Progress Organization, The / Barnodaj (1971)

Když mě po metalových letech zasáhla vlna klasického rocku, musím přiznat, že k tuzemským kapelám jsem v záplavě zahraničních legend dlouho nenašel cestu, dokonce mě to přišlo tak nějak nadbytečné. Pak se přece jen v řadě případů ledy prolomily a některé ze zásadních desek bývalé čs. produkce se ocitly v mých poličkách. Mezi nimi i "Barnodaj" od téhle brněnské legendární formace.

Sochorovy varhany s Klukovými výstřely zpoza baterie nás rychle vtáhnou do víru kratičké Introdukce s pořádnou dávkou energie a odpichu. Dobře známá klavírní harmonie a vřelý Váněho zpěv, který by se skutečně jakoby vznášel v oblacích, jak vypráví i text o starořeckém bohu nebes. Krásné propojení rockového základu s jemnými klavírními předivy, z nichž cítíte vliv jejich velkých vzorů, Vanilla Fudge. Kouzelnou skladbou je určitě i Ikaros - Váně procítil každý okamžik a Váněho kytara dokonale souzní s bouřící a malující Sideridisovou basou. Jsou tu slyšet ve fundamentu všechny pravzory - Beatles, Cream i zmínění VF a je tu slunečná nálada. Strom - je tu dramatické varhanní intro i celková nálada. Je to hlavně přehlídka dramatické Sochorovy hry a pánové už tehdy ukázali cit pro bohatá aranžmá, tady dechy (trombóny, trubka) a působivé ženské hlasy. Zvláštní, až strašidelně znějící věc. Argonaut - dynamicky vkomponované sekané dechy přinášejí příjemný energetický příval, Váněho zpěv je civilní, až komorní a náladu krásně dokreslují vložené latinské kytary. Dohra je ve výrazně klenutém, patetickém duchu. Ptáčník je další krásně zpracovanou dramatickou Klukovou skladbou. Nad jeho převalujícími se tempy kraluje hlasový Váněho patos, silné klávesové malby a až soundtrackově-pohádková, magická nálada. Beatlesovskou We Can Work It Out hoši přepracovali tak, že je poznat základní motiv. Snad ještě důkladněji byly zpracovány vícehlasy, Váně dokonale procítil kytarové sólo a už tak zajímavá věc nabrala trochu toho vanillovského ducha. Smysluplná práce, kterou pochválil i sám Paul McCartney. Rychlé klavírní údery a běhy, dramatické, až tribálně znějící Klukovo tempo, to je Time. Jako bychom se ocitli v divokém reji prastarých čarodějek, který se čelně srazil s nažhavenou rockovou jednotkou. Zvláštním stylem strhující záležitost s řádícím Sochorem. Další předělávkou, tentokrát od Cream, je I Feel Free. Tady musím dát klobouček až na podlahu, protože už tak energický originál ještě dokreslili vlastními ingrediencemi, zemité odpichy se prolínají naopak s citlivě proaranžovanými akustickými a klávesovými mezihrami. Za jedna! Prostorem pro vyřádění se je více než šestiminutová A Lovely Day - elektrizující napětí, výrazná, i když ne surová basa, jen lehké Klukovy údery a dramaticky procítěný hlas. Pak celá skladba ve spojení s dechovými orchestry (Klukova práce) nabere až kolosální nádech. Odvážná, ve své době asi nejnáročnější skladba kapely, občas jako by se chtěli srovnat s uriášovskou, podobně laděnou rozsáhlou hymnou Salisbury. Původní album uzavírá dramatická klávesově, místy až cirkusově laděná hrátka Good Bye. Bonusová část zahrnuje Show In My Shoes - lehce teatrálně vedenou skladbou s krásně vyvedenými Váněho kytarovými tóny, ledovými jako ostří diamantu. Fortune Teller s procítěnou, trochu smutnou a trochu nostalgickou atmosférou rovněž výrazně vstřebává vlivy Vanilla Fudge. Skoro osmiminutová experimentální strašidelná suita Klíč k poznání upoutá Váněho sóly, pěkně se přebíjejícími se Sochorovými eskapádami na klapkách. Ptáčník je tu v pořádně našláplé, energické verzi. People Get Ready (původně The Impressions, známá mj. od Vanilla Fudge) je zde v živé verzi z roku 1970 v nepříliš kvalitním zvuku.

Barnodaj je poctivým rockovým monolitem. Sklidil tu řadu pětek, patří dlouhodobě na čela domácích řebříčků. Na pět to nevidím, přece jen otisk jejich inspirátorů je tam tu menší, tu ale značný a pamětníkem a tedy nostalgikem jako v případě 90tek holt nejsem. A tedy za čtyři.

» ostatní recenze alba Progress Organization, The - Barnodaj
» popis a diskografie skupiny Progress Organization, The