Black Sabbath - Technical Ecstasy (1976)

18.11.2022 hejkal | #

Black Sabbath zažili Technical Ecstasy

Siedmy album Black Sabbath – Technical Ecstasy (1976) šokoval vizuálnou stránkou na hony vzdialenou od niekdajšieho temného imidžu. Prečo si ho nepripomenúť?

Ponechajme bokom fakt, že kapela bola okrádaná všetkými, čo sa na nej chceli priživiť, vrátane vlastných právnikov. Keďže muzikanti nemohli veriť nikomu, produkovali si Technical Ecstasy sami (a teda hlavne Iommi). Aj medzi jednotlivými hráčmi to už škrípalo. Začiatok konca spravil prvé krôčky. Navyše, túžba ísť s dobou velila, aby kapela hrala ako Queen alebo Foreigner, a teda mäkšie, ľúbivejšie.

Nič to. Podstatný je výsledok. Album sa hneď od pohľadu tvári, ako keby sme mali čo dočinenia s úplne novou kapelou. Obal navrhlo uznávané štúdio Hipgnosis a po ich temnom období korunovanom desivou fotkou na Sabotage to musel byť šok. Aj keď je svojim spôsobom zaujímavý (mne osobne sa nepáči, ale však dobre), tá imidžová zmena bola príliš veľká. Ako sa to odrazilo na muzike?

Spočiatku nijako zvláštne. Back Street Kids buráca s vervou štyridsaťdňovej búrky. Ono, aj keď si odmyslíme istý ústup z temnoty, stále tu máme velikánov hardrockového žánru. Stále je to po čertoch parádna nálož! Jasné, do celkového soundu sa primiešali klávesy, ale dajú sa vydržať. A že to už nie je ten správny „doom“? No tak, You Won’t Change Me má ťaživosť na maxime. Dokonca aj tie klávesy prispievajú k atmosfére. A že je refrén akýsi „spevný“? Je tam toho!

Čo však príde potom, to je teda šok! Klavír, sláčiky a spotrebný Wardov spev robí zo sirupovej skladby It’s Alright skúšku nervov. A až sa Ward pozabudne a začne ujúkať a oókať, cítim, ako mi rednú kosti. Našťastie, Gypsy je opäť rezká záležitosť, i keď po niekdajšej sabatovskej atmosfére sa len tak zaprášilo. A niekto tam Ozzymu pomáha vokálmi, že – ááááá... To od Black Sabbath nečakal asi nikto. Skladbe to však celkom pristane. All Moving Parts (Stand Still) má skvelý riff, v speve nastáva zvláštna kombinácia ďobajúcej basy a spevu, toto je hard rock, ktorý mám rád. Zato Rock ’N’ Roll Doctor je skladba, z ktorej som troška rozhodený. Nie, že by bola zlá, ale rokenrol a Black Sabbath, to je zvláštna kombinácia a neviem sa zbaviť predsudkov.

Ďalší z netradičných kúskov sa volá She’s Gone. Balada tu i tam opácovaná slákmi, gitara pekne vybrnkáva, Ozzy sa snaží o dynamiku, skrátka, je to pekná vec, i keď, kto by ju čakal od Sabbathov? Zato Ozzy si ju podľa mňa nechal v zálohe a počas svojej sólovej kariéry si z nej často odčerpával inšpiráciu. Záverečný opus Dirty Women robí hardrockovej muzike česť. Iommi vie, ako vystavať melodické sóla.

Podľa mňa je Technical Ecstasy výborný hardrockový album a nie je dôvod sa mu vyhýbať. Tých niekoľko vybočení z istôt hodnotím pozitívne, aj keď mi v niektorých momentoch nesedia.
reagovat

zdenek2512 @ 19.11.2022 09:44:03
Skupinu jsem sledoval do Vol.4, tuhle desku jsem v době vydání neslyšel, jediné co jsem slyšel z téhle desky bylo Láskou voníš deštěm (She’ s Gone) v podání Marie Rotterové. Ani jsem netušil, že originál je od Black Sabbath, desku jsem si poslechl až když jsem si jí před dvaceti lety koupil v provedení CD. Black Sabbath mám rád do Sabotage, potom jak co, nejradši mám Master Of Reality. Jak jsem si přečetl recenzi, tak jsem si desku pustil, pořád stejné pro mě to není to pravé.

hejkal @ 19.11.2022 10:35:31
Tieto pocity majú iste mnohí, pre mňa však pozitíva prevažujú nad negatívami.

Jarda P @ 19.11.2022 12:16:14
U mě poslední dobré album BS s Ozzym. Kromě skladby Rock' n' Roll Doctor nemám námitek.

hejkal @ 19.11.2022 12:35:09
A to ja mam rád aj Never say die!

17.04.2020 vmagistr | #

Sedm let. Sedm dlouhých let skládání, nahrávání, koncertování. Deska za deskou, turné za turné. A co z toho? Co z toho Black Sabbath vlastně měli? Peníze? Slávu? Postavení žánrové ikony, kterou prostě nelze obejít, na kterou nelze nemít názor? Nic z toho Black Sabbath nespadlo do klína, muzikanti za úspěch zaplatili psychickými problémy a drogami rozežranými organismy. Ale nebylo to málo? Měli Ozzy, Tony, Geezer a Bill ještě čeho dosáhnout? Zjevně alespoň chtěli, jinak by se v červnu 1976 nevydali znovu do studia.

Klusavý kytarový podklad a chladně fascinující mechanické riffy evokující "zpěvy" jehličkové tiskárny. Zvuk skladby Back Street Kids předběhl v Black Sabbath dobu o dobrých osm let - tak dlouho totiž bude trvat, než dostane na desce Born Again mladšího bratříčka. Záhrobní vstupní riff v You Won´t Change Me postupuje v přesném opaku proti proudu času, zbytek hořce baladické zpovědi ale působí zatraceně emotivně - tohle na mě Black Sabbath ještě nezkoušeli. Ke dvěma povedeným skladbám z úvodu přidám další dvě: pianem ozvláštněný divoký výkřik Gypsy a závěrečný rezervoár kytarových kulišáren Dirty Women. Ubylo tvrdosti, přibylo aranžérské rafinovanosti a klávesových výplní.

Bez kytarové síly, ale zato až prvoplánově naivně - tak na mě působí Wardův autorský příspěvek It´s Alright. Místy mě znechutí, místy mě odzbrojuje. Rock 'N' Roll Doctor podle mě jede jen v udržovacím režimu a na kapačkách k tomu, tohle už je ústup z pozic. Ani srdceryvná She´s Gone (není už těch emocí trošku příliš?) není mým koněm. No a to nejslabší nakonec: nemastná neslaná All Moving Parts (Stand Still) je podle mě tím nejméně povědeným, co se do té doby na deskách Black Sabbath ocitlo.

Texty na Technical Ecstasy odhalují zajímavý fakt - Black Sabbath nám začínají bilancovat. Dvakrát důvěryhodně to nepůsobí, když žádnému z muzikantů v té době nebylo ani třicet, ale možná tehdy cítili, že ani jeden z nich nezná dne ani hodiny. Back Street Kid a You Won´t change Me působí jako obhajoba rockerské identity, u druhé jmenované ještě navíc v kombinaci se vztahem k něžnému pohlaví. Nad jeho ztrátou si pateticky pobrečí Ozzy ve She´s Gone a podobně prvoplánové deklamace dodá i Ward ve svém textu k It´s Allright.

I Rock 'N' Roll Doctor působí svým v názvu vyjádřeným tématem strašně schematicky, to už je upřímnější i popis hrdinova shánění prostitutky v Dirty Women. Gypsy by svým nadějným závanem mystických čar a kouzel dobře zapadla na debut, tady mezi těmi přeslušnělými schematismy působí jako pěst na oko. No a v All Moving Parts (Stand Still) se má tepat misogynní politická scéna USA, ale čert aby se v těch metaforách vyznal.

No, jak vám vidno (a mně slyšno), s Technical Ecstasy jsem si úplně nepotykal. Polovina skladeb slušná, polovina slabá a texty tematicky dost ploché a nezajímavé. Po šesti hlubokých zářezech přišel pořádný kopanec, extáze bez extáze. Tři hvězdičky bez jakýchkoli vyšších ambicí budou tentokrát muset stačit.
reagovat

Martin H @ 17.04.2020 16:53:37
Mně se She's Gone líbí. Společně s Dirty Women to nej na albu. Jasně, v dalším sledu je Gypsy.
Vojto, dáš recku i na Never Say Die!?

vmagistr @ 17.04.2020 18:51:10
Na mě nejsilněji působí asi You Won´t Change Me, pokud bych měl vybrat favorita. Never Say Die časem zrecenzuji taky. Původně jsem měl v plánu sem všechny recenze na sedmdesátkové Black Sabbath přidat v jednom zátahu, ale jak tu pár týdnů nazpět vzniklo na pár dnů takové vakuum, nahrál jsem sem vše, co jsem měl napsáno. Tuhle recenzi tudíž ještě musím vyrobit.

VaclavV @ 17.04.2020 19:21:21
You Want... za mě naprostý vrchol. Krása :-)

12.03.2020 horyna | #

S poslechem Sabbathovského alba Technical Ecstasy se nemůžu ubránit pocitům vnitřní překvapivé spokojenosti, ale také jistého podivení nad letitými reakcemi fandů, kteří tento výtvor tak často haní a posílají jej do propadliště rockových dějin. Když jsem kdysi dávno desku prostřednictvím YT testoval, nezanechala ve mě nějak dobré pocity a právě o to větší překvápko mi přivodili opakované soustředěné poslechy z cd, které jsem si při kompletaci Osbourneových B. S. pořídil.

Tohle že je ta méně hodnotná nahrávka Black Sabbath? To snad ne. Vůbec nechápu, co na ní komu vadí. Snad fanouškům ukotveným v prvních těžce doomových dobách už její optimističtější pohled na svět a odlehčené, pro širší veřejnost určené jásavější melodie mohou překážet, to bych ještě překousl, ale... Já čekal bezduchou nudnou desku, spíchnutou pro firmu, pod tlakem veřejnosti, nebo jen jako naplnění něčí egoistických ambicí... Místo toho slyším přímého pokračovatele famózní Sabotage.

Už první hybná pecka Back Street Kids se mi zamlouvá. Iommi zvláštně motá melodii a spodek je interesantně zahuštěný. Druhá You Won't Change Me zprvu vypadá na nudnou doomárnu, ale když do boje vpadnou Woodroffovi klávesy a Ozzy zpívá s citem, který prokládá Iommi svými sólíčky bavím se. Wardovým civilním přednesem artikulovaná It's Alright mi nevadí vůbec a zajímavě znějící Gypsy a All Moving Parts (Stand Still) zrovna tak. Vlastně bojuju jen s poněkud trapnou Rock 'N' Roll Doctor. Pravým opakem je tklivá balada She's Gone, asi největší hit této jinak nehitové kolekce.

Když odhlédnu od vnitřních půtek v kapele a od toho, že to nikoho nejspíš tehdy moc už nebavilo a kluci nějak nevěděli kudy se dál vydat, pořád dokázali napsat poměrně solidní materiál, za který se stydět nemusí. 3,5-4*


reagovat

Jarda P @ 12.03.2020 06:45:37
Nikdy jsem nepochopil velebení Master Of Reality a ostouzení Technical Ecstasy. Zatímco ta první zmíněná mi zní jako nahrávka nějaké garážové kapely, u druhé kromě R´n´R´Doctor neslyším slabou věc. Následující Never Say Die je ovšem jiná kapitola...

horyna @ 12.03.2020 06:49:51
Čau Jardo, ty mi mluvíš přímo z duše. Rovněž nepatřím mezi obdivovatele třetí desky a T. E. u mne bude mít odteď místo vždycky.

EasyRocker @ 12.03.2020 07:00:16
No, nejen tahle deska Sabatů už opustila mou sbírku. Ještě před těmi 3 roky jsem to docela žral, ale teď už mě to nějak nebere. A ještě tahle "queenovská" verze BS, to je pro mě už pohroma. Iommi je zásadní a vždy silný v kramfleku, ale už mě to zkrátka neoslovuje. Od BS jsem si nechal 6 alb z 11 :-)

horyna @ 12.03.2020 07:10:10
Easy chápu tě, někdy je hold potřeba sbírku krapet pročistit a jestli už tam nic necítíš, tak na co to vlastnit. A teď si představ některé "magouše" kteří mají tytéž desky po dvou, třech i více kouscích a ještě v lp i cd, to je musí sprovodit ze světa všechny:-) A proto stále tvrdím, tohle je strašná blbost:-)

EasyRocker @ 12.03.2020 07:24:32
horyna: no jo, já byl taky vždycky jen hudební nadšenec. Ale jsou tu i kolegové, co holt mají ještě tu vášeň sbírat různé verze alb - to mě taky nikdy nebralo :) Zajímala mě vždy jen muzika, ve všech podobách. Já zase z cest sbírám zase turistické známky, to už taky doma nemám kam dávat:-) U BS naopak plánuju ještě něco přikoupit s Martinem, máme pro něj společné nadšení.

PaloM @ 12.03.2020 07:40:00
Marek, aj Jarda P: ja tiež nechápem, prečo Marek dal 2 body Master of reality a 4 Technical ecstasy :-) Hoci som si za dlhé roky postupne obľúbil tento recenzovaný album, stále ho považujem za 2. najslabší (1. je Never say die!).
Marek: redukciu zbierky o CD, ktoré už nepočúvam, som robil. No nie je ľahké dnes predať a pod určitú cenu nepôjdem.

northman @ 12.03.2020 07:48:59
Lásko, voníš deštěm v podání Marie Rottrové se mi líbí více, než od Ozzyho. Mám tuhle desku na CD a možná jsem si jí za tu dobu jednou pustil. Poslední dvě desky s Ozzym za moc nestojí, docela dobrá je Heaven and Hell, ale potom už to je mlácení prázdné slámy. Co je ale výborné je koncert z Birminghamu z roku 2017.

horyna @ 12.03.2020 10:12:54
Easy jasnačka, jen muzika, žádné ještě větší kumulování, protože i tak je to už zatraceně obrovské kumulování :-) :-)
Desky s Martinem ti odporůčám všemi deseti, to je král Black Sabbath, kdežto Ozzy jen takový příštipkářský pikolík----tedy alespoň co se hlasové výbavy týče. Haha, zase jeden píchanec do vosího hnízda:-)

a pak tu máme takového Northmana, který řekne, že Heaven… je JEN celkem dobrá a zbytek je mlácení prázdné slámy..., dostat ho do pařátů, tak se o své "pravdy" asi pobijeme :-)

Palo: já už to doma redukoval tolikrát a pak zase něco nazpátek dokupoval, vím o tom své. A že je to pod cenu, tak o tom žádná, ale já třeba fakt nesnesu něco, co neposlouchám, viz si do huby vezmu znovu Nortyho (on mi to jistě odpustí) s výrokem- Mám tuhle desku na CD a možná jsem si jí za tu dobu jednou pustil. Prostě nechápu?

Jarda P @ 12.03.2020 12:06:17
Taky mám pár CD, kterých bych se rád zbavil, ale za tu cenu, co bych dostal, se mi ani nechce chodit na poštu. To je raději rozdám. Ale komu?
Navíc tomu, kdo nehamižní všechno v originálu, není líto se něčeho, co se mu přestalo líbit, zbavit.

northman @ 12.03.2020 13:11:43
horyno, myslím, že nic nepochopitelného. Chtěl jsem všechny CD Black Sabbath, tak jsem si je koupil. Nebudu jezdit na burzy, nebo to nabízet pod cenou na aukru. Jediná možnost je věnovat v rodině, nebo kamarádům. Tak to taky udělám. Až tu nebudu, tak si to žena, nebo děti nechaj, nebo to prodají jako starožitnost. Ten zpěvák co pěje na Tyr a Headless Cross je ten Tony Martin, tak ten jeho způsob zpěvu se mi nelíbí.

Hanry @ 13.03.2020 21:47:56
Tak tahle deska je opravdu jedna z nejslabších, produkce,zvuk nápady, všechno špatně. Pomyslná tečka trapnosti je zpěv Billa Warda, který zde zastupoval Ozzyho v 1-2 písních? (už nevím přesně, poslouchat se mi to opravdu nechce).

She's Gone zní v podání Marie Rottrové opravdu skvostně a je jí jak dělaná na ruku, zatímco s Ozzyho hlasem to prostě není ono, myslím, že pokud Tony někdy slyšel verzi od Rottrové, tak musel být nadšený, jak krásně a jinak to vyzní než s Ozzym. I Nohavica si s textem do češtiny pěkně pohrál.

vmagistr @ 13.03.2020 23:39:11
Hanry: Poslouchat to nemusíš, stačí tu rozkliknout stránku s dotyčným albem. Ward na Technical Ecstasy nazpíval jen skladbu It´s Alright, kterou sám napsal. Zbytek kapely ho údajně musel ke zpěvu přemlouvat, on sám by tehdy skladbu raději nechal Ozzymu.

Myšák @ 14.03.2020 05:27:57
BS začali v roce 72 opouštět hard rock a vrhli se do mnohem členitějších vod. S TE jízda pokračovala. Dost prozradí už inovativní obal, a hlavně pestrost jinak bohatého alba. Desku nepochopili jen tehdejší zabedněnci ukotveni v zastaralém stylu.

vmagistr @ 14.03.2020 09:07:47
Myšák: Ona se dá hudba pochopit? Může se líbit, může se nelíbit, ale chápat? Někomu se líbila, někomu ne, ale považovat kvůli tomu kohokoli za zabedněnce mi přijde krapet nafoukané.

Myšák @ 14.03.2020 09:16:08
S dostatečným nadhledem a odstupem se dá chápat. Kroky kapely se dají chápat, jejich rozhodnutí a směr. Není to nafoukanost, jen potřebný důvtip.

vmagistr @ 14.03.2020 09:21:53
Myšák: To může hrát roli, pokud na desku nahlížíme jako na dobový historický artefakt v kontextu jeho vzniku. Ale na to, jestli se ta hudba líbí nebo ne, to podle mě nemá sebemenší vliv.

PaloM @ 14.03.2020 09:22:14
Nepáči sa mi predný obal. Chápem, že to má korešpondovať s názvom albumu. Ale kde je tam technická extáza? Asi mám slabú predstavivosť :-)

EasyRocker @ 14.03.2020 09:52:30
Souhlas - i mistři Hipgnosis se někdy utnou.... pro mě infantilní, ale proti gustu :)

jirka 7200 @ 14.03.2020 10:11:28
To je Plug and Play sex, tak jak si představovali autoři obalu před půl stoletím 😁

northman @ 15.03.2020 05:06:24
Myšák, čemu ty říkáš přechod do členitějších vod jsme my zabedněnci říkali přechod do sraček.

PaloM @ 15.03.2020 11:18:58
Jirka, tak s tým obalom je to veľká vtákovina :-))

PaloM @ 15.03.2020 11:42:12
Myšák @ 14.03.2020 06:27:57 : nie je to tak ako píšeš.
Poznám viacero fanúšikov a som jeden z nich, ktorí sa dostali k diskografiám mnohých anglo-amerických skupín až v sieti CD požičovní v 90. rokoch. Takže s odstupom 10-15-20 rokov.
Ja som poznal dovtedy iba LP Paranoid a pár sólo skladieb BS.
Takže konkrétne Technical Ecstasy som prvý raz celé počul okolo r.1993 ako posledné CD s Ozzym. Takže som poznal s odstupom mnohých rokov. A samozrejme som už poznal skupiny 80. rokov, veľké spektrum indies rock, vydavateľstvo 4AD a podobne. A určito na základe týchto skúseností som vyhodnocoval aj obsah Technical Ecstasy a veru žiadna sláva to nebola. Pretože som mal rád spev Ozzyho, tak som si obľúbil aj toto CD, ale samozrejme to vnímam ako relatívne slabší album.
Ťažko tu hovoriť o neakej novej kvalitatívnej pozitívnej zmene s prijatím nových skladatelských postupov s inšpiráciou nových čias :-) Čo už, asi som bol zabednený...

dolycentrum @ 15.03.2020 18:24:54
horyna...patrim k tym ''magousom'' co vlastni napr. Technical vo viacerych verziach..LP,CD..jedno ubezpecim,ze nemienim sa nicoho zbavovat. Technical mam rad,viaze ma k nemu nostalgia a spomienky.Nemam s tym problem...u Teba je to blbostka,Tvoj nazor vsetko popiera.Mas pocit,ze Ty si ten spravny a je nutne respektovat.Nepracujes nahodou v justicii,kde im podobni su neomylni a musia byt vseobecne respektovani ? Je to zberatelsstvo,ale osobne asi tomu nerozumies a nikdy ani nebudes..aj Ty dokazes produkovat blbosti...vid nazor ked Beatles dali svetu prvu heavy metal...nie vzdy kvantita co rozsievas znamena kvalitu

horyna @ 16.03.2020 06:29:39
Doly, doly... co vyvádíš? Já nejsem tvůj nepřítel, nemusíš hned volit tak ostrý tón. Jen jsme si s Easy zabrebentili na téma zeštíhlování sbírky a já podotknul, že když máš vše po jednom kuse, není tento proces tak náročný, jako když sbíráš po vícero. Hlavně to bylo ve srandě a s nadsázkou. Sběratelství rozumím, ale máš pravdu v tomto případě asi ne:-). Mám zkrátka spojenou hudbu jen s poslechem a řekněme s fyzickým "klasickým" vlastnictvím. Podobně, jako si já o "vás" můžu myslet že jste blázni, mohou si Tidaláci myslet o obyč sběratelích, že jsou zpáteční zaseknutí zaprděnci. Jasně že každý produkuje občas blbosti, je to jeho názor, se kterým nemusí většina vůbec souhlasit. Ale proč vytahuješ Beatles a jejich dle mého první heavy skladbu nechápu. Tak jsem to řekl, no a co? Tak si to myslím, no a co? To je však taková titěrnost, vůbec mi na tom nezáleží. Nemusíš souhlasit a můžeš si myslet, že je to žblebt století :-) Klidně o ní řeknu, že je to první tvrdý rokec, hard-rock, blá, blá…
Tohle bych vůbec neřešil a v této pochmurné době absolutně ne! Jistě, kvantita neznamená kvalitu, když píšeš jednu recku za měsíc, nebo za rok, bereš to zase jinak, než když produkuješ řekněme jednu denně. Nikde není řečeno, že si tam nemůžeš přidat svoje pocity a názory (viz She´s so Heavy).

Tož zanechme malicherných půtek, neboť v určitých oblastech už přichází doba, že si pokecáš leda přes klávesnici :- ( :-(

dolycentrum @ 16.03.2020 09:22:55
horyno...ani Ja nie som nepriatel,akurat fanusik hudby a ciernych platni. To co pred tym spajalo,teraz rozdeluje...Musim priznat,ze to Tvoje titulovanie,nech to vyzneje akokolvek ma podrazdilo.Tu v Nemecko som v niekolkych skupinach fanusikov hudby,techniky,vinylov,ale taketo zhadzovanie,alebo pohrdave titulovanie nepoznam. So svojimi troma tisickami LP som zanedbatelny odvar co tu ludia vlastnia.Uverejnuju fota,pisu si odkazy,ale jedno tu je dane...obrovsky respekt a ucta.Posuvaju si rady,kde co a ako kupit...popripade predat a aj ked v malom si gratuluju a povzbudzuju do dalsich prispevkov.Nemcina ani nepozna take invektiva,ktorymi sa ludia na tomto fore castuju.Je to o kulture prejavu a samotnom respekte.Aj kamaratstvo a nadsenie priatelov,ci priaznivcov ma svoje eticke pravidla...volnomyslienkarstvo aj v tomto bode sa riadi odstupom.Aj ked to mozna nemyslis v zlom,ale nemozes si byt isty ako to bude vnimat druha strana...a ked si presvedceny,ze Ta tu vsetci poznaju a s tym aj Tvoju uvolnenu retoriku.Ten Beatles bola moja podpasovka si uvedomujem,ale ked sme vsetci na ''jednej lodi'' nezhadzujme to zbytocnou prizemnostou. Silny vztah k hudbe nas spaja a nekazme to ...

horyna @ 16.03.2020 09:36:22
Doly souhlasím s tebou a díky za odpověď. Navždy přátelství? Horyna si tu nebudu ani v legrandě už brát do úst posluchače-sbětatele a bude klid. A kdyby mě to přec někdy zase nedalo a popíchnul jsem, můžu počítat, že mi přiletí jedna čerstvá dolyovka mezi oči:-)

dolycentrum @ 16.03.2020 20:06:55
Bratre Horyno,nic ve zlem...aj mne casto ujde ruka pri pisani a cim viac mi tych krizkov na chrbate naskakuje som niekedy ako neukojena stara dievka.Niekedy aj pomoze takyto moralny ventil,ktory snad da smer aj ostatnym co si to precitaju,alebo prispievaju...v tychto zlozitych casoch nech nas okrem Corony spaja ludskost a trpezlivost...prajem lahodne tony a ostry sluch

luk63 @ 17.03.2020 12:24:55
V kontextu r. 1976 a velké hardrock čtyřky asi takto: DP - nic moc živák Made In Europe; UH - slabé High And Mighty; LZ - slabá Presence. Z tohoto pohledu mi vychází počin BS jako nejdůstojnější. Dokud jsem BS poslouchal, měl jsem Technical Extasy nejradši spolu s jedničkou a trojkou. Ale to už je hodně dávno :-)

northman @ 18.03.2020 05:23:58
V roce 1976 byl hard rock celkově mimo, punková vlna všechno smetla. Osobně jsem v té době z tohoto žánru poslouchal pouze Led Zeppelin a o desce Presence si rozhodně nemyslím, že by byla slabá, skladby Achilles Last Stand, Nobody's Fault But Mine a blues Tea For One pro mě představují vrcholná hard rocková čísla.Na tomto poli neexistovala v té době lepší skupina.

16.05.2017 EasyRocker | #

Podobně jako Deep Purple, Aerosmith, Led Zeppelin, Uriah Heep a další známé hardrockové kapely doby, se i sabati ve druhé půli sedmdesátek propadali do vlastních, drogových a alkoholových démonů, stále hlouběji. Hlavně Ozzy už byl v mnoha případech nepoužitelný, hrozně na tom byl Bill Ward. Kapelu držela železná ruka riffmistra Tony Iommiho.

Úvodní rockový útok Back Street Kids šlape podle nejlepšch, samozřejmě hlavně páně Iommiho pravidel. Hustě vrstvené riffy ukrývají podprahové melodie a Ozzy se do toho ještě opírá se vší vervou. Božský Tony si tu nedá vzít prostor na melodické sólo.

S klávesovým oparem přichází baladická You Won´t Change Me, Iommi tu vymyslel posmutnělé strunné ornamenty, ale hodně sem zasáhl právě Gerald Woodruffe, hostující albový klávesák. Ozzy tu podává působivý, sabbatovsky pohřební výkon.

Kdyby nenahráli It´s Alright právě sabati, asi bych ho bezprostředně po poslechu zahodil spíše do queenovského šuplíku. No, při mém vztahu ke královně nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ale dobrá, je to melodická, uvolněná skladba jako dělaná na večerní párty. Zazpíval si tu Bill Ward, poprvé a naposledy. Opět Woodruffe na klávesy. Pro příznivce staré tvorby ovšem asi stěží stravitelné.

Gypsy je rock´n´rollovým návratem s dalším vydařeným Iommiho riffovým zásahem do černého terčíku. Tady se zase jede podle starých pravidel, Ozzyho hlas se opět oděl černí a celá mašinérie se neodolatelně rozpumpuje.

All Moving Parts (Stand Still) pokračuje v rockových hodech, ale je tu větší melodický podíl a Iommi sem vkládá víc technického umu, hraje si s vyhrávkami a sóly, radost poslouchat. Jinak mě ale tahle věc nějak zásadně neomráčila.

K útoku jménem Rock´n´Roll Doctor velí mistr Iommi melodickými riffy. Ozzy se zapojuje komicko-patetickým projevem a přidává se Woodroffův klavír - ano, tohle je sabatovská verze padesátkového primárního rocku se vším všudy. Je tu nadhled, se kterým ale nevím, jak se kdo z fandů kapely vypořádá... Za půlí parádní Iommiho sólo.

Jednou z nejproslulejších rockových balad je nepochybně She´s Gone, krásná studie Iommiho smutné, komorně podané akustiky a klávesového oparu. Ozzy tu podal výborný výkon. V našich luzích a hájích proslavila Marie Rottrová jako Lásko, voníš deštěm.

Na závěr si připravili rockové, více než sedmiminutové hody pod názvem Dirty Women. Z hlediska tehdejšího stavu a problémů nadstandardní věc, plně v režii strunné geniality Tony Iommiho s drobným klávesovým vkladem. Rocková ostrost se prolíná s melodickým citem. Gradace do závěrečného pekelného sóla je parádní a unikátní...


Zajímavá a odvážná deska, s technokratickým obrazem dvou robotů v metru od legendárních Hipgnosis. Pánové zlehčili produkci, pročistili zvuk a přidali i skladby, u kterého jen Ozzy prozrazuje, že jsou od Black Sabbath. Váhám mezi 3 a 4, mám tu ale několik oblíbených skladeb, takže zaokrouhlím nahoru, protože další deska na tom bude o poznání hůř.
reagovat

luk63 @ 16.05.2017 07:09:05
"Hustě vrstvené riffy ukrývají podprahové melodie," - prosím vysvětlení, děkuji.

POsibr @ 16.05.2017 07:15:07
Vcelku súhlasím, ja mam tiež album rád. Vrcholy pre mňa sú Dirty Women a You Won't Change Me, predovšetkým teda vďaka Iommimu.

BTW, Bill Ward si zaspieval ešte aj na ďalšom albume.

EasyRocker @ 16.05.2017 07:23:25
POsibr: ano, máš pravdu, v závěru další desky. Taky ji zrovna sepisuju :-) Ale přiznám že, Never Say Die poslouchám opravdu málo... teď ho jedu asi po dvou letech.

Balů @ 16.05.2017 09:49:22
Budu trochu kritický-však víte.
Po albu Sabotage chtěl Iommy natočit trochu jinou desku.
Nutno říci, že se mu to bohužel podařilo. Pro mne ta deska nemá ksicht.

Ovšem obsahuje píseň SHE ´ S GONE a ta je parádní.
Pro mne jako fandu klasických Sabbath stačílo vydat tento singl.
A pak černý svátek zkončil!

Jarda P @ 16.05.2017 10:42:41
Poslední kvalitní, často zatracovaná, deska od BS. Ta další Never Say Die už je propadák.

Balů @ 16.05.2017 11:59:07
JardaP - máme dost podobné názory, nezajdem na pivo?
Ale nevím jak to máš s Prahou?

Jarda P @ 16.05.2017 14:33:10
Balů: rád bych zašel na pivo, ale mám to z Opavy trochu z ruky :-)

Balů @ 16.05.2017 15:18:22
Aha.
Tak to je trochu dál než jsem myslel.

29.07.2015 Martin H | #

Sedmé album Sabbathů vnímám s určitými rozpaky. V té době již alkoholem a drogami zdevastovaná skupina začala opouštět hřbitovní tematiku. Už bylo také jasné, že tím největším problémem pro zdárné fungování Black Sabbath je zpěvák Ozzy Osbourne. Problémy s ním se naplno projevily při nahrávání dalšího alba Never Say Die!, což nakonec vyústilo v Ozzyho odchod ze skupiny.

Na desce Technical Ecstasy je opět porce parádní muziky plná skvělých Iommiho kytarových riffů, rytmika správně duní a Ozzyho mečivý projev je stejně parádní jako na předchozích počinech. Jednotlivé skladby jsou až na pár výjimek opět vynikající, ale celá deska jakoby postrádala soudržnost svých předchůdců.

Úvodní kousek Back Street Kids je typická sabbathovská skladba troch připomínající slavný hit Paranoid. Pak přijde pomalá píseň You Won't Change Me, kterou svými klávesami zdařile podbarvuje hostující Gerald Woodruff. Iommi zde předvádí své kytarové mistrovství. Mám ale dojem, že skladba svou náladou až příliš připomíná album Sabbath Bloody Sabbath. Bubeníkem Billem Wardem zpívaná It's Alright je sice příjemná skladbička, ale na desku se absolutně nehodí. Nebýt Iommiho kytary, asi by mě tato píseň začala velmi brzy nudit. Naštěstí další skvělý kousek z dílny Black Sabbath, píseň Gypsy, opět pořádně přitopí pod kotlem. Pátá skladba All Moving Parts (Stand Still) sice ničím neupoutá, ale aspoň ucho posluchačovo neurazí. To samé platí i o písni Rock 'N' Roll Doctor. A pak přijdou dvě skladby, kvůli kterým je nutné toto album slyšet. Balada She's Gone je jedna z nejkrásnějších písní, které Ozzy Osbourne za celou svou kariéru nazpíval. Navíc originál nepůsobí tak pateticky jako česká verze Lásko, voníš deštěm. Poslední skladba Dirty Women je parádní tečkou na závěr. Wardovy bicí zde předvádějí bouři hromů, Ozzy báječně „mečí“ a Iommi vystřihne jedno z nejparádnějších sól, jaké do té doby nahrál.

To, co následovalo v dalších letech, přineslo skupině jenom problémy. Ozzyho prohlubující se závislost na omamných látkách a nepovedené album Never Say Die! znamenaly jediné – pokud má skupina Black Sabbath dál fungovat, něco se musí změnit.

reagovat

POsibr @ 13.08.2015 18:35:55
fajn citanie, viem sa stotoznit s nazormi v recenzii, aj ked ja by som sa nestitil dat albumu aj 4* nakolko ho mam celkom rad.

je pravda, ze skupina trochu vybocila z vyjazdenych hudobnych diskurzov, ci uz je to pseudovianocna balada It's Alright, ci rockenrolove All Moving Parts. po hudobnej stranke vsak album vnimam pozitivne, mam tam viacero favoritov.

a k Dirty Women, Iommiho solo povazujem za jeho najlepsie. takyto gitarovy exhibicionizmus môzem! (Ward pocas neho taktiez ukazuje, ze by sa nestratil ani v kapelach hrajucich "rychlejsi" metal :) )

Martin H @ 13.08.2015 20:04:57
POsibr, dík za reakci. Také mám tohle album rád, ale jaksi u mě stojí ve stínu předchozích počinů. A sám víš, jak je to s tím hvězdičkováním. Kdyby to šlo, hodnotil bych 3,5. I když si myslím, že veškeré udílení hvězdiček je úplně zbytečné, důležité jsou spíš názory v recenzích.

25.06.2015 Gattolino | #

Toto album je na rozdíl od šesti předchozích - výborných a celkem vyrovnaných desek, kde se kapela mění, vyvíjí a posouvá, aniž by opouštěla svůj nenapodobitelný sound - v něčem jiné. Je snad slabší? Nevím, je zvukově výborné, možná oproti Sabotage jednodušší i v kompozicích. První skladba BACK STREET KIDS je parádní otvírák s klasickým sabbatím nástupem, Ozzyho hlas zní stejně podmanivě, jedovatě a řezavě jako dříve, možná ještě ostřeji.
Záhrobní balada YOU WON´T CHANGE ME, hrozivě v úvodu kráčející jako zeppelinovská Dazed and Confused, má chytlavou a osudově zlověstnou melodii, chvílemi zní jako z kosmu. Kytarové vyšívání Iommiho patří nepochybně k jeho nejlepším sólům a decentní klávesy ten funebrmarš působivě podbarvují.
IT´S ALL RIGHT je obyčejnou příjemnou odlehčující písní, ale i ona svým sólem v prostřední části kapelu nezapře. Příjemná akustika a snový závěr připomene Lagunu Sunrise. A už je tu čas na vrchol alba. Rachotivé sólo bubnů uvede rozmáchlý riff nápadité skladby GYPSY,kompozice o více motivech, v níž opět dominuje takřka stratosférický Ozzy.
Osvědčený a sympatický postup střídání různých rytmů a nálad zazní i v následné ALL MOVING PARTS, která by klidně mohla být i na Master of Reality. Možná nepřináší nic nového, než osvědčené recepty BS, ale proč ne? I příští ROCK´N ROLL DOCTOR je opravdu "jen rokenroll", ale zdravě po sabbatovsku. Trochu hospodský klavír a Ozzyho vyšponované koncovky zpívaných frází příjemně souzní s přiměřenou délkou nejkratší písničky alba. A v nejlepším dost, aby se představila teskná milostná balada SHE´S GONE. Česká verze její smutnou náladu zvedla do jiné polohy, ale jen při této opravdu mrazí v zádech.
A jak je u Sabbatů dobrým zvykem, přichází relativně dlouhá, na riffech vybudovaná paráda na závěr. V DIRTY WOMAN si užijeme i dostatek parádní instrumentální hry, a pak náhle nastoupí motiv, poněkud sice připomínající N.I.B z 1.alba, ale kompozice mocně graduje a Ozzy přitvrzuje, už nezní tak atmosféricky, ale hutně. Dá se říci, že na této desce není vysloveně slabá věc, a pár je jich dokonce skvělých.
Zkusím takovou psychologickou hru - představím si, že by album mělo tradiční černý obal a nějaký temný strašidelný výjev. Myslím, že by se pak směle mohlo přiřadit k předcházejícím nahrávkám. Takže asi slabým momentem sedmého sabbatího alba je pouze naprosto nesabbatí obal. Takže čtyři body kvůli obalu. Dal bych i čtyři a půl.
reagovat

luk63 @ 26.06.2015 09:10:00
Nejhezčí obal od BS...

Gattolino @ 26.06.2015 12:03:26
Neříkám, že obal TE není hezký, ale že nerespektuje image kapely. Asi jako kdyby Kiss vystoupili místo v maskách v sombrérech a kovbojském mundúru.

10.02.2013 Cossack | #

Ačkoliv sdílím snad nejrozšířenější názor na naprosto zásadní význam prvních šesti alb „klasiků” Black Sabbath a jejich postavení v diskografii skupiny, na rozdíl od většiny k nim počítám také sedmý počin, "Technical Ecstasy".
Nakonec – rovněž on je společným dílem původní sestavy Iommi, Osbourne, Butler a Ward, byť vztahy v kapele měly dávno k ideálu zatraceně daleko… (Další nahrávka už představuje jakousi agónii první etapy existence Sabatů, kdy kapela, po odchodu Osbourna z jejích řad, nachystala nový materiál s Davem Walkerem (dříve například Fleetwood Mac a Savoy Brown) u mikrofonu, aby se pak Ozzy vrátil, horkou jehlou ušil se zbytkem členů zcela jiné a prapodivné album, které jen prodloužilo předsmrtné křeče a o chvíli oddálilo nevyhnutelné.)

Ale zpět k Technické extázi…
Ano, souhlasím, že daleko větší (technické i netechnické) vytržení skýtá poslech jiných kusů z diskografie „sabatích černokněžníků”, na druhou stranu se zde nachází dost velmi silných skladeb, jež ční vysoko nad průměr; a ty slabší zase níž než k němu neklesají (s jedinou nepatrnou výjimkou)…
Kdybych měl z první sedmičky vyhodit jednu desku, budu hodně dlouho váhat, nejspíš však nakonec zvolím "Vol 4" místo "Technical Ecstasy".

Hned úvod, svižná pecka "Back Street Kids", nemá chybu.
Potom následuje „typická sabaťárna” "You Won’t Change Me", výborná jak hudebně, tak textově.
Velký „přešlap” je (podle mne) Billem Wardem nazpívaná "It’s Alright"; tahle skladba, ač není vůbec špatná, mi na album naprosto nepasuje a působí tu značně rušivě. Vyřadil bych ji i za cenu zkrácení hrací doby z necelých 40 minut na 36.
"Gypsy" už zase šplhá kvalitativně vzhůru, a byť naprostých výšin nedosahuje, přesto vyčnívá nad následující (jen stěží nadprůměrnou) "All Moving Parts (Stand Still)", stejně jako nad "Rock ’N’ Roll Doctor"; tu ještě sráží její děsný zvuk…
Pak ale přichází na řadu vynikající balada "She’s Gone" (jejíž předělávku „Lásko, voníš deštěm”, se skvělým textem Jaromíra Nohavici, našinci znají z repertoáru Marie Rottrové). Mám ji raději než (také povedenou) "Changes" z "Vol 4" a řadím ji po bok "Solitude" z "Master Of Reality" či "Planet Caravan" z "Paranoid".
No a teď je ke slyšení to nejlepší, přesně podle pravidla „to nejlepší nakonec” – "Dirty Women". Přes sedm minut dlouhá píseň, do puntíku splňující všechny požadavky na vrcholný produkt nejvyšší kvality, značky Black Sabbath.

Čtyři excelentní skladby, jedna „pouze” nadprůměrná, jedna podprůměrná a dvě průměrné – dohromady to dává velice zdařilé album, za něž by mnohé spolky byly víc než vděčné (tehdy i dnes); u Iommiho smečky jsme si však zvykli na poněkud silnější nahrávky…
reagovat

pito63 @ 10.02.2013 20:39:10
Na mnohých veciach sa nezhodneme, ale to je druhoradé - veľmi pekné čítanie!
Možno to bude o prvom kontakte, neviem to posúdiť. Chápem aj ostatných a viem, o čom je Black Sabbath. Mám veľmi rád "Never Say Die!", "Technical Ecstasy" počúvam najmenej.
Cossack, vďaka za recenziu!

Cossack @ 10.02.2013 20:52:37
Piťo, různé názory nejsou na závadu a jistě nás „nerozkmotří”… ;-)
Vím dobře o Tvé zálibě, týkající se alba "Never Say Die!"; u mě nezabodovalo ani po několika marně opakovaných snahách. Na druhou stranu, ani „Tvoje” ani „moje” nepatří mezi často chválené; naopak, většina se shoduje v „úpadkovosti” obou (např. na The Metal Archives se hodnocení všech šesti předchůdců pohybuje okolo 90 %, zatímco Extáze má 59 % a Never… 58 %).

Hanry @ 10.02.2013 20:59:26
Tohle album ne a ne se mi vrýt do hlavy, jediná melodie, kterou si pamatuju je z "Back Street Kids" ,o statní prostě podle mě vata, snad ještě předělávka od Rottrové ujde lépe, než originál, ženský hlas tam přecejen pasuje lépe než Ozzyho. Never say die u mě jednoznačně lepší album, máme li porovnávat tyto 2 vaty-alba poslední s Ozzym :)

pito63 @ 10.02.2013 21:04:35
Cossack
Rozumiem. Vlastne som svoju myšlienku nedokončil, mohol som ju ešte rozviesť, ale pomohol si mi. Nepovažujem tento album za tak výrazne slabý oproti prvým 6 štúdiovkám, ako naznačujú Tebou spomenuté percentá.

martin69 @ 11.02.2013 19:23:11
Mám tohle album rád. Neslyším až tak veliký rozdíl, mezi ním a předchozí posvátnou šestkou.
It´s Alright, mně naopak na albu sedí.

Cossack @ 11.02.2013 21:51:01
To je dobře, Martine… ;-)
Na mě ale písnička "It’s Alright" působí, jako by ji ani nehráli Black Sabbath (natož aby byla jejich).

18.07.2007 martin.b | #

Myslím, že toto album je první případ pořekadla "padla kosa na kámen". Pamatuji si dobře na svoje slova poté, co jsem si nahrávku poslechl poprvé. Byli zhruba o tom, že je to asi tak trošku všechno přestává bavit. Sabbath se nám představují opět v novém světle propracovaných, již méně chytlavých a řekněme nesabbathovských skladeb. Ano i tuto desku si poslechnu rád a kdykoli, ale vždy mám pocit, že kapela hledala nové impulsy a inspirace do budoucna. O tom, co se odehrávalo v té době v kapele samotné, asi každý fanda ví všechno. To, že album zdobí krásny cover přímo ze slavného studia Hipgnosis mu bohužel na mém celkovém hodnocení moc nepřidá.
reagovat