Blue Effect / Svět hledačů (1979)

Upozornění:
Jelikož mám dnes za sebou celkem stresující pracovní den a pro ošklivé slovo nejdu daleko, tak chci, pro případ, že by mi nějaké prosáklo i do recenze, vyzkoušet takový experiment - každé sprosté podstatné jméno nahradím slovem "lízátko" a každé tfuj, tfuj sloveso třeba slovíčkem "cukrovat"... A uvidíme, jak s tím půjde pracovat.

V normalizační době, kdy nám vládla hromada rudých lízátek, které nebylo radno nacukrovat, protože se na ně hned kdeco přilepilo (a to platilo pochopitelně i v hudbě), tak, ač nejsem pamětník, je mi jasné, že v takovém ovzduší opravdu pro spoustu lidí, zvlášt' pokud se nebáli držet jazyk za zuby, opravdu nebylo jednoduché dýchat; a kór, pokud se jednalo o bigbít'áky, které měl tehdejší režim asi tolik v oblibě, jako hnisavý vřed na lízátku...
Ovšem, ačkoli to tito hudebníci opravdu kolikráte neměli lehké, tak občas pořád, jako věčný a neúnavný hledač stále další a další nové hudby, nestačím zírat, kolik špičkové, kvalitní produkce se v těchto dobách urodilo...
A pochopitelně, že BLUE EFFECT mezi tuto hudební produkci jednoznačně patřil!
A jejich arcidílo "Svět hledačů" dodnes osobně považuji za jeden z nejlepší zářezů, které v té době mohly gramofonové závody v Loděnicích vyrýt do svých asfaltových kotoučů!
Neskutečně mne mrzí, že Panton neumožnil kapele nahrát původně zamýšlené regulérní dvojalbum... Tuším, že dvojalbum mělo být původně i předchozí "Svitanie".
Když si vezmu, jaké hrůzy v tehdejších dobách (a to opravdu nemám na mysli skvělé "Planetárium") vycházely v dvojalbových formátech (tady si vzpomeňme třeba na pocukrované "Písně z televizního seriálu", zpívá "Ou Mein Gott!", tedy pardon, "Karel Gott Von Ein Kessel Buntes"), tak si položme otázku: "Co, do zacukrovaného lízatka, bylo tehdy špatně?!" Odpovím za vás: "Holt všechno!"
Sestavu, která se potkala na této fenomenální desce, považuji ze svého pohledu za asi vůbec nejlepší, která kdy v této kapele byla...
Klávesista a zpěvák Olda Veselý, bravurní kytarista Radim Hladík, další skvělý klávesák a zpěvák Lešek Semelka a vynikající tympánista samouk, Vlado Čech. Tohle snad už lepší být ani nemohlo!
Však samotný Radim Hladík říká, že tohle období se mu líbilo asi vůbec nejvíc, což opravdu musí něco znamenat...
Co mne osobně na této sestavě ještě zaujalo je to, že do kapely po odejitém skvělém slovenském baskytaristovi a zpěváku Fedoru Frešovi, už dalšího jiného basáka nevzali, a k tomuto využili návrátivšího se Leška Semelku, který baskytaru úspěšně suploval na svém Moogu. No, proč ne!

První stranu desky otevírá Hladíkova perfektně vystavěná "Za krokem žen", kde krásně mezi sebou "zápasí" Radimovo kytarové preludování s hradbami perfektně navrstvených kláves a Oldovým skvělým zpěvem. Opravdu velmi dobrá a dynamická kompozice!

Další "Hledám své vlastní já" je, škoda že jen jediným, ryze autorským dílem Oldřicha Veselého na této desce.
Zvláštní, ale zajímavá melancholická skladba, kde si Veselý vystačil jen se zpěvem za doprovodu klávesových nástrojů.

První stranu LP uzavírá Radimova perfektně syrová, místy takřka hardrocková skladba "Rajky", kde si, vedle skvěle sladěných hlasových nájezdů Veselého a Semelky, parádně zařádí i Vlado Čech....
Úderná skladba, která je v živém repertoáru Efektů dodnes.

Druhá strana desky je už ovšem plně v režii Leška Semelky...
Jeho "Zmoudření babím létem" považuji za opravdu silnou a přemýšlivou kompozici s tunami parádních a nosných nápadů. A opravdu hodně se mi líbí, jak se zde Lešek s Oldou krásně hlasově doplňují... Mráz po zádech je u mne tak při každém poslechu jistý!

To samé platí i u poslední, nejdelší kompozice s názvem "Zázrak jedné noci".
Možná vůbec nejpropracovanější skladba na desce, kde se Lešek opravdu donutil k bravurnímu pěveckému výkonu.
Opět kvanta skvělých hudebních nápadů z kterých emoce jen chrstají! Výtečný závěr!

No a dál už to známe:

Jelikož Semelka v té době neustále pošilhával po nějakém tom komerčním úspěchu, tak se mu nakonec podařilo napsat svůj opravdu první velký hit, z kterého tehdy dozajista vlhl spodní textil nejedné pionýrce, "Šaty z šátků", který původně napsal pro Karlíka, a který jej nakonec odmítl...
No, takže Lešákovi nezbylo nic jiného, než si svůj hit nazpívat sám, a následně s ním zkusit zabodovat na československém festivalu populárních písní Bratislavské lyře, což se mu nakonec i podařilo.
Doprovázela ho při ní i celá kapela, tedy kromě Oldy Veselého, který je mimo jiné znám jako silně antikomerčně založený hudebník, a který ho tedy na té Lyře tehdy odmítl doprovázet; což Semelku značně nacukrovalo a vybrečel si u Radima, aby byl Veselý z kapely vyhozen... s čímž Radim tehdy souhlasil, a který tohoto rozhodnutí, věřím, že dodnes lituje.
Co už. Možná bychom se po tomto nikdy nedočkali třeba takových famózních "Slunečních hodin".

Na závěr mi, při dnešní rozkolísané náladě nedá, abych se nevyjádřil i k současné sestavě BLUE EFFECT...
Když hráli před cca dvěma lety i v našem městě v rámci tzv. "Kulturního léta", tak se přiznám, že jsem byl opravdu natěšený; a navíc se jednalo o moje první setkání s touto českou artrockovou legendou, takže asi není těžké si představit, co se ve mne, jako dlouholetém fanouškovi, odehrávalo...
Tehdy jsem současnou sestavu vůbec neznal, a o to jsem byl více zvědavý...
Kapela nastoupila - hmm, kromě Radima Hladíka jsem ani jednoho hudebníka vůbec neznal... Na první pohled bylo zřejmé, že Radim kapelu dost omladil; no, je to jasné! - Hladík se chtěl přiblížit i mladšímu publiku; tak uvidíme, jak si tu hudbu ti smrkáči podají!
Nebudu psát, jak jsem to viděl - slyšel tehdy (napsal jsem o tom hned druhý den ještě čerstvé dojmy sem na Progboard), ale jak to slyším dnes s odstupem času...
Jediný, kdo tehdy na vystoupení splnil mé očekávání, byl pochopitelně Radim a i celkem dobrý bubeník Václav Zima...
Na kom bych dnes ale rozhodně nenechal nit suchou, je současný zpěvák a doprovodný kytarista souboru Jan Křížek, který působil místy opravdu trapně, choval se jako totální lízátko, a co je důležité - jako kytarista a zpěvák naprosto nevýrazně... O basákovi Vojtěchu Říhovi ani nemluvě!
A dodnes mi vrtá hlavou, kdo protlačil do setlistu kapely depešáckou "Personal Jesus", která mne tehdy málem donutila vhodit vzteky mezi diváky plastový kelímek s nějakou kysličníkovou břečkou; a nebo naprosto otřesnou, Křížkem protlačenou plíseň "Rejdit" z jeho bývalé kapavky, tedy pardon, kapely WALK CHOC ICE, a která mi celkový dojem z vystoupení opravdu docela pocukrovala!
Jako klidně mi říkejte starej slizkej, nespokojenej rejpal, ale myslím si, že skladba s refrénem: "Chci v tobě rejdit, dneska je mi to volný..." mi v rámci BLUE EFFECT připadá jako totální umělecká sebevražda! Něco asi na ten způsob, jako kdyby mi někdo přisypal k italským
Barilla špagetám místo parmazánu a čerstvých rajčat prošlej eidam a celé to zalil kečupem z Tesca!
Jsem dnes hnusnej, zlej člověk, já vím, ale tak nějak jsem se k tomu už delší dobu chtěl vyjádřit, takže se pokuste mi to nemít za zlé a... ááááá - cukruju už na to!

Jo, abych nezapomněl -
Pět hvězd!

» ostatní recenze alba Blue Effect - Svět hledačů
» popis a diskografie skupiny Blue Effect