Plant, Robert - Carry Fire (2017)

DUNIVÉ ZNOVUZROZENÍ

Poté co se Robert Plant na "Lullaby And... The Ceaseless Roar" napil z pramenů veškerého blues, přichází s novým albem očištěn od všech nánosů, nebo přesněji řečeno – znovuzrozen. "Carry On" rezonuje, duní i se chvěje čirým hudebním šamanstvím, Justin Adams nechává svou kytaru svobodně drnčet, lelkovat, vracet se v ozvěnách, doznívat v nekonečnu, až máte pocit, že nástroj hraje sám a on jej ovládá doteky své mysli. Hudba přichází z pološera, Robert nezvyšuje hlas, místy skoro šeptá a pozpěvuje si jen tak pro sebe, přitom hýří barvami a hladce klouže spolu s tóny, jen výjimečně a zlehka řízne. Všudypřítomná přírodní stěna nízkých frekvencí, možná podladěných nástrojů, chrání decentní krásu úžasného díla před okolním světem, civilizačními démony, stresy. Ohňový kruh uprostřed pouštní noci pod jasnými hvězdami na černočerné obloze.

Letmé zeppelinovské doteky jsou organickou součástí alba, jakoby chtěl Robert ukázat, jak jasnozřivé bylo kupříkladu blues-rock-folkové třetí album, a jak blízko se tehdy, byť nevědomky, spíše intuitivně, mládenci propracovali k podstatě žánru. Robert Plant se dotknul země i nebe.

[Spark 12/2017]
reagovat

bullb @ 10.04.2019 06:05:26
Z úcty k Led Zeppelin som sa príliš nezaoberal sólovou tvorbou Planta. Čiastočne to napravil Dreamland, ktorý som svojho času dosť počúval. Podľa toho, čo tu čítam, zisťujem, že mám čo doháňať. Čaká ma veľa "práce" :-)

Martin H @ 10.04.2019 17:01:17
Tady se najednou s Robertem Plantem roztrhl pytel. Nádherné čtení, čelist mi padá k zemi a odcházím sežrat klàvesnici.

bullb: neváhej a naplno se do sólového Planta ponoř, nebudeš litovat.

Jeden z neosobitějších, nejbarevnějších a nejoriginálnějších hlasů rockové historie o sobě dal vědět na novém albu "Carry Fire" po tříleté pauze od předchozího "majstrštyku" "Lullaby...and the Ceaseless Roar". A nutno říct, že laťku vysadil zas o něco výše. Robert Plant spolu se Sensational Space Shifters malují čarokrásné a náladotvorné melodie za pomoci na první pohled úsporných aranžmá, ale při soustředěném poslechu uslyšíte střídmě dávkované ostatní nástroje i melodické linky, přičemž dynamika nahrávky vše ještě umocňuje. Album se nese v podobném duchu jako to poslední, přičemž počátek zatím poslední Plantovy stylové linie lze vypozorovat v roce 2002, kdy bylo vydáno album "Dreamland". Ostatně Plantův věrný souputník, přemýšlivý kytarista Justin Adams, byl už tehdy také u toho.

Orientální vlivy, tolik typické pro Plantovu tvorbu, se naplno projevují v titulní písni "Carry Fire". V krásně těžkotonážním duetu "Bluebirds over the Mountain", dokresleném originálním zvukem kláves, uslyšíte Chrissie Hynde. Naproti tomu křehkost v "Season Song" je velmi snadno uvěřitelná. Zaujme i hravá "Bones of Saints", kde radost z hraní čiší ze všech zúčastněných. A když zazní poslední tón závěrečné zasněné "Heaven Sent", máte chuť si tu parádu zopakovat. 4,5 hvězdy
zaokrouhluji v tomto případě nahoru.
reagovat

horyna @ 09.04.2019 15:46:18
Deska ze seznamu -snad někdy. Ale kdy to bude a jestli vůbec... v té záplavě okolo... Musí na to být chuť a ta zatím jaksi není. Přesto díky.

Martin H @ 09.04.2019 16:36:45
Už jsem napsal ve své recenzi, že Plantova tvorba je pro mně jednou z mála jistot v tomto čím dál podivnějším světě. Cítím ji jako možný spojovník mezi různými kulturami a tento různorodý mišmaš mému sluchu lahodí čím dál víc. A když k tomu můžu číst Tomášovu recenzi, tak je výsledný požitek ještě dokonalejší.

Balů @ 09.04.2019 17:13:46
Deska ze seznamu - stále je to má srdeční záležitost.
Není to kopírovač nálad a stylů, ale originální tvůrce. Takto plodných osobností v rocku
zbylo málo a žádné nové se neobjevují.

Danny @ 09.04.2019 20:58:32
Kouzlo Plantovy tvorby nespočívá v používání nějakých konkrétních vlivů (orientálních, keltských nebo prostě jiných), ale v tom, že do své hudby implantuje úplně cokoliv. Je to v současnosti jeden z nejoriginálnějších tvůrců na této planetě, který se naštěstí neuzavřel do žádné stylové škatule.

Tomáši, vnímám to stejně, zlomovým albem je Dreamland, tam začíná fascinující hudební cesta současného Planta. Naživo jsem The Sensational Space Shifters viděl už dvakrát a rozhodně půjdu zase, je to dechberoucí podívaná. Tady je totiž, na rozdíl od nudného současného progu, skutečný progres.

PaloM @ 10.04.2019 07:26:26
Druhýkrát sa päť bodov nedá udeliť, tak mi zostáva len opäť vyjadriť veľkú radosť z tohoto albumu.

Poslední doba mě utvrzuje v přesvědčení, že z té gardy významných a kdysi tak zajímavých a inspirativních rockerů z období sedmdesátých let nám již skutečně mnoho nezůstalo, a pokud některý z nich vydá náhodou desku s novým materiálem, tak se většinou jedná o přežvýkání a recyklaci již mnohokráte slyšeného. Je to pochopitelné, inspirační zdroje a samotná tvůrčí invence nejsou nevyčerpatelné. O to větší mám radost, když se k mým sluchovodům dostane hudba, o níž můžu říct, že sice vychází v mnohém z autorovy dřívější tvorby, ale zároveň je naprosto svébytná, originální a s ničím jiným nezaměnitelná.

To přesně splňuje poslední studiová práce zpěváka Roberta Planta, který se na desce Carry Fire opět obklopil zkušenou a mnohaletým společným koncertováním prověřenou skupinou The Sensational Space Shifters s vynikajícím kytaristou Justinem Adamsem. Ten se pro Planta stává stejně důležitým spoluhráčem, jako byl v dobách vzducholodě Jimmy Page. Jenomže doba se změnila a namísto hřmotného, valivého hard rocku je nám předkládáno něco, čemu můžeme při troše dobré vůle říkat world music.

Ano, album jakoby začíná tam, kde předchozí deska Lullaby... and the Ceaseless Roar končí. Na rozdíl od ní mám však dojem, že zde se jedná o něco přístupnější materiál, kdy mnoho skladeb posluchačsky funguje na první dobrou. To je patrné například u titulní písně Carry Fire, dalším povedeném míchání vlivů z různých kulturních oblastí. Té severní Afriky se Robert už asi nezbaví. Následující Bones of Saints okamžitě vítězí svou přímočarostí a také lehce dává vzpomenout na hit z počátku devadesátých let 29 Palms. Trošičku zahřmí během skladby New World..., v níž se oba kytaristé o něco více opřou do kytar, aby se pokusili vyvolat časy starých dobrých Led Zep. Osobně mám nejraději jemnou a tklivou parádičku s názvem Dance With You Tonight a následující kousek Carving Up the World Again…a wall and not a fence vyvolávající ve mně opět ten známý pocit Planta jako šamana při pradávném rituálu. A zapomenout samozřejmě nemůžu na jedinou nepůvodní píseň s názvem Bluebirds Over the Mountain ozdobenou hlasem zpěvačky Chrissie Hynde, jejíž zastřený alt se stává naprosto přirozeným protipólem Robertova vokálu.

Deska Carry Fire možná není tak překvapující jako předcházející počin, ale ono je to vlastně jedno. Robert Plant pokračuje ve skvělé krasojízdě a stává se jednou z hudebních jistot, k níž se budu v tomto čím dál podivnějším světě velice rád vracet.

reagovat

EasyRocker @ 08.02.2018 07:44:17
Do tohoto materiálu, prozatím tradičně skvělého, taky ještě zatím pronikám. Ale pro Roberta platí totéž co pro Satche, on se snad pořád zlepšuje, věk nevěk, neskutečné.

Letošní podzimní dny rozjasnilo vydání dalšího sólového počinu R.Planta...

Ve stručnosti lehce nastíním výsledek, jaký jsem zaznamenal při několikerém poslechu.

Album otevírá folkově laděná a singlová The May Queen. V této poloze jsme Roberta slyšeli na předchozích deskách několikrát. Season’s Song a Dance With You Tonight mě ničím nenadchla, naopak Carving...se mnou pěkně zavibrovala.

Velmi potěšila pomalá A Way With Words s klavírem a smyčci (trochu se mi při ní zjevil Nic Cave) a Carry Fire s orientálním motivem vybrnkávaným na dobro a vyšperkovaná řadou dalších akustických nástrojů. Jako by vypadla z desky No Quarter.

Při hitové Bones of Saints s drsně zkreslenou kytarou se trochu zatmělo, jak nám nad domem prolétla vzducholoď.
Výborná je i Keep it Hid s temně elektronickým zvukem kláves.

Zvláštní je duet s Chrissie Hynde (Pretenders) v cover verzi rockabilly songu Ersela Hickeyho, která byla rozložena na atomy a poté transformována do takřka nové písně, která mě však neoslovila. Pomalá Heaven Sent s procítěným Plantovým zpěvem důstojně zakončuje tuto desku.

Shrnutí na závěr : Robert Plant ve většině písní drží svůj standart, tak jako na předešlé desce. Se stejnými muzikanty znovu skládali puzzle ze všech stylů a nálad, s nimiž v předchozích letech koketovali. Je jedno, zda se jednalo o rock, pop, folk, blues, hard rock či etno prvky. I tentokrát byly jednotlivé dílky složeny do vkusného obrazu, s jedinou malou odchylkou oproti jiným albům - v některých písních lze zaslechnout v aranžmá použití různých elektronických zvuků.

Zvukově se deska povedla, aby taky ne – produkoval si ji mistr sám a o mastering se postaral světoznámý Bob Ludwig. Nižší dynamika na CD je záměrem, určitě se objeví verze v HD rozlišení, kde bude dynamika o něčem jiném.


reagovat

PaloM @ 06.11.2017 14:48:59
Jirka, mal som napísanú obsiahlu reakciu a zrovna zhavaroval Progbard, mal asi hodinu výpadok.
Tak iba toľko, že Plant na staré kolená si našiel polohu "world music", ktorá mu sedí.
CD mi už došlo, krásny dvoj-obal z tvrdého papieru,
ale na vnútornej dvojstrane fľak z rozmazaného lepidla, čo ruší pod silným svetlom. Týždeň predtým som zase našiel po rozbalení 2DVD Gilmoura (Pompeje) viditeľný škrabanec na 1.DVD. Kľudne to prešlo kontrolou, však to nepočuť, nevidieť, ale mňa to vizuálne vyrušuje.
Stratil som ilúzie, výroba hudba sa dnes berie ako akýkoľvek iný komerčný tovar a to je smutné.
No tá nižšia dynamika je na odsúdenie a takýto zámer nechápem. HD audio verzie ma nezaujímajú zatiaľ. Za čo platím, chcem mať v plnej kvalite.
Vďaka za recenziu

jirka 7200 @ 06.11.2017 15:28:32
to Palom : klidně tu tvoji recenzi sem dej, moje moc rozsáhlá není. Určitě by byl zajímavý i jiný pohled na tuto desku. Já třeba ty world music, či etno elementy nacházím jen v několika málo písních.

Tvoje lapálie s koupenými nosiči jistě příjemné nejsou a fandu muziky, který za ní vysází nemalý peníz, nepotěší.

S tou nižší dynamikou to beru asi tak, že firma vydá záznam na CD s nižší dynamikou "aby to hrálo jakž takž všem" a hifisti vysolí navíc ještě za další verzi.

KlepetoX @ 06.11.2017 16:45:03
Jirko, moc pěkná recenze. Budu tady asi v silné menšině, když napíšu, že Robert Plant sólově u mě začíná od Raising Sand, kdy se definitivně zbavil nálepky Led Zeppelin, oprostil se od popu a hlasově dosáhl maximální klidné přirozenosti (oproti minulé expresivnosti) a teprve tady si ho vychutnávám naplno.

Tahle deska je skvělá od začátku do konce. Akorát na rozdíl od tebe považuju skladbu Dance With You Tonight asi za nejlepší, celý den mi zní v uších a nedokážu se jí zbavit.

PaloM - World Music to snad není, spíš v tom jsou náznaky blues, trochu country. Je zřetelný posun od evropského stylu k americkému. Přesídlení do Ameriky jeho styl určitě silně ovlivnilo. Jinak naprostý souhlas s tím, že Plant si našel svoji polohou, která mu sedí.

Petr59 @ 06.11.2017 22:16:03
" Nižší dynamika na CD je záměrem..." A proč jako? Proboha, to nemůžeš myslet vážně !!! Několikrát jsem porovnával zvuk tohoto alba (otřesný,DR6)se zvukem KSL Edition (verze KronStudioLab, DR12)...to oficiální CD si již nikdy nepustím, daruji za čokoládu. Konečný mastering 90% CD vydávaných v současné době je příšerný (čest světlým výjimkám). Nevěřil jsem, že Plant dovolí, aby zvuk jeho nejnovějšího alba byl ještě horší, než "Lullaby... and the Ceaseless Roar". Bohužel.
K albu samotnému výhrady nemám, je fajn.

jirka 7200 @ 06.11.2017 23:36:37
to Petr59 : kdyby jsi nevythrnul z kontextu první půlku věty a doplnil i tu druhou část, tak tam důvod zmiňuju a odpovídám na tvou otázku
.
Velké většině posluchačů dnes ta nižší dynamika záznamu stačí.

Funguje to tak u většiny rockových gigantů - Metallice,Black Sabbath a mnoha dalším vychází CD s DR 6 - 7. Hifisti mohou zakoupit vinyl s mnohem vyšší dynamikou, nebo počkat na digitální záznam v HD rozlišení. Tak to bohužel dnes v rockové hudbě chodí.

Petr59 @ 06.11.2017 23:56:53
Nezlob se na mě, ale za 359.-Kč dostat, co se týče zvuku, takový šunt, je už docela drzost. A kupovat to, je svým způsobem masochismus. Asi ti nic neříká "Loudness War". Zkus si pustit např. Manic Nirvana - zvuk jak břitva, žádná komprese, parádní dynamika...to se mému aparátu zamlouvá. Schválně...stáhni si "Carry Fire" verzi KronStudioLab a porovnej (rutracker.org ve FLAC).

jirka 7200 @ 07.11.2017 06:05:29
Petře, co se týče kvality dnešních rockových nahrávek, tak jsem stejně rozhořčen, jako ty a nesčetněkrát jsem se zde na fóru k tomuto problému vyjadřoval.

V recenzi jsem jen konstatoval fakt, jaká je realita.

Na druhou stranu, tato nová Plantova deska zní i přes nízké DR docela obstojně. Ale určitě KL verzi dnes večer zkusím, pár verzí od této firmy mám a jejich zvuk nahrávek je bezkonkurenční.

jirka 7200 @ 07.11.2017 20:12:04
Tak jsem poslechnul a porovnal obě verze alba Carry Fire - z CD a remaster KSL studia. Jak jsem v jiných případech zaznamenal a byl nadšen z dramatického rozdílu v kvalitě ve prospěch KronStudioLab verze (B.Sabbath,Deep Purple), tak nyní to není tak žhavé.

Samozřejmě, DR je vůči CD dvojnásobné, je to slyšet, ale
i na original CD je nahrávka slušná a povedená.