Yes / Time and a Word (1970)

Hammondy! Smyčce! Trumpety! Těžký rockový zvuk úvodní vypalovačky ve svižném tempu, drkotavý běh baskytary, sametově potemnělý zpěv... To jsou věci! Právě začíná nejméně yesovské album skupiny Yes. Disponuje zvukem, který vede do končin běžných aranžmá právě rozvíjející se symfo art rockové generace, zvukem, který představuje Yes v nakrášlené a nazdobené fazóně, od něhož hned na dalších výtvorech výrazně uhýbají směrem k méně okázalému extraktu čisté hudební virtuozity. Nikdy potom neměl plný velebný sound Hammondových kláves tak určující roli v celkovém vyznění jejich desky. nikdy potom nebyli tak "starosvětsky" znějící. Ovšem to není negativní kritika, naopak. Time And A Word je nesmírně osobité dílo. A hlavně - má okouzlující atmosféru! V době přípravy recenze jsem je nebyl schopen vyjmout z přehrávače, musel jsem si udělat kopii do auta, prostě ten úchvatný zvukomalebný výtvor mě hrál pořád dokola po dobu několika týdnů.

Co skladba, to perla. Ve všech opět exceluje Anderson a Squire, co tihle pánové předvádějí nemá obdoby. Squire se se svojí rychloběžnou hrou vynořuje na správných místech aby posluchače nakopnul, když to nejméně čeká, stejně tak si poctivě odpracovává svůj podíl v pozadí každé skladby. Rytmický i sólový nástroj současně, těžko popsatelný geniální způsob pojetí hry na baskytaru. A co Jon Anderson? (alias John Roy Anderson alias Hans Christian alias Jonathan Anderson), to je jednoduše řečeno stavební kámen, který je v každé skladbě přitesaný přesně tak, aby současně dobře zapadal a současně výrazně vyčníval. V první skladbě slyšíme méně obvyklou Adersonovu hlubší notu, hned aby v následující zpíval o oktávu výše. V jiskřivě optimistické Sweet Dreams se jeho úvodním vyvoláváním tyčí do nebes dosahující hlasový obelisk, díky kterému se ze skladby stává skoro refrénový hit.

I Bruford je proti předchozímu albu daleko více slkyšet a je výrazně zvukotvorný, například vytváří napjatý motiv v úvodu Then, z něhož nás pak osvobozuje mistrná kombinace rychlých a krátkých, vzájemně přelévajících se motivů dalších nástrojů. Hammondové orgie v úvodu The Propthet a vestavěné do těla i dalších skladeb, jsou nosnou vlnou celho alba, spolu s rozsáhlými smyčcovými a místy i dechovými party. Snad jen Peter Banks se svojí kytarou ustupuje většinou do pozadí, aby na další desce už přenechal svoje místo ve skupině daleko virtuoznějšímu Stevu Howeovi.

Vlastní skladby jsou každá uzavřenou kapitolou sama pro sebe, svébytné a ucelené příběhy, každý úplně jiný, jinak působící, album vůbec nezní jako souvislý homogenní celek, to mělo teprve přijít. Zde vládnou písničky. Hned úvodní s bombasticko symfo intrem přecházejícím do rockově rytmické části - slyšíte toho Squireho?! - je skladbou s hrdým a nosným motivem, nenechávající nikoho na pochybách, že se bude dít něco velkolepého. Then, moje nejoblíbenější, míchá různé motivy rychle za sebou až to celé graduje v trumpetami vyostřeném zlomu kolem 4. minuty (už vím, kde se inspirovali Uriah Heep pro Salisbury) a pak přechází do fantazijně romantické pasáže s napůl zpívaným a napůl recitovaným textem. Jazzrockově působící Everydays se přelévá v ostrou a velmi dravou hardrockovou pasáž aby posléze vyplula poloakustickya rafinovaně do avantgardního pojetí rockové hry. A tak dále, jako procházka pohádkovým krajem. A závěrečná titulní skladba - to je opravdový farewell song, v němž jasně slyším Andersonovo loučení, a příslib, že zase někdy jednou.... Naštěstí víme, že to příště se zopakovalo mnohokráte a trvá dodnes.

Psaní recenze by nemělo začínat tím, že si vnitřně určím úroveň alba a poslechem jen následně tento názor utvrdím. Je to ale těžké, pokud mám zhodnotit titul, který je ve sbírce několik let a byl mnohokráte slyšen. Jenže je slyšet a "slyšet", připadám si, jako bych Time And A Word teprve objevil. Fantastický a nádherný hudební objev a to nejen pro tu symfoničnost, i když hodně díky ní. Takto zvládnuté motivy, v rockové hudbě nové a leckdy (u jiných interpretů) násilně a nepatřičně působících, jsou vzácností k nalezení v celé třicetipěti leté progrockové historii. Kolik takových pokladů se ještě skrývá?

» ostatní recenze alba Yes - Time and a Word
» popis a diskografie skupiny Yes