Diskuze

« další předchozí »

Judith - 12.10.2023 14:45:43 #

balu, podle ukázky by skoro mohlo být :-) ale ne, M. Petříček je filozof, sedmdesátiletý dlouhovlasý pán, tady tenhle. Kdybyste ho někde viděli mluvit, nepřepínejte.

balu - 12.10.2023 14:10:39 #

ad M. Petříček není to nějaká scifi ?

Judith - 12.10.2023 13:51:32 #

Miroslav Petříček: Myšlení obrazem. Průvodce současným filosofickým myšlením pro středně nepokročilé "Čtu" je zatím příliš silné slovo, ale vyzvedla jsem balíček s knížkami a při namátkovém otevření mi padl zrak na zajímavý odstavec: Svět, v němž se pohybujeme a o němž a v němž mluvíme, je dokonce cosi nesmírně hybného, vlastně je to ustavičný děj otevírání. A právě to chce říci slovo"horizont" s odkazem na "čáru obzoru". Jednou tady, jindy tam se může objevit něco, čeho jsme si ještě nepovšimli, něco, co známe, se najednou může stát něčím, co vidíme poprvé, tu a tam se vynoří cosi, nač je třeba nějak navázat, v čem je třeba pokračovat dál, protože tu vyvstal průhled směrem, o jehož existenci jsme až dosud neměli tušení. Předchozí odstavec je o principiální otevřenosti světa, která ani zdaleka není někde na hranicích, nýbrž všude. Vždy je o čemkoli co říci, míní filozof. S touhle knížkou bude spousta zábavy!

jiří schwarz - 06.10.2023 10:48:38 #

Jo, a Agathu taky miluju, jako kluk jsem jich přečet asi 10, na ní a na Beatles jsem se učil angličtinu.

jiří schwarz - 06.10.2023 10:45:09 #

Judith, jo, Kundera vedle Čapka ke můj druhý český "nej" autor. Taky s ním jedu 2. kolo, v létě jsem začal Žertem (a přihodil premiérově  Slavnosti nezbýznamnosti). A Nesmrtelnost je úžasná, na tu se znovu těším.

Judith - 05.10.2023 12:09:19 #

Jiří, pro tyhle případy mám Agathu Christie, když nic jiného nezabírá. Návraty ke knížkám jsou krásné. Z "mých" dětských mám potřebu zmínit Jamese Krüsse: Můj pradědeček a já, nádherná po jazykové stránce (hodně se v ní píše). Někdy s odstupem člověk jen kroutí hlavou, tahle kniha u mě naopak ohromně vyrostla. Mladistvý zářez u mne obstarala Kunderova Nesmrtelnost. Ten úžas, co vše je možné. Čapek oslovuje na mnoha rovinách. Moudrý člověk, a jak se s tou češtinou mazlí...

jiří schwarz - 05.10.2023 00:11:06 #

Ad Judith (21.8.23): To je sranda, ty Trosečníci z vlaštovky, taky moje prvotina od autora, kterého jsem jako dítě miloval, a přečet vše, co v edici KOD vyšlo. V okamžiku stresu (např. zahájení studia patologie ke zkoušce), jsem čet Vinnetoua. Ale k Ransomovi jsem se nevrátil, ale podstrčím vnučkám.  Teď ke stáru se vracím k věcem, které mě silně v mládí silně ovlivnily. Je sranda číst znova, co jsem schroustal jako teenager. Čapek, asi největší zářez z mládí, oslovuje dodnes.

Judith - 01.10.2023 17:01:38 #

chimp.charlie: Do naší diskuse... už tě to drápkem chytilo, viď? :D Ať nejsem off topic, čtu Rupi Kaur: Milk and Honey. Verše doplněné vlastnoručními kresbami. Velmi mladá autorka, zajímavé nahlédnutí, ale čekala jsem něco trochu vydatnějšího podle věhlasu, který knihu provází.

chimp.charlie - 01.10.2023 13:17:16 #

Kingsley Amis: Štastná Anna. Jedna z postav (odcházející vysokoškolský profesor) by se mohla zapojit do naší diskuse ve vláknu Hranice hudby: "Úpadek hodnoty. Začátky. Úloha modernismu při nastolení kategorie irelevantnosti a překonanosti uměleckých měřítek a problémů hodnot. Jakmile převážil význam originality, byly dny umělecké hodnoty a stylové vytříbenosti sečteny. Otázka Je to dobré? byla odjakživa velmi diskutabilní a dala se zodpovědět pouze po uplynutí jisté doby na základě soudu širšího publika. Tato skutečnost iritovala intelektuály, jimž lépe vyhovovalo se ptát Je to nové? a dále Co to znamená? a Je to umění?, o kterýchžto otázkách se dobře diskutuje a nikdy nedospívá k závěrům."

loutkář Cvak - 27.09.2023 13:08:23 #

John Giorno: Great Demon Kings, A Memoir of Poetry, Sex, Art, Death, and Enlightenment Na zvonku u dveří na 222 Bowery na Manhattanu stále stojí "1. Bunker; 2. Giorno Poetry; (...); 5. John Giorno", i když už je Giorno nějaký čas po smrti. John Giorno (1936-2019) byl člověk, který viděl Dylana Thomase. Hvězda Warholova filmu Sleep. Milenec Warhola, Rauschenberga, Jaspera Johnse. Dlouholetý přítel W. S. Burroughse. O tom je to v první řadě. Jinak o meditaci, poezii, návštěvě Woodstocku (že to sem patří!) atd. Pokud jde o mně, v červnu 2017 mě na nějakých dveřích kdesi na dolním Manhattanu zaujal nápis "Ugo Rondinone: I (srdce) John Giorno", bylo příliš brzké ráno, o Johnu Giornovi jsem něco málo věděl, ale víc jsem se tím nezabýval, čekal jsem jen na rozednění, abych mohl někde složit hlavu ... teď je o šest let později, dočítám tuhle knihu a zjišťuju, že to byla reklama na velkou výstavu, která začínala o týden později a probíhala zároveň v devíti newyorských galeriích. Autor na knize pracoval 25 let a dokončil ji týden před smrtí. ("Bunker" byl v 70. a 80. letech temným sídlem W. S. Burroughse, "Giorno Poetry" je nezisková organizace Giorno Poetry Systems, kterou od 60. let Giorno provozoval, pořádal různé literární akce, vydával desky...) Hudební ukázka: >> odkaz

« další předchozí »