Yes / Time and a Word (1970)

"The time si now and the word is love"

Druhé album Yes nahrává totožná sestava jako desku první, obohacená o 30-ti členný orchestr. Začátkem 70. let běžný jev, jenže v případě Yes jde snad o pokus nejúspěšnější, protože smyčce i dechy zvuk obohatily, nijak neruší, působí přirozeně a dostávají i slušný prostor.
Co se týče stylu, tak zde ještě jasně doznívají 60. léta, což je patrné především v decentním zvuku bicích. Už v úvodní skladbě nás překvapí Grandfunkovsky ostrá baskytara, což ještě zdůrazní Squireova hra - používá trsátko. Skladba je opět převzatá, jedná se o nadupanou verzi No Opportunity Neccessary, No Experience Needed od Richieho Havense. Když se v půli skladby ozve motiv z westernu The big country, tak vám to ani nepřijde nijak zvláštní, ten motiv tam perfektně sedne.
Cover je tu ještě jeden - Stillsova Everydays. Což je dáno zálibou Andersona a Squirea ve folku. Píseň je ovšem opět radikálně překopána, najdeme tu divokou instrumentální pasáž, ve které si skoro naposled zařádí kytarista Peter Banks.
Zbytek alba pak tvoří písně Jona Andersona, se dvěma mu vypomohl David Foster a s jednou Squire. Mezi ty opravdu výrazné patří Then (Brufordův part opravdu stojí za poslech), která svou stavbou trochu předznamenává budoucí veledíla. Dále pak Astral traveller, která odráží autorovu zálibu ve sci-fi literatuře. The prophet s varhanním úvodem Tonyho Kaye, rytmem připomínající trochu ranné Uriah Heep. A určitě pak závěrečná titulní s poselstvím Time and a word, kterou jsem si v poslední době hodně oblíbil (zbytek alba jsem znal z dřívějška z výběru nahrávek pro BBC) a která je příjemně uklidňující.
Sweet dreams je naivní píseň ve stylu první desky, navíc (ne)skutečně sladká. Clear days beru jako předěl mezi The prophet a Astral traveller.
Po nahrání alba odchází kytarista Peter Banks, který už tady moc prostoru jako hráč nedostává. Americký vydavatel na to reaguje tak, že na obal použije foto s jeho nástupcem, geniálním Stevem Howem. Na britském obale je černobílá místnost s nahou ženou. Otázkou zůstává, co mají Američané pořád proti nahým ženám :-).
Oceňuji použití orchestru, je tu pár hodně vydařených písní, ale ta pravá nadčasová díla ještě přijdou.

» ostatní recenze alba Yes - Time and a Word
» popis a diskografie skupiny Yes