Diskuze

« další předchozí »

hejkal - 30.10.2023 17:52:15 #

To je možne, ale je to podstatné pre výsledné dielo? To je, ako vravíš, nemerateľná vec. Ako všetko v umení. Čo je fajn. V podstate by ma nebavilo, keby sa umenie dalo merať.

Antony - 30.10.2023 17:39:51 #

Ano, člověk je nedokonalý, je to nejméně dokonalé, co příroda stvořila. Naštěstí. Díky tomu se může vyvíjet. Máme sklony vše posuzovat podle sebe, objektivita je v podstatě nemožná. Kdo touží po moci, předpokládá takovou touhu u všech ostatních. Koho nezajímá veřejný úspěch, také se podiví, když po něm někdo baží. Netvrdím, že část lidí pochvala nepotěší. Ale moc dobře vím, že existují typy lidí, kteří o ni nejenže nestojí, a už vůbec ne v okamžiku tvorby, ale že je spíše obtěžuje.

hejkal - 30.10.2023 17:16:40 #

Človek je tvor nedokonalý a z princípu sa čistému umeniu môže iba priblížiť, nikdy ho nedosiahne. Extrahovať ľudské vlastnosti z umenia ho podľa mňa dezintegrujú. Jasné, ja napríklad necítim potrebu vydať knihu (i keď som o tom párkrát uvažoval) a svoje dielo dávam na net zadarmo, pričom ho ani veľmi nepromujem. Kto chce, nájde si ho. Ak chce. Nikoho nenútim. Ale klamal by som, by som tvrdil, že ma nepoteší pozitívna spätná väzba. Nie je mi hlavným dôvodom pre tvorbu, ale v kútiku duše sa na ňu teším. :)

Antony - 30.10.2023 17:05:14 #

hejkal Nelidské? Já takové umění považuji za nejčistší a nejkrásnější. Na světě existuje mnoho povah, kterým je veřejné uznání a obecná pozornost nepříjemnou představou. Každý nepotřebuje být za hvězdu.

Antony - 30.10.2023 17:01:19 #

Judith S Wilkinsonem souhlas zcela. S 90. léty souhlasím a dodávám, že změna se děje kontinuálně. Je jen na nás, nakolik ji dokážeme zaznamenat. Znalce je třeba sledovat, ovšem. Jejich názory však nelze přebírat otrocky, je to jen jejich pravda. Jako kamínek do mozaiky poslouží ale dobře. Jen mne napadá, jak se pozná znalec? Každý známe něco. I když s někým nesouhlasím, nemyslím si, že by neznal nic. V něčem může každý každého obohatit. Uvedená fáze přednosti je důležitá, nepochybně. A, ehm, krátké spojení mezi kvalitou a živostí způsobila osoba, která tvrdí, že neinvenční hudba je mrtvá.

hejkal - 30.10.2023 16:56:36 #

Umenie pre umenie považujem za neľudské, a teda ma v princípe nezaujíma. Neverím, že existuje človek bez túžby po uznaní a po pozornosti, keď čosi stvorí. I keď uznávam, že môžu byť tieto potreby u vybraných jedincov mikroskopické. Ale nemôžu absentovať. To by ten jedinec nič nestvoril. Načo.

Antony - 30.10.2023 16:52:45 #

hejkal, Jak jsem zde již několikrát uváděl, definici uměleckého díla mám jasně stanovenou, vím co je, vím co není. V něčem se v ní shodneme, v něčem ne. Ani já se nebojím umělé inteligence atd, neboť tyto procesy se zcela vymykají podstatě umění. Základem je touha a iracionální nepragmatická potřeba. Ale nic transcendetálního, to je jen symbol. Jakmile se tam vloudí potřeba získat moc a úspěch, začíná se umění posouvat k řemeslu. Protože vím, že ne každý touží po moci a veřejném úspěchu, je mi jasné, že mnoho uměleckých děl nikdy veřejnost nespatří. Možná většinu. Moje zkušenost to jen potvrzuje.

Judith - 30.10.2023 16:41:14 #

Pokusím se o shrnutí k Wilkinsonovi. Knihu jsem nečetla, asi jako poslední, koukám. Takže. Ne všechno, co řekne (hudební) vědec, je věda - což tady vůbec nevadí, protože otázka dobré nebo špatné hudby není otázka na vědu. Vědeckost autority je v tomto případě argumentační vahou rovna bílému plášti v reklamě na zubní pastu - ale to vůbec nevadí, protože otázka stojí mimo vědu. Osobní názor někoho, kdo se v hudbě dobře vyzná, stojí za zvážení právě proto, že je to osobní názor. Asi se můžeme shodnout na tom, že se v jednu chvíli během 90. let v hudbě něco podstatného změnilo. Říká to dojem, pocit. A není to pocit jenom jednoho znalce a milovníka hudby. Ok. Kdo má kromě pocitů i hlubší znalosti hudební teorie, může nějak popsat, co se v dané době změnilo například po kompoziční stránce. Nakolik to bude lícovat se zmíněnými pocity, to je ovšem hodně složitá otázka, tady bych byla velmi !!! opatrná s vyvozováním "argumentů".  Máme-li jiného modelového znalce a milovníka hudby, který nepřestal soustavně sledovat vývoj hudby na historické ose, byť třeba nemá soustavné znalosti hudební teorie (což je vzhledem k otázce kvality irelevantní), máme člověka, který disponuje zase jinou sadou znalostí. Též bych mu naslouchala. Část libosti se dá vztáhnout k faktu, že člověku je něco známé, ačkoli to nevysvětlí všechny případy - existuje spousta lidí, kteří pro něco zahořeli a šli za tím, i když v tom nevyrostli. Na druhou stranu, jiný způsob, jak si něco oblíbit, je být s tím v kontaktu - i když každému se všechno líbit nebude, neustálé opakování u jedněch vyvolá dojem příjemné známosti, jiné otráví. Ale tyto mechanismy existují a jsou popsané. Nic jsem nevyvodila ani nedoložila, ale to považuju v téhle fázi za přednost. Nezaujatým zrakem lze snad sledovat, že tu běží několik linií, které se různě přibližují, ale úplně nekryjí ani neprotínají. Ještě upozorním, že jsme v toku řeči vyrobili krátké spojení mezi dobrostí (kvalitou) a živostí hudby. Na rozvíjení otázky nijak nelpím, jestli zmínka o Wilkinsonovi přilákala do krčmy nové štamgasty, splnila účel :-)

hejkal - 30.10.2023 16:38:14 #

Z mojej skúsenosti, tí, čo tvrdia, že im je to jedno, jednoducho pózujú a jedno im to nie je. V princípe tohoto imaginárneho utajeného tvorcu nikto z nás nesmie spoznať, či? Bolo by po jeho existencii.  To, že dielo kdesi existuje a ako autor sa ho dotýkam a dávam mu tvar, je taká fajnová ezoterika. Verím, že sa to deje ( ja svoj tvorivý proces neviem takto vzletne vyjadriť, prebieha podľa všetkého inak, len na to nemám správne slová), ale v rovine viery, transcendentálnej úrovni. Je to viera v čosi nadpozemské, nič proti nej. Ja si myslím, že je to vedomá ľudská tvorivá činnosť ( a preto ma nestraší umelá inteligencia a ani opica za klavírom, nespĺňajú túto moju definíciu umenia), a teda prízemnejšia zmes túžby, moci a chuti úspechu. A pokojne to môže byť len úspech, že som vôbec čosi dokončil a viem o tom len ja a môj pes.

loutkář Cvak - 30.10.2023 16:35:59 #

Apache: To je mi jasný, že je to zábava, jenže mě jejich způsob zábavy nepřijde úplně zábavný :-) Hvězdné manýry typu vyhazování televizí z oken a tak, tohle je vlastně ještě naprosto neškodný... Ohledně nepodobnosti herce s hudebníkem, to je jako když někdo natočí film podle knihy, musíš to brát jako samostatné "dílo", když si budeš každou minutu stěžovat, že "takhle to autor nemyslel" (nebo že takhle ta postava nevypadala; sakra, Michael Shannon hrál Elvise! A George Jonese!) apod., zničíš si zážitek. Jo, takhle jsem to začal praktikovat a jsem najednou mnohem šťastnější :-) Film o The Doors jsem viděl, ale vybavuju si z něj jen Nico. Nevzpomínám si, že bych v poslední době viděl nějaký film o hudebnících. Film o hudbě, která mě nebere, mě může bavit víc než o oblíbenci. Maren Ade, Angelopoulos, Bunuel, Cassavetes (!!!), Pedro Costa, Claire Denis, Philippe Garrel, Greenaway, Mike Leigh, Robbe-Grillet, Rohmer, Alain Tanner, Truffaut. Tyhle jména si teď v rychlosti vybavím, možná řeknou, co za filmy mám rád. I v Americe dělají dobré filmy, ale ne v LA (výjimek je málo; jo, viděl jsem jich hodně, mám tam oblíbené - nejmenuju - herce). U mě jdou literatura/film/hudba (myslím) jinudy, nedokázal bych třeba číst to, co by se v souvislosti s těmito druhy filmů nabízelo (Robbe-Grillet je i oblíbený spisovatel, to je trochu jiný případ). Jo, jasně, z hudby, literatury i filmu mám rád okrajovější věci, ale to je (zase jiný případ). Čtu hodně, koukám na hodně filmů, poslouchám hodně hudby - nejraději bych jen četl.

« další předchozí »