Yes / Close to the Edge (1972)

Za pár dní tu máme vánoce, tak jsem zkusil i začátek své recenze pojmout trošku vánočně. Určitě už každý z nás alespoň jednou balil nějaký dárek, že? Zdánlivě jednoduché...teď si ale představte, že oním dárkem je The Yes Album (ne, nespletl jsem se, opravdu recenzuji správné album) a balícím papírem zase Fragile. Co vznikne? Close To The Edge přece...

Na Close To The Edge se snoubí veselé nálady z The Yes Album s těmi hloubavě zasmušilými z Fragile a celé to dohromady tvoří jeden dokonalý celek. Délkou skladeb už se Yes dostali na svých klasických 10 minut či více a naplno se ukazuje jejich potenciál.

Hned titulní skladba je esencí toho nejlepšího, co Yes kdy přivedli na světlo Boží. Ta pomalá gradace kousek za polovinou skladby, do které najednou začnou majestátně burácet Wakemanovy varhany - člověk si najednou připadá hrozně maličký, jako jedno jediné ozubené kolečko v obrovském stroji, který nezastavitelně ve dne v noci supí vpřed...ale kam? V poslední části se pak posluchač dostává do jakéhosi podivného světa, kde se nic nechová tak jak byl zvyklý...je tohle nebe nebo jsem někde špatně odbočil? Ne, jdeš dobře, ale čeká Tě ještě dlouhá cesta...

A já nakonec přišel, přišel tam, odkud už není cesty dál vzhůru...And You and I je hudba nebes, směřuje až tam, kam zatím nikomu není dovoleno vstoupit...

V pekle není neuhasitelný žár, ale naopak věčný spalující mráz. Ta výsměšná, stále se dokola opakující linka...chvílemi se vše zpomaluje, aby se najednou opět rozeběhlo do neúprosného zoufalství. Siberian Khatru je věčné odloučení, kde pouze záblesky vzdáleného světla ukazují, že pořád existuje nějaký prostor. Ten je ale určen pro jiné...

Doznívají poslední tóny a já se vracím zpátky na zem. Kde jsem byl? Sám to nevím jistě...ale Dantova Božská komedie pro sebe možná našla tu správnou tóninu...

» ostatní recenze alba Yes - Close to the Edge
» popis a diskografie skupiny Yes