Cure, The - Faith (1981)

Otřískaná zákoutí anglického předměstí raných osmdesátek, postmoderna, městské anonymní peklo, otázky po Bohu a smyslu existence v opuštěné, rozbité svatyni, pak poklek v nejhlubším depresívním pekle. V rozpukaných, nateklých žilách tuny drog a svinstev nejhrubšího zrna.

´Klečím a čekám sám v tichu´. Gallupova drsná basa přináší úvodní zkázu a zmar, zvoucí se The Holy Hour. Nejen ve Svaté hodině, ale na celé ploše se jemně rozvíjí nejjednodušší motivy, zvuky, ozvěny, emoce a hudba jsou oholeny na samotný prazáklad.

Drtící kakofonie Primary naopak ušní bubínky klopotně míjí, aby je spláchla do nejbližší žumpy. ´Nevinnost spících dětí oděných v bílém´ - jenže tohle zápasí s fatálním sdělením, že se nic z šedi nemění...

´Šeptám tvé jméno v prázdné místnosti... vzdálené hluky, svaté hlasy´. K Other Voices nemám co dodat, čtyři a půl minuty Apokalypsy.

´Nikdy jsem si nemyslel, že bych našel sebe v posteli mezi balvany, ty sloupy - všechno lidi, kteří se snaží mě rozdrtit. Hladina temných jezer pluje jako beztvará a žádné prapory mě nevítají doma´. Ani pět a půl minuty očistce All Cats Are Grey není pro každého, to přísahám.

A jestli přežijete naprostou ránu bičem The Funeral Party, už to do konce nějak doklepete. ´Vždyť památka na dětské sny leží bez života a mizí, ruku v ruce se strachem a stíny pláču na pohřební oslavě´.

Doubt se nese v duchu Primary - upaluje a temných vizí a stínů prosvítá když ne naděje, aspoň odhodlaná agrese a vzdor.

´Shlíží ze dvanácti stop na potopu, hledí sama skrz vodu, samota roste a pomalu naplňuje její zmrzlé tělo, sunoucí se pomalu dolů´. Pětiminutová mantra The Drowning Man patří k nejpůsobivějším nejen na tomhle albu.

Sedm minut titulní Víry je snad nepatrným závanem touhy lidí po naději a světle, nebo ji odfoukne nekonečná temnota?. ´Nikdo z nich nezvedne ruce a nikdo ani oči, párty, kterou ovládla prázdná slova, se rozjíždí líp a líp. Jdu dál sám; s ničím jiným než Vírou´.

Ačkoli The Cure převážnou část své kariéry patřili do škatulky popu, není to zase tak jednoduché. S počátkem 80. let ovšem přišla trojice alb 17 Seconds, Faith a Pornography, zrcadlící dobu temna a drogami rozbitý psychický stav členů. Takhle vtělit destrukci do 36 minut, se snad nikomu nepodařilo. Nezapomenutelné.
reagovat

steve @ 13.08.2019 05:47:53
Znovu jsem Cure pustil abych zjistil, že to není moje parketa. Bohužel.

jirka 7200 @ 13.08.2019 13:45:50
Raná alba The Cure měla své kouzlo. Ta pochmurná gotická nálada se mi líbila, neseděl mi ale výsledný mix - zvuk bicích a pod...

EasyRocker @ 13.08.2019 15:10:39
Tak oni často bojovali se zvukem i hudebníci a nebyli spokojeni, ale to na působivosti tohohle díla nic nemění.

jirka 7200 @ 13.08.2019 17:20:34
tp EasyRocker : máš pravdu, v tomto žánru se tehdy podobným stylem zvučilo...