Iron Maiden - Fear of the Dark (1992)

Judas Priest versus Iron Maiden

Po albu Painkiller od jidášů odešel Rob Halford a stejný krok udělal o nějaký ten rok pozděj i Bruce Dickinson. Z dnešního pohledu to byla dobrá volba a očekávaně velkolepý návrat se mohl přichystat v obou případech. Zajímavé, kolik toho mají tyhle kapely společného.

Mejdny jsem měl vždycky radši. Sice jsou jejich alba podobná, melodie kolovrátkovsky stejné, ale Harris je oproti Hillovi mnohem lepším technikem, časteji se mění tempo a desky jsou pěkně vyrovnané. Tedy aspoň ty z osmdesátých let. Snad jen Nico je zkrátka Nco, tak, jako je Edie Ediem. Ten nám na Fear.....pěkně vyrůstá ze stromu a za svitu měsíce se halí do temných barev. Hudebně jde cítit posun od zajetého stylu. Rockovější nápřah, pěkná aranžmá, jinak nazvučené kytary, mírnější akustické sprinty a zas jednou skvělý zvukový omastek. To je Fear a mejdni v plné polní.

Be Quick Or Be Dead jsem kapele nikdy nebaštil, From Here To Eternity mě kdysi přišla prostince hloupoučká, ale dnes mě nevadí. Pořádně bavit se začínám až od třetí Afraid To Shoot Strangers a tento druh zábavy zdá se mi poněkud, no jak to jen napsat..... Zkrátka ok, dobrý, hodně dobrý.

Občas je dobré nějaký ten hevík pořádně provětrat. Dnes jsem otevřel okno a fůůů, bába futéř mi sem foukla mejdny s jejich Fear of the Dark. Byla to celkem příjemná pohodička.
reagovat

EasyRocker @ 31.10.2017 08:41:39
Hodna zajímavá, s výjimkou úvodní a závěrečné pecky v podstatě hardrocková deska s unikátními melodiemi. Krása se tím prořezávat, hodně lidí to ale spíš odradilo.

PaloM @ 31.10.2017 19:34:31
PaloM @ 29.03.2008 16:39:03 - stále platí môj názor, ibaže album je po slovensky "tento" a nie "toto".
Súhlasím, občas ich treba vytiahnúť z police, či z krabice a prevetrať.

Solidní progres, říkám si tak(zhruba v polovině) při poslechu alba Fear of the Dark, které jsem hezkou řádku měsíců neměl v uších. Tohle slovní spojení, myslím že mne příliš často ve spojitosti se skupinou nenapadalo. Ne že by to snad k nim vůbec nepatřilo, dobrá polovina, možná i více desek tuhle tu stopu rozhodně vykazuje, prostě mě jen tak napadlo- tohle má něco do sebe, kluci se opravdu při psaní materiálu snažili odlišit se. Odlišit od své zaběhané produkce, sterility, uniformovanosti či schématičnosti písní. Myslím že to tam prostě je, určité novum soundu, na dlouhou dobu poslední.

Po klasické maidenovské nakopávačce Be Quick..., je cosi zajímavého na From Here To Eternity a ač se to nezdá i v další Afraid To Shoot Strangers- je to nálada písně, kterou nastiňuje tajemno v Bruceově hlase, v nepooslední řadě i středověká atmosféra akustických kytar. Zcela "nový" riff zahajuje čtvrtou Fear Is The Key a nejen klasický dlouholetý člen fanklubu železné panny musí prostě být spokojen, mistrovský kousek ve všech (hlavně kytarovém) směru. Velké věci se dějí i prostřednictvím dominantních sólových brejků a bicích přechodů transplantující se v Childhood´s End- Harris sice brouká jak v osmdesátkách, ale kytarový lauf vše zachraňuje. Na úvod rozprostírající se romantický motiv, klasické kytary a naprosto nadpozemský vokál připlouvají s Wasting Love- tady kapela dýchá sakra progresivně. The Fugitive- co se týče skladatelského vkladu, tak pánové rozhodně nepolevují, že ale ten Dickinson je dobrý zpěvák, o tom přece žádná. Hymnická část otevírá osmou Chains Of Misery- takhle kytary před pár lety za Smitha rozhodně nezněly, o to víc ale chutnají. Dále je tu výpravná The Apparition - spíše však standard, po ní Judas Be My Guide- možná ne objevná, přesto panující spokojenost. Po písničkové Weekend Warrior přichází pro mnohé vrchol alba, proč s tím nesouhlasit, vše čím Ironi prosluli, výprava, napětí, patos, akustický příboj, skvělý až teatrální vokál, zlomový tempový obrat.

Určitě jsem desku kdysi prožíval více, ale cosi si zachovala i pro má pokročilá posluchačská léta. A jsem za to rád.
reagovat

EasyRocker @ 25.04.2016 08:03:02
Souhlas, pro IM dost netypická deska, s výjimkou první a poslední skladby by se klidně dalo říct hardrocková. Zní ale zajímavě a některé melodie jsou opravdu nezapomenutelné...

horyna @ 25.04.2016 08:25:15
EasyRocker: díky za reakci, máš naprostou pravdu, cítíme to dost podobně, jooo mám ji rád :-)

Album fear of the dark je taky celkem dobré.Je tam spousta skladeb které se staly hitem.Be Quick Or Be Dead,celkem dobře divoký song mě osobně se líbí celkem dost. From Here To Eternity,tady tenhle song moc nemusím ale nevadí mi je takový klidnější ale je dobrý.Afraid To Shoot Strangers,uplně jedna z nejlepších skladeb,prostě skvělá.Fear Is The Key,skvělý song celkem ujde. Childhood´s End je moje nejoblíbenější skladba s celého alba,sílná,propracovaná,skvělá.The Fugitive,
Chains Of Misery
The Apparition
Judas Be My Guide
Weekend Warrior,taky dobré songy.
A nakonec hitovka Fear Of The Dark,skvělý song jeden z největších hitů kapely.
reagovat

Cossack @ 01.09.2012 20:29:06
Tohle je přinejmenším zvláštní tvrzení:
„Fear Is The Key,skvělý song celkem ujde.”

Corsica @ 03.09.2012 11:15:58
Propracovaná recenze.

Beru Fear Of The Dark jako nejlepší album Iron Maiden od Powerslave. Chápu, že někoho neoslovilo, ale hodnotu skladeb, jako třeba výbušné Be Quick Or Be Dead, Afraid To Shoot Strangers, propracované balady Wasting Love nebo tutovky Fear Of The Dark nelze zlehčovat.
Troufám si tvrdit, že žádné novější nahrávky Iron Maiden už na Fear Of The Dark nedosáhly
reagovat

OHNOTHIMAGEN @ 31.03.2012 16:41:35
Ale lze to zlehčovat, lze... a jak snadno!
Co je tohle za imbecilní kapelu? Co je to za ubožáky? Myslej si, že nějakou připitomělou příšerou na obalu budou strašit posluchače nebo jejich děti?

martin69 @ 31.03.2012 16:50:52
OHNOTHIMAGEN : to myslíš vážně?

OHNOTHIMAGEN @ 31.03.2012 16:51:43
Samozřejmě :-)

martin69 @ 31.03.2012 16:53:42
Tak dobrá :-))))

Termelinator @ 31.03.2012 17:04:16
Iron Maiden mě nikdy moc neoslovili, jediné album, které si občas poslechnu je Brave New World a to díky dobrému zvuku. Jinak mě všechny alba od Number až po Fear připadají velice podobná a tím pádem i nudná.

gunslinger @ 31.03.2012 17:40:18
bez hate-u mňa Iron Maiden nebaví..

gunslinger @ 01.04.2012 05:14:43
tak ale aby ste nepovedali že som debil tak keď som mal 14-15 rokov tak som Maidenov počúval hlavne Live at Donington je pravda veľa som vtedy toho na počúvanie nemal , ale vtedy sa mi to strašne páčilo . Keď som potom začal objavovať iné kapeli tak som Maidenov počúval menej a menej.. posledný úder dostali vtedy keď sa mi do uší dostali AC/DC tak vtedy u mňa Maiden skončlili
Corsica pusti si tento Iron Maiden mne sa páčia viac
>> odkaz

Termelinator @ 01.04.2012 07:49:08
Tak taky se přiznám, že jsem ve svých raných teen letech miloval skladby jako Two minutes to midnight, Hallowed by the name a další klasické skladby, ale nikdy jsem neměl tu trpělivost poslechnout celou desku kromě zmíněné Brave new world. Možná je to třeba i tím, že mi nikdy nepřirostla k srdci témata o kterých Maideni zpívají... a proto více milujem právě AC/DC pro jejich veselé náměty.

Cossack @ 01.04.2012 08:40:30
Iron Maiden jsou pro většinu „metalistů” něco jako Yes či Pink Floyd pro „progrockera”!
Proto jakékoliv diskuze o nichztrácejí význam, není-li tato „příslušnost” diskutujícího uvedena. :-)
Jasně, že je fůra lidí, kterým se Maiden nelíbí a nikdy nelíbili, další, co je měli rádi a teď už ne, najde se také dost těch, kteří je nemuseli a nyní si je s chutí poslechnou, no a pak je i spousta těch, kteří je mají v oblibě od začátku. Jako u KAŽDÉ jiné skupiny...

A pokud jde o texty – ano, není to „tralala zábava, mejdan, chlast a baby”, ani „jsem tak smutný, nechala mě holka”, ale jsou to většinou závažná témata (např. víra a smysl života v "Infinite Dreams", ať uvedu alespoň jeden konkrétní příklad), která nutí k zamyšlení, a to každý u muziky nemusí...
Pro mne je ale právě tato skutečnost jadním z důvodů, proč jsem Harrisovu družinu vždycky uznával (propracovaná a přitom líbivá hudba je důvodem dalším).

P. S.
A to, že skupina/interpret začne po nějaké době znít stále víc stejně, je naprosto běžné a normální... Mnohým se to stane i dřív, než až po deseti, dvaceti letech; potkalo to nejen Irony, ale i AC/DC, Motörhead, Ozzyho Osbourna a další.
Za sebe můžu říct, že jsem většinou raději, než když nastane nějaký „dramatický zlom”, protože ta změna často kapele víc uškodí, než prospěje (jako příklad bych uvedl třeba skupiny Paradise Lost a Metallica).

Corsica @ 01.04.2012 09:48:44
OHNOTHIMAGEN: mysli si, co chceš, nebudu na nikoho útočit, protože se mu Iron Maiden nelíbí, nejsem fanatik

Někdo na tomto albu nespatřuje sice nic moc zvláštního, ale já osobně ho mám velice rád, a to z mnoha důvodů. Pokud to budu brát od začátku, byla to první deska I.M. nad kterou jsem pohrdavě neohrnoval nos, což se v případě předchůdkyň stávalo normálně.
Věc jako Fear of the dark mě dostávala naprosto. Jasně, bylo mi tehdy něco kolem šestnácti a kapela tohoto typu mi připadala měká a hlavně hrála pořád stejně to samé dokola a najednou změna!
Předně jsou tu a tam v hudbě slyšet prvky anglický středověký muziky, kterou mám maximálně rád, pak samotný tempo je hodně variabilní a přináší do už tak skvělý muziky jako zní tady další položku k dobru. Přesto bych zde asi nejvíc vyzdvihnul sólovou kytaru, se kterou mě neznámý hráč doslova čaruje. Navíc takto dobře zasazený aranže se moc neslyší, tedy možná ani neslyšely. Deska jako taková je svým způsobem i přelomová,kapela po tomto počinu ztratí i svoji "sirénu" v podobě Bruce Dickinsona, a ztráta jde znát na alších albech.
Závěrem bych dodal,že toto album si velmi rád poslechnu dodnes, na lesku nic neztratilo alespoň pro mě.
reagovat

Ha! Rok 1992 a řadovka "Fear of the Dark"!

Je spousta lidí, kteří tuhle desku milují. Často patří mezi prvních 5 nejoblíbenějších alb IM. Nerozumím tomu. Podle mě je "Fear..." jen lehký nadprůměr, ve srovnání s ostatní tvorbou Panny.

Neoddiskutovatelné však je, že album má SKVĚLÝ obal, který se hodil spíše na kazetu (roztáhl bych ho do celého čtverce)...
Deska má taky skvělý úvod:
"Be Quick" je super vypalovačka, kterých Ironi moc nevytvořili.
"From Here" je hitovka, trošku omšelá, ale vůbec ne podprůměrná.
"Afraid..." je výborná "dlouhá" skladba se vším všudy změnami rytmů, gradací, silnou melodií...

Pak ale nastupuje průměr, průměr a ještě jednou průměr. Jsou tu sice i vcelku zajímavé věci (balada "Wasting Love"), ale říkám si: "Jsou to ještě vůbec Ironi???"

Na tuto otázku odpovídá až závěrečná pecka "Fear...", která je vynikající, ryze Ironovskou tečkou za půlhodinkou bohužel poněkud nezáživného metalu.

Když jsem si album kdysi kupoval (to jsem byl ještě puberťák), byl jsem pln očekávání, které ovšem splasklo jako bublina. Tenhle pocit ve mě přetrvává dodnes.

reagovat

PaloM @ 29.03.2008 15:39:03
Mr.Black, aj ja mám toto album rád a patrí medzi 3 najobľúbenejšie od IM (1.CD a Brave New World).
Bol som však vo výhode voči tebe: keď som si ja kupoval toto album (spolu s ďalšími, cca 9x IM),
poznal som ich komplet z mp3 posluchov a mal som dávno po štyridsiadke. Ovšem ten pocit, keď som sa rozhodoval vylučovacou metódou, čo kúpiť a čo nie, bol veľmi podobný tvojim v puberte, len som to tak už neprežíval. Vcelku sa zhodujem s tvojim hodnotením, je tu pár priemerných vecí (ako na všetkých CD IM). Ja by som dal o jednu hviezdičku viac.