Iron Maiden / Fear of the Dark (1992)

Někdo na tomto albu nespatřuje sice nic moc zvláštního, ale já osobně ho mám velice rád, a to z mnoha důvodů. Pokud to budu brát od začátku, byla to první deska I.M. nad kterou jsem pohrdavě neohrnoval nos, což se v případě předchůdkyň stávalo normálně.
Věc jako Fear of the dark mě dostávala naprosto. Jasně, bylo mi tehdy něco kolem šestnácti a kapela tohoto typu mi připadala měká a hlavně hrála pořád stejně to samé dokola a najednou změna!
Předně jsou tu a tam v hudbě slyšet prvky anglický středověký muziky, kterou mám maximálně rád, pak samotný tempo je hodně variabilní a přináší do už tak skvělý muziky jako zní tady další položku k dobru. Přesto bych zde asi nejvíc vyzdvihnul sólovou kytaru, se kterou mě neznámý hráč doslova čaruje. Navíc takto dobře zasazený aranže se moc neslyší, tedy možná ani neslyšely. Deska jako taková je svým způsobem i přelomová,kapela po tomto počinu ztratí i svoji "sirénu" v podobě Bruce Dickinsona, a ztráta jde znát na alších albech.
Závěrem bych dodal,že toto album si velmi rád poslechnu dodnes, na lesku nic neztratilo alespoň pro mě.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - Fear of the Dark
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden