Diskuze

předchozí »

stargazer - 16.07.2024 12:26:40 #

Coryell - Mouzon : Back Together Again /1977/ Skvělá spolupráce. Osobně Larryho Coryella moc neposlouchám, ale tady se musím pozastavit nad zajímavým kytarovým projevem. Ale kterým. Album totiž nahráli pro kytarový part dva kytaristi. Coryell vedle sebe angažoval Phillipa Catherineho, který ho na albu doprovází.  Alphonze Mouzon předvádí hru na bicí, o které já si osobně myslím, že je jeho nejdominantnější a tou je funky. Nedá se však paušálně tvrdit, že album je vyloženě funky hudba. Je to fůze rocku, jazzu a funky. Vokály ke konci jsou příjemným bonusem. Dramaturgicky jednoduché album - kytary, basa a bicí - plus trochu toho zpívání, ale i technika hry hudebníků a jejich přednes je tutový poslechový zážitek.

stargazer - 21.06.2024 14:52:57 #

Joe Cocker - Cocker /1986/ Album jsem měl nahrané na kazetě ve vysoké zvukové kvalitě a hlavně v roce vydání 1986. Bylo mi 14 let a já byl z této hudby odvařenej. Deska je narvaná hity, nemá slabší místo a ty "druhořadé songy" zní taky skvěle. Píseň You Can Leave Your Hat On byla použita ve slavném filmu 9 a půl týdne. Cocker nahrával tohle album ve více studiích a na desce se promítla práce pěti producentů. Velmi podmanivý a vkusně zpracovaný střední proud.

stargazer - 01.05.2024 16:04:54 #

Gary Moore - Scars /2002/  Velmi zajímavá deska. Zpočátku jsem ji zavrhoval / hlavně ta první část alba, ale něco mi říkalo , dej si to ještě jednou/. Na první poslech se mi líbil závěr alba, ten úvod byl nic moc. Gary se v úvodu otřel o grunge a trochu alternativy, ale pak z toho nějak - a hlavně z lehkostí jemu vlastí - vybruslil k hudbě, která ho proslavila. Ať už Gary nahraje cokoliv, jako kytarista bude mít vždy velké jměno a to i když se zrovna studiové album nijak nepovede. Ale já jsem se Scars spokojený.

Apache - 21.04.2024 09:10:22 #

charlie: Viděl jsem pár jeho filmů. Obzvláště mě na nich irituje jím dokola opakovaný zvyk vzít fotku, udělat jí jakože 3D a ještě ji rozpohybovat. Zajímavé to bylo jen když to udělal poprvé. Po třicáté už jsem se osypával. :-) Alice Cooper nebo ZZ Top si zaslouží lepší dokumentaristy než je tento snaživec. A nejhorší je, že ten trik po něm opakují i někteří další (viz film o Suzi Quatro). A i jinak je to takový buran (udělal seriál a film o heavy metalu, kde ukazuje, že je sice poměrně nadšený fanda, ale jeho vzdělání v téhle oblasti je na úrovni někoho, kdo stěží přelouskal první rockovou encyklopedii, co se mu dostala do rukou), že dodnes moc nepobírám, čím si vydobyl důvěru těchhle ikon. Asi se jim už nikdo lepší nenabídl. Proto mi nedalo, abych takhle nereagoval. :-) V každém případě díky za info.

chimp.charlie - 21.04.2024 07:11:15 #

Apache: Dokument (ať už s uvozovkami nebo bez :)) jsem neviděl, cd jsem si koupil na základě pochvalných anoncí na netu a poslechu ukázek na youtube. ZZ Top nenahráli nový, ale nově starý materiál.

Apache - 20.04.2024 20:24:56 #

charlie: K tomu jen tolik, že "dokumenty" Sama Dunna upřímně nesnáším. A nejinak je to s tímhle odpadkem. Tenhle neumětel je největší pohroma rock and rollu od vynálezu grunge. BTW, oni (myslím ZZ Top) k tomu nahráli nějaký nový materiál?

chimp.charlie - 20.04.2024 10:57:58 #

ZZ Top – RAW („That Little Ol´ Band from Texas“ original soundtrack) Tohle album nejen že tu nemá recenzi, ale není ani uvedeno v diskografie skupiny, tak aspoň zde. Jde o soundtrack k filmovému dokumentu natočenému pro Netflix; všech dvanáct kousků bylo údajně nahráno během jediného dne v Gruene Hall, nejdéle nepřetržitě provozované tančírně v Texasu. Jde také o poslední album, na němž hrál Dusty Hill. Muzikanti sami o albu hovoří jako o návratu ke svým kořenům: Just us and the music. No audience of thousands, no concession stands, no parking lot social hour, no phalanx of tour busses. Just us and the music, stojí na vnitřní straně obalu. A je to přesně takové, jak po takovém výroku a názvu alba očekáváte – syrové a zemité, bez jakéhokoli přikrášlování, provařené hity jako Legs nebo Gimme All Your Lovin´ nevyjímaje. Tohle nejsou žádné unavené hvězdy, ale staří mazáci, které to i po těch padesáti letech pořád baví. A když k tomu připočtete excelentní zvuk, nelze než doporučit k poslechu. Samozřejmě nahlas.

stargazer - 30.03.2024 09:21:00 #

Devadip Carlos Santana - Oneness : Silver Dreams Golden Reality /1979/ Zpočátku lehce duchovně laděná hudba až k první zpívané skladbě Silver Dreams Golden Smiles. /Ta se mi moc líbí/ Pak se jaksi esoterika vytrácí i když názvy skladeb tomu nenasvědčují a CS si pohrává s celkem pěknými chytlavými melodiemi na poli rockové fůze. Naprosté maso je píseň Life is Just a Passing Parade, včetně závěrečného sólování kláves a kytar. Tohle album okořením hodně, hodně silnou trojhvězdou.

chimp.charlie - 24.03.2024 18:21:01 #

Ad Illuminations: Až dosud jsem neznal, dnes jsem prvně poslechl na Tidalu a musím říct, že hodně zajímavá deska. Uvažuji, jak bych ji asi přijal v době jejího vzniku, a dospívám k závěru, že na některé věci člověk musí dozrát, a to nejen pokud jde o opakované poslechy, ale i první střet s uměleckým dílem.

zdenek2512 - 23.03.2024 20:38:23 #

stargazer, Illuminations měl 1974 kamarád LP, které jsem si nahrál, mimo hudby mě tehdy uchvátil obal. Po čase jsem mono nahrané album vymazal, ale už se mi nepodařilo jej znovu nahrát. Po otevření hranic jsem si koupil CD, mám hodně desek Carlose Santany v provedení japonské mini LP a tuhle a Oneness jsem chtěl taky, cena na eBay.com přes 100 EU mě od koupě odradila.

předchozí »