Moore, Gary - G-Force (1980)

24.05.2026 vmagistr | #

Garymu Mooreovi nejspíš nebylo souzeno, aby v řadách Thin Lizzy vydržel déle než několik měsíců. Během třetího (a posledního) angažmá u Lynotta a spol. sice byl u nahrávání ceněné studiové desky Black Rose: A Rock Legend (1979), ale drogami prolezlá kapela mu brzy začala lézt krkem natolik, že z ní uprostřed amerického turné doslova uprchnul. Zůstalo mu ovšem kamarádství s bubeníkem Markem Nauseefem (který u Thin Lizzy dočasně zaskakoval za nemocného Briana Downeyho) a ti dva se v létě 1979 rozhodli dát dohromady vlastní projekt. Třetím do party měl být původně baskytarista a zpěvák Glenn Hughes, kvůli jeho alkoholové a drogové závislosti ale musel z kola ven (Gary to s jím ještě jednou zkusí o pět let později) a místo něj se v řadách nové skupiny G-Force objevili jazzrockoví univerzálové Tony Newton a Willie Dee.

Už od roku 1978 měl Moore v kapse smlouvu s vydavatelství Jet Records, které na americký trh dostalo Garyho předcházející desku Back on the Streets. Společnost rockového "mafiána" s ostrými lokty Dona Ardena měla ve své stáji mimo jiné i progresivní poprockery Electric Light Orchestra - možná proto skladby z eponymní desky G-Force jako You Kissed Me Sweetly, The Woman´s in Love nebo I Look at You znějí, jako by v nich smyčce aranžoval sám Jeff Lynne. Ano, smyčce - ale nebojte, pořád se pohybujeme na vcelku solidně uhutněném hardrockovém písečku. Třeba dvojskladba White Knuckles, Rockin´ & Rollin´ začíná ostrým kytarovým intrem, jako by Gary chtěl "přeshreddovat" samotného Eddieho Van Halena. Mooreova kytara tu má vůbec parádní, šťavnatý zvuk, který vynikne jak v riffových podkladech, tak v epicky razantních sólech. Takové kousky jako She´s Got You nebo Dancin´ mají i díky hrdelnímu zpěvu všeuměla Willieho Dee energie na rozdávání. Vůbec nejparádněji se všechno sešlo v úvodní pecce You, tedy v za mě jasném hitu s velkým rádiovým potenciálem. O pobytu v žebříčcích se nakonec on (ani celá deska) mohl nechat jen zdát, ale to bývá osud mnoha zajímavých nahrávek.

Texty na albu G-Force pokrývají tři hlavní tematické oblasti: ženské, ženské a... ženské. Jak Willie Dee, tak Gary osobně tu skloňují něžné pohlaví snad ve všech sedmi pádech - jako smysl vlastních životů (You, I Look at You), jako "čarodějky", do jejichž kouzel se zapletli (You Kissed Me Sweetly) i jako entity, které je třeba si za každou cenu podřídit (Hot Gossip). Místy z toho čiší sexismus a rady protřelého záletníka, místy naopak nejistota mladíčka, který se z milostných trablů brzy rozsype. Kolem a dokola šlo o přístup, na jaký americký trh mohl slyšet, jenže turné, na které se vydali po boku Whitesnake, G-Force v létě 1980 zavedlo do Anglie, kde se zrovna naplno rozjížděla heavymetalová mánie. 

Album (a celý projekt) G-Force vnímám jako velmi povedenou záležitost. Úderný rock s rádiovým potenciálem, popovou zpěvností a kytarovou technikou, se kterou se Gary nemusel bát ani konfrontace s mladými metalovými stachanovci. Téhle kapele bych delší životnost opravdu přál.

reagovat

stargazer @ 26.05.2026 06:18:25 | #
Tohle album jsem neznal a vůbec mě neoslovilo. Není tady jediný song, co by stál zato. Gary Moore je vynikající kytarista a tady to dokládá svojí hrou taky, ale po melodické stránce je to pro mě vata od začátku až do konce. Celé mi to připomíná jeho následné práce, kterým jsem nikdy nepřišel na chuť. Jeho debut, vydaný rok před tímto titulem měl aspoň dva hity. 

vmagistr @ 26.05.2026 09:52:27 | #
stargazer: Různí lidé, různé chutě. Líbí se mi, jak u různých interpretů často hledáme (a nacházíme) úplně jiné kvality, takže na jednotlivé desky můžeme mít úplně odlišné pohledy. A ještě víc se mi líbí, že ty naše odlišné názory tu mohou zcela v poklidu koexistovat.

stargazer @ 26.05.2026 14:10:48 | #
vmagistr : doufám, že jsem Tě svým postojem k albu G- Force nijak neurazil. Recenzi jsi napsal naprosto profesionálně a já Tvé recenze rád čtu a taky mi to připomene si pustit něco jiného, než jen z toho mého ranku. Jsem teď dlouhodobě doma , tak jsem trochu víc aktivnější v psaní. Ale asi se to brzo zase změní. 

vmagistr @ 26.05.2026 15:27:57 | #
stargazer: Ne, v žádném případě se uražený necítím. To, že má někdo na hudbu, která se mi líbí, jiný názor než já, je zcela v pořádku a přirozené. Když už nic jiného, můžu díky tomu o té muzice přemýšlet i z jiného úhlu pohledu.

jiří schwarz @ 28.05.2026 00:18:49 | #
Vlastně jsem tyhle věci nikdy neposlouchal. Teď jo, ale už nikdy víc. Chybí rockový vokál. Své nejoblíbenější kytaristy poznám po  pár tónech, GM ne. Bez charismatu, nápadu, těžká (pod)průměrnost. 

vmagistr @ 28.05.2026 08:56:07 | #
Jiří: Zajímavé. Mně se hlas Willieho Dee (sám Moore tu zpívá jen v několika skladbách) zdá příjemně expresivní, trochu ve stylu Davea Menikettiho z Y&T. Ale nemám problém s tím, že to vnímáš jinak. Pro mě je mimo jiné zajímavé, že všichni členové téhle sestavy kapely měli dřívější zkušenost i s jazzovými či jazzrockovými projekty, ale dokázali nahrát rockové album, které mi ani v nejmenším nezní nějak odtažitě či akademicky. 

jiří schwarz @ 28.05.2026 23:43:58 | #
Ahoj vmagistře, jo, já ti to neupírám. Jen za mou osobu velkou expresivitu toho vokálu necítím (ostatně ten chybějící vokál byl asi problém celé tvorby GM - jakkoli ji znám jen útržkovitě - i na albech mně bližších, bluesových). A nepřiřknul jsem téhle desce akademičnost, jen tam není nic extra, co by mne oslovilo. Pakliže jsem psal o (pod)průměrnostoli, neměl jsem na mysli kytarové hraní GM (nýbrž tuto desku jako celek), i když si myslím, že je obecně dost nadhodnocováno.  

vmagistr @ 29.05.2026 09:25:00 | #
Jiří: To je naprosto v pořádku, nemusíš se obhajovat. Nic z toho, co jsem psal, Tě nemělo konfrontovat. Vše, co jsi napsal Ty, je pro mě bez problémů akceptovatelné, i když to třeba sám cítím jinak.