Anderson, Jon / Anderson/Stolt - Invention Of Knowledge (2016)

Na předchozí perfekcionalisticky zpracovanou recenzi naváži několika osobními postřehy k tomuto materiálu a hned v úvodu poznamenám, že narozdíl od mnoha kolegů, z nahrávky zdaleka nemám tak opozitivní dojem a spokojenost nepřevládá v takové míře jakou jsem od tohoto projektu očekával, tudíž mne to docela mrzí. Zmíněnou kolekci vlastním zhruba necelý měsíc, slyšel jsem ji už mnohokrát a pořád se mi nedaří se do ní patřičně ponořit, stále nepřichází okouzlení hudbou alá Yes, jak jsem očekával. Stále bláhově věřím, že to chce ještě více času, možná větší soustředěnost, možná pravý opak, spíše si od alba odpočinout a po delším čase okusit znovu, a třeba ve mě zažehne plamen příjemného překvapení.

K desce tedy jmenovitě, její klady i zápory. Když pominu nádherný obal a parádně zpracovaný booklet, sestavu plnou velkých jmen a zvuk vyhotovený na jedničku, tak k jednotlivým výkonům mám pár výhrad. Ta zcela pozitivní odezva, je ze stále neuvěřitelně mladistvě vyznívajícího Jona Andersona, jehož hlasová expresivita, dokonalost a akrobacie v hrdle je i v tomto věku okouzlující, sice krapet posazen vepředu, nad ostatními, ale to on desku táhne a vlastně z větší poloviny i dělá. Způsob jakým se dokáže Roine Stolt vcítit do stylu a barevné palety Steva Howea (zvukovou kulisu nevyjímajje) je neuvěřitelný, nevím jestli by se na toto místo dnes našla povolanější osoba, sice mi tam občas ty Flower Kings problesknou, ale tvář Yes je vyobrazena dokonale. No a to bude z kladů asi tak vše, samozřejmě písně samotné jsou vystavěny podle Yes mustru, nechybí košaté aranžmá, zvládlé s dokonalou perfekcí.

A teď tedy k těm záporům, které z velké části tuto nahrávkju ovlivňují a v mých uších ji sráží k zemi. Co mi chybí v první řadě, je její dynamika, větší zvraty, souboje určitých sekcí, větší důraz na nástrojové odstínění, nahrávka je v jedné linii, příliš toho nevybočuje, prostě si tak tiše pluje, nerušeně, místami až příliš unyle, ale chápu, že pánové ve věku to asi tak nějak chtěli, dobře. Podstatná a nepřehlédnutelná je absence Squireho basy, dominantní a technicky precizní nástroj na deskách Yes, mnohdy určující onu dynamiku a náladu skladeb znatelně chybí, dále samozřejmě dunivější a dokonalejší bicí aparát, který by nahrávku povýšil na jiný level. A ani sbory nevyšly jak jsem si představoval, Yes měli mnohem zajímavější a pestřejší sborovou produkci, díky níž skladby kolikrát chytly na působivé hitovosti (jasně, vím tohle ale nejsou praví Yes:-)
Co postrádám především, je atmosféra, kouzlo okamžiku stráveného ve společnosti Invention of Knowledge je jaksi prázdné, hřeje tak ze třetiny (té závěrečné) nevýrazným způsobem.

Myslím že tolik markantní zaměření se na sound 70-tých let zapotřebí snad nebyl, na druhou stranu poslední desku "těch (pravých) Yes" tato kolekce válcuje zaručeně.
Čas, chce to čas, třeba za měsíc, za dva, si mě Jon s Roinem získají v mnohem širším měřítku než doposud. Pro dnešek 3,5*

» ostatní recenze alba Anderson, Jon - Anderson/Stolt - Invention Of Knowledge
» popis a diskografie skupiny Anderson, Jon