Plant, Robert / Carry Fire (2017)

DUNIVÉ ZNOVUZROZENÍ

Poté co se Robert Plant na "Lullaby And... The Ceaseless Roar" napil z pramenů veškerého blues, přichází s novým albem očištěn od všech nánosů, nebo přesněji řečeno – znovuzrozen. "Carry On" rezonuje, duní i se chvěje čirým hudebním šamanstvím, Justin Adams nechává svou kytaru svobodně drnčet, lelkovat, vracet se v ozvěnách, doznívat v nekonečnu, až máte pocit, že nástroj hraje sám a on jej ovládá doteky své mysli. Hudba přichází z pološera, Robert nezvyšuje hlas, místy skoro šeptá a pozpěvuje si jen tak pro sebe, přitom hýří barvami a hladce klouže spolu s tóny, jen výjimečně a zlehka řízne. Všudypřítomná přírodní stěna nízkých frekvencí, možná podladěných nástrojů, chrání decentní krásu úžasného díla před okolním světem, civilizačními démony, stresy. Ohňový kruh uprostřed pouštní noci pod jasnými hvězdami na černočerné obloze.

Letmé zeppelinovské doteky jsou organickou součástí alba, jakoby chtěl Robert ukázat, jak jasnozřivé bylo kupříkladu blues-rock-folkové třetí album, a jak blízko se tehdy, byť nevědomky, spíše intuitivně, mládenci propracovali k podstatě žánru. Robert Plant se dotknul země i nebe.

[Spark 12/2017]

» ostatní recenze alba Plant, Robert - Carry Fire
» popis a diskografie skupiny Plant, Robert