Diskuze

« další předchozí »

hejkal - 15.07.2023 04:55:19 #

Tak toto odfiltrovať neviem. Nie v procese tvorby, ale následne. Nikdy však do hotového diela nezasahujem, len si poviem, že nabudúce to musím zvládnuť lepšie. :)

Antony - 14.07.2023 21:57:56 #

Otázka 13. Mali by sme byť sebakritickí? Krátka odpoveď: Nie. Můj koment: Každý, kdo něco vytvořil, se po dokončení díla pokouší hodnotit. Někdy dopředu hodnotí už během vzniku. Jenže pak hrozí vykonstruovanost na úkor spontánnosti. Rušit splývavost, která je markantem, že se něco řine opravdu z duše, je přizpůsobování se. Myslím, že o takovou sebekritiku nemusíme mít starost. To za nás s chutí udělají jiní, šetřme síly. Zato sebereflexe nám může napomoci, jak jít po své cestě dál a být stále sám sebou.

Antony - 13.07.2023 22:45:44 #

Jsem to s úspěchem zpochybnil již v prvním odstavci minulého příspěvku. Nejsme tedy ve při. Veškerým následujícím mudrováním jsem hledal jiné přínosy, než-li prožitek. Co se týče chápání, preferuji jeho projevy před verbalizací. Tím na nikoho nemířím..

Judith - 13.07.2023 22:35:33 #

Na druhou stranu se dá s úspěchem zpochybnit, že širší záběr automaticky vede k bohatším prožitkům - tady ta souvislost tak přímočará není. A jo, umím si představit, že intenzita jako noření se do známého může být obohacující stejnou měrou, jen jiným způsobem než extenzita, hledání stále nových podnětů. Dává mi smysl obojí a nakonec se to přísně nevylučuje. (To je moje nectnost, tohle uvažování - kdysi na mě na jednom fóru diskutující kolegyně řvala, jestli musím furt dop.dele všechny chápat :))

Antony - 13.07.2023 18:15:39 #

Precious Wilson furt jede! Však jo, v prožitkové rovině nelze paušalizovat. Klidně ať někdo zacykleně poslouchá své dávno ustanovené favority, a nechť má zážitky olbřímí. Přeju mu to, a těžko mohu tvrdit, že moje objevy mi poskytují víc. To se nedá měřit. Jen vrejpnu pár veledrobných poznámeček, jež činí onen rozdílový faktor:  - zkušenosti jsou nejvíc, co v životě můžeme získat, ty nás rozvíjejí a zušlechťují. Ježděním na stejná místa máme možná pořád stejně silný zážitek (fak jo?), ale ve věci zkušeností nabíráme deficit.  - stejně tak obdivováním jednoho statického vzoru máme tendenci si jej idealizovat. Tím ztrácíme přehled a jsme zcela odtrženi od reality. A tak si po nějaké době začne takový člověk myslet, že všude jinde je to horší, a že později vzniklá muzika je už jen špatná. To jsem si nevymyslel, je to častý mentální kotrmelec statických konzervativců. Domnívám se, že historický optimizmus je znakem emociálního stáří.  - z hlediska přínosu v diskuzi hudební fanoušků je tento jedinec odkázán na repetitivní vychvalování klasik. K ostatnímu jen v lepším případě mlčí, v horším na to brble. Je to škoda. jeho škoda. Ale cesty k pocitovému štěstí jsou různé, nikomu tu jeho neberu. Já su divnej, ti ostatní jsou normální.. :) Objevování je dobrodružtví! Tisíckrát ano!! Proto to dělám. Otázky plánuji denně, ale teď mi do toho lezou nějací brouci časožrouti. Knížka leží na stole a vyzývavě se na mne šklebí..

Judith - 13.07.2023 12:20:39 #

Poznání je holt, slovy klasika, van vej čikiš >> odkaz Ale pozor, když půjdeme na prožitkovou rovinu, vůbec bych si netroufla tvrdit, že někdo, kdo jezdí každé léto na stejné místo, toho během života nutně pozná a zažije "míň" než někdo, kdo náruživě obráží různé destinace. To je ještě něco jiného S aktivitou vs. pasivitou... mně jde asi spíš o moment řízenosti a kontroly. Jasně, že člověk musí vyvíjet činnost, aby něco objevil. Ale ty objevy přicházejí kolikrát z nečekaných stran a třeba až po nějaké době. Nedá se to úplně naplánovat a ošéfovat. Proto je to taky takové dobrodružství. Další otázky z knihy budou, prosím? Já už tamtu výtvarnou publikaci nemůžu ani vidět, strašné kecy.

Antony - 12.07.2023 22:42:47 #

Všechno je to u amatéra fajn až do chvíle, kdy si položí otázku, kde jsou hranice hudby? Pak nad tím začne přemýšlet a klohňat teorie. Ale když si ji nepoloží, šťastný to člověk.. :) Otevřenost a aktivita jsou dvě odlišné kvality, o tom žádná pochyba. Důležité ale je, že teprve dohromady vedou ke kýženému. Rozhodně nesouhlasím s nespokojeností. Naopak, zvídavost a radost. Zastavit se, znamená stagnovat a krnět. To nechci. Hudbě jde dál a já s ní. Věci tady jsou pořád. Otevřený a nastavený člověk je zachytí. V jiném nastavení by je neviděl. Ale může si namlouvat, že k němu přišly, proč ne. Je to hravý bonmot o věcech, které jsou pro nás velké. Ve skutečnosti k nim však přišel on.

Judith - 12.07.2023 18:58:04 #

Vlastně tohle je ten rozdíl, který jsem se snažila popsat při rozlišení fanouška / amatéra a znalce, dalo by se říct i hledače. Fanoušek se rozhlíží a zajímá, ale nemá tu touhu po úplnosti (i kdyby jen ve vybrané oblasti), potřebu prozkoumávat hranice a extrémy, nemá čenich na stopě jak ohař. K tomu se v člověku musí probudit ještě něco jiného a zvenčí se to těžko chápe. Ono taky moc nepomáhá, že ze znalců či hledačů občas vypadávají tvrzení jako "kdo nejel za kapelou 1500 kilometrů, ten neví, co je láska k hudbě" nebo vážně míněné varování, že opakovanými poslechy lze přilnout i k naprosto průměrnému albu.

Judith - 12.07.2023 18:27:44 #

Otevřenost a aktivitu v hledání bych asi viděla jako dvě odlišné kvality. První je pro mě klíčová, protože znamená ochotu naslouchat nezvyklému, schopnost odložit dosavadní schémata (až předsudky), ale třeba taky neztotožňovat se příliš s tím, co už člověk našel a co má rád, protože z toho pak vznikají i různé pocity dotčenosti, když se to někomu jinému nelíbí. Aktivní, vytrvalé a soustavné hledačství je z mého pohledu obdivuhodné, ale chápu, že někomu může připadat trochu podezřelé, jelikož evokuje konstatní nespokojenost, což nemusí být nutně pravda - většina lidí ale zkrátka hledá jen do té doby, než najde. Najít to svoje a pak se do toho nořit a kochat je celkem smysluplný plán. Zároveň jsem naprosto přesvědčená, že některé věci k člověku prostě přijdou, najdou si ho. Že není nutné se neustále za něčím aktivně vydávat.

chimp.charlie - 12.07.2023 15:47:12 #

Hejkal: Jasně "vo tom to je" :) Já si myslím, že se to na tomhle vlákně moc řeší (proto si taky občas rejpnu :)) Všichni sem chodíme proto, že máme rádi hudbu - každý k ní máme jiný přístup, jiná kritéria, ale všichni si ji užíváme, a to nám amatérům (v původním slova smyslu, tedy od slova "milovati") především jde. To není žádná věda :)

« další předchozí »