Moody Blues - On the Threshold of a Dream (1969)

Hučení, ležím přikrytý, a najednou na mě mluví computer (IN THE BEGINNING). Pak se z toho probudím, a jsem celkem rychle vtažen do dne, zvuku kytar. Rád Tě vidím, příteli. Takové do country, ale podivně snivého, asi díky těm hlasům (vokálům) (LOVELY TO SEE YOU). Co budu dnes dělat, kouknu se do diáře, pozoruju ruch pospíchajících lidí, ale vidím ten jejich shon tak nějak odtažitě (snová flétnička je trochu jako z Debussyho, hi-hatka udává tempo jemným nástrojům). Nevím, jestli znovu neusnu (DEAR DIARY). Ale pak najednou se s rychlejším country-rockem definitivně probudím. Nechci to víno, co mi posíláte, abych poslal svou lásku pryč (SEND ME NO WINE). Já ji chci sdílet, občas se ozvou i housličky. Zas je to do country-rockova, zas (jen trochu míň) snivého (TO SHARE MY LOVE). Jsem pořád sám, ale zatoužím Tě vidět, chci vidět to světlo tak hluboko v Tobě. Na to už sednou i orchestrální akcenty v plynoucí písni (country skoro zapomenuto, na závěr tichá, ale průrazně rocková sólovka) (SO DEEP WITHIN YOU). Asi jsem pesimista, asi nikdy (?) nepřijde den, kdy se budem milovat. Ale nakonec: přece jen, doufám v to (ze zasněného pesimismu k optimističtějšímu ladění s veselou foukačkou) (NEVER COMES THE DAY). No a pak mám lenivé nedělní odpoledne (LAZY DAY), budu koukat na telku, dám si něco dobrého. Uvolněná houpavá melodie, jako od Kinks, ale zase snivější. Sedím pohodlně na pohovce (ARE YOU SITTING COMFORTABLY), oči se zavírají, jemné kytarky a flétnička, třeba uvidím 7 divů světa… a znovu upadám do sna (THE DREAM), hlavou se honí deklamovaný recitativ o stvoření, o lásce skoro hříšné na zápraží snu. A najednou jseš, (v tom snu) tak reálná. Tomu odpovídá krásná, lehoučká, šťastná melodie (HAVE YOU HEARD Part 1). Provedu Tě svým snem, ale bude to dlouhá, trnitá cesta s úklady čarodějů (THE VOYAGE) – houslově melotronová (?) procházka, ústící do jednoduchého klavíru, který se ale následně pěkně rozjíždí v peripetiích té cesty. Ale odezní mi REM fáze spánku a vracím se zpět k těm jasným, optimistickým očekáváním Tebe (HAVE YOU HEARD – Part 2). A pak se vrací ten hukot, to šumění ve spánku, jako ze začátku alba, a je konec, usnul jsem nadobro.

Nádherná cesta na zápraží snu (ON THE THRESHOLD OF A DREAM). Rád se po ní procházím, rád při ní i usínám. Art-rock s country-rockovým tělem. Nesmírná melodická vynalézavost všech 5ti členů kapely, jejich krásné jednotlivé i dohromady ladící hlasy a jemné předivo nástrojů. Dokonalost ve (zdánlivé) jednoduchosti – i takový může být art-rock. Jistě nejde o takový historický milník art-rocku, jako bylo album Days of Future Passed, ale nemá chybu. Naprosto kompaktní LP. Čas od času nezaškodí mít spavý den. Moody – náladové, příjemné.

reagovat

lover-of-music @ 18.11.2017 13:17:20
Threshold Of A Dream - další fenomenální, nádherné album od mojí krevní skupiny Moody Blues. Jiné hodnocení než plný počet snad ani nejde dát.
Jinak hodně povedená recenze.

Album Days Of Future Passed není jen historický milník, je to prostě ZÁZRAK !!!

Judith @ 27.04.2023 15:58:43
Moody Blues jsem zatím vůbec neznala. Album na mě někde vyskočilo, že má výročí vydání. Obal a název se mi líbí, tak mrknu, co říká Rockboard... recenze mě velmi nalákala a po vyslechnutí můžu říct jediné - trefa přímo na komoru. Krásná deska, ke které se určitě budu vracet. Jemná, snivá, melodická hudba, vnitřně nesmírně pestrá, nadto i s myšlenkovým poselstvím, soudím dle úvodní slovní hříčky rozespale citující Descarta (myslím, že jsem... tedy jsem, myslím...), ale na myšlení bude času dost, až se s hudbou řádně pomazlíme. Jiří, děkuji!

Jarda P @ 28.04.2023 09:40:33
Moody Blues jsou moje srdcovka, všechna alba po Long Distance Voyager s Morazem za klávesáma jsou skvělá. Moji favorité jsou To Our Children's Children's Children a hlavně Seventh Sojourn.

Judith @ 28.04.2023 12:15:24
Jarda P: A zrovna Seventh Sojourn tu nemá jedinou recenzi... tipovala bych, že půjde o slabší položku, když nikomu nestojí za řeč. Ono se o těch nejmilejších deskách někdy blbě píše, z celkového pohledu na diskografii je to ale škoda.