Diskuze

« další předchozí »

Antony - 16.07.2023 13:18:55 #

Pro zajímavost, vytáhnul jsem ráno všechna LP ABBA a mám s nimi pěknou neděli. Včetně přidruženého dvojalba Chess (1984). Kontrolní otázečka. Je to umění, nebo řemeslo?

Antony - 16.07.2023 12:56:35 #

chimp.charlie: Se klidně zaplétej, tohle není znalostní soutěž, nýbrž rozprava milovníků hudby.. Charakteristik uměleckého díla (úmyslně se vyhýbám slovu "definice", protože umělecké dílo definovat nelze, můžeme se ale pokoušet je co nejvýstižněji charakterizovat) existuje mnoho a žádná je nedokáže v plnosti obsáhnout. Takže výraz "estetická libost" může být vnímán jako zavádějící, protože mnoho děl vzbuzuje u části publika spíše nelibost. Proto pasáž o vytrhávání mi také vyhovuje více. S tvým závěrem nelze nesouhlasit, tak to prostě je.. :)

Antony - 16.07.2023 12:31:00 #

Judith: Ad 1. odstavec Konkrétně na takto formulovanou otázku jsem explicitně a podrobně několikrát v tomto vláknu odpovídal. Hledej v historii. Krátká odpověď zní - ano. Ad 2. odstavec Nejsem si vědom, že bych někde řešil "jestli se kritikou myslí hodnocení". Nicméně, klidně bych to ponechal jiným, neboť to jiní již dávno udělali, jak lze nalézt v různých výkladových slovnících. Se zbytkem zcela souhlasím, totéž jinými slovy píšu opakovaně. Umění se s řemeslem organicky prolíná a je třeba mít vytrénované vnímání, jak jsou jednotlivé složky zastoupeny. Prolínají se s tím i další mraky aspektů, takže vnimatelský tréning je více než žádoucí. Aby nás někdo neopíjel rohlíkem. Ad 3. odstavec Snaze o definici chyby jsem se při psaní komentu úmyslně vyhýbal, abych zachoval údernost textu. Zdůrazním, že chyba v exaktním oboru je něco úplně jiného, než chyba v umění, jak píšeš ve druhé větě. Proto i způsob učení je jiný. S posledními dvěma větami naprostý souhlas (aha, tak s poslední větou, zvolený font nejenže stírá rozdíl mezi a/o. ale i mezi čárkou a tečkou, no fuj).  Ještě dodám, neb mne inspirovala sentence "Proto se v umění stejně jako obecně v životě nemá smysl snažit o perfektní výsledek na první pokus," že v umění je ten výsledek perfektní vždy. A je jedno, že nám, nebo někomu, to tak nepřipadá. V jeho subjektivní jedinečnosti originálu jde o totálně perfektní dílo. Opravené a prefektnější dílo (ale jak se to pozná, čím se to změří?) je zase jiné perfektní dílo.

Judith - 16.07.2023 12:04:44 #

chimp.charlie, já jsem si říkala, když ses odmlčel, jestli už máš příliš namožený krk z toho kroucení hlavou, nebo jsi prostě opustil budovu :)

Judith - 16.07.2023 12:00:50 #

Pořád nerozumím tomu, pokud definice uměleckého díla počítá s účinkem na vnímatele, jak si poradíme s těmi díly, co zůstaly v šuplíku? Stačí jako vnímatel autor?  K předchozí otázce, jestli se kritikou myslí hodnocení, to bych skutečně nechala jiným. Ale do tvorby patří vedle inspirované fáze i vědomé, záměrné utváření, rozsáhlejší díla by bez této stránky sotva vůbec došla dokončení a taky ne všechno, co se upřímně a volně řine z duše, je umění. Aspektů a složek je tam prostě víc, včetně vůle, vyjádření "já to takhle chci" v momentu, kdy autor přivádí na svět něco nového. Ponoření do inspirace je hlavní, ale ne jediné. V praktickém provedení, zhmotnění nápadu je i záměr, třeba jen blesková volba na základě zkušeností s materiálem. Nesplachovala bych tohle všechno jako řemeslnou stránku věci, přímo se to vše na účinku podílí. Důležité mi připadá umět se v tom pohybovat natolik volně, aby autora tohle drobné průběžné "přemýšlení" a rozhodování nevytrhovalo z ponoru. No a chyby, tady je zase spousta možností, co chybou rozumět. Vyzdvihla bych, že člověk se učí tím, co reálně udělá a vyzkouší, ne spekulacemi, ty stačí v čistě teoretických oborech nebo v technice, kde se dá vše propočítat (nosnost konstrukce a podobně). Proto se v umění stejně jako obecně v životě nemá smysl snažit o perfektní výsledek na první pokus, člověk si tím uzavírá spoustu možností a taky přichází o příležitost dozvědět se něco o sobě.

chimp.charlie - 16.07.2023 12:00:15 #

A to jsem se zapřísahal, že už se do téhle diskuse nebudu a nebudu zaplétat... :) :) :) Antony: Tebou uvedenou charakteristiku uměleckého díla jistě vymyslel někdo chytrý (bez ironie!), ale já bych spíš než estetickou libost akcentoval ono "vytrhávat vnímatele z automatizovaného vnímání skutečnosti" - nakonec řada uměleckých děl nevznikla z puzení plodit krásno, ale z umělcovy potřeby vyrovnat se s nějakou - často nepříznivou - skutečností, kterou neměl možnost ovlivnit. Sledování téhle diskuse a argumentace zde diskutujících (opět bez ironie) mě dovedly k jediné pro mě akceptovatelné odpovědi na v úvodu položenou otázku, kde jsou hranice hudby: Hranice hudby (a umění vůbec) jsou toliko v našich duších. To je moje E = mc2 :) Howgh! :)

Antony - 16.07.2023 11:16:57 #

Otázka 14. Ako sa vyhnem chybám? Krátka odpoveď: Nevyhýbajte sa im - bola by to chyba! Můj koment: Při tvůrčí práci jsou chyby nevyhnutelné a nezbytné. Jsou vítaným způsobem, jak se dostat dál, jak rozvíjet své schopnosti. Jsou příležitostí zamyslet se nad sebou a něco změnit. Bez chyb, tedy porušení stanovených zásad, by v umění bylo všechno nudné a statické. Současně tvrdím, že chyby se nesmí zpětně opravovat, jedině se jim můžeme v budoucnu snažit vyhnout. Může se také klidně stát, že to, co považujeme my nebo někdo jiný za chybu, se ukáže být ve výsledku skvělé.

Antony - 16.07.2023 10:35:51 #

chimp.charlie: Ono to tak do značné míry je. V reálném světě je vnější podoba uměleckého díla určena různými okolnostmi, ekonomickými možnostmi, rámcem, i tím zadáním. To všechno ovlivňuje způsob ztvárnění. Vždy v této souvislosti zdůrazňuji mlhavou a jemnou hranici mezi uměleckým dílem a řemeslem. Měřítka se v průběhu času mění. Co dříve bylo ani ne řemeslo, ale třeba i vedlejší produkt průmyslové výroby, je dnes považováno za umělecké dílo. Co dříve bylo umění, dnes vnímáme jako řemeslo. Všechno se posouvá a ten původní důvod vzniku je vymazán. Dalo by se najít spousta protichůdných příkladů, ale snažím se psát co nejobecněji. Osobně zkoušku časem považuji za přeceňovanou, je to měřítko popularity, nikoli hodnoty. Navíc samotná hodnota (kvalita) uměleckého díla měřitelná objektivně není, proto tento aspekt jako určující neberu. Současně so dovolím připomenout určité pasáže z charakteristiky uměleckého díla: Umělecké dílo je člověkem záměrně vytvořený objekt, jehož primární (ne nutně jedinou) funkcí je funkce estetická, tj. funkce budit estetickou libost a vytrhávat vnímatele (recipienta) z automatizovaného chápání skutečnosti, aniž by dílo samo nutně plnilo nějaké další, pragmatické funkce (naučnou, zábavní, ekonomickou). Svět je plný uměleckých děl, která nejsou známá, za hodnotná je nikdo nepovažuje, jejich tvůrce také jako umělec není uznáván, jsou ztracena v prostoru a čase. Přesto, a vlastně právě proto, jsou to ryzí umělecká díla. Je jen otázkou velké osudové náhody, zda je jim dáno být po desetiletích či staletích objevenými a vnímanými. Ale ani to není podmínkou.

chimp.charlie - 15.07.2023 19:53:50 #

Já myslím, že u každého umělce tyhle procesy probíhají tak nějak simultánně. Samozřejmě záleží na tom, zda ho živí něco jiného (občanské povolání, hodný strýček, sázení na dostihy...) - pak může tvořit naprosto svobodně do alelujá -, a nebo zda je na umělecké činnosti existenčně závislý. Pak se samozřejmě nevyhne tvorbě na zakázku, a tedy ani sebekritice (a v krajním případě i autocenzuře). Nejmarkantmější je to asi u fotografů, kteří dosti důsledně rozlišují zakázkovou a volnou tvorbu. I na zakázku však může vzniknout (a také že jich vzniklo!) dílo vysoké umělcké hodnoty (jasně, o měřítkách se tu už diskutovalo a já to nechci znovu rozdmýchávat, tak se snad shodneme alespoň na dílech, která obstála ve zkoušce času) - naopak bych řekl, že právě to je pro mě jedním ze základních poznávacích znamení skutečného umělce: že dokáže vytvořit hodnotné umělecké dílo v předem mu stanovených mantinelech.

Antony - 15.07.2023 12:05:18 #

To je právě ten rozdíl mezi sebekritikou a sebereflexí, na který jsem chtěl poukázat.

« další předchozí »