Diskuze

« další předchozí »

balu - 05.02.2024 15:07:48 #

Ad Thompson škoda, chtěl jsem se nachytřit ...

loutkář Cvak - 05.02.2024 15:02:40 #

balu: No, on v sedmdesátkách vydával desky se svou manželkou (spíš jsem myslel tohle), vyloženě sólově začal až v osmdesátkách hodně osmdesátkově, osobně poslouchám spíš jeho věci z posledních let, ale všechno je to takový ten britský folk rock, místy tvrdší, místy míň. Nic konkrétního ti asi nedoporučím...

balu - 05.02.2024 14:45:15 #

Apache a minidics mám komponent ve věži a jeden přenosný, oba Sony. Beatles mám rád též. Soundgarden jsou pro mne B. Sabbath šlehnutí Beatles :))

balu - 05.02.2024 14:42:47 #

loutkář Cvak o Thompsonovy vím, ale jeho alba jsem neposlouchal. Můžeš doporučit něco s rockovým nápřahem?

Apache - 05.02.2024 13:48:19 #

balu: Já jsem začal poslouchat muziku v roce 1982, tzn. v době, kdy doznívala new wave a zároveň kulminovala nová vlna britského heavy metalu. Přitom AC/DC byli na absolutním vrcholu, Pink Floyd byli ještě pořád těžce in a KISS, i když v tu chvíli za zenitem, ještě pořád nesundali masky. Queen se teprve začínali nesměle ztrapňovat a Styx byli těsně před svým pádem. A do toho jsem ještě poslouchal Beatles, protože ti byli tenkrát považováni pořád ještě za nejlepší kapelu historie. Když si to všechno vemeš a zamícháš, tak máš ten můj základ. Na několik let mi z toho vyšel vítězně heavy metal, ale jak běžely osmdesátky, začal jsem se stále více zajímat o to, co bylo předtím, co to ovlivnilo a co jiného lze ještě v rocku nalézt. Ale celkově bylo dost jasné, že se pomalu ale jistě přesouvám směr Amerika. Nejdřív přes glam metal a AOR, no a po objevení tamního blues a southern rocku už bylo vymalováno. Teprve mnohem mnohem později jsem se vrátil do Anglie 70. let a začal si objevovat všechny ty Slejdy, Sweety, atd. Ale všechno, co jsem vyjmenoval, se mi nějak promítlo do mé hudební DNA a zůstalo tam. Konec vývoje přišel s grungem - na rozdíl od tebe, který v pohodě jmenuješ grungeové kapely jako své oblíbené, já to absolutně nesnáším. To byl pro mě konec rokenrolu. O to víc si dnes užívám ten jeho začátek (Chuck Berry a přelom 50. a 60. let). Ale potěšilo mě, že jmenuješ i Guns N Roses - to byla možná poslední opravdu velká rokenrolová kapela. Navíc (nejen) podle mého dělení patří tahle parta pořád ještě do glam metalu, i když na ten opačný (syrovější) konec než třeba Europe nebo Bon Jovi. Mimochodem, to, že GNR byli u nás, v zemi, která podle mě vůbec nechápe rokenrol a jeho podstatu, tak populární, beru jako dokonalý paradox. :-) Ale tak měli tu na rozdíl od skoro všech svých glam metalových předchůdců hodně dobrou propagaci v médiích, protože Use Your Illusion už vyšlo pár let po pádu komoušů a poznávání GNR národem tak nestálo v cestě prakticky nic. Jinak zpočátku jsem (krom Beatles a pár dalších) zůstával spíš v osmdesátkách, ale nejpozději v 90. letech jsem se naplno přesunul i do sedmdesátek. I když pravda pořád hlavně na americkou půdu. Tehdy jsem našel všechny ty Alice Coopery, Blue Öyster Culty, Hearty, ZZ Topy, Lynyrdy, Tedy Nugenty, Cheap Tricky a další a další. Myslím, že to obrovské okouzlení americkým rockem 70. a 80. let už ve mě zůstane navždycky.

loutkář Cvak - 05.02.2024 13:40:03 #

balu: Když zmiňuješ Fairport Convention, sólového Richarda Thompsona (nebo s Lindou) jsi někdy poslouchal? (To je tedy pozdější záležitost.) Přijde mi, že v Česku je naprosto neznámý, nikdy tady ani nehrál. Mám ho rád.

balu - 05.02.2024 13:15:36 #

Apache je jasné, že mé posluchačské formování, které začalo v roce 1970 je prostě jinde než tvoje. V té době byly stylotvorné zejména anglické kapely. Z amerických jsem poslouchal The Doors, Jefferson Airplane, Canned Heat, Janis Joplin a Zappu. Hendrixe beru za anglického umělce, protože se prosadil až po přesídlení do Londýna. Později přišly CSNY, BOC  a Patti Smith, také BTO a Rush. Jinak mne na počátku sedmdesátek zaujal folkrock a to už jsme úplně jinde. Simon & Garfunkel, B.Dylan, The Band, Donovan, Fairport Convention, Steeleye Span, Joni Mitchel. Jak vidíš tak amerických band tam moc není, ty ke mě pŕišly až s Guns & Roses, Soundgarden a Nirvanou...

Apache - 05.02.2024 12:40:34 #

Minidisk jsem kdysi chvíli měl a pak prodal. Měl jsem ho dokonce tak krátkou chvíli, že si na to už ani pořádně nevzpomínám. Moje první zklamání u Accept bylo album Metal Heart. Naštěstí jsem chvíli potom objevil Mötley Crüe, kteří Germány vystřídali na mém pomyslném trůně. Russian Roulette z odstupem hodnotím kladně, ale když ho vydali, bylo mi jasné, že ten boj o postup mezi rockovou klasiku už nejspíš prohráli.

Jarda P - 05.02.2024 11:55:07 #

Accept jsem kdysi také poslouchal, z vojny v Brně jsem si z burzy přivezl jejich debut. To pravé ale začalo albem Breaker. V době vydání Metal Heart jsem navštívil jejich koncert v Katowickém spodku a byl skvělý.  Můj zájem o ně skončil albem Roussian Roulette, dnes je mám pouze jako výběr na minidisku podobně jako Iron Maiden.

Jarda P - 05.02.2024 11:46:44 #

Pro mě byli Iron Maiden v době chvilkového opojení metalem kapelou nr. 1, hlavně díky debutu. Killer už bylo slabší a s příchodem Dickinsona už se mi líbilo z alb jen něco, hlavně věci typu Childrem Of The Damned a Hallowed By The Name. V roce 1984 jsem dokonce vyrazil na jejich koncert v Budapešti v době vydání Powerslave na parkovišti u nějakého hotelu. Koncert to byl dobrý, ale po celodenním chození po městě už jsem nebyl schopen stát a pořádně si ho užít. Podruhé to bylo v době vydání Somewhere In Time v polském Zabrze, to už mě tolik neoslovilo, protože jsem krátce před tím absolvoval Marillion s Fishem a můj zájem se začal obracet jinam. Za nejlepší desku považuji Piece Of Mind, z novějších pak Brave New World. Na CD už nemám nic, jen výběry na minidisku.

« další předchozí »