Diskuze

« další předchozí »

hejkal - 29.03.2023 18:32:43 #

Kapely svoje skladby postupom času prerábajú aj na štúdiovkách. Príkladov je veľa. Napríklad Joe Walsh na albume Barnstorm (1972) nahral skladbu Turn to stone - >> odkaz , aby ju opakovane nahral na album So What (1974) - >> odkaz . Skupina Steamhammer nahrala napríklad skladbu Wailing Again na debute Reflection z roka 1969 - >> odkaz , no a na minuloročnom albume Wailing Again je nahratá nanovo: >> odkaz . Tých príkladov je mnoho a niekedy je to dosť veľká zmena. Ak si na niečo spomeniem, môžem zazdieľať.

Judith - 29.03.2023 15:21:37 #

Jen ať loutkář Cvak vidí, do čeho přišel :) Líbí se mi rozlišení, že u živého vystoupení jde opravdu o jiný typ zážitku, připadá mi šikovné si tohle uvědomit. Zdá se mi to jako dobrý nástroj nejen z hlediska posluchačských preferencí, ale i pro porozumění hudební produkci - někteří interpreti jsou výrazněji zaměření jedním nebo druhým směrem, na studiovou práci nebo živé vystupování. Částečně to může být tím, v čem se osobně cítí líp, ale do velké míry to něco vypovídá o dané hudbě, když uvažujeme o větším celku, vývoji a směřování skupin, o žánrech a podobně. Další bod, který bych vypíchla, je celková kompozice alba / koncertního vystoupení - šla bych v uvažování nad úroveň jednotlivých písní. Pořadí a kontext ovlivňují, jak ta která skladba vyzní, i kdyby jen maličko, a jako celek to zase něco říká o daném muzikantovi, o jeho vývoji, což se hodně ukazuje tam, kde jde o dlouhou kariéru. Proto mě třeba tak baví ty pozdní koncertní alba King Crimson. Pro mě je to přemýšlení o věcech, které můžou (nemusí) být důležité pro porozumění vývojové lince nebo vůbec osobitosti něčí hudby. Takové nadhazování sítě otázek, které se může časem zúročit - a až na něco zajímavého v tomhle ohledu jednou narazím, připíšu to třeba i sem do vlákna, ne jen do recenze. Kdykoli si pouštím něco nového, beru to jako přání směrem k autorovi: Ukaž mi, co pro tebe znamená hudba. Směrem k posluchačům jsem zvědavá úplně stejně, takže za mě je každé povídání fajn, i když člověk občas nedostane přesně to, co chtěl ;-)

Antony - 29.03.2023 14:11:15 #

stargazer: Hm, to bude nejlepší se podívat, na co se vlastně zakladatel vlákna ptal. "Jak vaši oblíbení interpreti v průběhu let mění aranžmá nebo úplně re/dekonstruují písně? A líbí se vám to, nebo raději naživo slyšíte původní verze? Zajímá mě, jak často dochází k nějakým zásadním změnám,..." A přesně na tohle odpovídám. Jako žádost o hudební porovnání to primárně nevnímám.

stargazer - 29.03.2023 13:50:58 #

Nechtěl loutkář Cvak spiš nějaké hudební porovnání, než VAŠI filozofii ?

Antony - 29.03.2023 13:13:54 #

hejkal Hudba ustupuje do pozadí ve srovnání se zážitkem z domácího poslechu, a to pro posluchače. Pozici interpreta nepopisuji. U mne je hudba na koncertě tak 30% všeho (i méně), to ale můžeme mít každý jinak.

hejkal - 29.03.2023 12:23:50 #

Pri koncerte je ešte jeden rozmer z pozície hudobníka. Hranie ako vyjadrenie, reagovanie na spoluhráčov, publikum, atmosféru... Skrátka vznikajú často nové dimenzie skladieb, ktoré v štúdiu nikdy nevzniknú, hoci mnohí hudobníci sa ich snažia umelo napodobiť. Súhlasím, že koncert má viacej zložiek ako štúdiová nahrávka, ale nesúhlasím, že hudba ustupuje do úzadia. Stále je primárnou esenciálnou fundamentálnou a najdôležitejšou zložkou. Bez nej to nie je koncert.

Antony - 29.03.2023 12:18:15 #

Koncertní provedení skladby nebude nikdy stejné jako studiová nahrávka, už z logiky věci. Vlastní koncert vnímám jako něco mezi divadlem a cirkusem, kdy vlastní hudba ustupuje do pozadí a tvoří jen jednu ze součástí celého zážitku. To je ve výrazném kontrastu s poslechem studiové nahrávky na domácí aparatuře. Nemá smysl tyto dva zážitky poměřovat, jsou každý z úplně jiné kategorie. Proto také nelze očekávat že oba druhy zážitku budou mít stejnou množinu zájemců (i když se budou vyznačovat určitým průnikem). Každý vnímatel preferuje něco jiného. Identita původního díla se tímto nemění. Vznikají nové a samostatné záznamy, které můžeme, ale nemusíme k původnímu předobrazu vztahovat. Naopak se mění třeba cenzurními zásahy, a tím může být míněna i autocenzura, kdy po létech "vyzrálý" autor považuje za nezbytné předělávat svoje díla a vydávat je za ta pravá a správná. Takových případů se v současné době vyskytují spousty, v literatuře, filmu, grafice atd. Na takové platformě je možno diskutovat např. na téma "Lze falzifikovat umělecké dílo?" Jinou otázkou by bylo zkusit srovnávat různé studiové nahrávky téže kompozice se stejným interpretem. Odpadla by determinace okolnostmi koncertní show, což považuji za zásadní. A otevírá se nám široká škála stupňů problematiky.

Judith - 28.03.2023 23:23:34 #

Že stejné to nikdy nebude, jsem myslela vzhledem k živému provedení skladby. Na koncertě prostě hudba nebude stejná jako na desce - i kdyby ji někdo uměl úplně přesně zahrát, je to jiná situace prostorově, tedy i zvukově, a sociálně. Proč tomu nakonec ještě trochu nepomoci, nejít o krok dál a nevytvořit nový zážitek. loutkář Cvak: Prosím tě, tak jestli objevíš u Puscifer nějaký systém, dej mi vědět :D Mně se líbí ty novější věci, V Is for Versatile je zajímavá deska a ještě Parole Violator (2022), což jsou předělávky alba Conditions of My Parole (2011). Tam oceňuju hravost a nadhled. Obecně ke koncertům - dřív mi přišlo, že potřebuju, aby všechno bylo "správně", "jak to má být" (jako je to na desce), prostě perfektní. Takže jsem vlastně nikam nechodila. V podstatě jsem si nevěřila, že něco stihnu "uprožívat" v reálném čase a reálné situaci. Dneska věci neberu tak smrtelně vážně (občas) a možnost něco zažít mi připadá cennější - to bylo velké ponaučení z lockdownu, že být v bezpečí je prima, ale být živý je lepší. Víc mě láká představa, že se prostě něco stane a nějaké to bude. Ty desky nakonec člověk má pořád, není to buď / a nebo. Spíš by se mi tedy dneska líbilo, kdyby byl koncert něčím jedinečný, ale zase ne tak, abych měla dojem, že jsem na úplně jiné kapele. Tohle téma mi hodně tíhne právě k vnímání identity, přijde mi, že by to chtělo zahrnout i skupiny, co natáčejí "jednu a tu samou desku". Ptát se víc, v čem je totožnost, nedívat se jen na rozdíly. Třeba u Caleovy Wasteland, čím je to pořád stejná skladba, když zní o tolik jinak?

Antony - 28.03.2023 21:59:59 #

loutkář Cvak Já právě na tohle nemám názor, koncerty jdou mimo mne. Tak jsem se jen pro zajímavost podíval, co na to teoretikové estetiky umění. Hudba je také umění, takže zas tak mimohudební ten citát není, ačkoli se původně týkal hlavně výtvarné oblasti. Judith Mění se člověk, interpetace díla je vždy jiná, vnímání artefaktu taktéž. Původní objekt ale zůstává neměnný. Mění-li se, vzniká nový artefakt (byť stejně pojmenovaný, to je nepodstatné).

loutkář Cvak - 28.03.2023 20:00:25 #

Právě, spíš by mě zajímaly ty "tradiční rockové písničky". (O Puscifer neslyším poprvé, všiml jsem si už v sousedním vlákně, ale teď si poznamenávám, mohlo by mě to bavit. Ano!)

« další předchozí »