Guru Guru - Hinten (1971)

Guru Guru otŕča zadok

Guru Guru, alebo, ako ich volal otec, „Sfetovaný Cream“ núka na druhom albume Hinten (1971) to isté, čo na debute.

Pripravte sa na konskú dávku psychedelického pizúkania. Každá strana platne obsahovala dva cca desaťminútové „džemy“, v ktorých dominuje sólová gitara. Nie je to však ani pekná a ani prívetivá muzika. Naopak, je špinavá, ostrá, s hrdzavým hrotom, ktorým vám do tela zanesie otravu krvi a v delíriu budete hľadať cestu z nekonečného tripu. Keby som popustil uzdu fantázii, tak výstižnejší názov pre ich hudbu ako Electric Junk by som veru nenašiel. Sú tu parádne tvrdé pasáže s cirkulárkou sekané riffy, ale aj kadejaké hógo-fógo uletenia. O speve sa baviť nemusíme, v lepšom prípade sa čosi deklamuje.

Napokon, už obal je príkladne nevkusný a dáva pomerne presný obraz toho, čo sa na albume deje. Zvuk mal pod palcom starý známy Conny Plank, bez neho by nemecký rock hádam ani nebol.

Priznávam, že Guru Guru nepatrí medzi mojich favoritov, keďže boli obľúbencami môjho otca, zvykol som si. Každopádne, priaznivci neprístupného psycha si prídu na svoje a ich nadšenie bude určite väčšie ako moje.
reagovat

stargazer @ 05.11.2022 15:02:39
Tvoje zaujatá recenze proti této desce mě donutila si to poslechnout a musím se ztotožnit s recenzí od kolegy Miloše Nováka, který recenzoval před tebou. Mě tenhle zfetovaný trip dokonale zaujal. Ale tvoje recenze pobavila, díky.

hejkal @ 05.11.2022 16:56:34
Ani som ju nevnímal zaujato, skôr ako zábavku. :)

zdenek2512 @ 05.11.2022 17:42:06
Počátkem sedmdesátých se o skupině Guru Guru psalo v takových časopisech jako Bravo a POP, díky tomu jsem je poznal. Co hrají jsem zjistil až trochu později UFO a tuhle desku mám rád, další desky jsem neslyšel. Mani Neumeier hrál v projektu Makota Kawabaty Acid Mother Temple Guru Guru, to je taky DOS zajímavý projekt.

hejkal @ 05.11.2022 22:26:36
Guru Guru som počul niekoľko albumov, v zbierke mám prvé dva a je to predovšetkým preto, lebo to bola obľúbená skupina môjho otca. Počúvam ich minimálne, ale občas, keď je správna nálada...

Další album kapely o rok starší,které mám ve sbírce.Trochu jiné,než následující Känguru,ale naprosto vyrovnané obsahem muziky.Opět pouze čtyři skladby,ale skvěle zahrané. Vše samozřejmě se zase odehrává v delších,muzikantsky skvěle zahraných plochách.

Electric Junk - začátek skladby,rockový nářez,který pomalu přejde do kosmické hudby,jakou nám převáděli Hawkwind.Trochu slova v mateřštině,asi kulturní vložka a skladba pokračuje v rockovém duchu až do konce.
Nato,že jsou jen tři,pěknej mazec.

The meaning of meaning - pomalejší začátek skladby,opět tam ty náznaky a hra podobná Hawkwind je slyšet.Pěkně ponurá věc,muzika se Vám zařezává do uší.Je to skvostně vymakané a asi svůj účel to splňuje. (postrašit Vás). V Závěru skladby přidají v rytmu,ovšem ta temnota nezmizí,ani při rychlejším tempu. Vynikající skladba.

Bo Diddley - další posun ke zrychlení tempa,skvělá basová linka a vůbec,všichni tři poctivě makají do roztrhání těla. Co dokáží ve třech zahrát,je neskutečné.Valí se na Vás tolik hudby,že nestačíte zírat.Další pecka na albu.Skvělé.

Space Ship - závěrečná skladba alba,začátek opět zahalený do tajuplného oparu,je trochu slyšet jejich vrstevníky Faust,pomalu se propracují ke zrychlení tempa a skladba kulminuje opět kosmickou muzikou s tajuplným podtextem. Další výborná skladba a nádherný závěr alba.

Toto album plně srovnám s Känguru,kterému jsem dal 5 hvězd a proto opět jednička s hvězdičkou a plný počet za krásu po tolika letech objevenou.


Bo Diddley -
reagovat