Anderson, Jon - Anderson/Stolt - Invention Of Knowledge (2016)

Výdobytky modernej techniky ako je aj internet umožnili spojenie dvoch velikánov progrockovej hudby-Jona Andersona a Roineho Stolta.Prvý menovaný je spevák s hlasom cherubína známy najmä ako frontman skupiny Yes,ale tiež aj z mnohých projektov,ako je úspešná spolupráca s gréckym skladateľom Vangelisom,alebo japonským fenoménom Kitarom(album Dream).Jon Anderson si tiež zaspieval aj na albume Lizard od King Crimson.

Druhý menovaný už ako mladík hrával v legendárnej švédskej art-folk-rockovej formácii Kaipa,neskôr založil veleúspešné zoskupenie The Flower Kings,ktoré vydalo kvantum nadštandardnej a pozitívne ladenej progrockovej muziky a tiež pôsobil v superskupinách Transatlantic,The Tangent,znovu sa vrátil do obnovenej Kaipy Hansa Lundina,zažiaril aj v projekte Karmakanic basgitaristu Jonasa Reingolda a naposledy v Kaipa Da Capo...

Keď som počul prvýkrát tento album,povedal som si,že v tomto prípade sa netreba unáhliť.Takéto dielo potrebuje čas dozrieť ako dobré víno.A tak sa aj stalo.Keďže mám rád veľkovýpravné monštruózne dielo Tales From The Topografic Ocean(1973)od skupiny Yes a tiež si hoviem pri počúvaní Andersonovej exotickej prvotiny Olias Of Sunhillow,kde vplyv ďalekovýchodných meditatívnych vplyvov budhistického razenia a experimentovanie s týmito prvkami je jednoducho neprepočuteľné...tak v prípade novinky Invention of Knowledge nemôžem byť sklamaný.A to ani nie som.Naopak!Anderson,napriek vyššiemu veku spieva nádherne,rovnako ako pred 40 rokmi na albumoch Fragile,Close To The Edge,alebo Going For The One.

Ako v prípade už spomenutého Tales From Topographic Ocean,tak aj na tomto albume sú štyri dlhominutážne kompozície,do ktorých keď sa človek ponorí a nechá sa hudbou unášať,tak zostáva očarený úžasnou farebnosťou a zároveň pokojom a zvláštnou mystikou tohto diela.Viem,že dnešná uponáhľaná doba takejto hudbe nepraje.Ale ak si človek predsa len nájde čas a podarí sa mu odizolovať od okolitých rušivých vplyvov prostredia,tak v tejto hudbe objaví svoj súkromný duševný azyl,akési útočisko čistej radosti v tomto negatívne ladenom šialenom svete plnom násilia a krutosti.Tiež sa rád občas utiekam do podobného snového sveta.Potrebujem to.Aspoň na chvíľu utiecť z reality sa dá totiž aj bez drog a alkoholu a to prostredníctvom takejto HUDBY.Ak máte chuť,tak snívajte!
reagovat

Mayak @ 07.10.2017 17:09:50
Braňo, Ty pedant, zabudol si pri menovaní zásadných kapiel/projektov Roine Stolta na Agents Of Mercy (TFK World + Nad Sylvan) :D
Inak recenzia typu, ako som to vnímal a písal aj ja pred pár rokmi, takže som sa do nej vžil a stotožnil sa s ňou ...

Brano @ 07.10.2017 18:49:06
Mayak,ďakujem za doplnenie,skutočne na Agents Of Mercy som zabudol.Sorry.

Pegas @ 07.10.2017 21:28:20
Já tuhle desku tak slavně nevidím. Anderson tu zní báječně, to je bez diskuze. Ale jinak podle mě průměrná deska bez nápadů a kde se nic zajímavého neděje. Především jména hlavních protagonistů, asi spíš toho Andersona, ji pomáhají v nadhodnocování.

Brano @ 08.10.2017 10:06:37
Ešte by som chcel upozorniť,že obal albumu má na "svedomí" výtvarník Silas Toball ,ktorý robil tiež aj obaly k albumom The Flower Kings-Banks Of Eden a Desolation Rose.Vo verzii digipack je obal krásne otvárací a je sa skutočne na čo pozerať.Ten chlap má veľký talent,klobúk dolu!

horyna @ 08.10.2017 19:21:17
Hnus velebnosti, ještě že jsme si nafasovali Yes a Flowery. Jak mohli tihle dva vytvořit tak nudné a průměrné písně. Deska o ničem a zklamání, které jsem nějaký měsíc po vylisování ještě nadhodnotil. Skoro rok jsem se jí netknul a měla už jisté místo na vyražení z domova. Jenže!!! Dva poslechy v šalince při cestě do práce nedopadli nejhůře a pak už v klídku domova a pěkně nadržen zmáčknul jsem play a VONO to skutečně přišlo. Nevím jak to a proč, ale deska zaúčinkovala. Trvalo to tedy zhruba rok a to se sám sobě divím, že jsem ji tak dlouho držel místo ve skříni. Jé, jak já jsem teď rád, že jsem si ji nechal. A booklet/digipack-pastva pro oči.
Braňošu díky za recenzici. Hm, kdypak tě zase protočím drahouši?

Pegas @ 08.10.2017 20:32:48
Silas Toball je podepsaný také pod obaly Agents Of Mercy. Všechno, co jsem viděl na mě působí strašně kýčovitě a přeplácaně. Líbí se mi snad jenom Desolation Rose od TFK. Ale Anderson/Stolt také nedopadl nejhůř.

Brano @ 09.10.2017 14:02:05
Chlapi,ďakujem za Vaše názory a reakcie.

Horyna:Presne tak ako som vravel,niekedy netreba dať hneď na prvý dojem.Takéto CD treba nechať odležať aj pol roka,alebo aj rok a potom sa k nemu vrátiť.Stalo sa mi to viackrát,že na prvé počutie nič moc,nuda atď. a po nejakom čase to prišlo že heuréééka!Treba len trpezlivosť.Veď trpezlivosť ruže prináša či aké kvety...

Pegas:Gýč pre mňa predstavuje obraz/socha ručiaceho jeleňa a úplne najväčší gýč bola pionierska rovnošata a tie umelohmotné pionierske šatky.To ani v kotli horieť nechcelo! >> odkaz

Jon Anderson, kdys frontman slavných Yes, se tímto albem, po mnohých hudebních tápáních, vrátil do vod, kde se pravděpodobně cítí nejlépe. Ve spolupráci s Roinem Stoltem (The Flower Kings,Transatlantic) tak nahrál desku, která je esencí toho nejčistšího art rocku sedmdesátých let s moderním pojetím progresivního rocku. Dává tak vzpomenout na zásadní díla Yes, ale též je odkazem na jeho sólový počin "Olias of Sunhillow". Toto koncepční dílo, které rozhodně, pro jeho košatost, není na jeden poslech, je rozděleno do čtyř celků, z nichž každý přináší tolik hudebních vrstev a nápadů, že by mnohým současným kapelám vystačily na celé album. Pozoruhodný je výkon samotného interpreta, který se po zdravotních problémech vrátil v plné síle a jeho hlas je opět křišťálově průzračný, tak jak ona pověstně známá voda z ledovce. Jedině snad škoda absence větších klávesových partů či sól. Na poli progresivního rocku se loni urodilo několik výtečných alb, ale toto mezi nimi rozhodně vyčnívá.
reagovat

tykeww @ 31.01.2017 19:25:16
Pro mě největší zklamání roku 2016... A to deska vyšla na mé narozeniny a moc jsem se na ni těšil

Balů @ 31.01.2017 19:41:35
Tato deska mi přinesla celkem autentickou hudbu.
Což třeba o Opeth nemohu říci .
.

Na předchozí perfekcionalisticky zpracovanou recenzi naváži několika osobními postřehy k tomuto materiálu a hned v úvodu poznamenám, že narozdíl od mnoha kolegů, z nahrávky zdaleka nemám tak opozitivní dojem a spokojenost nepřevládá v takové míře jakou jsem od tohoto projektu očekával, tudíž mne to docela mrzí. Zmíněnou kolekci vlastním zhruba necelý měsíc, slyšel jsem ji už mnohokrát a pořád se mi nedaří se do ní patřičně ponořit, stále nepřichází okouzlení hudbou alá Yes, jak jsem očekával. Stále bláhově věřím, že to chce ještě více času, možná větší soustředěnost, možná pravý opak, spíše si od alba odpočinout a po delším čase okusit znovu, a třeba ve mě zažehne plamen příjemného překvapení.

K desce tedy jmenovitě, její klady i zápory. Když pominu nádherný obal a parádně zpracovaný booklet, sestavu plnou velkých jmen a zvuk vyhotovený na jedničku, tak k jednotlivým výkonům mám pár výhrad. Ta zcela pozitivní odezva, je ze stále neuvěřitelně mladistvě vyznívajícího Jona Andersona, jehož hlasová expresivita, dokonalost a akrobacie v hrdle je i v tomto věku okouzlující, sice krapet posazen vepředu, nad ostatními, ale to on desku táhne a vlastně z větší poloviny i dělá. Způsob jakým se dokáže Roine Stolt vcítit do stylu a barevné palety Steva Howea (zvukovou kulisu nevyjímajje) je neuvěřitelný, nevím jestli by se na toto místo dnes našla povolanější osoba, sice mi tam občas ty Flower Kings problesknou, ale tvář Yes je vyobrazena dokonale. No a to bude z kladů asi tak vše, samozřejmě písně samotné jsou vystavěny podle Yes mustru, nechybí košaté aranžmá, zvládlé s dokonalou perfekcí.

A teď tedy k těm záporům, které z velké části tuto nahrávkju ovlivňují a v mých uších ji sráží k zemi. Co mi chybí v první řadě, je její dynamika, větší zvraty, souboje určitých sekcí, větší důraz na nástrojové odstínění, nahrávka je v jedné linii, příliš toho nevybočuje, prostě si tak tiše pluje, nerušeně, místami až příliš unyle, ale chápu, že pánové ve věku to asi tak nějak chtěli, dobře. Podstatná a nepřehlédnutelná je absence Squireho basy, dominantní a technicky precizní nástroj na deskách Yes, mnohdy určující onu dynamiku a náladu skladeb znatelně chybí, dále samozřejmě dunivější a dokonalejší bicí aparát, který by nahrávku povýšil na jiný level. A ani sbory nevyšly jak jsem si představoval, Yes měli mnohem zajímavější a pestřejší sborovou produkci, díky níž skladby kolikrát chytly na působivé hitovosti (jasně, vím tohle ale nejsou praví Yes:-)
Co postrádám především, je atmosféra, kouzlo okamžiku stráveného ve společnosti Invention of Knowledge je jaksi prázdné, hřeje tak ze třetiny (té závěrečné) nevýrazným způsobem.

Myslím že tolik markantní zaměření se na sound 70-tých let zapotřebí snad nebyl, na druhou stranu poslední desku "těch (pravých) Yes" tato kolekce válcuje zaručeně.
Čas, chce to čas, třeba za měsíc, za dva, si mě Jon s Roinem získají v mnohem širším měřítku než doposud. Pro dnešek 3,5*
reagovat

kamila @ 13.09.2016 09:20:28
Zklamání a totální průměr, vysoustruženo bez sebemenší šťávy a nějakého zaujetí pro danou věc. Jen ten Johnův hlas stojí za pozornost. Moc mě to teda nebaví

PaloM @ 13.09.2016 11:11:23
horyna, samozrejme dobrý pocit z hudby sa vynútiť nedá, ibaže niektoré tvoje argumenty v 3.bloku textu sú divné. Toto je dielo Anderson+Stolt a nie Yes! Squire je bohužiaľ mŕtvy a tvoja poznámka k jeho absencii je akoby výčitka autorom :-)
Ale chápem Ťa. U teba je za 5 hviezd album, ktorí ti navodí tieto parametre: pulz nad 150, výskoky nad 2 m, aspoň tri orgazmy...

Jarda P @ 13.09.2016 11:12:28
Zkoušel jsem se do ní zaposlouchat, ale ani jednou jsem ji nedoposlechl do konce. Je to zkrátka jen hlas z Yes, ale to podstatné, nápadité skladby, mi tady chybí. Zůstávám u originálů Yes a Flower Kings.

john l @ 13.09.2016 12:14:00
bídná a nudná deska, která opakuje opakované, Squire chybí trestuhodně a basové tóny naprosto zanikají za Johnovým zpěvem, když už se tak moc opičí po Yes řada věcí je naprosto nedotažených. U mě za 2,5

horyna @ 13.09.2016 16:22:09
Tak pozoruji že nejen mě se hudební orgasmy v blízkosti tohoto "skvostu" nedostavují.

PaloM @ 13.09.2016 17:35:32
Mám s vami súcit, tomu by ani Viagra nepomohla :-)

john l @ 14.09.2016 10:54:01
Už nějak postrádám chuť si tu desku znovu připomínat a nevím, jestli se to někdy změní.

kamila @ 28.10.2016 12:00:10
Po měsíci jsem dala desce další šanci a jsem mile překvapená, tentokrát kouzlo této muziky působilo intenzivnějším dojmem, dokonce si už nemyslím že je to nepovedenej plagiát Yes, teď bych řekla že se jejich hudbě nepodobá téměř vůbec (s Flowerama to nemá nic společnýho). Je potřeba se do toho víc zabořit a rozhodně u toho nic nedělat!!! Uvidíme zase za měsíc:)

PaloM @ 28.10.2016 13:49:32
No vidíš kamila a trvalo ti to iba mesiac a pol :-)

kamila @ 28.10.2016 17:03:35
A víš jak jsem ráda že to přišlo, cd jsem po trudným začátku chtěla prodat kámošovi, kterej Yesáky hlatá stejně jako já, já hloupá husice, tentokrát jsem nespěchala a hle, vyplatilo se :)

První impuls ke spolupráci Jona Andersona a Roine Stolta dal šéf firmy InsideOut Music Thomas Waber, který přišel s nápadem, že by Stolt měl oslovit Andersona a napsat pro něj nějakou hudbu s tím, že on zajistí financování projektu. Poprvé se Anderson a Stolt potkali při společném vystoupení na festivalu Progressive Nation At Sea Cruise v roce 2014 v Miami, kde Stolt, Transatlantic a Jon nacvičili spolu některé klasické písně Yes (Revealing Science of God, Long Distance Runaround.....) v cca hodinovém setu. Jelikož si oba spolupráci pochvalovali, řekli si, že by bylo dobré společně něco vytvořit. Začali si tedy na dálku pomocí internetu (a později i kurýrní poštou přes Atlantik) vyměňovat nápady, Anderson napsal všechny texty a dodal mnoho (hlavně vokálních) melodií, některé měl v šuplíku údajně přes 10 let. Roine Stolt to všechno poslepoval a dokomponoval skladby do celkové struktury čtyř dlouhých kompozic (Invention Of Knowledge, Knowing, Everybody Heals a Know), titulní skladba má 23 minut, nejkratší Know má 11 minut. Ve studiu se oba protagonisté společně nikdy nesešli, vše probíhalo na dálku mezi Evropou a USA. Celkově vznik alba trval 1,5 roku, z toho prvotní komponování skladeb zhruba 6 měsíců. Stolt se obklopil svými muzikanty z kapel Flower Kings, Transatlantic (Jonas Reingold, Michael Stolt, Felix Lehrmann, Daniel Gildenlöw) a dalšími spřízněnými dušemi (Tom Brislin-ex Yes, Camel, Renaissance; Lalle Larsson, Nad Sylvan). Z výsledné nahrávky je vidět že Stolt nejen že je dobrý muzikant, ale je také slušný skladatel, který má Yes velmi dobře naposlouchané a vytvořil tak pro Andersona dokonalou iluzi kapely Yes v době jejich nejlepšího skladatelského období. Kytary i klávesy jsou naladěny přesně do zvuku klasických Yes, Steve Howe (zde samozřejmě Roine Stolt) předvádí své typické kudrdlinky na různé typy kytar, tu se zase ozývají okázalé klávesové rejstříky Rick Wakemanana (Lalle Larsson, Tom Brislin), Brufordovo (zde Felix Lehrmann) bubnování krásně splývá se skladbou, nikde se nesnaží vyčnívat a dotváří hudbu. Obecně je rytmika (baskytara, bicí) hodně upozaděna (Chris Squire opravdu chybí), Andresonův hlas je naopak hodně vystrčen v popředí. Jelikož jde o Andersonovu sólovou desku a zároveň byla koncipována jako pocta Jonu Andersonovi, tak to lze pochopit. Navíc Anderson je zde opravdu ve výborné formě a nádherně se jeho hlas vznáší nad tou vší krásně znějící hudbou. Ve všech skladbách se ozývají drobné citace z alb Yes, jde spíše jen o sekundové připomenutí a drobné parafráze než o nějaké vykrádání sama sebe. V první části titulní kompozice slyšíme variaci na The Ancient z alba Tales From Tpopgraphc Ocean, poté je skaldba hodně podobná části Soon z Gates Of Delirium a poslední, třetí, část titulní skladby zní zase jak Close to The Edge. První část Knowing je zas drobně inspirována skladbou And You And I, druhá část požívá podobný klavírní motiv jako nástupech ve Fly From Here. Ve skladbě Everybody Heals, která jinak zní jako to nelepší z projektu ABWH, je inspirace klávesovým partem z Fly From Here ještě větší, parafrázuje totiž úvodní část Overtury z tohoto alba. Všechny skladby lze ale obecně označit za velmi zdařilé, kompozičně poměrně složité a zároveň s velmi silnými a krásnými melodiemi. Skladby, byť jsou hodně dlouhé (každá skladba se ale dělí zpravidla na další 2-3 kratší písně), nicméně drží dobře pohromadě a nenudí, pořád se něco v hudbě děje. Celkově album svým zvukem dokonale zapadá do Yesáckého období alb Close To The Edge, Tales From Topographic Ocean a Relayer. Snad jen zvuková kvalita nahrávky a trochu modernější zvuk připomíná, že nejde album z roku 1972-1975, jinak kompozičně, výkony instrumentalistů ani na hlasu Jona Andersona není poznat, že nejde o album ze sedmdesátých let. Přes drobné výtky (Anderson zpívá příliš v popředí, rytmika je příliš upozaděna, přílišná inspirace hudbou Yes a někdy to trochu zní jako muzikál o skupině Yes) je Invention Of Knowledge výborné album, asi nejlepší album "Yes hudby" od alba Going For The One a určitě nejlepší Andersonova sólová deska, takže jednoznačně dávám 5 hvězdiček. Jon Anderson a Roine Stolt mi udělali novým společným albem skutečně velikou radost (takové Artrockové Vánoce), Roine Stolt k Andersonovi zkrátka sednul. Čas ukáže jestli půjde o nadčasové album které jen tak nezapadne, nicméně i tak lze již dnes tvrdit, že jde o dobré album, které se navíc krásně poslouchá. Naposledy mi takovou radost udělal předloňský Gong s albem I See You. Lze tedy na závěr jen konstatovat, že labutí písně (některých) starých artrockerů bývají obzvláště působivé.
reagovat

luk63 @ 27.06.2016 14:18:30
Hmm, tak na to si posvítím, ale moc od toho neočekávám. Ale třeba budu příjemně překvapen :-)

Brano @ 27.06.2016 16:32:02
Mne sa tento album veľmi páči.Je to skutočne vydarená spolupráca dvoch veľkých osobností svetového art/prog rocku.
Je to majstrovské dielo a dávam tiež 5*.

horyna @ 27.06.2016 17:11:48
Když jsem se o přípravách alba dozvěděl, nadšení nebralo konce, ovšem krátké nástřely z netu znamenali jakési vystřízlivèní a nepřesvědčili jak bych si přál. Chci doufat, že to kompletní poslech napraví. Zvýraznění Andersona mě krapet zaskočilo, ale pěje božsky.

Petr87 @ 27.06.2016 18:35:55
S recenzí a hodnocením naprosto souhlasím!
A jsem na beton přesvědčený o tom, že tohle mistrovské dílo opravdu jen tak nezapadne.
Desku jsem poslouchal celé sobotní odpoledne a nemůžu si ji vynachválit! Upřímně, jak jsem od alba příliš neočekával, tak o to více mě překvapilo.
Celá deska je narvána nápady až po okraj a Jonův úžasný hlas ani s věkem neztratil svoji sílu - jak to ten chlap jenom dělá?
Takhle měla vypadat poslední deska YES!
Klaním se těmto dvěma pánům a dávám jejich společnému dílu taktéž plný počet!

Díky za recenzi! ;)

PaloM @ 27.06.2016 19:22:41
V základných bodoch sa s názorom autora recenzie stotožňujem. No, pobavil som sa pri niektorých vetách, kde to asi z nadšenia prestrelil, ale podstatná je radosť z hudby.
Album som počul dva razy z nepodarených mp3 súborov a teším sa na vlastné CD. Lenže som si objednal digipack, ktorý vychádza asi o 2 týždne neskôr ako klasické CD, čo som netušil a tak netrpezlivo čakám.
Najviac ma prekvapila hlasová kondícia Jona. Dokonalá ilúzia soundu Yes - to presne autor vystihol. A to môže byť kameň úrazu. Zhodneme sa, že čas ukáže, či to bol geniálny nápad Stolta, alebo sa ilúzia rozplynie. Samozrejme, že si prajem to prvé.

PaloM @ 27.06.2016 19:24:48
P.S: v budúcnosti by som prosil robiť odstavce, ťažko sa číta jednoliaty príval viet. A tiež prosím čítať po sebe a opravovať preklepy. Inak "u mne dobrý". Ďakujem.

b.wolf @ 28.06.2016 05:40:03
Tak jsem dočetl poměrně obsáhlou recenzi, včetně upoutávky na poslední fošnu Gongu (mně tenhle soubor nijak nezaujal) a musím říct, že podle ukázek to vypadá dobře. Ze sólové dráhy I. Andersona mám v oblibě jenom debutní Olias, ten zbytek fakt nemusím, a pak jeho desky s Vangelisem. Takže-uvidíme, lépe řečeno uslyšíme...

Mayak @ 28.06.2016 19:34:05
Faktograficky celkom presná a dobrá recenzia (pre čitateľov, čo nesledujú/nevedia detaily, týkajúce sa vzniku a konštrukcie tohoto albumu) a cítiť isté nadšenie autora. Album bolo možné počúvať už viac, ako mesiac pred jeho oficiálnym dátumom vydania, takže vyjadrovať sa dá k nemu už aj celkom podrobne. Celkom iste je lepší, ako ostatné dva produkty, čo vyšli pod logom "YES". Ilúzia "Yes-world" a "Yes-sound" je tu podstatne uveriteľnejšia, ako na albumoch "Fly From Here" a "Heaven & Earth" celkom NEPOCHYBNE. Nie však, ako na "Magnification" ...
Snaha inšpirovať sa albumami "Tales From Topographic Oceans" a "Close to the Edge" je tu evidentná ...

...ale už nie sú 70.roky a po istej počiatočnej eufórii si skutočný "znalec" po istom vytriezvení uvedomí, že na čaro "Olias of Sunhillow", ani na žiadny zásadný album kolektívnych YES toto proste nemá a ani to nemožno v tejto dobe žiadať ... spev Jona Andersona je však v jeho veku niečo úžasné a v tomto smere stále, klobúk dole ...