Black Sabbath / Technical Ecstasy (1976)

Podobně jako Deep Purple, Aerosmith, Led Zeppelin, Uriah Heep a další známé hardrockové kapely doby, se i sabati ve druhé půli sedmdesátek propadali do vlastních, drogových a alkoholových démonů, stále hlouběji. Hlavně Ozzy už byl v mnoha případech nepoužitelný, hrozně na tom byl Bill Ward. Kapelu držela železná ruka riffmistra Tony Iommiho.

Úvodní rockový útok Back Street Kids šlape podle nejlepšch, samozřejmě hlavně páně Iommiho pravidel. Hustě vrstvené riffy ukrývají podprahové melodie a Ozzy se do toho ještě opírá se vší vervou. Božský Tony si tu nedá vzít prostor na melodické sólo.

S klávesovým oparem přichází baladická You Won´t Change Me, Iommi tu vymyslel posmutnělé strunné ornamenty, ale hodně sem zasáhl právě Gerald Woodruffe, hostující albový klávesák. Ozzy tu podává působivý, sabbatovsky pohřební výkon.

Kdyby nenahráli It´s Alright právě sabati, asi bych ho bezprostředně po poslechu zahodil spíše do queenovského šuplíku. No, při mém vztahu ke královně nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ale dobrá, je to melodická, uvolněná skladba jako dělaná na večerní párty. Zazpíval si tu Bill Ward, poprvé a naposledy. Opět Woodruffe na klávesy. Pro příznivce staré tvorby ovšem asi stěží stravitelné.

Gypsy je rock´n´rollovým návratem s dalším vydařeným Iommiho riffovým zásahem do černého terčíku. Tady se zase jede podle starých pravidel, Ozzyho hlas se opět oděl černí a celá mašinérie se neodolatelně rozpumpuje.

All Moving Parts (Stand Still) pokračuje v rockových hodech, ale je tu větší melodický podíl a Iommi sem vkládá víc technického umu, hraje si s vyhrávkami a sóly, radost poslouchat. Jinak mě ale tahle věc nějak zásadně neomráčila.

K útoku jménem Rock´n´Roll Doctor velí mistr Iommi melodickými riffy. Ozzy se zapojuje komicko-patetickým projevem a přidává se Woodroffův klavír - ano, tohle je sabatovská verze padesátkového primárního rocku se vším všudy. Je tu nadhled, se kterým ale nevím, jak se kdo z fandů kapely vypořádá... Za půlí parádní Iommiho sólo.

Jednou z nejproslulejších rockových balad je nepochybně She´s Gone, krásná studie Iommiho smutné, komorně podané akustiky a klávesového oparu. Ozzy tu podal výborný výkon. V našich luzích a hájích proslavila Marie Rottrová jako Lásko, voníš deštěm.

Na závěr si připravili rockové, více než sedmiminutové hody pod názvem Dirty Women. Z hlediska tehdejšího stavu a problémů nadstandardní věc, plně v režii strunné geniality Tony Iommiho s drobným klávesovým vkladem. Rocková ostrost se prolíná s melodickým citem. Gradace do závěrečného pekelného sóla je parádní a unikátní...


Zajímavá a odvážná deska, s technokratickým obrazem dvou robotů v metru od legendárních Hipgnosis. Pánové zlehčili produkci, pročistili zvuk a přidali i skladby, u kterého jen Ozzy prozrazuje, že jsou od Black Sabbath. Váhám mezi 3 a 4, mám tu ale několik oblíbených skladeb, takže zaokrouhlím nahoru, protože další deska na tom bude o poznání hůř.

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Technical Ecstasy
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath