Yes / Close to the Edge (1972)

I já se musím připojít k všeobecnému nadšení na toto v pořadí páté řadové album Yes. I kdyby neobsahovalo nic jiného než titulní velekompozici, která prochází několika báječnými zvraty a doslova z ní tryská gejzír melodií a tvůrčího talentu kapely. Od jemných střípků na počátku, přes Wakemanovo mohutné varhanní hřmění uprostřed až k fantasticky melodickému závěru, kde si vždy připadám, jako by zelená barva na obalu explodovala a její úlomky mě zaplavily povznášejícím a pozitivním proudem hudebního kouzelnictví. Skladba určitě patří nejen k vrcholům tvorby Yes, ale i k nejlepším prog-rockovým skladbám vůbec. Jediné, co ji může mrzet je, že má na albu těžkou konkurenci - druhá And You and I je sice poněkud přímočařejší a méně sofistikovaná, ale síla jejích melodických nápadů mě s přehledem bere vítr z plachet pro nějakou, i sebemenší kritiku. Poslední Siberian Khatru naproti tomu klopýtá k cíli podpořena výrazným klávesovým motivem amá zajímavě nakažlivý svižný rytmus. To samozřejmě neznamená, že by byla fádní nebo obyčejná - na to jsou Yes příliš velcí mistři svého oboru. Na tomto albu budete marně tápat po nějakém přehmatu nebo nevydařeném momentu - deska hýří melodií, talentem i dalekosáhlými emocemi. Pokud tady čtu, že hodnocení 5 je "mistrovské dílo, zásadní album" - já nemám námitek.

» ostatní recenze alba Yes - Close to the Edge
» popis a diskografie skupiny Yes