Diskuze

« další předchozí »

Antony - 31.12.2023 10:24:45 #

Otázka 43. Ako preniknúť k podstate umenia? Krátka odpoveď: Nedá sa to. Můj koment: Když pominu vstupní dilema, které vznikne již v samotném určení podstaty, tedy se těžko rozpoznává, kterým směrem se vlastně vydat, jsou tu i další překážky. Všechny vyplývají z podstaty umění, kdy při zachování individuální svobody se můžeme dobrat k tolika algoritmům, kolik je tvůrců i vnimatelů. Proto najít jednotící způsob je zhola nemožné. Můžeme jen opatrně hledat obecné aspekty, nikoli konkrétní postupy. Protože ty, když byly někým vychytrale vydumány, se vzápětí ukázaly nefunkčními. Ano, nedá se při hledání dojít do cíle, tím spíše bych měli být celý život "on the road", a ne zakotvit v přepřahací stanici.

Antony - 29.12.2023 17:09:03 #

Otázka 41. Neboli umelci za starých čias múdrejší? Krátka odpoveď: Boli. Můj koment: Soudit můžeme jen z dochovaných děl a svědectví. A také ze znalostí, jak to v dřívějších dobách s uměním chodilo. Nebylo místo pro podprůměr. Uživit se uměním dokázal jen málokdo, musel projevit mimo talentu i další mimořádné schopnosti. Proto se nám může zdát, že dříve byli moudřejší. Z těch méně moudrých se umělci nestali, zafungovala metoda přirozeného výběru. Pohled na současné umělce je zkreslený kvantem méně moudrých (ať si pod slovem moudrost představíme, co chceme), srovnání je tak ovlivněné podmínkami dnešní doby.

Antony - 25.10.2023 22:52:38 #

Otázka 39. Na čo by sme sa mali sústrediť? Krátka odpoveď: Na nič. Můj koment: Spousta věcí a situací v životě vyžaduje soustředění. Aź člověk zapomíná na sebe. V umění je to naopak. Zde se oddávám volnému bloumání mysli a jestli se na něco zaměřuji, pak právě na sebe. Co to se mnou dělá. Je to vůbec soustředění? Spíše jakési ohmatávané vnímání. To až potom, později, když chci psát, se z nahmataného snažím vyextrapolovat aspoň nějakou kloudnou myšlenku. Ale to se již od samotného díla vzdaluji, abych je mohl vidět s odstupem.

Antony - 17.09.2023 17:42:23 #

Zcela souhlasím, mám to stejně. Závěrečnou otázku považuji za řečnickou..

Judith - 17.09.2023 11:05:31 #

Při vlastním vnímání a zážitku určitě kontext důležitý není, tam veškeré předběžné konstrukty odkládám a zajímá mě jediné: jakým způsobem dílo rozčísne nicotu a čím plátno zaplní. Tvůrce a informace kolem mě zajímají taky (když se z toho urodí i profil do databáze, tím líp), ovšem jindy a jinak, jo. Volné vybírání se mi zamlouvá, i když vlastní vkus mi evokuje představu dvou rukou, které se navzájem modelují z hlíny (nemá něco takového Švankmajer?) - vede k otázce, jak se takový vlastní vkus dělá?

Antony - 17.09.2023 08:46:35 #

Se nám to pěkně prolnulo s otázkou smyslu poslechu hudebních děl, která se nám nelíbí. Jelikož všechno souvisí se vším (mírnou hyperbolu připuštím), je třeba se o věcech bavit v jejich komplexitě. Pro mne je důležité vědomí, že si mohu vybírat. Zcela volně, na základě vlastního vkusu. Zdálo by se to být samozřejmostí, ale není tomu tak zdaleka vždy. Vnimatel je ovlivňován (a k ovlivňování náchylnější), snad ještě víc než autor. Jelikož ovlivňovači mají vypracovány psychologické metody, málokdo se jim umí bránit. V záplavě marketingových masáží, influencerů a lobbistů, propagačního stylizování, reklamních lákadel a dalších mechanik k obluzování mysli, se samotné dílo ztrácí. To jsem zmínil vnější vlivy, k nim přidejme ty vnitřní, jež si ochotně vytváříme sami. Když nemáme vytvořeny mentální obranné a filtrační techniky, vzniká nám v hlavě prostředí nesvobody až ideologické. Tedy poslech i toho, co se mi hned na první dobrou nelíbí, nebo nemělo by líbit, je praktickým vyjádřením uvolněného a shora nahlíženého stavu vnimatelské neomezenosti. Osvědčená cesta k objevům a posluchačskému růstu. Proto i sledování oblíbených umělců jinak než v jejich ryzí tvrobě je dobré mít významově správně zařazeno. Osobně tyto mimotvůrčí věci beru jako kolorit. Podbarvení vnimatelského zážitku tím, že vím, odkud vzešel, čím prošel, a kam snad kráčí. S velmi pozdviženým obočím k vekohubýchm prohlášením o zásadních životních prožitcích, neb i to je součástí marketingu. Zrovna v těchto oblastech je užitečné čtení mezi řádky. Z hlediska přístupu k umělci tomu přikládám význam nižší než jedno procento. Proto do toho nijak cíleně nešťourám a až na výjimky své oblíbence na sociálních sítích nesleduji. U oněch vzácných výjimek to mám zařazeno jako jiný pohled, který s vlastní uměleckou disciplínou prakticky nemíchám. Může však být vhodným doplněním například biografického profilu. Vlastně tím psaním o hudbě se také mnohé dá zdůvodnit. Ještě jedna věc. Jako u herce si těžko budeme myslet, že je stejný jako jím hraná postava, i když je herecký výkon velmi přesvědčivý, stejně tak si u metalistů a dalších silně stylizovaných hudebníků nemyslím, že by to bylo něco víc než divadlo. Výjimky nepochybně existují. Akorát u našminkovaných emo týpků si nejsem jistý, jestli tak nechodí i do postele.. :) V této souvislosti doporučuji skvělý film This Must Be The Place

Judith - 16.09.2023 23:33:57 #

Osobně jsem přes jinou životní oblast dospěla ke zjištění, že nemusím dávat něčemu prostor jen proto, abych se ujistila, jak jsem nad věcí, když mě daný výtvor (nebo třeba projekt) vlastně tolik nezajímá. Přijde mi, že u kontroverzních osobností může tato jejich stránka strhnout pozornost natolik, až člověku znemožní - pokud si to vědomě neohlídá a nevytvoří si pro takové uvažování prostor - vnímat, jestli ho dané dílo zajímá samo o sobě. Přitom odpověď může být velice prostá: například jde-li o remake něčeho, co považuju za geniální, potom jakýkoli posun musí nutně vést z kopce. Pokud jde o umělce, jo, zajímá mě, koho si pouštím do hlavy. Umění může být chaotické, drásavé, temné, divné, vyšinuté. Jsem ochotná jít do ledasčeho, ale musím mít pocit, že je projev autentický, vychází z duše (ačkoli třeba akutně psychotickým duším se raději vyhnu). Nesnáším například laciné využívání symbolů a archetypálních příběhů, mýtů a podobně. Nehodlám házet žabky do černého jezera jen tak pro ukrácení dlouhé chvíle. Proto jsem dost ostražitá třeba u metalu a kontext pomůže. Chci vědět, jak to mají dotyční v hlavě srovnané. Pokud bych si s někým nesedla ke stejnému stolu, nenechám se vzít kdovíkam. Je to z velké části instinktivní proces, neodškrtávám si kolonky. Umělci byli často zbožšťovaní, stavění na piedestal. Lidi zajímalo, jak to dělají, Když má někdo dar, třeba velký hlas, je to trochu tak, že ten dar není jenom jeho. Nedělá to čistě pro sebe - opravdu velké umění je často spíš něco, čemu se člověk nemohl vyhnout, nutnost, nezbytnost. Lidem taky dělá dobře, když si můžou někoho z toho piedestalu zase sesadit, nachytat v nedbalkách. Hvězdy stříbrného plátna byly kdysi zjevy z jiné galaxie. Skandály a excesy je postahovaly na zem, do bláta. Dneska i díky možnostem přímého kontaktu s fanoušky začínáme být schopní vnímat umělce zkrátka jako lidi a spousta z nich se umí přihlásit sama k sobě podobně, jako by prostě jen někde v obýváku vzali do ruky kytaru a udělali krásu. Baví mě sledovat muzikanty na Instagramu, protože tam ukazují, jakým směrem se stáčí jejich pozornost. Někdo postuje hlavně přírodu, někdo brutální vtipy, někdo je rodinný typ... Carl Palmer jednu dobu sdílel záznamy ze svých chytrých hodinek. To mi připadá jako víc informací, než potřebuju, ale krásné bylo, že mu tam vznikla podpůrná skupinka, kde si s ním fanoušci začali vyměňovat tipy ohledně lepšího spánku. Neudělalo to z něj horšího bubeníka. Přijde mi, že před pár desítkami let by takhle nikdo ke svým idolům přistupovat moc nedokázal a ty idoly kvůli tomu byly často dost osamělé a nešťastné.

Antony - 16.09.2023 19:52:22 #

Pokud to odděluje i ten umělec, pak nemám problém. Do soukromí mu nepolezu. Ale pokud neodděluje a využívá svoji tvorbu jako propagační nástroj něčeho, co považuji za morálně nepřijatelné, neodděluji ani já a dílo vyškrtávám.

chimp.charlie - 16.09.2023 19:01:49 #

To evokuje otázku (omlouvám se, pokud se to tu už probíralo, nesleduju všechno) nakolik kdo dokážete oddělit umělcovo dílo od jeho osobních postojů, s nimž se neztotožňujete, či dokonce skutků, které mu zrovna neslouží ke cti. Mně se to podařilo a jsem tomu rád.

Antony - 16.09.2023 15:44:40 #

Otázka 38. Prečo je okolo umelcov vždy veľa kriku, ktorý sa netýka ich umenia? Krátka odpoveď: Všetko súvisí s umelcom. Můj koment: Umělec je věc veřejná. Představte si člověka, který všechno své vyloží na ulici a chce aby to lidé komentovali. Ten by se pak neměl divit tomu, že je komentováno i to, co nevyložil. I proto velmi dobře rozumím umělcům, kteří nechtějí svá díla zveřejňovat. Chrání svoji duchovní autonomii. S umělcem souvisí opravdu všechno. Tím spíše by měl zvážit, co a jak odkryje. Pravé umění dokáže vytvořit málokdo, kecat do něj zkouší každý.

« další předchozí »