Die!". Pochybujem, že sa to niekedy zmení.
tykeww, vďaka za "Sabbath Bloody Sabbath"!

tykeww @ 20.02.2013 20:38:17
Díky, Pito. Ze zapomnětlivosti jsem zapomněl napsat, že se na mém CD dosti podivně jako devátá skladba nachází píseň Cornucopia (v dosti diskutabilní kvalitě) z předcházejícího alba, v tracklistu ovšem uvedená není. Nemá někdo podobný problém?

hejkal @ 21.02.2013 11:22:50
To som mal kedysi aj ja, ale v rámci dvojdisku Black Sabbath/Sabbath bloody Sabbath od Castle Communication. Na každom albume bola jedna neoznačená koncertná skladba navyše.

diesbies @ 21.02.2013 16:02:59
tykeww: mám ten stejný problém. To jsou ty slavné tzv. "bonus tracks". Nevidím v tom žádný smysl.

Jinak jsi album popsal moc pěkně, i já ho mám ze všech sabbathovských nejraději.

tykeww @ 21.02.2013 19:28:24
Díky za osvětlení. Mě hlavně zaráží, že píseň není uvedena v tracklistu ani na přebalu, ani na disku... No nic, ještě jednou díky.

"The people who have crippled you
You want to see them burn
The gates of life have closed on you
And now there's just no return"

Sabbath Bloody Sabbath by mohla být nejlepší skladba Black Sabbath s Ozzym za mikrofonem. A nejspíš i je. Drtivý metalový otvírací riff, Ozzyho zpěv dosahuje nejlepších výkonů za celou kariéru, pak jemná mezihra a opět vstup do metalového 'mástrpísu'. A ta sóla. Drtivý valivý konec, dokonalá sehranost. Black Sabbath válí víc než kdy jindy.
National Acrobat, další klasika hned jako druhá. Každý fanoušek zklamaný z Volume 4 musí být nadšený.
Fluff, další z řady pěkných akustických věcí. Po minutové Orchid a dvouminutové Laguna Sunrise přijít s dvakrát tak dlouhou instrumentálkou... Ale budiž ti odpuštěno, Tony, poslouchá se to dobře. A pak probuzení s dravou Sabbra Cadabra, opravdu geniálně složená skladba s geniálním klávesovým podbarvením. Šestiminutová řežba od začátku do konce. První polovině alba nelze nic vyčíst, tohle je ta energická stránka Sabbathů.
Přichází druhá strana. Kiling Yourself To Live je další nezapomenutelná ponurá klasika. Až překvapivě syntezátorová Who Are You by mohlo být první slabé místo. Ani po opakovaném poslechu jsem v ní nenašel zalíbení. Po čtyřech těžkých minutách konečně začíná povzbudivá Looking For Today, překvapivě veselá, posléze padající do mollové části s akustickou kytarou a flétnou. Další skvělá skladba v diskografii. Looking for todaaaaaa-ééééééééééj. Akustická kytara otvírá i poslední píseň alba, Spiral Architect. Dostavuje se typický zvuk a smyčcové aranže. Celé album zakončuje basa za studiového potlesku, nádhera.

Od Volume 4 uplynul rok a ten zřejmě stačil ke zregenerování kapely. Nejspíš za tím bude návrat do Anglie. Návrat ztracené inspirace je patrný na každém kousku alba. Zvuk je modernější a propracovanější, skladby promyšlenější. Spolu s Master Of Reality nejlepší album Black Sabbath v původní sestavě.
reagovat

Omšelá MC kazeta značky EMGETON a vybledlou,letitou fixou napsaný Sabbath Bloody Sabbath.Moje první seznámení s touto nahrávkou.Předesílám že v té době jsem znal první čtveřici alb se jmenovkou Iommi,Ward,Butler,Osbourne už celkem dobře.Po dost nekvalitním poslechu na nekvalitním kazeťáku upadla tato okamžitě v zapomnění.Když sem o pár let pozdějš procházel obchodem s hudebninama, zaujal mě opravdu povedenej obal kde se název SABBATH BLOODY SABBATH opravdu vyjímal(CD).Tím v podstatě moje hodnocení může skončit protože po přehrání tohoto cédéčka nejenže neupadlo v zapomnění, ale vylétlo v mém osobním hodnocení v podstatě na vrchol protože toto album snad nemá slabé místo.Což je samozřejmě dobře, a je jen škoda že v sestavě s Ozzym nás čekalo už jen jedno překvapení v podobě SABOTAGE.Kdyby bylo víc hvězdiček dám je všechny,protože už na Vol.4 sem dal všech pět.
reagovat

Sabbath Bloody Sabbath. Mne ako praktickému kresťanovi (NEHANBÍM SA ZA TO!) sa obal tejto LP vôbec nepáčil. A tobôž nie môjmu otcovi. No lenže, krása je najkrajšia vo vnútri :D...

Štvorica Osbourne/Iommi/Ward/Butler tu stavila na už osvedčené kompozičné jednotky - ťažkotonážne riffy, dvoj alebo až troj(!!!)časťové piesne, hutná rytmika a k tomu plačlivo-rockový spev Ozzyho. Pustil som si ju a zakričal "Fúúúúha!!!"...teda, od Volume 4 urobili nesmierny pokrok (aspoň pre mňa). Moje najobľúbenejšie piesne na albume sú Sabbath Bloody Sabbath, A National Acrobat, rock´n´rollová Sabbra Cadabra, Killing Yourself to Live alebo ťažká, dychvyrážajúca pieseň Spiral Architect, po ktorej máte pocit, ako by vás prešiel dvojtunový parný valec.

Každopádne, mám z tejto platne oveľa lepší pocit ako z Volume 4. Samozrejme, táto platňa má svoje zápory. Niekedy mi vadí jej hudobná presladenosť (Fluff - ináč, nikdy som nemal rád tie presladlé piesne, hlavne Planet Caravan, Orchid a tobôž nie Changes...). A čo mi najviac vadí, je obal. Ale nesúdme vec podla obalu :D :D :D.
reagovat

miguel7 @ 03.01.2011 19:23:05
Asi tak, taky bych jejich sladkobolné chvilky vypustil a Vol.4 jsem nikdy nepřišel na chuť, ale Planet Caravan se zastanu. To je slušná skladba a sladce ji zrovna nevnímám tak jako "marcipánovou" Changes

moonySK @ 03.01.2011 19:24:25
Tak tvoj koment ma zabil...marcipánová :D :D :D...

detone @ 03.01.2011 21:17:37
Kedy mi už niekto vysvetlí,čo má spoločné Black Sabbath s antikresťanstvom.Oni sami sa k tomu nehlásia.Ja som tiež praktizujúci kresťan-evanjelik a nehanbil som sa za to ani za Husáka.A pritom som hral v kapele aj Sabbath Bloody sabbath a môj otec mi tiež rozprával a Kučerovcoch,Zuzke Lonskej a Kratochvílovi ako o ideále sprévnej hudby.Dnes som pozeral DVD s T.Martinom,a je to v pohode,diváci sa správali slušnejšie ako Superstar,bla,bla...

Apache @ 03.01.2011 23:55:14
Praktický křesťan moonySK: Já jako velmi nepraktický křesťan si poslechnu třeba i Venom a taky se za to nehanbím. Mimochodem, co přesně se ti nelíbí na tom obalu?

PaloM @ 04.01.2011 07:33:18
Tu máte detaily, >> odkaz Bez ohľadu na obsah (pripadá mi dosť smiešny - z estetického hľadiska, aj ako "praktickému kresťanovi), "Sabati" nemaju extra vydarené obaly. Páči sa mi jednotka, to dobre vystihuje atmosféru. Aj "Master of reality", lebo je nadčasový. Neviem, či už vtedy bolo bežné robiť taký jednoduchý dizajn - ale excelentný. Tatinovi sa asi nepáčia nemorálne náznaky obcovania s diablom :-) Mne sa to kedysi zdalo nechutné, no je to taká naivná prvokácia a čom by bol rock, ak nie o provokáciách a rebélii ? Tak tu zopakujem, čo som, písal pri inej príležitosti: rozhodujúci je obsah (muzika) a nie obal. To neznamená, žeby sa mi obal páčil.
Hudobne sa mi celý album veľmi páči, rovnako ako všetkych prvých 6 platní.
(Že ste čakali, že sa ozvem. No, nie som už taký radikál :-))

moonySK @ 04.01.2011 08:48:42
Podľa viacerych zdrojov tu akože tí démoni vykonávajú satanský rituál pod znamením diabla 666 - ak ste si to číslo všimli. Inak proti hudbe Black Sabbath nemám nič, jediné čo ako praktický kresťan neznášam sú pekne dosraté obaly niektorých albumov - "urobme si obal so satanom, smrtkou alebo 666 a tvárme sa že sme najväčší satani"...takže asi tak.

Mirek Kostlivý @ 05.01.2011 14:24:31
Díky za vysvětlení, já si těch šestek vůbec nevšiml a na žádného ďábla si jako ateista ani nevzpomněl! Asi je to tím, že jsem okolo té desky chodil na burze pouze z povzdálí, a nikdy ji ani nevzal do ruky /a dobře jsem udělal, jak mi bylo výše vysvětleno :-)/. A ono opravdu chce více sledovat, co je uvnitř toho obalu, než co je na něm.
Ale v mladém věku jako "moonySK" jsem se takových věcí také více všímal. Např. se mi dlouhé vlasy muzikantů na obalu Želvy taky velice líbili - na rozdíl od otce-holiče, který si nás bral tou dobou pod ruku. Ještě že se doba mění :-)!

Album patří do svaté trojice alb Black Sabbath s Ozzym za mikráčem. Je zároveň asi nejlívbivější deskou. Nemám opravdu moc co bych vytknul, snad jen to že i když se za největší šlágry považují titulní a možná ještě Spiral Architect, tak mým sluchovým vjemům nejvíce lebedí Sabra Cadabra, zvláštní Who are You?, chvílemi "jethrotullovská", okořeněná flétnou Looking for Today a nebo těžkotonážní A National Acrobat.
Měl jsem kdysi výběrovku hardrocku, byly to 4 cd a od Black Sabbath tam figurovala Sabra Cadabra a s písní Paranoid to byly první seznámení se sabaty vůbec. Tehdy jsem se dostával rockovější muzice teprve na kloub a po Queen a Scorpions a jejich vesele-líbivými-popovými melodiemi byla Sabra Cadabra sakra něco strašidelnýho najednou v mém životě. Úvodní riff mi dodnes asociuje slétející se černé čarodějnice na "petrových kamenech". Ano, tehdy jsem viděl prvně i Kladivo na Čarodějnice:) Po takových představách se mi ani dnes nechce již zkoumat o čem hovoří text (ještě by to bylo o láskách a rozchodech:) a já se vždy nechám unést na ten jejich sabat...
reagovat

martin69 @ 14.09.2010 12:42:48
Výborná deska. Vše podstatné už o ni bylo tisíckrát řečeno. Není co dodat.

Prapôvod metalu. Aj hard rock má svoju temnú stranu Sily. Monštruózne. Brilantné. Stavím sa, že o Black Sabbath sa nedá napísať nič, čo by už tisíckrát niekto nepovedal a lepšie.

Takže nebudem nosiť drevo do lesa, aj tak ho stadiaľ zoberú príslušníci nemenovanej marginalizovanej skupiny obyvateľov. Osem geniálnych skladieb, ktoré tvoria ozdobu, pri ktorej každý vianočný stromček bledne závisťou, mrazia tak, že Dedo Mráz môže pokojne slúžiť ako výhrevné teleso, prekvapujú viac než zázraky svätého notorika, ktorý víno vytrieskal úplne zovšadiaľ, aj z vody (no tak, nehovorte, že ste nečakali, že pri Black Sabbath nedôjde na náboženské narážky) a majú silu kyseliny fluorovodíkovej, pri ktorej Santa Claus s kamiónmi podobnej látky určenej pre ľudské žalúdky pôsobí ako farmaceut s mannou nebeskou.

To, že je niečo geniálne, sa dá spoznať napríklad tak, že si to človek vypočuje. Alebo si vypočuje ponosy rôznych vtákov, ktorý sa pýšia perím plným relikvií a náboženských symbolov, ktorým sa bridí, že niekto dokáže zo svätej knihy vytĺcť lepší marketing, než oni. Týmto zdravím pána Sokola a jeho úsmevnú snahu o zakázanie koncertu v Bratislavskom Amfiku. Lepšiu reklamu „satanizmu“ urobiť nemohol.


reagovat

PaloM @ 28.12.2009 10:21:39
Dve poznámky:
Marginalizovaná skupina obyvateľov bude o pár desaťročí cigánska majoritná väčšina.
Kecy o zázrakoch svätého sú nedomysleným, nepodareným pokusom o vtip, nedôstojným inteligentného hejkala. No, od notorika by som také reči pochopil.
Ostatné je pravda.

hejkal @ 28.12.2009 10:30:41
PaloM: zmevažovanie ikon, obzvlášť náboženských, v sebe vždy nesie riziko vyhrotených postojov. Zvláštne, že iné ikony typu Santa Claus tento problém nemajú.

PaloM @ 28.12.2009 10:45:53
hejkal ľutujem, si totálne neznalý v duchovných záležitostiach, inak by si nepísal o akýchsi všeobecných ikonách - proste tomu nerozumieš. Aj ja viem žartovať o najvyššiom Šéfovi, ale k tvojim poznámkam som nemohol mlčať, lebo to nebol žart. Toto je stránka o rockovej muzike, rád si prečítam tvoje recenzie na HUDBU Black Sabbath.

Apache @ 28.12.2009 11:01:50
V každém případě Black Sabbath nebyli nikdy žádní satanisti. :-)

PaloM @ 28.12.2009 11:42:18
Tak Apache, maximálne vzývali Manitoua :-))
Odbehli sme od témy. Tento Sabbath je asi najprepracovanejší album, čo natočili. Musel som to viac krát počuť. V podstate neviem vyzdvihnúť žiadny z prvých 6, lebo sú proste vynikajúce.

hejkal @ 28.12.2009 11:47:28
PaloM - máš pravdu, duchovno nepersonifikujem, to je však môj problém, rozhodne by som si netrúfal posudzovať mieru tvojho duchovna a už vôbec nad ním vynášať súdy, ale súhlasím, je to od témy. Nabudúce už iba k hudbe.

PaloM @ 28.12.2009 11:52:41
hejkal: OK, my sa nakoniec vždy dohodneme.

Filozof @ 28.12.2009 14:42:13
Hejkal
Ty seš prostě komik. .-)))
Aspoň je zábava to číst. :-)

Apache @ 28.12.2009 22:42:15
Palo: Tak zrovna Manitoua vzývali jiní mí oblíbenci - Venom. :-)

Vrátím-li se k čtyřce a jejímu zvuku, tak zde (a na následujícím albu)je naprosto brilantní, (vztaženo k možnostem tehdejší doby a vybavení náhravacích studií).
A rozplývám-li se dnes nad zvukem této desky, tak totéž platí i o jejím obsahu. Opět necelých 45 minut, ale "MUZIKY" !!!
Přibylo "barev" díky použitím, nikoli zneužitím syntezátorů. Ozzy zpívá o něco vypjatěji, než dříve, ale samotná deska neobsahuje slabší věc.

Toto album bylo, je, a zůstane navždy vyjmečné! 5*

P.S.(Opět Jirka Schilinger / Metro, dobrý den. - A National Acrobat).
reagovat

Na Sabbath Bloody Sabbath se nám představuje jakoby "nová" kapela. Sound nahrávky je překvapivě jasný a čistý. Těch "kovadlinových" riffů a zastřeného zvuku z předchozích alb jakoby ubylo. Ale je to právě jen ten zvuk, který představuje Sabbath s novou a řekl bych i komerčnější tváří. Silné skladby zůstávají a člověk při poslechu tímto albem projede jako nůž máslem a najednou je konec. Vše je na svém místě a mám pocit že na kapele začali pracovat ti správní lidé kolem. Počínaje již zmiňovaným zvukem a coverem alba konče. Poprvé na mě obálka desky Black Sabbath působí komplexním dojmem a fotka uvitř alba je jedna z nejhežčích co jsem na obalech alb kdy viděl. Jednu poznámku ke skladbám si ale neodpustím. Tímto albem počínaje, začal zpěvák Ozzy Osbourne při zpěvu některých pasáží jakoby "mečet". Obecně je známo, že Ozzy je hlasově poměrně dost limitován, ale toto poloha zpěvu se mě u něj nikdy moc nelíbila.
reagovat