Diskuze

« další předchozí »

Judith - 05.09.2023 22:45:24 #

Trojčata, nejmíň :D

Antony - 05.09.2023 21:15:35 #

To zní jako monolog matky, co odvedla řvoucí dvojčata do školky..

Judith - 05.09.2023 20:52:22 #

Já už jenom poděkuju, jsem naprosto nervově vyčerpaná, ale spokojená (bože, to zní divně). Věřím, že se vložená energie v dobrém zúročí. Děkuju :-)

Antony - 05.09.2023 20:48:08 #

hejkal: A dobře děláš.

hejkal - 05.09.2023 20:33:11 #

Naučil som sa na internete nevšímať si paranoiu a písať tak, ako chcem. O lepších i horších albumoch, nikto mi do toho nebude kecať. Komunikáciu udržujem v slušnej a tolerantnej rovine, pokiaľ to niekomu nestačí, ignorujem ho.  A tak sa môžem bez stresu venovať muzike a jej velebeniu. :)

Antony - 05.09.2023 19:33:06 #

Člověk sám sebe staví do zvláštní situace vlastně pokaždé, když něco zveřejní. Nikdy neví kdo a jak zareaguje. Musí být na tyto situace připraven. Některé způsoby na obecnější problémy ukazují jasně. Vlastně celé to prodlévání v komunitě osciluje mezi hyperkorektností a paranoiou. Ale od jisté chvíle, kdy je tato funkce zpracována, je to zajímavý socio kulturní kaledioskop. Hodně plyne z očekávání podobné úrovně u ostatních. Ne znalostní nebo zkušenostní. Ale komunikační. Tam se naráží často.

Antony - 05.09.2023 19:26:58 #

chimp.charlie Kdyby to bylo jednoduchý, tak to dělají všichni.. Rozhlídni se kolem, kolik lidí zajímá poslech hudby? Je to sakra náročný. Stejně třeba jako číst knihy, nebo navštěvovat galerie, atd. Pár procent obyvatelstva to dává.

chimp.charlie - 05.09.2023 18:50:01 #

Jéžiš, a já jsem si vždycky myslel, že poslech hudby je docela jednoduchou záležitostí... Nedělám něco špatně??? :) :) :)

Judith - 05.09.2023 17:47:18 #

Ještě doplním, že u umění jsou tyhle vzájemné kontakty a prostředí specifické, protože člověk potřebuje mít k dispozici celou svou senzitivitu, nejde moc kousnout se a neřešit, že mi něco vadí, nebo z druhé strany že "radši nebudu nic říkat". Akorát že ta autenticita projevu může kolidovat s nějakou předvídatelností, která obvykle souvisí s pocitem bezpečí. Není prostě příjemné, když člověk někam přijde a neví, jestli budou lítat blesky nebo co bude.  Podotýkám, že hyperkorektnost podle mě řešení není.

Judith - 05.09.2023 17:33:54 #

Být blbec nebo třeba zbabělec, cokoli, je někdy konstanta, někdy to z člověka prostě vytáhnou okolnosti a druzí lidi - to je ostatně princip dramatu jako literárního druhu, postavit člověka do situace. O některých věcech v sobě člověk sám neví, dokud na to nedojde. Ať řeknu neutrální příklad, já jsem třeba nevěděla, že chci vidět živě Jona Andersona, dokud jsem si o té možnosti tady nepřečetla. Jakmile jsem to datum uviděla, vůbec jsem nemusela přemýšlet. Neměla jsem žádný seznam, koho chci zažít, a i když ho dneska už trochu mám, pořád se víc řídím aktuálním pocitem, že někde chci nebo nechci, mám nebo nemám být, a s výběrem hudby je to podobné. Prostě mě to někam táhne a jinam ne a moc mi nedává smysl zabývat se něčím, kde se nerýsuje to osobní vnitřní naplnění. Na druhou stranu ne vždycky je to v lidech, ne vždycky jde o "jejich problém", s kterým by se měli někde o samotě popasovat. Mně se v tomhle hrozně líbil Star Trek (znám tedy jen Novou generaci), kde se vždycky zabývali tím, když si někdo připadal nějak divně, protože to občas ukazovalo na obecnější problém.

« další předchozí »