AC/DC / Let There Be Rock (1977)

Nikdy jsem nebyl žádným oddaným fanouškem ejsíček, takže jsem nebyl ani na posledním koncertě v Praze, ale je pravda, že hlavně jejich první alba mě svou hyperenergetickou produkcí vždycky spolehlivě nakopnou. Odklon ke stadionovému zvuku na Highway to Hell jim podle mě uškodil hudebně, komerčně samozřejmě naopak. Vrcholem jejich tvorby je u mě asi jejich tenhle jejich zásek.

Už úvodní nesmrtelně sekaný flák Go Down vyjadřuje nejen špičkovou kvalitu téhle desky, ale i prapodstatu téhle australské skvadry vůbec. Nevyhledávám vědomě podobnou hudbu, ale obdivuju jejich umění udělat tenhle rockový nářez s minimem prostředků. Salva Ruddových bicích a pak smrtelně odsekávaná kytarová staccata a hulákaný refrén, už tady cítíte ty odletující elektrické jiskry a obrovité množství přebytečné energie, která se plánuje vybít se na nebohém posluchači. Dog Eat Dog - pěkně melodicky vymyšlený motiv, jen zlehka zapojené sekanice a konečně rozjezd tohoto kusu v plné zbroji. Skutečně zběsilé elektrické boogie, kde refrén v podání Bona Scotta musí probudit i mrtvoly zalité asfaltem. Klokani si s námi doslova hrají, přesně ví, kdy zvolnit a kdy vypustit rohaté démony. Co ale dodat k následujícímu titulnímu monstrfláku, to už fakt nevím. Kolotoč superrychlých kytarových paleb, podpořený primitivním, ale účinným vířením Ruddových bicích a krásně žehlící Evansova basa. Když se celé tohle monstrum rozjede a přidá se zběsile vyšívané Angusovo sólo, letím už pod tímhle knokautem definitivně k zemi. Zkrátka kdykoli zaslechnu tento zdrcující rock´n´rollový opus, mám chuť tasit pěsti jako čerstvě tragicky zesnulý hrdina Bud Spencer a jím to někomu pořádně vyložit, kdo by proti téhle bohulibé produkci něco namítal. Uf! Bad Boy Boogie nás přece jen bude o něco více šetřit, je svému názvu věrná, takže tu máme plnotučnou blues samozřejmě načichlou elektricky sršící verzi boogie. Zahulený, manický hlas Bona Scotta je prostě neodolatelný, tady se vrací až k "černé" podstatě, Angus tu vystřihne zajímavé sólo. Nesmrtelné sekané duo syrových kytar a Bonova hlasová deklamace, to je zcela zásadní hymna Problem Child, kterou znáte od Australanů zajisté ve více verzích. Zajímavá, ohromně silná věc, kde se AC/DC už malinko pasují do stadiónových titánů budoucnosti. Syrová osekaná produkce a ječící Angusova sóla ale zajišťují ten energetický tlak, který se mi na jejich rané tvorbě tak líbí. Co pak dodat k následujícímu majstrštychu Overdose? Napjatý úvod s čistými tóny kytar a lehkými údery basy a postupný nástup tohoto rockového kolosu v doprovodu Ruddových dělostřeleb, to je u mě jeden z největších rockových momentů - neskutečně vymyšlená záležitost. Nad tím vším chlapík Bon, halasící o svém předávkování láskou, a bůhví čím ještě. Naprosto zásadní hymnus, a kdo znáte cover na stejně zničujícím albu Fabulous Disaster od legendárních thrashových Exodus (1989), tak tam už vůbec není co řešit... Pokud si snad někdo chce oddechnout, má smůlu - je to velmi svižný magicky sekaný nástup Hell Ain´t a Bad Place to Be, doslova učebnice stylu těchto klokanů. Spojení prajednoduchého, primárního blues/rocku/boogie do takhle účinné a drtící podoby má zkrátka můj respekt. Refrén s vámi bude cloumat ještě ve spánku. Pokud si už chcete skutečně odpočinout, pak vězte, že se tato kapela důsledně řídí Zátopkovým heslem "Už nemůžeš? Tak přidej!" - nejzásadnější zářez nejen tohoto alba, ale pro mě i jeden z nejlepších rock´n´rollových paleb vůbec se totiž skrývá až na závěru pod názvem Whola Lotta Rosie. Jen jemně sekaný nástup, stoptime a to, co se děje v té mlýnici a skrumáži potom v čase 5:22, si musíte zkusit aspoň jednou sami, od orgií to jistě ale daleko nemá. Neskutečné, neuvěřitelné. Ztlučený a odhozený někam do škarpy v sobě sbírám poslední síly, abych pozvedl palec vzhůru. I tak se to dá dělat.


Neskutečná lavina balvanů, kovu a dalších rockových ingrediencí, která mě po dohrání posledních sekund seřeže zadnici vždy stejně spolehlivě. Tohle je pro mě podstata, gró hudby AC/DC, všem Highway... a Back in Black navzdory (i když si je taky rád poslechnu, ale už mě to nijak nekope). Pětihvězdičkový sekec mazec.

» ostatní recenze alba AC/DC - Let There Be Rock
» popis a diskografie skupiny AC/DC