Saxon - Innocence Is No Excuse (1985)

Tracklist:
01. Rockin' Again - 5:14
02. Call of the Wild - 4:04
03. Back on the Streets - 4:00
04. Devil Rides Out - 4:23
05. Rock n' Roll Gypsy - 4:15
06. Broken Heroes - 5:29
07. Gonna Shout - 3:59
08. Everybody Up - 3:28
09. Raise Some Hell - 3:41
10. Give It Everything You've Got - 3:30

Released June 24, 1985
Recorded at Union Studios, Munich, 1985
Written by Steve Dawson & Biff Byford,
except 2, 3, 7 & 10 (Saxon)
Produced by Simon Hanhart



Obsazení:

Biff Byford - vocals
Graham Oliver - guitar
Paul Quinn - guitar
Steve Dawson - bass
Nigel Glockler - drums

 
11.02.2024 Apache | #
5 stars

Nejlepší album Saxon? Pro mě jednoznačně Innocence Is No Excuse.
Takový The Eagle Has Landed je sice naprosto famózní živák, jeden z nejpovedenějších, co jsem kdy slyšel, ale mezi studiovými alby Saxon je moje jednička jasná. K jejich předchozím studiovkám mám sem tam nějaké výhrady, ale o Innocence vám nic špatného neřeknu. Je to deska, která mě jednou provždy přesvědčila o tom, že tahle kapela stojí za hřích.
Chybu tu nemá vůbec nic. Od obalu LP i singlů s vtipnými parafrázemi na téma "zdánlivě nevinná dívenka zabíjí pána na x různých způsobů", až po to, co se počítá nejvíc - tedy samotnou hudbu. A přesně tady mi Saxon dali něco, co mi na předchozích řadovkách scházelo. Nálož hitového heavy metalu s hromadou melodií, fantastických rifů, strhujících refrénů a atraktivním soundem, na správných místech podpořeným vkusnými klávesami. (Dodnes mi nikdo nebyl schopen odpovědět na otázku, kdo na ně tenkrát vlastně hrál.)
Innocence je pro mě nejlepším možným spojení agresivity rané NWOBHM (nové vlny britského heavy metalu) s tehdy nastupujícím melodickým trendem v hard & heavy oblasti.
Tahle deska jede od začátku až do konce, takže je pro mě těžké vybrat jen několik zásadních písní. Ale když už, tak musím určitě jmenovat úvodní, atmosféricky vtahující "Rockin’ Again" a zběsilou smršť zvanou "Everybody Up".
Miluju všechny ty fórky a parádičky, kterými jsou obě skladby vyšperkovány. V první z nich je to hlavně zasněná nálada, melodické sbory (věc u Saxon dříve nemyslitelná) a pak hlavně to závěrečné “zaseknutí se" s mohutně skandováným refrénem, podpořeným opakovanou smyčkou bicích.
Druhá jmenovaná je žahajícím kytarovým přívalem, který v kultovním italském splatter horroru Démoni ještě téhož roku sugestivně dokresloval atmosféru bezhlavého útěku městem, ovládaným monstry. Fórek s pinknutím do kláves a následnou krátkou ozvěnou (použitý během druhé a třetí sloky) v téhle pecce úplně zbožňuju. Sóla jsou zde překryta mohutnou stěnou unisono rifujících kytar a celá střední část, uvozená Biffovým varovným “on your feet”, se tak mění v ukázkové inferno.
Ale to nejsou zdaleka všechny dobroty, které v pořadí osmé (a bohužel poslední s basákem Stevem Dawsonem, autorským pilířem kapely, jehož nepřítomnost silně poznamenala kvalitu následujících počinů) album nabízí. Nelze nevypíchnout především singlové zářezy, kterým vévodí vpravdě monumentální dvojice "Rock 'n' Roll Gypsy" a "Broken Heroes".
První z nich je vysoce chytlavá refrénovka, opěvující život na cestách, v té druhé dostaneme protiválečnou baladu o bezejmenných vojácích, zmizelých ve víru mocenských válečných konfliktů. Obě písně (ostatně jako vlastně celé album) disponují bombastickým soundem, za nímž nejspíš stojí producent Simon Hanhart, pozdější studiový spolupracovník Marillion, Davida Bowieho, Bryana Adamse nebo Toma Jonese. Obě jmenované skladby byly, stejně jako i třetí a nejkomerčněji znějící singl "Back on the Streets", opatřeny videoklipy, což může být považováno za důkaz, že nová nahrávací společnost Parlophone/EMI se o kapelu po odchodu od Carrere dobře postarala. 
Prodejní výsledky však nebyly tak skvělé, jak by se při takové propagaci mohlo zdát. Ne všichni fanoučci přijali změny v hudebním směřování Saxon od klasického syrového heavy metalu k plnějšímu a líbivějšímu soundu, cílícímu na dobývání amerických arén. Kapele se nikdy nepodařilo to, co jejich krajané a souputníci Judas Priest a Iron Maiden zvládli ve stejné době na jedničku – tedy dobýt Ameriku. Naopak, popularita Saxon poklesla i v jejich rodné a do té doby bezmezně věrné Británii. Innocence Is No Excuse se na domácím žebříčku umístilo na 36. místě (nabízí se srovnání s jejich úspěchy z dob největší slávy NWOBHM, kdy se s některými alby dostali až do Top 5) a v Americe skončilo až na 133. pozici.
Přes slabší ohlas a všechny výhrady ze strany kritiků i fans, je Innocence považováno za poslední velké album Saxon 80. let, v podstatě uzavírající jejich "hey days“. Po něm následoval sestup až někam do druhé metalové ligy, přičemž si kapela obzvláště nepomohla svým nejkomerčnějším zářezem Destiny z roku 1988. Když se pak Saxon začátkem roku 1991 vrátili v plné síle s vynikající kolekcí Solid Ball of Rock, zaznamenal to jen málokdo.
Vůbec nic z výše uvedených faktů však nemění můj pohled na jejich celkově osmou (a sedmou studiovou) desku, kterou budu mít už navždy spojenou s nostalgickými vzpomínkami z půle osmdesátých let, kdy byla soundtrackem nejen k mnohému z tehdejších divokých mejdanů, ale společně s nejlepšími kousky Accept, Scorpions, Mötley Crüe, Krokus a dalších mých tehdejších hrdinů také soundtrackem k mému vlastnímu mládí.

PS: Otázku, kdo hrál na tomhle albu na klávesy, jsem před časem položil i umělé inteligenci. Ta věc mi lhala jako když tiskne. Vždycky když jsem ji usvědčil z jedné lži, nabídla mi druhou. A tak jsme se motali pořád dokola a nikam se nedostali. Asi se na to jednou zeptám Biffa Byforda. Jsem zvědav, jestli to bude vědět aspoň on.

PS 2: K desce mám takovou vzpomínku, týkající se tuzemského rumu. Někdy ve svých sedmnácti letech jsem ho na návštěvě u známých při jejím poslechu vypil skoro celou flašku a pak se při odchodu netrefil do otevřených vrat. Druhý den jsem se probudil jako znovuzrozený - následky naprosto žádné. Alespoň zdánlivě. O pár dní později jsem zjistil, že jeden následek to přece jen mělo. Je to už skoro 40 let, ale tuzemák od té doby nemůžu ani cítit. 
To album mi ale šmakuje dodnes.
reagovat

jiří schwarz @ 12.02.2024 03:25:04
No, já už taky tuzemák nemusím, ale ani Saxon, kteří o mě nikdy předtím nezavadili. Jo, dobrá muzika, jen v mym věku a při zájmu +/- o přelom 60-70. let, mě zcela 80ky zcela minuly (až na pár stylotvorných výjimek), mejdany mládí byly u pro mě zajímavější muziky. Obdivuju, že je dokážeš odlišit od nedávno probíraných Styx (a asi hejna dalších), pro mě to zní nějak zhruba všechno stejně. Ne moc invence. Neodsuzuju to, jen to neposlouchám, ánžto život je krátkej (a s přibývajícím věkem stále kratší), tak jen nechci marnit čas něčím, co mě až tak neoslovuje.

Apache @ 12.02.2024 03:44:03
Tak aspoň že na tom tuzemáku se shodnem. :-)

balu @ 12.02.2024 11:34:49
Neodsuzuju to, jen to neposlouchám, ánžto život je krátkej (a s přibývajícím věkem stále kratší), tak jen nechci marnit čas něčím, co mě až tak neoslovuje.

mám to stejně :))

Apache @ 12.02.2024 12:46:36
Tak to mají asi všichni, ne? :-)

Jarda P @ 12.02.2024 15:14:27
Broken Heroes v živém podání v době vydání v Katowicích bylo skvělé.

08.03.2011 | #
5 stars

Smazano na prani autora
reagovat

Mohyla @ 08.03.2011 17:58:14
Apache, Cossack, Motorcycle Man:
Je zaujímavé, aké rozdielne osobnosti vidia túto vynikajúcu dosku rovnako. Ide o všetky mobilné jednotky našich stránok. Či už kavalériu prezentovanú Cossackom a Apachom, motorizovanú jednotku pod vedením Motorcycle Mana a aj cyklistickú rotu Mohyla. A potom, že hudba nespája! Doska je výborná, odpichová, Byfordovcom to ide! U mňa tiež 5*****.

Fil @ 08.03.2011 22:06:56
Jedna ze dvou přibližně metalových desek, která se dostla do ruky i mně ve své době. (Čímž myslím orig. LP, nikoliv nahrávky na kazetách.) Pustil - jednou, dvakrát, třikrát - vrátil a pustil z paměti. Kdoví, jak by se mi líbila nyní?

Mohyla @ 09.03.2011 10:07:59
Apache: Prebehol som booklet, dúfajúc, že tam nájdem meno Tebou spomenutého neznámeho klávesáka, nebol som úspešný, nenašiel som ho.

@ 09.03.2011 11:08:13
Mohyla: Taky jsem ho tam nenašel. :-) A zatím ani nikde jinde na netu. Jak píšu v recenzi, můj tip je producent Simon Hanhart, ale třeba se mýlím.

U některých desek bývá občas těžké vypátrat jména hostujících hudebníků.
(Další příklad z 80. let: Album Lap of Luxury od Cheap Trick. A takových případů je mnohem víc.)

05.02.2011 Cossack | #
5 stars

Od poloviny 80. let vzrůstající obliba „amerického” glam metalu zapříčinila větší či menší změny stylového směřování mnoha evropských spolků a (podle mě) to často bylo spíš „na škodu věci”...

K těm, jimž nový směr ublížil, bych ze známějších přiřadil švýcarské Krokus, německé Accept, z Britů například Tokyo Blade; naopak ti, kdož tu změnu ustáli, nebo jim dokonce (alespoň na chvíli) prospěla, byli Def Leppard, „nestoři” Whitesnake a například také Saxon, zejména se svým albem "Innocence Is No Excuse".

Pro mě byla tato deska na dlouhou dobu nejlepší nahrávkou skupiny vůbec a i dnes, kdy už to neplatí, patří mezi mých „TOP5” od „Sasů”. Pro úplnost musím dodat, že v 90. letech kapela nezůstala v centru mé pozornosti, takže jsem její počiny z té doby nesledoval tak, abych je mohl regulérně posuzovat a hodnotit; znám lépe zas až alba z tohoto tisíciletí...

Ale zpět k „Nevinnosti, která není omluvou”...

První strana nemá chybu. Výborný začátek úvodní "Rockin’ Again" doslova „vtáhne do děje”; a že se toho děje dost! Jedna pecka střídá druhou, melodické a šlapající skladby s hutnými riffy, patřičně tvrdé i chytlavé, technicky výborně zvládnuté; jen už ne tak „neučesané”, jako na albech z počátku 80. let (1980 - 1982), což je pro mne jediný, lehounký stín, na jinak oslňující záři této nahrávky...

Také druhá strana začíná skvěle. "Broken Heroes" je jednoznačný hit a velice kvalitní píseň, navíc s textem „k zamyšlení”... Ani další věci strany B nejsou vyloženě špatné, přeci jen však za „áčky” poněkud zaostávají; řekl bych, že jim chybí nápaditost a pestrost předchůdců, takže se zdají navzájem podobnější anebo přesněji, střiženy podle stejné šablony... Nedokážu to lépe vyjádřit a i když je od sebe lze rozlišit, splývají mi v jeden celek, který začíná dokonce nepatrně nudit...

I přesto ale nebudu s udělením 5 hvězd váhat, protože první strana si jich zaslouží alespoň 6, druhá 4 (a díky "Broken Heroes" 4,5), takže je to jasné...
reagovat

Apache @ 11.02.2011 09:23:40
Na druhé straně desky je výborná Everybody Up.

05.01.2010 Motorcycle Man | #
5 stars

Československo rok 1986. Okolo zúri socializmus a ja kráčam domov zo školy. Pod pazuchou starostlivo zabalený album s dievčinou na obale. Nedočkavo kladiem platňu na gramec. Po spustení sa ozvú prvé riffy pravého a nefalšovaného metalu polovice 80tych rokov. Čo pieseň to skutočný klenot. Album z kategorie "Nemá chybu". Vtedy som pochopil, že sa nejedná o hocijaku kapelu, ale o jeden zo základných kameňov tohto hudobného štýlu, ktorý je tu už 30 rokov a ktorého atribútmi sú drive, úžasné melódie, virtuózne hudobné výkony a nadčasovosť, ktorá spôsobuje, že aj v dnešnej dobe takéto albumy ťažko hľadajú konkurenta. Povinná jazda pre každého rockera, ktorý by chcel vedieť o čom bol metal 80tych rokov. Kúpiť, požičať, napáliť, stiahnuť, ale najmä počúvať. ROCKIN' AGAIN
reagovat

Apache @ 05.01.2010 14:57:23
KDO je Motorcycle Man?



Detail hodnocení alba (hodnoceno x)
5 hvězdiček - hodnoceno 5x
Cossack, Cossack, Mohyla, Apache
4 hvězdičky - hodnoceno 0x
3 hvězdičky - hodnoceno 0x
2 hvězdičky - hodnoceno 0x
1 hvězdička - hodnoceno 0x
0 hvězdiček - hodnoceno 0x




Copyright © easyaspie.cz Created in 0.0664 s.