King Crimson / Starless and Bible Black (1974)

Přiznávám, že jsem k tomuto albu nacházel cestu dlouho; přístupnější pro mne byl spíše Red nebo jednička, ale stále mne lákala jakási krystalická čistota desky, včetně obalu, a i když jsem nenaposlouchával jednotlivé skladby snadno, stále mne lákaly k opakovanému poslechu. Nikdy se to nedalo pustit jako hudba "k práci", vždy jsem se musel zastavit a poslouchat, nebo to raději vypnout. Album mi nepřinášelo pocit mystického povznesení jako třeba gabrielovští a hackettovští Genesis, ani bezčasou radost jako Yes 60. a 70. let, ani laskavý pocit domácké intimity jako třeba staří Strawbs. Ale dávalo tušení nedozírné obsažnosti, která láká po novém a novém odkrývání. Nějak mi bylo jasné, že zdánlivá chaotičnost má ve skutečnosti přísnou a přesnou logiku, a člověk si tu desku pouštěl s trochou strachu i slavnostního očekávání neznámého, asi jako vstupujeme do nitra ledové, ale fascinující katedrály. Nakonec jsem si musel desku objednat v nové dvoudiskové verzi. Klíčovým momentem v přibližování se tomuto albu byl však jeden podivný zážitek: Začátkem roku 2017 jsem byl na dovolené v Izraeli a 31. ledna jsme se s manželkou procházeli po koruně hradeb Jeruzaléma, tedy místa protkaného tajuplnou magií historie. Byl příjemně vlahý slunný den, modrá obloha, město měst leželo před námi jako na dlani. A náhle mi zčistajasna vytanula v hlavě melodie skladby Lament a Wettonův osudově polozastřený hlas. Zněl a propojoval se se scenérií města tak nějak podivně a nečekaně. Teprve po návratu domů jsem se dozvěděl, že přesně toho dne John Wetton zemřel. Náhoda? Nevím. Ale Starless and Bible Black je od té doby stále bližší mému srdci.

» ostatní recenze alba King Crimson - Starless and Bible Black
» popis a diskografie skupiny King Crimson