Uriah Heep / Sweet Freedom (1973)

Sweet freedom je šestou deskou, kterou Uriah Heep vydali ve velice krátkém rozmezí tří let. Pro mě osobně je spolu s 'Démony' tím nejlepším, co kdy vydali, tedy zásadním. Poslouchám ji nejčastěji, některé písně klidně i několikrát za sebou.
Po předchozí melancholické Magician's birthday je zase optimistická, navíc jedna hymna za druhou.
Odstartuje to Dreamer - vypalovačka s nápaditou melodií a neustále sólujícím Boxem. Je to úplně jiný nástup, než na jakékoli jiné desce a okamžitě nás na atmosféru celého alba.
Stealin' je další z mých oblíbených, s typickým Hensleyho rukopisem, silnou melodií a výborným sólem Micka Boxe.
Při One day si říkám, že to až moc rychle uteče. Je to jedna z nejkratších sladeb UH a určitě jedna z nejlepších, divím se proč ji Bestofky opomíjí. Další ze silných melodií, hlavně ten klenutý refrén.
Až do této desky jsou Hensleyho skladby tím nejlepším, co se na deskách UH dá najít. Sweet freedom a If I had a time jsou dalšími z řady zasněných ploch, které se vznášejí v oblacích a vy s nimi.
Seven stars je takový veselý kousek, rozhodně však žádná vata. Akustický Circus beru jako nadechnutí před mohutným závěrem. Příjemná miniatura s congy a Byronovým falzetem z dílny Box, Thain, Kerslake.
A na konec Pilgrim. Sedmiminutový opus s mnoha nosnými melodiemi a se skvělými vykony celé pětice. Nejradši mám, jak se to po čtvrté minutě začne valit, Byron ječí, Box drtí kvákadlo, Hensley hammondky s leslie efektem a pod tím vším spolehlivá rytmika Thain, Kerslake.
Tahle deska nemá slabé místo, moc příjemně se při ní vstává.
Nejen kvůli optimismu, který do skladeb vložili dávám plný počet.

» ostatní recenze alba Uriah Heep - Sweet Freedom
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep