Diskuze

« další předchozí »

loutkář Cvak - 08.03.2023 12:19:41 #

Asi nemá smysl snažit se to popsat nějak podrobněji, ztratil bych se v tom, v lepším nebo horším případě by to zabralo několik stran. John Cale v mnichovské Muffathalle, 5. 3. 2023. Opět: tohle není recenze, atd., viz níže. ... aneb co se od Liverpoolu změnilo a nězměnilo. Tedy v rychlosti, jen pár nepodstatných bodů, aby to podstatné mohl popsat někdo, kdo byl v Praze. 1. Intro drone – tu silnější, tu slabší. Takový ten úvod, který na albu Circus Live předchází úvodní písni, tentokrát ne smyčcový, ale varhanní (Vox Continental). Jde o nahrávku Sun Blindness Music (1967) pouštěnou ze záznamu a dokáže mít obrovskou moc. Takovou, že ne každá kapela si něco takového může dovolit pouštět, protože by úvod mohl být silnější než ona sama. >> odkaz 2. Projekce. Abigail Portner měla v době prvních koncertů závazky jinde a vynechala je. Když se to stalo posledně (2018), náhradník dokázal basákovi změnit jméno. Taková tragédie to tentokrát nebyla, ale přece. AP má jisté zkušenosti a dokáže reagovat, ne jen promítat videa tak, jak je někdo jiný připraví. 3. Setlist. Setlist se měnil, ale v zásadě byly dva rozdílné základy, jeden do Amsterdamu, druhý po Amsterdamu s tím, že vždy docházelo k drobným proměnám. 4. Přídavky. Pár jich bylo. Při většině koncertů. Nejčastěji Heartbreak Hotel, někde Close Watch (to není Johnny Cash) sólově bez kapely, jinde I'm Waiting for the Man od té staré kapely a jednou Pablo Picasso / Mary Lou. 5. To se nezměnilo a nedalo se to očekávat a nevadilo to. Na kytaru většinou jedna, někdy žádná, a asi dvakrát dvě písně. Caleův styl je jedinečný, ale bylo vidět, že je to pro něj únavné a po kytarové skladbě měl problém se dostat zpátky do formy. Je mu 80 (zítra 81). Kytaru už by mohl nechat kytarou, koupit si židli, snížit klávesy, aby nemusel stát (protože i to je únavné), a hrát jako osmdesátiletý. Pomohlo by to. Asi. Že už nehraje na violu jsem rád. 6. Propagace se taky nezměnila. Kde byly plakáty v Lipsku s poloprázdným sálem? A co Paříž? Londýn? Počet dobře umístěných plakátů za celé turné (tedy v den koncertu nebo den předtím a na frekventovaných místech) by šel spočítat na prstech obou rukou. Deset plakátů na devatenáct měst? O moc víc ne. (Samozřejmě není čas projít celé město, ale x kilometrů denně přece.) Vyprodaná byla Praha, Antverpy, Vídeň (to byl malý jazzový klub), Mnichov a na poslední chvíli snad Amsterdam. 7. Nepřekvapivě žádný merchandise po celé turné. Cale má nové album a Domino není schopné zajistit člověka, který by hodinu před a hodinu po koncertu prodával cédéčka, vinyly, trička a cojávímcoještěbysilidikoupili. Ve větších městech je deska dostupná v obchodech, ale větších měst moc není. 8. Změnil se počet písní z nové desky. Při prvním koncertu šest, pak většinou pět, nakonec čtyři. Místo nich dostaly prostor dvě další písně z alba, které právě slavilo padesáté výročí. Škoda, ano. I ne. Protože cokoliv hraje, hraje jinak. Ale přece... 9. Fanoušci si to užívali, Cale si to užíval, kapela si to užívala, obzvlášť basák, z něho to srší, ale i ostatní, o nic méně. Že někdo chtěl jiný výběr písní, že někdo chtěl Calea vzor 1973, někdo jiný 1984, další 1992 nebo 2006, nic z toho nejsou důvody k negativitě. Že někdo říká, že zrovna ten a ten koncert z tohoto turné byl ten nejlepší, jaký kdy od Calea dostal, je sice svým způsobem scestné, ale o to sakra jde: pokud to tak lidé cítí, co víc si přát? 10. Nechci srovnávat Calea vzor 2023 s Calem vzor 2006 (dostupném na živáku Circus Live), ani s Calem vzor předpandemie 2020, nechci ho srovnávat ani s Calem vzor 2022, protože tam očividně a ušislyšně něco nebylo v pořádku. Pořád má neuvěřitelně silný hlas (byť to třeba asi na YouTube nevyzní), pořád je jedinečný, pořád dokáže ze dne na den píseň proměnit a zní to skvěle. (11. Nejdelší koncert byl v Praze! Vídeň sice rekord nepatrně překonala, ale......... Ještě k té Vídni: ten vztek v Half Past France [už tak skvělé, skvěle předělané] byl k nezaplacení. Že bych stál v první řadě?) Setlist z Mnichova: 1. Jumbo 2. The Endless Plain of Fortune 3. Night Crawling 4. Style It Takes 5. Moonstruck 6. Rosegarden Funeral of Sores 7. Mercy 8. Ghost Story 9. Out Your Window 10. Wasteland 11. Cable Hogue 12. Half Past France 13. Hanky Panky Nohow 14. Villa Albani 15. I'm Waiting for the Man A kdo že tam tedy byl? JOHN CALE (zpěv, klávesy, el. kytara) hrál kdysi s Johnem Cagem a Siouxsie Sioux, ale to už je dávno. DUSTIN BOYER (el. kytara, samply, vokály) s Calem hraje od roku 2005, a když nejsou na turné, denně s ním nahrává ve studiu. JOEY MARAMBA (baskytara, vokály) s Calem hraje od roku 2011 a na první společné turné ho tehdy slavně nepustili přes hranice. ALEX THOMAS (bicí, syntezátory, vokály) s Calem odehrál turné v letech 2012 a 2013 a mihnul se na albu M:FANS (2016). ABIGAIL PORTNER je sestrou Davida z Animal Collective a s Calem pracuje od roku 2014, videoklipy, vizuály. -- Co přinese červen?

loutkář Cvak - 07.02.2023 13:10:01 #

Včera kolem sedmé večer jsem na ulici potkal někoho, kdo mi silně připomínal Alexe Thomase, bubeníka, který v ČR vystupoval s Annou Calvi a v roce 2013 jednou s Johnem Calem. V následujícím roce se ke Caleovi vrátil Deantoni Parks (dříve mj. 2003) a Alex zmizel. Deantoni ke Caleovi patří víc než kdokoliv jiný, ale už na té včerejší ulici mě začalo nahlodávat, že co kdyby to opravdu byl Alex... ...aneb John Cale v liverpoolské Philharmonic Hall, 6. 2. 2023. Tohle není recenze, psát recenze je nad moje schopnosti, snad jen pár střípků, které možná budou a možná nebudou nezasvěceným dávat smysl. Když jsem vstoupil do sálu, prohlédl si strop (a hlavně strop) a výzdobu, stočil jsem pohled na pódium a ... na basovém bubnu jsou písmena AT. Iniciály koho? Alexe Thomase. Takže přece! Abych to vysvětlil: Deantoni Parks je nejlepší bubeník, jakého jsem kdy viděl a uvidím, ale s Calem prostě víc a víc hraje na klávesy (samply), dřív jen jednou rukou, v poslední době velmi často oběma, samozřejmě na úkor samotného bubnování. K novodobému Caleovi to sedí, ale člověk si přeci jen říká (třebaže nerad nahlas), že by rád občas nějaký ten rokenrol. Po těch letech mě nenapadlo, že Calea ještě někdy uvidím bez Deantoniho, proto jsem tomu člověku na ulici zprvu nevěnoval příliš myšlenek. Alex má oproti Deantonimu víceméně standardní soupravu, doplněnou menším modulárním syntezátorem po své levici. Taky se k němu často uchyloval, ale oproti Deantonimu se samplerem jen nepatrně. Koncert otevírala Manu Grace, Jihoafričanka patrně usazena tady (?), každopádně zastupovaná stejnou agenturou jako Cale. Loňské koncerty zahajovala Lizzie Reid, která střídala akustickou kytaru a klávesy. Manu Grace také vystupuje sama, ale má za sebou hromadu samplů a střídá elektrickou kytaru s baskytarou. Tohohle konceptu se Cale drží už delší dobu – když už předskokan, tak jednočlenný, snadný na úklid atd. Je to spíš nutné zlo, nerad to přiznávám. Obě (a jiní v posledních letech) jsou určitě ve svém oboru skvělé, ale před Calea se nehodí (nakonec co se před něj hodí?). Takže Cale. Přišel na pódium snad na minutu přesně v avizovaných devět, po půlhodinové přestávce od konce setu předskokanky, a začal s Jumbo (in tha modern world), písní původně vydanou jako samostatný singl v roce 2006, tedy její novou verzí, kterou hrál už při těch čtyřech říjnových koncertech. A pak střídal staré "hity" s písněmi z nové desky Mercy (leden 2023). Moonstruck, Mercy, Night Crawling, Pretty People, Noise of You, Out Your Window, toť novinky, ze sedmdesátek Guts, Cable Hogue (jediná píseň, při níž opustil pohodlné místo za klávesami a hrál na Stratocastera) a Half Past France (v radikálně přepracované verzi), z osmdesátek Villa Albani, z nultých let kromě Jumbo ještě Wasteland (rovněž ničím nepřipomínající původní verzi), k tomu všemu ještě novou verzi Rosegarden Funeral of Sores (1980), kterou záhy po původním vydání proslavila kapela Bauhaus (a mnozí si myslí, že je jejich). Z nové desky bych uvítal víc, snad všechny až na jednu dvě písničky – ty by v albové podobě naživo nefungovaly, musel by je zásadně přepracovat ... což by ale určitě šlo. Skončilo to po necelých devadesáti minutách, tak jako říjnové koncerty bez přídavku (byť na tištěném setlistu byl, ale toho se Cale nikdy nedrží). Nechce se mi teď vyzdvihovat nedostatky, něco tam bylo, ale Cale naživo pro mě i měsíc před jednaosmdesátinami zůstává tím nejlepším, co má běžný člověk možnost zažít. Oproti říjnovým koncertům vypadal lépe (odpočatěji? nebo spíš celkově jiný člověk), možná je to tím, že jsem z balkonu měl sice dokonalý výhled, ale přeci jen na značnou vzdálenost, možná to tak opravdu je. Každopádně vyplatilo se, kvůli covidu až napotřetí, ale vyplatilo. Uvidíme, co přinesou další koncerty. ... Zapomněl jsem představit kapelu? Ještě hodinu před koncertem bych řekl, že je to zbytečné, ale ten bubeník mě vykolejil, přesvědčil o opaku. Tedy Dustin Boyer na kytaru (od 2005, Caleův nejdlouholetější spoluhráč), Joey Maramba na baskytaru se smyčcem i bez smyčce (od 2011), a staronový Alex Thomas, jediný Angličan v kapele, na bicí a syntezátory (dříve 2012-13). Tohle byl první z devatenácti koncertů, které plánuje Cale k nové desce odehrát. Největší turné za deset let. Tak uvidíme, uvidíme. Snad to zdárně zvládne alespoň do Prahy: Divadlo Archa, to divadlo, které v roce 1994 otevíral, 1. 3. 2023. Jeden z posledních koncertů před uzavřením Archy. Kruh se uzavírá... Setlist se nejspíš bude měnit z koncertu na koncert, takhle to bylo v L'poolu: 1. Jumbo 2. Moonstruck 3. Rosegarden Funeral of Sores 4. Mercy 5. Night Crawling 6. Pretty People 7. Wasteland 8. Guts 9. Noise of You 10. Cable Hogue 11. Half Past France 12. Out Your Window 13. Villa Albani

Judith - 29.01.2023 01:50:21 #

Dream Theater 28. ledna 23 v Brně Winning Group Arena je spíše známá jako hala Rondo, jde o hokejový stánek s netradiční kruhovou kupolí. Zaplněno bylo tak z poloviny - všichni, kdo byli na ploše, by si asi pohodlně sedli na volná místa na ochozech, kapacita pro hokej je 7700, půlka sezení byla (logicky) zahrazená... no, 3500 lidí tam být mohlo. Návštěva by asi byla větší, kdyby DT o den dřív nehráli v Bratislavě. Atmosféra živá a vlídná, po skončení akce panovala všeobecná spokojenost až nadšení. Hala je oproti té v pražských Holešovicích, kde proběhl koncert loni v květnu, podstatně přívětivější a modernější (což není zas tak těžké). S velkým potěšením kvituji, že pro větší část letošního evropského turné DT zvolili variantu stání pod pódiem, i když jsem viděla i fotky s výhradně usazenými diváky (určitě z jedné show v Itálii) a pořadatel v estonském Talinu, kam se DT dostanou příští týden, si dokonce vyhrazuje, že po zahájení show nebudou pozdě příchozí do sálu vpuštěni. Dav byl přívětivý, ani jsem se nemusela moc snažit a byla jsem asi v páté "řadě" od pódia, přímo u Johna Myunga - ten chlap má vážně úplně gumové prsty, neskutečný basák. Jde stále o turné k propagaci poslední desky, z níž stejně jako v Praze odehráli úvodní The Alien a titulní A View from the Top of the World, místo Awaken the Master a Invisible Monster tentokrát zařadili Sleping Giant a Answering the Call. Kompletní setlist odpovídá >> odkaz - potěšilo mě ucelení sekvence ze závěru druhé desky Six Degrees of Inner Turbulence. Chyběla mi Endless Sacrifice, Pull Me Under sice jako halekačka funguje podobně dobře, ale hudebně pro mě není tak zajímavá. Začalo se přesně na vteřinu v osm hodin (předkapela Arion hrála od sedmi poctivou půlhodinu a svou roli splnila dobře) a skočilo v deset. Vše bylo odehráno naprosto perfektně a s chutí, tentokrát na ČR vyšel začátek turné (celkem šlo o osmou koncertní zastávku), takže kapela má ještě dost sil a LaBrie hlasivky v kondici. Akorát hned zkraje o cosi zakopl a asi hnul Myungovi s elektrikou, později to nějak štelovali, ale žádné přerušení se nekonalo. Na přídavek se nechali vyvolávat dost dlouho. Koncert nebyl přehnaně hlasitý, ale masáž vnitřních orgánů samozřejmě jak se na metal patří. Jednotlivé nástroje byly slyšet rovnoměrně, spokojenost. Tentokrát jsem si užila pozorování výkonů na pódiu, panovala tam přes všechnu preciznost uvolněná, domácká atmosféra, Myung s Petruccim párkrát hráli krk na krk a Rudess tradičně škádlí a napodobuje Manginiho, když zrovna nemá na klávesy co hrát - jsem zvědavá, kdy mu na ty bicí sáhne (Mangini používá při tvůrčích sešlostech DT malý keyboard, aby mohl s ostatními komunikovat plnějším hudebním jazykem, takže inspirace k rozšiřování záběru tu je - Rudess už během lockdownu slušně ovládl kytaru, je otázkou času, kdy přibere něco dalšího k těm svým virtuálním elektronickým nástrojům). Celkově vydařený večer, když si odmyslím půlhodinovou frontu u šatny. Myslím, že pár dní nebudu moc mluvit, taky mám solidně protažené horní končetiny. Dobré to bylo.

Jarda P - 21.11.2022 11:00:43 #

Návštěvu koncertů Jethro Tull jsem uzavřel v už před lety po velkém zklamání z pražského kongresového centra. Jedením z důvodů byla zvětšující se hlasová indispozice Iana Andersona, tím druhým pak absence Martina Barre, díky níž už pro mě nejsou JT tím co dříve. S radostí jsem proto přivítal možnost návštěvy jeho kapely v Olomouci. Koncert se konal 19.11. v olomouckém Bounty Rock Cafe, v podstatě hospodě s pódiem, kam se může vejít tak pár set lidí. Koncert byl součástí 50 letého výročí Aqualungu, který zahráli kompletně ve druhé části koncertu. Byl jsem zvědav, jak si poradí s absencí flétny a musím říct, že skvěle. Zvuk byl tvrdší, než u originálů, Martinova kytaru dobře doplňoval druhý kytarista a zpěvák hlasově blízký Andersonovi včetně koulení očí. Místy jsem si připadal díky zdvojeným kytarám jako na koncertu Wishbone Ash. Rovněž s akustickými skladbami z Aqualungu si poradili se ctí. Setlist obsahoval výlučně skladby Jethro Tull, nejstarší z This Was přes Stand Up, Aqualung, Minstrel In The Gallery, Songs From the Wood až po Heavy Horses. Zvuk byl dobrý, jednotlivé nástroje čitelné, doprovodná kapely zasluhuje absolutorium. Martin řádil jako za mlada a bylo vidět, že ho hraní stále moc baví. Skvělý zážitek, který bych si klidně zopakoval. Celý koncert z turné je možné shlédnout zde: >> odkaz

hejkal - 11.11.2022 17:02:11 #

Moje nadšené dojmy z Corky Laing's Mountain v Múzeu obchodu zo včera som zhrnul sem: >> odkaz

Mohyla - 27.09.2022 10:40:35 #

Kultúrna udalosť roka na slovenskej scéne: Zelená pošta aj po 50 rokoch stále žiari - report zo záverečného koncertu turné: >> odkaz

Judith - 19.09.2022 15:59:51 #

@Jarda P Díky, setlist koncertu v Sono centru jsem našla a trochu mě s mou absencí usmířil - vidím, že hráli hodně z alba FEAR, které úplně nemusím... Koncertu "The Light At The End of the Tunnel Tour - Hammersmith - 27 November 2021" (není to DVD, je dostupný za mírný poplatek online - odkaz níže) jsem dala včera ještě jednu šanci a nakonec mě potěšil, i když Hogarth měl opravdu hodně uvolněnou dikci a mluvil hlavně zkraje zbytečně moc; úplně rozumím, že někomu jeho sklon k sebeprožívání jde na nervy. Opravdu pečlivě vystřihl snad jen Berlin a záležet si dal i na Bridge, povedly se mu také "ozvěny" v Neverland. Zvuk jednotlivých nástrojů je tady čistý a trochu průraznější než na albech, mix vyvážený. Působivá světelná show bez videoprojekce a takřka domácká atmosféra v sále. Rothery klasicky se zavřenýma očima, Trevawas šťastný jako štěně, že vidí živé publikum, stoický pracant Mark Kelly a takřka neviditelný Ian Mosley (jen občas záběr zboku na bicí, za kterými seděl prakticky potmě - asi si to tak přeje), hezký zážitek. SETLIST: Sounds That Can't Be Made (extended singalong outro) King Easter This Train Is My Life Bridge Living With the Big Lie Runaway Be Hard On Yourself (I) The Tear in the Big Picture Be Hard On Yourself (II) Lust for Luxury Be Hard On Yourself (III) You Can Learn Berlin The Release Neverland Encore: Splintering Heart Made Again Encore 2: The Leavers: I. Wake Up in Music The Leavers: II. The Remainers The Leavers: III. Vapour Trails in the Sky The Leavers: IV. The Jumble of Days The Leavers: V. One Tonight Ke zhlédnutí online (pronájem videa stojí 5 liber - asi 140 korun - na 72 hodin, původně vysíláno jako live stream): >> odkaz

Jarda P - 19.09.2022 15:24:43 #

Zmíněné DVD neznám, ale doporučit mohu 2DVD Live At Royal Albert Hall s podobným tracklistem jako v Sonu.

Jarda P - 19.09.2022 15:22:20 #

Já jsem v Sonu byl a bylo to vynikající jak výkonem tak zvukem. Sono je výjimečná stavba, kdy má člověk kapelu takřka na dosah. Pokud budou někde v budoucnu v dosahu, rozhodně si je nenechám ujít.

Jarda P - 19.09.2022 15:20:48 #

Já jsem v Sonu byl a bylo to vynikající jak výkonem tak zvukem. Sono je výjimečná stavba, kdy má člověk kapelu takřka na dosah. Pokud budou někde v budoucnu v dosahu, rozhodně si je nenechám ujít.

« další předchozí »