Cobham, Billy - Crosswinds (1974)

Bubenické eso Billyho Cobhama mám spojeného - tak jako mnozí jiní jazz/prog-aktivisté - s prvními nahrávkami nedostižných Mahavishnu Orchestra. O tom, že tento tlučmistr vydával i alba sólová, jsem donedávna neměl vůbec tucha. Přilehlé obzory mi rozšířila až dvojice recenzí z pera kolegáčků Braňa respektive bullba předložených na těchto stránkách s měsíčním rozptylem. Sólovou desku z pozice bubeníka jsem ve své sbírce doposud neměl a tak zvědavost a větření něčeho mimořádného zakrátko přerostlo v nákup další stříbrné placatice.

Slovo další ale neznemená, že jde o průměrnou či jinak běžnou hudební produkci. Milovníkovi jazz rocku a fusion srdce radostí poskočí s každým úderem tohoto technického mága do činelu, hajtky, bubnu nebo kopáku. Až na pár momentů však posloucháme výborně šlapající kapelu a ne jedince, kterému ostatní dělají pouhé křoví.

V distribuční síti se v době pořizování mistrovy desky nacházely první dvě nahrávky a já pečlivě vybíral, která bude tou pravou. Dnes je tomu sice jinak, ale před pár měsíci se mi bubeníkův debutní čin příliš nepozdával. Připadal mi hodně sebestředný, okatě předváděl, která pozice je nejdominantnější a kdo (snad společně s T. Bolinem) bude sbírat vavříny pro vítěze. S opakovanými poslechy bych dnes svůj názor pozměnil a nemám problém si užít i jedničku. Bylo to však album Crosswinds, které mě pokořilo okamžitě.

Ve stylu, který album nabízí, rád vyhledávám malebnější plochy s důrazem na krásné a protažené melodie dechových nástrojů, volnější atmosféru a silnější průchod naskládaných emocí. Nepotřebuji slýchat rytmické přeskupování třicetkrát do minuty ani víření paliček předhánějící v rychlosti francouzské mašinky TGV.

Crosswinds je náladotvorné a do zachmuřenějších dnů ideální dílo plné příjemného muzicírování. Billy se na pár místech utrhne ze řetězu a dunivě přejíždí svoje přechody, ale po většinu děje vytváří svým stylem rozoranou půdu, barevně skvěle odstíněným, klávesově-kytarovým obrazcům.

Poslech alba Crosswinds doporučuji všem milovníkům fusion, jelikož se jedná o jedno z předních děl v této oblasti.
reagovat

PaloM @ 30.05.2018 07:23:08
Ku Crosswinds som sa vyjadril pod predošlými recenziami. Staré páky mali možnosť kúpiť si LP v Supraphonskej licencii.
Odporúčam počúvať minimálne ešte Spectrum (1973) a Total Eclipse (1974).
Vďaka za spomienku na výborný album.

bullb @ 30.05.2018 08:20:42
Spanish Moss (a Sound Portrait). Toto hovorí za všetko. Je to náladotvorná hudba. Klasická jazzrocková ekvilibristika je v pozadí. Aj preto to nie je typický jazzrock...

Mimochodom, teraz strašne žeriem Karmakanic - Entering Spectra. V niektorých pasážach si bahním, ako keby to bolo nahrávané v 70-tych rokoch.

horyna: ideš správnou cestou :-)

PaloM @ 30.05.2018 08:40:22
Ano, to bola prvá strana LP platne.
Karmakanic - mám tri posledné CD. Keď tie prvé dva albumy porovnáš s neskoršími, oplatia sa preskúmať?

horyna @ 30.05.2018 09:13:19
Kluci díky za reakce.

bullb: těch Karmakanic jsem si v reakcích všiml, jen jsem nestačil už zareagovat. Tvá spokojenost mě samosebou potěšila. Jak píše Palo, kapela prodělává postupný vývoj, u nich je každá deska malinko jiná, což je dobře. Sice je identifikuješ, ale rozhodně nepřešlapují na místě. Osobně mám nejraději dvojku, trojku a čtvrtou desku. Otestuj, napiš.
A zmínka o tom, že potřebuješ i desatero poslechů než podlehneš, tedy... máš můj respekt, to bych už asi vzdal :-)

Z prvých dvoch platní Billyho Cobhama som kedysi preferoval jednotku. Hlavne šialené tempo úvodnej skladby Quadrant je ohromujúce. Gitarista Tommy Bolin (pre tuzemcov hlavne známy z albumu Deep Purple: Come Taste the Band) tu odvádza veľmi slušnú prácu.

Na daždivé popoludnie je skôr vhodné si vypočuť v poradí druhú platňu Crosswinds. Známa je aj z licenčnej LP, ktorú vtedy veľmi aktuálne vydal Supraphon. (edícia Gramofónový klub). Nádherný obal korešponduje so štvordielnou Spanish Moss. Naozaj krásna zvuková kulisa k šumeniu dažďa. Z dnešného pohľadu (alebo skôr počutia) sa časť Storm javí troška naivne, ale všetko vyvažuje naozaj excelentná Cobhamova hra. Ostatné skladby sú bezchybnou súhrou vtedy začínajúcich, dnes už zaslúžilých veličín jazzu, ako napríklad George Duke, Randy Brecker, John Abercombie.

Len zdôrazním, že nejde o sólo platňu bubeníka, ktorého sprevádzajú hudobníci. Dnešný názov fusion je presný, lebo výsledok (dobrá hudba) čerpá z viacerých zdrojov, ktoré sa vzájomne nerušia, ba čo viac, prinášajú hudobný zážitok.

Zároveň priznávam, že čas trocha preveril toto dielo, takže už po ňom tak často nesiaham. Napriek tomu vrelo odporúčam všetkým poslucháčom dobrej hudby.

reagovat

PaloM @ 26.06.2017 09:40:13
Súhlasím s Tebou, podobne ako so Zdeňkom.
Túto LP som si v licencii vtedy s potešením kúpil.
Pamätám si, na študentskom internáte Mladá garda vtedy v 70. rokoch prebehla debata, že originál LP má lepšiu dynamiku a táto naša licenčná LP má zámerne zníženú dynamiku, lebo vraj by to československé prenosky nezvládli a vyskakovali by z drážiek. Neviem aká je pravda, ani ma to nevzrušovalo, lebo som bol šťastný, že mám gramofón s magnetodynamickou prenoskou. Okrem ramienka a motorčeka to bol amatérsky výrobok, kúpil som od hifistov.
To len nostalgické spomienky sa prebudili, teraz mám tento album na CD.

stargazer @ 03.11.2019 15:30:09
Přesně bullb. Nejde o hudební masturbaci vinikajicího bubeníka, ale tady jedou všichni rovným dílem. Já mám tohle album nejraději z celé Cobhamovy diskografie. Nedávno jsem poslouchal všechny jeho alba, od Spectrum až po Drum´N´Voice vol.4 a řada jeho desek je výborných, ale tohle pro mě je naprostá špička. Klenot jazzrocku. Jasnejch 5 H.

Rok po vydání slavného Spectra vydává Billy Cobham
další album - Crosswinds. Oproti prvnímu albu se
změnilo obsazení skupiny. Z dnešního pohledu
hvězdy jazzu a fusion rozhodně na tomhle albu
nehrají žádné "druhé housle". Tohle není album
geniálního bubeníka a spol.Tady jde o vynikající fusion kapelu jako celek a celé album zní více jazzověji.Samozřejmě,že Cobham nikoho nenechává na pochybách o svých schopnostech.Nejvíce snad ve skladbě Storm.
Při pozorném poslechu desky tuším, kde že se to inspiroval český Mahagon pro svoje první album.Jestliže, je zde Spectrum hodnoceno 5 hvězdami, dávám taky pět a nejraději bych ještě přidal půlku šesté navíc.
P.S. mimochodem,album kdysi u nás vydal Supraphon pro Gramofonový klub.
reagovat