VARIOUS ARTISTS - 2. československý beat-festival (1969)

Album, zachycující výseč z 2. československého beat-festivalu 1968 je historickým reliktem doby, který nám podává hodnověrnou hudební informaci o významném festivalovém klání, které koncem šedesátých let znamenalo pro řadu skupin zviditelnění nejen na pódiu pražské Lucerny, ale obecně pro domácí bigbítovou scénu – tedy aktivní hudebníky, zpěváky, ale především pro posluchače. Bohužel nebylo tehdy zvykem pořizovat celý dokumentární filmový záznam z festivalového průběhu, což by dnes určitě bylo v rámci restaurování obrazu a zvuku velmi cenným dokumentem i pro další generace.
Filmové záznamy ale existují, i kdy v neucelené podobě a spíše natáčené jako krátkometrážní filmový záznam.
V době, kdy festival probíhal (prosinec 1968) jsem bohužel nemohl být jeho přímým účastníkem, protože jednak nejsem Pražák a jednak jsem měl tehdy 13 a půl roku a moje účast by nebyla bdělými biletáři, trhajícími lístky akceptovatelná…. Proto nemohu posloužit nějakými osobními zážitky a vzpomínkami.
Moje recenze se tedy uchýlí spíš k osobním postřehům ze samotného poslechu a k nějakým případným zajímavostem….
Projev MIKIHO VOLKA se mi zdá stylově vyzrálý. Jeho charakteristický sytý hlas s danou expresí výtečně frázuje a tak mohu jeho výkon opravdu pochválit.
PETE KAPLAN byl výtečný rockandrollový kytarista. Jako zpěvák se mi zdá ale méně přesvědčivý. Jeho hlas mi zní spíš nevýrazně a stylově méně přesvědčivě do coververze skladby Wilsona Picketta.
Zato MICHAL PROKOP v obou skladbách za doprovodu Framus Five je suverénní soul-bluesový shouter s velmi přesvědčivým výrazem a jeho barva hlasu ho předurčuje k tomu, aby se mohl velmi dobře vyrovnávat se svými hudebními vzory. Myslím, že v Čechách a na Moravě jsme podobného zpěváka v dané době neměli…
Bratislavan PETER LIPA za doprovodu Blues Five je rovněž velmi zajímavý pěvecký objev. Jeho hlasový fond a pěvecký výraz pro blues a jazz je velmi přesvědčivý. Osobně si ale nemyslím, že Blues Five podávají tak přesvědčivé muzikantské výkony, jako třeba Framus Five, i když to srovnání asi není úplně namístě.
VIKTOR SODOMA za doprovodu Apollobeatu ve slavné skladbě Hush je suverénní, i když po zvukové stránce zase zůstává hudební doprovod jaksi utopen, ale to není jednoznačně vinou Apollobeatu, ale spíš sejmutého zvukového záznamu. Sodoma šokoval tím, že byl na pódiu polonahý a kolem krku měl kožešinový límec. Vždycky mě napadá, že jak by asi tato skladba zněla v podání Matadors, kdyby ti už dané době nebyli natrvalo v zahraničí, anebo jak by tato skladba zněla v podání formované skupiny Double Time, kdyby kapela předčasně neskončila…(!!??)
Ostravský soul zde prezentuje PETR NĚMEC, jemuž zdařile sekunduje Kovalčíkovo FLAMINGO. Skladba Cold Sweat (na obalu alba je název uveden nesprávně) z repertoáru Jamese Browna je tvrdý oříšek. Němec se snaží být svůj, ale přesto nejsem tak úplně přesvědčen o jeho pojetí….
Překvapením je určitě HANA ZAGOROVÁ, která zde zpívá náročnou skladbu Arethy Franklin od Burta Bacharacha a také známé Chain Of Fools. I Say A Little Prayer For You zpívala Zagorová i s českým textem Vladimíra Čorta a docela zdařilým (!). Její angličtina mi nepřipadá moc přesvědčivá. Druhou jmenovanou zpívala Marie Rottrová a té tato poloha seděla mnohem víc! Proto taky dostala přezdívku „ostravská Lady Soul“. Skladbu nazpíval ale i Miloš Reddy Kirken se skupinou Komety… V každé případě by ale milovníci Zagorové, kteří ji od sedmdesátých let vnímali jako ryze popovou domácí hvězdu, byli ale hodně překvapěni, že i ona se dokázala svým hlasem stylizovat do hudby, kterou by v dobách jejího působení ve Vágnerově skupině nikdo neočekával. (Zcela mimo recenci: osobně se mně ale opravdu hodně líbí skladba Honey od Bobby Goldsbora, kterou Zagorová zpívá a napsala si k ní i výtečný text…)
KAREL KAHOVEC za doprovodu Flamenga zpívá dvě soulové skladby. Flamengu skladby svědčí, ale domnívám se, že už méně Kahovcovi. Karel Kahovec byl ryze český zpěvák s danou přímočarou melodikou ve stylu britských kytarových skupin a myslím, že ani blues ani soul necítil. Poprava blond holky, Vyber si palác, Paní v černém… ale i později v Country Beatu Jiřího Brabce byl jako ryba ve vodě, ale blues + soul + Kahovec, to je trojčlenka s chybou. Tohle měl zpívat spíš Ivan Khunt, který se stal dalším zpěvákem Flamenga po Kahovcově odchodu v lednu 1969. Khunt byl ten pravý, ale v dané době byl ještě tuším v řadách zapomenuté skupiny Syrinx…
SAMUELS dobře odfrázují rockandrollovou klasiku Roll Over Beethoven, ale myslím, že v r. 1968 už bylo u nás na klasický rock and roll pozdě. Na domácí scéně bylo blues a psychedelické experimenty a Roll Over Beethoven už bylo poměrně jasným anachronismem.
Myslím, že ani PETROVI NOVÁKOVI za pěvecké asistence „sólového kytaristy“ Vládi Mišíka a Jana Farmera Obermayera zpívaná angličtina také nesedí. Petr byl klasický český zpěvák domácího bigbítu a ta angličtina zní hodně šroubovaně a málo přesvědčivě, i když s oběma skladbami udělali George And Beatovens po invazi Varšavské smlouvy v srpnu na koncertním turné po Finsku terno.
Olomoučtí BLUESMEN byla zajímavá kapela. Instrumentální dobře vybavená a cítící styl, ale Petr Fiedler se mi nejeví jako úplně nejpřesvědčivější zpěvák, třebaže frázuje podle svých pěveckých vzorů.
FLAMINGO podává zajímavý hudební výkon a myslím, že i oni patřili mezi zajímavé hudební kapely konce šedesátých let, které dokázaly zahrát osobitě a strhujícím způsobem.
PETER LIPA a Blues Five se pustili do coververzí výtečných skladeb podle modelu Animals a z repertoáru Beatles. Vyrobili hodně odlišné modely skladeb ve stylu slovenského rhythm and blues. Výrazově jsou skladby v pořádku a také frázování je na slušné úrovni, ale podání a interpretace samotná mě přesvědčují jen zčásti….
Velkým handicapem alba je jeho zvukový záznam, který se hodně promítá do kvality podání, stejně tak jako řada chyb na původním obalu, které producent Michael Prostějovský nedokázal ohlídat.
Proto také moje hodnocení není jednoduché. Mnozí zpěváci a kapely jsou zajímaví a projevují výrazný talent, ale některé interpretace nejsou ze záznamu moc přesvědčivé a suverénní. Myslím že víc jak tři hvězdičky dát nemohu, i když možná albu trochu křivdím…

reagovat

Mirek Kostlivý @ 05.06.2013 11:47:43
Nic si z toho, Petře, nedělej. Já byl stejně starej, a pro změnu mě na něj nepustili rodiče. A to si představ, že jsem na jednom voj. opušťáku zapomněl ve Smíchovském sklípku (hospoda na Národní třídě) jak LP 1., tak 2. beat. festivalu, a ještě k tomu LP Matadors. Potom jsem si všechna tři LP musel nahrát od kamaráda, který mi ty desky v té hospodě vracel. A to jsem tenkrát ještě netušil, že bude hůř ... :-)

Koncertní záznam z 22. až 23. prosince 1968 z pražské Lucerny, který vydal Supraphon jako zvukový dokument.
Album vyšlo pouze v r. 1969 a už nikdy potom nebylo reedováno.
Z pohledu sběratele-pamětníka a hudebního historika se jedná o skutečný sběratelský unikát, který je odrazem doby a česko-moravsko-slovenského snažení na poli bigbítu, blues a soulu koncem šedesátých let.
Album nebylo digitalizováno a s ohledem na dnešní neradostné poměry panující na českém hudebním trhu se dá skoro s železnou jistotou předpokládat, že tohle album NIKDY nevyjde jako CD nosič v supraphonském edičním plánu, protože zákony malého českého trhu jsou neúprosné a marketingový průzkum nám nepřímo říká s železnou neochvějností, že vydávat takové "historické vykopávky" je obchodní sebevražda.
Kdo tohle album vlastníte, máte doma neobyčejně cennou sběratelskou záležitost a přistupujte k ní s jiným pohledem a vztahem než k běžným vinylům.
reagovat

Zdeněk @ 16.09.2011 11:17:00
Tak tohle album náhodou vlastním, bylo to první bigbeatové LP co jsem si koupil.Jen mi Petře chybí
Tvoje hodnocení.

Petr Gratias @ 16.09.2011 12:21:26
Zdravím, Zdeňku.... pustím se do toho, jak budu mít čas. V dané chvíli to nebylo možné. Díky za pochopení.